Toulavé house
Radko Pytlík
Biografie tuláka, bohéma a humoristy s dalšími neznámými fakty a nově objevenými materiály.
Přidat komentář
Jednoznačně za pět hvězdiček, přece nedám míň knížce, co jsem sám napsal? Ale objektivně musím říct, když ji tak čtu po létech, že jsem si v ní parádně zablábolil. Ach, proč jsem jen nezkrotil své puzení pouštět se do pseudofilozofických a pseudopsychologických úvah. Ano, má to jednu výhodu, člověk může moji knihu číst pořád znova a znova, neboť ani na podesáté nepochopí, co jsem myslel např. větami: "Fantastika policejního konfidenta žije v tupé, konjunkturální symbióze s absurditou, je výrazem bezperspektivního mravního cynismu" nebo "Věcný, autentický detail není z automatismu vnímaní osvobozen fantazijní destrukcí, , je pouze nepatrně pootočen obratnou rukou mystifikátora. Posláním nespoutané bohémské hry bylo strukturovat skutečnost, nalézat v jejím chaosu a proměnách nastražené prvky tvarové aktivity; tím hra vlastně už bezděčně přechází v tvorbu" nebo "Hašek si nezakládal na estetickém nonkonforismu a nekladl proti individualistickému dandysmu své generace gesto patetického kolektivistického symbolismu" nebo "Ani pro znalce není lehké určit, kdy se improvizace stává tvarem, ve kterém švu se literární dílo stýká s nezáměrností a univerzálností mýtu". A tak by šlo citovat v podstatě polovinu mého díla, tak dobrá, ještě jednu větičku si dáme "U Haška vzniká z osobního rozčarování obdiv k dejinnému flegmatu prostého člověka, k nerozlišitelnosti množství, obdiv ke schopnosti objevovat pudové, elementární hodnoty a naplňovat jimi nenaplněnost své každodennosti". Uf, fakt jsem rád, že jsem nedávno umřel, protože kdyby se mě někdo zeptal, co jsem tím myslel, nedokázal bych mu odpovědět. Taky závidím svému mladšímu já to sebevědomí, kdy kategoricky tvrdím, že Hašek některým svým výmyslům věřil, např. tomu, že studoval ve Vídni. Jak jsem to mohl vědět, copak jsem mu viděl do mysli? Anebo prý, že vysvětlení Haškovy zvláštnosti a výjimečnosti je jednoduché, celý svůj život byl a zůstal dítětem. Jo, to je vysvětlení jak noha. Taky jsem Haškovi dost nadržoval, třeba následující historka je pro mě svěděctví "zběsilosti, s níž Hašek provokuje reprezentanty pořádky, moci a státního násilí". Je to historka, jak Hašek dělal na veřejnosti čurbes a pak se odebral na veřejný záchodek, kde velkou potřebou znečistil jak pisoár, tak sám sebe. V tom případě musím připustit, že dnešní Praha se jen jen hemží samými podobnými provokatéry. Podobně si s odstupem let nejsem jistý, jestli další historka, kterou ilustruji výše uvedené, tj. jak napadl nějakou ženu, zasadil ji několik ran do hlavy a vytrhl vlasy, skutečně svědčí o Haškově zběsilosti, s níž pronásledoval státní násilí. Zkrátka, moje kniha je důkazem, že i o patrně největším bohémovi českých dějin lze psát suchopárně, nesrozumitelně a nudně. Jaké štěstí, že Hašek byl už po smrti, jinak by mě za tu knihu uštědřil hezkých pár políčků, anebo vysmál ve svých Dějinách strany mírného pokroku. Vždyť mezi mnou a třeba takovým Hilarem není žádný rozdíl.
Od konce 1.třídy, kdy jsem si přečetl poprvé Švejka, se datuje moje láska k Haškovi. Proto jsem se strašně těšil, když se mi podařilo tuto knihu získat. Přišlo ale trochu rozčarování. Určitě ne co se týče obsahu. Autor napsal minimálně 15 knih věnovaných Haškovi či přímo Švejkovi. Tahle z nich je asi nejobsáhlejší. Obsahuje spoustu zajímavostí. Bohužel zaostává literární zpracování. Přes veškerou snahu, se mi nedařilo pořádně se na delší dobu začíst. Až teprve v konci, kdy se líčí období po příjezdu z Ruska. Je to takové neurovnané, nekoncepční. Střídá se obrovské množství až zbytečných detailů s bílými místy. Mile mě překvapilo, že kniha nebyla psána tendenčně. Asi, že vznikala koncem 60. let, kdy byla přece jen volnější situace. Doporučuji všem "stejně postiženým", aby si přečetli knihu Václava Mengera: Jaroslav Hašek, zajatec číslo 294217 z r. 1935. Tam se líčí hlavně období v armádě a v legiích.
Kniha napsaná velmi čtivě a přehledně. Autorovi bych dokonce nevyčítal ani tu psychologizaci, byť je to psychologie amatérská, vyplývající nikoli ze studia odborné literatury ale z vlastní subjektivní zkušenosti. Radko Pytlík se totiž ve svých soudech většinou vcelku "trefuje". Osobně bych ale ještě více zdůraznil Haškovu neschopnost konstruktivně přijímat cizí autoritu a s ní těsně související neschopnost autoritou být. Tyhle věci s Haškovým neveselým dětstvím a mládím jistě souvisí velmi těsně a je škoda, že u nás stále ještě při psaní biografické literatury vůbec není běžné s psychologem spolupracovat. Co naopak u knihy postrádám dosti silně je poznámkový aparát. Tak jako tak je to jedno z nejpodrobnějších zpracování daného tématu, takže je čirým alibismem vymlouvat se co já vím na to, že to "není žádná vědecká práce". Ocenil bych také obsáhlejší obrazovou přílohu. Ne každý například ví, jak vypadal Haškův domek na Lipnici atp atd. Také v textu zmiňované fotografie by měly být přiloženy, zvláště když právě jimi autor dokládá cosi podstatného. Škoda také několika překlepů, vzniklých patrně při převodu textu pro nové vydání pomocí OCR... Celkový dojem: 80%
Autor se dopouští některých přehmatů které v biografiích nesnesu. Tak například zajímavosti z Haškova života prokládá psychologickými soudy a hodnocením doby aniž by jako takové byly podloženy argumenty čímž celá kniha ztrácí na objektivitě.
Radko Pytlík na jednu stranu kritizuje nestrannou adoraci českých literátů, na druhou stranu však přechází bez náležité kritiky Haškovy problémy se zákonem, kdy se měl dopustit i násilí na ženách. To je nutné bezpodmínečně odsoudit a ne zařadit mezi roztomile čtverácké alotrie kterými si Hašek tropil z c.k. polici legraci.
Jinak kniha přináší velké množství poznatků a zajímavostí a především literární hodnocení Švejka v posledních kapitolách je výtečně zpracované.
Pěkná kniha,která dost podrobně mapuje život výjimečného spisovatele.Určitě stojí za přečtení.75%.
Zpráv o Jaroslavu Haškovi není nikdy dost. Tedy těch zajímavých. A Radko Pytlík dovede o Jaroslavu Haškovi vždy moc pěkně vyprávět.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Český kreslený humor dvacátého století |
| 1971 |  Toulavé house |
| 1995 | Dějiny české literatury IV. - Literatura od konce 19. století do roku 1945 |
| 1979 | Náš přítel Hašek |
| 1996 | Ve stínu pípy |
Šlo o ztvárnění zajímavého života, který spisovatel Jaroslav Hašek prožil. V nemalé míře proložené úryvky z jeho hlavního díla, ze Švejka.