Tragedie člověka
Imre Madách
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1904 , J.Otto & RůžičkaOriginální název:
Az ember tragédiája, 1859
více info...
Přidat komentář
Klasické maďarské drama, které bylo přeloženo do 40 jazyků. Podstatou díla je nikdy nekončící hledání společenského ideálu jako východiska problémů vzniklých v předešlém období. Každý z ideálů je stále aktuální i pro dnešní společnost. Překvapí především to, že kniha z 19. století varuje dnešního člověka také před environmentální krizí.
Velmi silné drama. Variace na Fausta, ovšem v centru pozornosti je člověk ve svých sociálních vztazích. Všechny iluze se rozplývají, žádná společnost není spravedlivá, jak to na začátku vypadalo. A to nezažil komunismus v praxi!
Vskutku pozoruhodné dílo. Madach musel být vizionář k tomu, aby část této knihy mohl napsat. Zároveň mu však posloužilo poučení z dějin, které se v různých podobách a režimech opakují se stejným výsledkem. Osud člověka je proto asi neměnný a zbývá mu jen naděje?
Štítky knihy
maďarská literaturaAutorovy další knížky
1950 | Tragédia človeka |
1988 | Tragédia človeka / Mojžiš / Lyrika |
Mám za to, že toto dílo se Goethovu Faustovi podobá jen velmi povrchně, v podstatě jen obsazením hlavních postav - cynického Lucifera alias Mefistofela, štěstí a smysl hledajícího Adama alias Fausta a čisté a oddané Evy alias Markétky, jejíž ženské zaměření na vztahy kontrastuje s Adamovým mužským soustředěním na ideály. Adam v Luciferově iluzi prochází dějinami lidstva vždy nově nadchnut jiným ideálem, jen proto, aby se znovu a znovu setkával s malostí, pokrytectvím a zbabělostí davu, vlastnostmi, které sdílí chudák i pán, jen musí přijít ten správný moment, aby se naplno projevily. To mi spíše než Fausta připomíná Komenského Labyrint světa s jeho marností světských snah, avšak východisko zde není čistě náboženské, ale spíše jungovské ve smyslu individuace jedince (jež ovšem jako svůj výsledek přináší i smíření s Bohem, avšak teprve po vzpouře, která jedince pozvedá z davu hnaného buď přírodními pudy nebo stádními idejemi). Tak jsem to alespoň pochopil já. V každém případě stojí za přečtení, neboť hloubka a pestrost myšlenek jde ruku v ruce s výbornou čtivostí.