Umělec na ostří nože
Irvine Welsh
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298937/bmid_umelec-na-ostri-noze-xq1-298937.jpg
4
72
72
Trainspotting série
< 4. díl >
Jim Francis vede spokojený život. Úspěšný malíř a sochař žije v klidu se svou ženou Melanií a dvěma dcerami v luxusním domě na pláži v Kalifornii. Někteří o něm říkají, že je to lhář a podvodník, zatímco jiní ho vidí jako vizionáře. Ale Jimova minulost je velmi temná. Žil zcela jinak a jeho žebříček hodnot byl od současnosti velmi odlišný. Když cestuje přes Atlantik do rodného Skotska na pohřeb zavražděného syna, kterého sotva znal, jeho staří známí z Edinburghu ho už očekávají s touhou po krvavé pomstě. Když Melanie v Kalifornii objeví něco hrůzného, což naznačuje manželovu násilnou minulost, věci se dají rychle do pohybu. Elegantní a elektrizující román, v němž se opět setkáme s jednou z nejneslavnějších postav současné literatury – Francisem Begbiem z Trainspottingu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
The Blade Artist, 2016
více info...
Přidat komentář
Děj už je hodně přitažený za vlasy (že by za to mohl ten fakt, že Welsh vyměnil 'skutečný' Skotsko za 'vyumělkovanou' Ameriku?), s původním Trainspottingem, nebo i s knížkama na něj navazujícíma (Porno, Heráci nebo i Slušná jízda) už to toho moc společného nemá, ale... ale je to tak zatraceně zábavný, strhující, nekompromisní a hlavně vtipný, že je to vlastně venkoncem jedno! A pokud máte z 'Trainspotting bandy', tak jako já, nejraději Begbiče, budete si při čtení jen vrnět...
Welsh sa s Francom v Trainspottingu príliš nemaznal. Veď čo s tupým (bez)charakterom bažiacim po chľaste a násilí? V Porne ho už vonkoncom nešetril a jeho eskapády s pánskymi časopismi v kriminále sú tak ešte úsmevnejšie a čitateľ cíti škodoradostnú satisfakciu z toho, ako sa Betlovi za tie všetky násilnosti povodilo. A potom prišiel Umelec na ostrí noža...
Tú najnevďačnejšiu a najtvrdohlavejšiu vedľajšiu figúru autor vyťahuje zo starého železa, pohladí ju, dopraje jej nový život nad všetky očakávania, slovom - zľutuje sa nad starým Begbiem... Aby nad ním vzápätí opäť zlomil palicu. A znovu mu odpustil. A tak ďalej, a tak ďalej... Welsh rozvíja svoj spisovateľský talent na hranicu znesiteľnosti a ukazuje, že svoje postavy skutočne otcovsky miluje, a že nakoniec najviac psychológie sa ujde tomu najväčšiemu gaunerovi spomedzi starej partie. Nezaostáva ani v opisoch - tam, kde iný autor vyloží čitateľovi miestnosť vzletnými, no prázdnymi slovami, tam nás Irvine pozve ďalej, upozorní, kam si nemáme sadnúť, kde sa nachádza popolník, a ktorý "zmrd" práve odkväcol v tej, či onej vyšednutej pohovke. A v kontraste so slnečnou Kaliforniou vytvorí skutočné zdanie, že nám dobre známy Edinburgh je predsa-len obrovský nádor na tvári matky Zeme. Plus Spud. Plus Limo Terry. Plus čo sa stalo Seekerovi z Herákov.
Clockwork Orange. Navrch dychberúce finále, ktoré sa rozplieta ako klbko ostnatého drôtu z kvalitnej ocele, až k spiatočnému letu s jedným skutočne delikátnym pasažierom, nad ktorým sa schuti nahlas zasmejem.
Welsh neprestáva prekvapovať a dozrieva ako dvadsaťdvaročná sladová whisky zo zásob pána Tyrona Powera...
P.S.: Chinese Democracy prekvapivo vôbec nie je zlé album. A opäť ďalší Welshov počin, ktorý ma zastihol vo fatálnej epizóde môjho bytia...
Knize Umělec na ostří nože dávám nasimulovanou penaltu pro Hibs v devadesáté minutě místního derby, ideálně za stavu 0:0. K tomu jednu krátkou avantýru s vychrtlou feťáckou šlapkou za lajnu ředěnýho pika a jeden teplej ležák bez pěny v zaplivaným skotským pajzlu. Promiňte, pane Welsh, ale už vám to nežeru tak jako v sedmnácti.
Že v sobě Begbie objevil talent užívat si tvůrčího procesu a ještě na tom zbohatnout, s tim nemám problém. Že se chytil šance na lepší život s ženou, která v něm cosi spatřila, a že se naučil ovládat a potlačit v sobě - co si to budem kašírovat - agresivní hovado, to je taky v pohodě. Co se ale zdráhám sezobnout, je, že právě ten primitiv v něm, co musel dát zemitou pěstí teď a hned komukoli, vytřískat hospodu ve chvíli návalu … že je z něj teď takový "labužník". Starý Begbie měl i přes zvláštní pojetí spravedlnosti svůj půvab. Tahle změna se mi nelíbí a ani jí nevěřím a mám to Welshovi trochu za zlý. Jinak je v knize méně myšlenkového poflakování a více akce, takže … i Irvine je krapet někde jinde, ale kdyby vyšla zítra nová kniha, stavím se do fronty.
Nemohu knihu porovnat s jinými díly autora, protože Trainspottingy jsem zatím viděla pouze zfilmované. Ale když dokáže Irvine Welsh přimět čtenáře, aby fandili takovému psychopatovi, jakým Begbie bezesporu je, vypovídá to o autorově naprostém mistrovství...:-D Za mě je Umělec na ostří nože výborná kniha, od které se dá jen těžko odtrhnout. Děj rychle běží a postavy i prostředí jsou výborně vykreslené. Určitě si přečtu i další knihy autora.
Trainspotting to překonat nemohlo, to je jasné. V podstatě se sick.boyem souhlasím. Ale jen technická? Jak sick-boy ví, že překlad je špatnej? On stihl už nyní přečíst román v aj i v čj a porovnat jej? Nebo kvalitu překladu hodnotí z česky čteného textu? Předchozí kniha Slušná jízda byla taky od Omegy a ten překlad mi přišel povedený.
Uff..
Těžký je to těžký. Těžko si připouštět nedostatky na díle, respektive sérii, která vás provází víc než desetiletí a kterou milujete a která vám řekla že drogy můžou být dobrý i špatný a tak berete ty dobrý a ty špatný vynecháváte, zkrátka extázi občas jo, koho to sere, ale na herák nemyslet ani v temnějších obdobích života ano. A krást mámě peníze ze skrytých skrýší, který dávno znáš je hnusný i když k tomu jen přihlížíš, ale to jsem se dostal jinam, než jsem chtěl.
Zkrátka Irvine je jeden ze zásadních autorů, ale The Blade Artist už nemá tu energii, není to atmosférická bomba jako jeho předešlá díla, ani když si k tomu pustíš Nightclubbing do sluchátek. Nutno podotknout, že se o to ani zas tak moc nesnažil, respektive nostalgická struna brnká až překvapivě krátce. Snad v pasážích z dětství, ale ty jsou zase moc príma, takže co jako voe.
Vlastně celá ta kniha je celkem fajn, i když sem si musel zvykat na Begbieho novou tvář. Chápal jsem o co Welshovi jde. Sám přelítl z UK do Států a tak si vzal jednu z postav s sebou, aby známýma očima mohl prezentovat novou realitu. Fajn nápad, jenže až příliš rychle jí vrátil zpátky do známějších uliček, aby mohl demonstrovat tu změnu, abys cejtil ten kontrast. Fajn, též to není špatnej nápad. Jenže ty zápletky, nejsou tak pěkně zapletený. V Trainspottingu tápeš tři stránky kdo ti co vlastně vypráví a hrozně to žereš. Tady je forma uhlazená, a stejně tak děj. Je to vlastně taková skotská gangsterka, Begbie se snaží ovládat, pátrá po vrahovi syna, ty tušíš, že je pořád zmrd, občas ti to potvrdí a občas vyvrátí. Dřív to ale bylo popsáno líp, kde jsou ty věty, slovní spojení, za který imaginárně poplácávám tvuj mozek Irvine?
Občas se objeví pasáž na deset z pěti, ale většinou průměr no. Nejsem zklamanej, ale radostí zrovna neskáču.
Vidím to tak. Když vaše mamka nemá den a moc se jí nepovede oběd, že se třeba ráno pohádala s tátou, tak vám to stejně chutná, protože to vařila vaše mamka a ta umí, to se nedá popřít, prostě to má v krvi.
Irvine není moje mamka, nemám tušení o jeho kuchařském umu ale psát umí, psát pořád umí.
Já věřím, že Irvine Welsh není kalkulátor, že chtěl vyprávět příběh a ne jen vydělat pár dalších krejcarů. Snad má úctu k tomu světu, který plácl na papír a který oslovil tolik hlav. Dle mého názoru má a i když to tentokrát nebylo strhující, do kalhot mrtvého muže se rád navlíknu.
PS: Nakladatelství OMEGA je zpíčená svině, to vydání by líp zpracovalo dítě v prváku na grafický škole, obálka, font na píču, překlad taky nic moc.
Ještě že se Welsh vrací od září k argu...
6,6/10
Výzva 2024 - kniha s citátem na začátku. Protože člověk je jediný tvor na světě, který odmítá být sám sebou. Alespoň dle Alberta Camuse.
A teď k dílu... Vlastně mi přišlo, že to s trainspottingovou sérií nemělo vůbec nic společného - tedy kromě jména hlavní postavy. Chyběla mi atmosféra. Chybělo mi hlubší sepjetí s postavami. Chyběly mi drogy, (samo)účelný násilí, zlodějina, vyjebávky všech všemi. Chybělo mi Begbiovo "vole pičo" v každé větě. Chyběla mi stará parta od Sick boye, přes Spuda až k Rentonovi (no i když s tím posledním víme svoje...). A Begbiovo "přerod" v blazeovaného umělce typu "nic se nestalo, nehody se prostě stávají" v momentě, kdy ho někdo zleje dvojkou červenýho vína, tak tomu nevěřím už ani omylem.
Zkrátka a dobře: nefigurovat na titulce vějička, že "Begbie je zpět", pak se klidně může jednat o knihu úplně jiného autora o úplně jiném frajerovi. O to víc mě to mrzí, že Trainspotting fakticky miluju. No, snad se Welsh v Kalhotách po mrtvém polepší...