Traja kamaráti
Erich Maria Remarque (p)
V románe Traja kamaráti, podávajúcom plastický obraz Nemecka s príznakmi nástupu fašizmu a jeho morálneho úpadku, Remarque opäť stvárňuje základné ľudské pocity, pre ktoré sa oddá žiť aj v tých navonok najneznesiteľnejších situáciách. Priateľstvo muža k mužovi pod ironickou šibeničnou maskou, neštítiace sa nijakých obiet, a lásku dvoch mladých ľudí, nemenej obetavú ako priateľstvo a navyše bohatšiu o to nevypovedateľné, krehké a silné zároveň, čo spája dvoch milencov narodených ako tí shakespearovskí „pod nešťastnou hviezdou“ dvadsiateho storočia. Azda práve tento večný návrat tematiky starej ako svet je napriek pochmúrnemu ladeniu a prostému deju bez efektných zauzlení dôvodom, prečo po tomto príbehu čitatelia radi siahajú dodnes. Nemeckošvajčiarsky prozaik a dramatik Erich Maria Remarque (vl. m. Erich Paul Remark, 1898 Osnabrück - 1978 Porto Ronco) bol príslušníkom generácie, ktorú hneď zo školských lavíc poslali do zákopov prvej svetovej vojny. Svetový úspech dosiahol románom Na západe nič nové (1928). Po jeho pokračovaní Cesta späť (1931) nasledoval svetoznámy román Víťazný oblúk (1946). Z obdobia druhej svetovej vojny čerpajú diela Iskra života (1952), Čas žitia a čas umierania (1954). Do predvojnového Nemecka je situovaný román Čierny obelisk (1956). Z ostatných čitateľsky príťažlivých diel treba spomenúť Nebo nepozná obľúbencov (1961) a Tiene v raji (1971). Remarquov úspech sa nezakladá len na napínavom deji, ale najmä na pôsobivej charakterizácii postáv, odrážajúcej životnú filozofiu doby a mladých ľudí prežívajúcich takmer existenciálne jej otrasy.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář


Kdysi jsem měl splín a kamarád mi tuto knihu doslova vnutil a nekompromisně mi nařídil, že si ji musím přečíst. Nechtělo se mi, ale pak jsem to zkusil a už jsem se od ní neodtrhnul. Krásný, jímavý příběh. Zatím to jediné, co jsem od Remarqua přečetl.


"Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."
Jedna z mnoha výstižných viet, ktorými je Remarqueova kniha priam pretkaná a núti nás zamyslieť sa nad tým, čo je to pravé a cenné na ceste života až k umieraniu. A áno, Traja kamaráti sú odpoveďou na túto banálnu a predsa zložitú otázku nášho bytia. Vznešených a nezaplatiteľných vecí nie je mnoho, ale priateľstvo a láska sa právom radí medzi to najkrajšie, čo nás v živote môže stretnúť. V pomerne veľa knihách sa o nich píše, ale len máloktorá zachytí podobu priateľstva a lásky v jej pravej podstate a tak dokonalej podobe, ako sa to podarilo Remarqueovi v jeho Troch kamarátoch.
„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“
Ďalšou vynikajúcou stránkou knihy je zachytenie života v povojnovom Nemecku a jeho dopad na životy vtedajších ľudí. A tak isto aj traja kamaráti, Robby, Gottfried a Otto sú poznačení tým, čo prežili počas vojny a možno aj vďaka tomu bolo ich priateľstvo silné a utužené nie práve peknými spomienkami.
Traja kamaráti je kniha, ktorú odporúčam každému. Je to príbeh, silný príbeh, s posolstvom pre každého z nás, so zmyslom, ktorý sa nikdy nestratí, pretože pravé a verné priateľstvo, na aké poukazuje Remarque, zažije len málokto z nás, ale každý kto si o ňom prečíta, bude viedieť, že niekde existuje...


Remarque mě v této knize opět dokázal zasáhnout svým smyslem pro cit. Jsem naprosto okouzlená tím, jaký příběh byl schopný napsat a kolik emocí a krásných myšlenek do něj vtiskl. Dílo je krásným důkazem, že se o přátelství, lásce a smrti dá psát naprosto nekýčovitým způsobem a přitom hovořit pravdivě a rozechvět srdce.
Jde o jednu z těch krásných knih, ke kterým se člověk jednou bude rád vracet, protože je plná nesmrtelným myšlenek...
"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"


Zcela jistě nejkrásnější kniha, jakou jsem zatím od Remarqua četla! I tahle má (stejně jako snad všechny jeho ostatní knihy) nádech pesimismu a pach smrti. Tři kamarádi mají strašně silný příběh. Dokonce až tak moc, že jsem ještě 14 dní po jejich přečtení měla sklíčenou náladu a myšlenky na smrt... I přesto, že mi dlouho před koncem bylo jasné, jak vše dopadne, závěr byl tak šíleně emotivní, že mi slzy tekly proudem.


Už dlouho po přečtení přemýšlím jaký komentář napsat. Jak vystihnout pocity, které jsem měla při čtení a po přečtení knihy.. A ještě to pořád nevím, nedá se to snad ani popsat. Znáte ten pocit, kdy si chcete půlku knihy zvýraznit a všechno si to pamatovat? Já ho totiž až do Tří Kamarádů neznala.. Nádherná knížka, krásně smutný konec... Co nejdřív si ji určitě přečtu znovu :-)


Nádherný příběh přátelství v časech horších i lepších. Pro mne jedna z top 5 knih, které jsem kdy četla


První Remarquova kniha, kterou jsem kdy četl. Pocity z ní bych nazval "Střet emocí". Tenkrát jsem plakal......


Nádherná kniha. Na konci jsem brečel jak malej. Pochybuji že někdy přečtu krásnější román.


Moje první kniha tohoto autora,ráda se k ní vracím,i když vždy brečím nad smutným koncem.
A také mne dovedla k ostatním knihám Remarqa ,jeden čas jsem jim zcela propadla..


Po přečtení Třech kamarádů nechápu, proč jsem vůči Remarqovi měla předsudky a vůbec se mi do něj nechtělo. Knížka se mi četla parádně, nenapadají mě ani žádná negativa. Několikrát jsem se zastavila a pomyslela si, že by to byl perfektní citát. Jelikož jsem ale na takovéhle věci moc pohodlná, nezaznamenala jsem si je. A tak to vypadá, že si Kamarády jednou přečtu znovu :)


Krásná, dojemná, nezapomenutelná kniha. Konec mě rozplakal. Všechny autorovy postavy jsou skvěle vykreslené a skutečné. Všem vřele doporučuji!


Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. navíc ještě v pubertě, i přesto mě velice oslovila. byla to moje oblíbená "povinná četba" :-) a nyní mě to přimělo pořídit si ji do svého portfolia knih, jelikož takové skvosty je třeba číst klidně vícekrát.


Je to taková variace na Nebe nezná vyvolených, především v samotném závěru. Román se čte ovšem dobře a to i přes neutěšenou dobu a situace, které jsou v něm zachyceny. Tři kamarádi jsou kamarády nerozlučně spojenými válkou a smrtí, což je pouto jenž jde jen těžko rozetnout. Z Remarqua je cítit, že ví o čem píše a že o tom píše srdcem.


Tři kamarádi. Kamarádi k sobě stmelení silným emočním zážitkem. Totiž válkou. Příběh na pozadí poválečného Německa plný kamarádství a lásky. Autor má nezaměnitelný druh tvorby. Hojnost pesimismu a melancholie nechybí v žádné jeho knize. Tímto nutí čtenáře k rozjímání...


Co dodat k této knize od mého oblíbeného pana Remarqua...?Snad jen,že vždy když se do ni začtu,tak dostanu ten zvláštní pocit co dostanu jen u knížek od něj...láska,přátelství,naděje,víra,...to jsou hodnoty,které člověka obohacují a pro který má tenhle život smysl!!!!!!!


"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce.
Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství, kamarádství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
1967 | ![]() |
1962 | ![]() |
1969 | ![]() |
2006 | ![]() |
2005 | ![]() |
Velice zajímavá kniha. Remarque zde používá různá přirovnání a citáty, které jsou opravdu dost poutavé. Krásná povinná četba.