Traja kamaráti
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30894/bmid_traja-kamarati-3zT-30894.jpg
5
3274
3274
Román,ktorý opisuje osud ľudí poznačených vojnou, pre ktorých návrat do reality života nie je oddpočinkom bojovníka, ale novým bojom s úzkosťou a so zúfalstvom a tiež bojom o holú existenciu v cynickej spoločnosti.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1965 , SmenaOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi četla dobře, o něco lépe než Vítězný oblouk, možná i o něco lépe než Na západní frontě klid. Obrázek kamaradství a lásky v těžkých dobách je vykreslen velmi dobře. Příběh je silný, smutný ale svým způsobem i velmi pěkný a donutí člověka přemýšlet. Četla jsem poprvé a určitě ne naposledy.
Moje nejoblíbenější kniha. Přivedl mě k ní tatínek. Četla jsem jí už víckrát. A stejně jsem brečela. Vždy se k ní ráda vracím. Má vše. Lásku, přátelství až za hrob, napětí, drama, válečný příběh,..
Jelikož nejsem fanoušek úplně happy endu, tak tady je to přesně podle mého gusta.
MILUJI
Byl jsem teenager, když jsem četl tuto knihu poprvé. Emoce se mnou pořádně cloumaly. Samozřejmě, to umírání na konci dá člověku zabrat, ale také jsem nechápal, jaké porce cynismu v sobě musela mít válečná generace. Aby přežila. Aby uvěřila alespoň v základní hodnoty. Válka byla pro mne daleko. A přece ji museli prožít moji rodiče i prarodiče. Dnes je zase mnohem blíž a já dobře znám, jak může být život nemilosrdný. Vzpomínám na svá mladá přátelství, na svou mladou ženu, kterou skosila v 48 letech rakovina. Chápu tuto knihu jako snahu spisovatele porozumět životu. Láska a přátelství jsou velmi silné hodnoty. Je třeba si jich považovat. Snad jsem neměl tuto knihu znovu číst po letech. Některé části se mi zdají po letech přebytečné. Čtěte ji, dokud jste mladí. Pak jí lépe procítíte.
(SPOILER) Nabízí se přímé srovnání s Nebe nezná vyvolených, osud Lillian a Patt je díky TBC tragicky podobný. Remarque ale Tři kamarády doslova přeplácal dialogy, chybí mi křehkost Nebe a především větší ponor do psyché postav. Celou dobu jsem se nedokázal "napojit", s nikým se identifikovat.
Už to bude pěkných pár let, co jsem tuhle knihu četla. A do dnešní doby zůstala v mém srdci. Dnes už vím i přesně proč. Najdete v ní totiž úplně všechno – opravdové přátelství i lásku, které bychom všichni chtěli zažít, naděje, sny, snahu najít smysl života, ale také ztrátu a smrt. To vše navíc s všudypřítomnými ekonomickými problémy, sociálními nejistotami a politickým napětím, které v poválečném chaosu ovlivňují životy všech postav.
Celá kniha je navíc napsaná plynule, citlivě a poeticky. Veškeré postavy i situace jsou vykreslené tak živě, že máte pocit, že tam jste také. A pokud si přečtete víc Remarquových knih, určitě vám neunikne ani krásná symbolika jako auta představující svobodu, útěk a naději nebo cigarety znázorňující spojení mezi postavami.
Ještě teď si pamatuji, jak jsem celý příběh intenzivně prožívala a do poslední chvíle doufala, že to nedopadne tak, jak bylo od první chvíle jasné. I to, jak ve mně ještě dlouho po dočtení rezonoval smutek, což se mi u mnoha knížek zatím nestalo.
„Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
Knihu Tři kamarádi jsem četla kdysi dávno na základní škole a vlastně mojí jedinou vzpomínkou je, že se mi ta kniha tehdy líbila. Tak bylo na čase si příběh tří přátel zopakovat a připomenout si, co se mi na knize vlastně tehdy líbilo. A zda se mi bude líbit i teď po nějakých 20 letech. Pustila jsem si to jako audioknihu a líbilo se mi to zas.
Byť se na první pohled může zdát, že jde o obyčejný příběh tří kamarádů žijících v mezidobí mezi dvěma světovými válkami, obyčejný ve skutečnosti vůbec není. Podprahově na čtenáře působí odraz doby, kdy se lidí ještě pořád nevzpamatovali z první světové války a přitom nad nimi visí pomalu stín té následující. Zobrazovaná doba působí šedivě, beznadějně, marně. A s těmito dojmy odrážejícími se v pozadí příběhu se tu odehrává příběh lásky, která by chtěla vzkvétat, bojovat o svůj život, o svoji budoucnost, která je ale dost nejistá.
Autor tu zobrazuje, jak lidé v té době žili, co cítili, s čím bojovali, co se jim honilo hlavou. Obraz je to poněkud neutěšený, ale přitom dává určitou naději, že jsou věci, za které stojí bojovat a pro které stojí žít. "Bez lásky je člověk vlastně jako mrtvola na dovolené.", píše se v anotaci audioknihy. A pro tento příběh to rozhodně platí.
Kniha je psaná velmi přístupným jazykem, srozumitelně. Líbilo se mi, jak se všechny ty emoce na člověka nabalují postupně - jak to uměl Remarque hezky gradovat. Člověk tu tak nějak tuší, jak to asi dopadne. A i tak doufá, že se to třeba zlomí, zasáhne nějaká vyšší moc, která to zázračně vyřeší, i když tuší, že nic takového reálně nepřijde. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi bylo smutno. Je to taková určitá bezmoc a marnost. Ale přitom je to tak hezký příběh, který ve mně zůstane dlouho.
Bez váhání 5 hvězd z 5 a vím, že se k tomu budu chtít znovu vrátit. A určitě dřív než za dalších 20 let.
Tahle Remarquova knížka byla úplně jiná, než ostatní moje doposud přečtené, byla jiná i než očekávání od autora.
Ačkoli se pořád jedná o válečné téma, resp. meziválečné období, není tu popisována přímo válka a její masakry, ale všední společnost, která válku zažila a do další se řítí. Z toho vyvstávají postavy životem vyučené, které v běžném dialogu dávají důvěryhodnost a sílu životním pravdám jen tak mimo řečí sděleným.
Tři kamarádi také vybočují z mojí předchozí zkušenosti s EMR v tom, že dějová linka je výraznější než hloubka. Nejdřív mi přijde na mysl ta romance a nemoc, a až na druhém místě oddanost a lidská povaha.
S Pattinou nemocí jsem vzpomínala na Betty MacDonald, která tuberkulózu čtenáři předávala úplně jinak, bylo to zajímavé srovnání.
A propos, bezprostředně po dočtení jsem ještě poslechla audio Nebe nezná vyvolených od ČRo. A jak pro mě byly Tři kamarádi vybočující, tak s "Nebem" mi přišly málem identické. Máte někdo podobný pocit? Klidně mi napiště do zpráv :)
Taký smutno pekný príbeh. Vzorový príklad Stratenej generácie.
Remarque píše veľmi obyčajne. Úplne bežné príbehy ľudí z davu. Ale veľmi vnímavo, takže čitateľ sa dozvie veľa o dobe a prežívaní práve tých bežných občanov, ich subjektívne postoje.
Pekná kniha. Mám v pláne vrhnúť sa aj na ďalšie diela E.M.Remarqua.
Má první kniha od Remarque a zřejmě i má nejoblíbenější. Musím přiznat, že jsem ji četl někdy v 15 letech, takže mě hodně zasáhl romantický příběh o nešťastné lásce. Na knize také oceňuji to, že se odehrává mezi válkami, což je pro mě trochu odlehčující téma, než jiné Remarqueho knihy, které jsem četl, a které se odehrávají během války. Naši tři kamarádi jsou úžasní a já si je všechny zamiloval. Tato kniha je i přes temný tón hospodářské krize, boje mezi komunisty a nacisty o moc, mou nejoblíbenější od daného autora. Remarque je pro mě srdcovou záležitostí a Tři kamarádi ještě více.
Nechci se více rozepisovat, protože jedinou recenzi, kterou jsem dostal, byla přímo od mamky, když jsem si jí bral z její knihovničky, se slovy “prostě si to přečti a neptej se
Jednou na gymnáziu jsem dělal anketu mezi širokým okolím, známými, přáteli, spolužáky, rodinou, jaká kniha je jako první napadne, když se řekne Remarque. Počítal jsem s tím, že vyhraje buď Na západní frontě klid anebo Tři kamarádi. Anketa skončila anekdoticky - vyhrála žádná :-) První zmíněnou jsem četl před lety, ke Třem kamarádům jsem se dostal až letos v rámci jedné čtenářské výzvy. Nepovažuji ji za tolik čtivou jakou např. svoji srdcovku Nebe nezná vyvolených, na druhou stranu dokázal Remarque velmi výstižně uchopit některá nadčasová témata, jimž dominuje přátelství a láska. Nedivím se, že si tento román získává čtenáře po celém světě i bezmála po sto letech.
Tohle byla jedna z prvních knih od Erich Maria Remarque. Objevila jsem ho ve 14, pamatuji, že ji měl děda na dovolené v Německu. Neměla jsem co číst. Zcela mě pohltila a od té doby jsem vyhledávala všechny knihy tohoto autora. Některé jsem po dočtení začala číst znovu. Je to má srdcovka.
skutočne klenot medzi príbehovými knihami..posledný romantik, ako o sebe Remarque hovoril sa blysol strhujúco nostalgickým príbehom na temnom pozadí nastupujúceho hitlerovského Nemecka. tento autor je u mňa boh písania , niet čo dodať. Kniha mi pomáhala a bavila pár desaťročí.
Moje nejoblíbenější a jedna z nejlepších knih, které vůbec kdy byly napsány. A taky jediná kniha, u které jsem bulela jak želva. To asi mluví za vše, škoda, že můžu dát max 5 hvězdiček :D.
Četla jsem již několikrát. Moje srdcovka, krásný příběh. Kniha má čestné místo v mé knihovně.
Četla jsem ji na střední škole a i když si moc nevybavuju děj /vlastně jen návrat z války a sanatorium pro nemocné tuberkulózou/, zůstal ve mně pocit něčeho hodně silnýho. Jo a zajímalo mě, jak chutná calvados.
Co na to říct, Remarque je prostě REMARQUE :-))) Pro mladé čtenáře, kteří jsou zvyklí na dějově akční romány, doporučuji trpělivost - budou za ní odměněni krásným hluboce lidským příběhem.
Prečítané druhýkrát po asi 12 rokoch. Skvelá atmosféra nemeckého medzivojnového nihilizmu, hyperinflácie, alkoholizmu, prežívania zo dňa na deň a všadeprítomnej chudoby a nezamestnanosti na pozadí nastupujúceho fašizmu. Niektoré rozhovory medzi postavami sa mi zdali mierne gýčové, ale s prihliadnutím na dobu a tému to vo výsledku nevadí. Must-read snáď pre každého človeka.
PS: Asi nikdy som nevidel v knihe/filme postavy chlastať tak veľa ako Robby a spol., plánujem ochutnať ich kombo portského s rumom v pomere 1:1 :D
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
U konce knížky jsem brečela a nahlas.