Traja kamaráti

30.05.2018

Tato kniha vám ozřejmí 3 základní věci:
1) co je to láska a přátelství
2) za co že to stál život v Německu v době krize
3) že on ten Remarque je jedinečný pisálek

A to se vyplatí, co říkáte?

11.05.2018

Jedna hvězda dolů za tu nekonečnou "úvodní" pasáž, která trvá do dvou třetin knihy. Ne, že by to bylo špatné čtení, to ne. Líbily se mi drobné příběhy vedlejších postav, občas mě pobavil humor všech pánů a jejich šmelinářství s auty, ale nebylo to to, co jsem od knížky v takové míře čekala. Na druhou stranu, poskytlo to dostatečný čas pro uvědomění si, jak postupně se vztah mezi ústředním párem budoval. Zřejmě bych hodnotila 3*, ale poslední třetina mi bohatě vynahradila pomalé tempo předchozí části knihy.

26.04.2018

Nadherna kniha ke ktere jsem se casto vracela dokud jsem tu puvodni paperbackovou kopii nestratila pred vice nez dvaceti lety. Nahodne setkani v antikvariatu mi pripomelo jak mi chybela.
Tragicky pribeh na hrane tragickych historickych casu a presto zasadne pro mne optimistickym.
A nahle mam chut na rum :-)

13.04.2018

Do díla jsem se začetla hned od začátku. Remarque se vždy čte rychle, lehce a krásně. Zase, stejně jako v díle Na západní frontě klid, jsem obdivovala jeho myšlenky.

06.04.2018

Je to krásně napsaná kniha o přátelství kamarádů,jedné lásce,nemoci a život po 1 světové válce v Německu.Kniha je krásně citově,fylozoficky napsaná,jen co mi úplně nejde číst mezi řádky to je škoda pro mě.Jsem moc ráda,že jsem jsi ji přečetla.

04.03.2018

Silná kniha ke které se často vracím.

12.02.2018

Krásný a zároveň neskutečně smutný příběh tří kamarádů a Pat, kteří spolu zažívají veselé i smutné chvilky v období hospodářské krize. Láska Robbyho k překrásné Pat, jejich společná autodílna a auto Karel, které se řítí jejich životy jako neskutečný přízrak. Vše je tak opravdové, tak lidské a tak smutné.

08.02.2018

TŘI KAMARÁDI
Konečně jsem si přečetla příběh, který jsem si chtěla přečíst už dlouho a na který jsem se neskutečně těšila. Je to knížka, kterou (skoro) všichni milují, pláčou u ní a patří mezi jejich nejmilejší. Když jsem si přečetla Nebe nezná vyvolených, říkala jsem si, že asi nejsem ten pravý čtenář knížek pana Remarqua... že ho asi nedokážu plně ocenit. Po přečtení Třech kamarádů se mi to tak trošku potvrdilo- nedokážu ho ocenit jako ostatní, nedokážu číst mezi řádky a plně si k sobě připouštět pravdu, význam a myšlenky vět, slov, odstavců...
Nicméně jsem neskutečně ráda, že jsem si temto příběh přečetla. Dostala jsem ho jako dárek od kamarádky Dorotky, díky které pro mě tahle knížka nabyla ještě daleko daleko širších obzorů. Pro Dorotku tento příběh hodně znamená a já ji v tom viděla... což na jedno stranu bylo úžasné, ale viděla jsem ji i v některých momentech, ve kterých jsem nechtěla. Velkou roli tady kromě lásky a přátelství hraje i nemoc. Nemoc, která je nevyléčitelná a se kterou se prostě musí smířit. Dorotku jsem právě viděla v těch momentech, kdy je člověk nemocný, ale chce žít, je odvážný. A právě Dorotka je bojovnice, která bojuje. Já jsem si jistá tím, že svůj boj bude vyhrávat na všech frontách, ale při čtení mi bylo vážně líto té nespravedlnosti světa. Uvědomila jsem si (opět), že život je hodně nefér. Každý z nás má rozdané už předem nějaké karty a musí s nimi hrát, musí s nimi žít... Vidím v tom nerovnováhu..
V knížce se mi líbilo vykreslení situace v Německu po první světové válce. Země byla plná hladu a bídy. Mnoho rodin ze zoufalství páchalo hromadné sebevraždy (nejčastěji se otrávili plynem) a alkohol byl denním chlebem (i u našich třech kamarádů)... Láska je zde taková nenásilná, citlivá, upřímná, intimní. On zažil hrůzy války, ona je nemocná.. Konec je dojemný a zasáhne určitě každého.. Viděla jsem hodně podobností až možná stejných věcí jako v Nebe nezná vyvolených - možná je to tím, že jsem knížky četla hned po sobě.. Ale i v komentářích dalších knih od pana Remarqua jsem si všimla, že někdo píše, že některé jeho knihy jsou si velmi podobné a nebo obsahují takřka stejné věci.
Tři kamarádi mají celkem hodně stránek, mně to ale ani příběhové nepřišlo, spíš vážně hodně psychologické, mnoho dialogů.. pro mě trošku náročnější čtení, jsem zvyklá spíš na to, že to rychle ubíhá a stále se něco děje, tady to bylo takové velmi pozvolné, pomalé, hluboké. Ovšem opět je to spíš můj osobní "problém", většina lidí tento styl právě miluje, protože díky němu příběh ještě více a niterněji prožijí.
Jsem ráda, že jsem si Tři kamarády přečetla a budou mít v mé knihovně VIP postavení už díky Dorotce - a jak mi sama napsala do věnování: Vždycky je za co bojovat.❤️

31.01.2018

Unikátne literárne dielo, ktoré muselo  v čase jeho prvého vydania vzhľadom na jeho politický aj spoločenský podtext vyvolať veľký ohlas.
Z každej jednej vety, myšlienky, dokonale vyprofilovanej postavy a jej konania je cítiť, že autor presne vie o čom píše.
Kniha obsahuje množstvo posolstiev, ale najviac dominuje sila priateľstva.

PRIATEĽSTVO troch kamarátov zrodené uprostred kolujúceho utrpenia a smrti počas prvej svetovej vojny je jediná pozitívna vec, ktorú im táto vojna dala.
Priniesla im však aj štvrtého (ne)priateľa alkohol, ktorý im pomáhal zabúdať na ich vojnou pochované sny a plány do budúcnosti...
Iskričkou nádeje sa pre jedného z nich stálo priateľstvo k žene, ktoré prerástlo v lásku.
Nanešťastie táto iskrička tlela síce veľmi intenzívne, ale iba krátko a napokon definitívne zhasla.
Ostalo pevné a nezlomné priateľstvo, ale už iba dvoch kamarátov.

Ako romantickú dušu ma upútala ešte jedna vec a to, ako dokonale Remarque dokázal opísať milostný vzťah muža a ženy. K tomu, aby zaujal, nepotreboval opisovať žiadné patetické vyznania lásky ani detailné opisy milostných scén.

29.01.2018

Nepateický příběh přátel z období I. války. dojemné. Klasická četba

27.01.2018

Tuto knihu jsem četla jako druhé díle od Remarque a myslela jsem, že nic už nemůže překonat Na západní frontě klid. Ovšem Remarque píše stylem, který na mě pokaždé zanechá obrovský dojem. Příběh, který se zdá být obyčejným se vždy stane příběhem, který ve mě zanechá spousty emocí. Opravdu stojí za přečtení.

21.01.2018

Kniha, kterou stojí za to číst..

11.01.2018

Přečetla jsem ji minimálně 3x a pokaždé jedním dechem. Dojemný milostný i přátelský příběh, který mi pokaždé nahnal slzy do očí. U žádné jiné knihy jsem nikdy nebrečela.

01.01.2018

Klasika největší a obávám se, že dnes už i trochu překonaná. Nebo ne? Nejsem si jistá. Remarque je mistr, skvělý vypravěč, schopný vykouzlit úžasnou atmosféru, přesto mi přišel konec té knihy tak zvláštně useknutý a některé momenty v ději vlastně i zbytečné a k ústředními příběhu nepotřebné. A taky zůstávají otázky. Byl to milostný příběh nebo ne? Šlo o kamarády nebo ne? Tahle se vlastně pozná dobrý autor i kniha, když nad ní ještě po přečtení dlouho přemýšlíte, takže... minimálně jsem ráda, že jsem to konečně přečetla. Jeden ze čtenářských dluhů je splacen.

31.12.2017

Opravdu krásný a dojemný příběh. Kniha se četla téměř sama, vše bylo poutavé, i když strašně smutné :-(

27.12.2017

Jedna hvězda za to jejich neuvěřitelně užasné přátelství. Druhá za vtipné hlášky. Třetí za vílu Pat a její lásku k životu. Jinak tam na mě bylo moc aut, zbytečných postav, hospod, a příběh mě celkově moc neoslovil.

19.12.2017

Můj oblíbený autor, který opět nezklamal. Příběh tří kamarádů, kteří se snaží žít v nelehké době po první světové válce v Německu. Do jejich života vstupuje přítelkyně jedno z nich, která se potýká se závažným onemocněním. Příběh s velmi hořkým koncem, který vykresluje krutou realitu té doby.

18.12.2017

Skvelé prepojenie ľúbostného príbehu s vykreslením spoločenskej situácie v medzivojnovom Nemecku. Kniha je samozrejme veľmi smutná, ale dezilúzia je čitateľovi dávkovaná spočiatku len relatívne poskromne a dej pozvoľna graduje až k tragickému finále.

Nemožno zabudnúť na Remarquov cit pre vykreslenie postáv. Z pomerne slušného množstva ma však skôr než tie hlavné (Robert, Gottfried, Otto, Pat) zaujali predovšetkým vedľajšie - konkrétne Ferdinand Grau a Hasse. Najmä bez druhého menovaného by svedectvo o jednej zúfalej ére stratilo veľa zo svojej sily.

07.12.2017

Přečteno po dlouhé době podruhé v rámci povinné četby mé dcery. Musím říct, že čím jsem starší, tím víc se mě příběh dotýká. Dceru kniha neuchvátila, ale dočetla a film se jí posléze líbil více. Jak napsala ddkk - opravdu lepší než učebnice dějepisu. Mezi světovou literaturu v rámci povinné četby rozhodně patří!