Trampoty pana Humbla
Vladimír Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32988/trampoty-pana-humbla-32988.jpg
5
57
57
Trampoty pana Humbla vzaly počátek v jeho bezvýhradně kladném postoji ke každému právě vládnoucímu režimu. Vychován v loajalitě k habsburské monarchii, stal se demokratickým občanem předmnichovské republiky, kolaborantem a konfidentem gestapa za nacistické okupace, v květnové revoluci osvobozeným politickým vězněm a hrdinou z Barikád, po Únoru nadšeným bojovníkem za věc socialismu. To všechno si pan Humbl, jist svými vysokými morálními kvalitami, poctivě zodpovídá, čestně obhajuje a řádně zdůvodňuje ve vlastním curriculu vitae a dopřává nám tak nahlédnout hluboko do své duše i do svých přepestrých, pohnutých osudů od útlého mládí až po zralý věk. Z příkrého rozporu mezi tím, jak sám sebe vidí, a naopak jak se jeví čtenáři své výpovědi, ze vzájemného střetávání těchto subjektivních a objektivních pohledů vylupuje se odporná i bědná, směšná i zároveň úděsná Humblova autokarikatura. Vladimír Neff mu vede ruku s bravurní jistotou, s brilantní lehkostí, se svrchovaně ironickou záměrností. Dává nám svého Humbla poznat v obludných dimenzích jeho palidského formátu, v celé jeho zrůdné životní filozofii, v jeho společenské nebezpečnosti. Činí tak s takovou mírou sugestivity, že jméno jeho quasihrdiny zůstane v čtenářské paměti jako pojem, jako synonymum pro všechny Humbly v množném čísle, kteří ještě přetrvávají v lidské společnosti. Románem o trampotách pana Humbla – který je výrazným úspěchem svého autora, dotvrzením jeho charakterizačního i fabulačního umění – dostává česká próza nový literární typ, souměřitelný s velkými literárními památkami našeho písemnictví.... celý text
Přidat komentář
Nevzpomínám si, že by se mi někdy dělalo z některé literární postavy tak nevolno.
Žasl jsem nad tím, jak si pan Humbl - samolibá, alibistická, kariéristická a bezpáteřní svině - ve svém životopise vždy dokáže veškeré své konání sám před sebou náležitě morálně obhájit a zdůvodnit.
Obdiv bezpochyby náleží autorovi, který dokázal vytvořit svým způsobem směšnou a přitom odpudivou postavu, lidskou zrůdu, která je schopná prakticky všeho, a zároveň mistrně popsat její myšlenkové pochody včetně specifického stylu vyjadřování.
Nedivím se, že kniha u nás téměř třicet let nevyšla. Mnoho lidí by se v ní mohlo více či méně poznat i v dnešní době.
„Proti Humblům není obrany."
Pan Humbl je člověk poplatný každému režimu a každé době, vždy se chová naprosto slušně, korektně a podlézavě a každý režim si vyžaduje své a pan Humbl je vždy připraven na to, chovat se správně. A tak se projevuje jeho pokřivený charakter, kdy z oddaného občana habsburské monarchie se stává zapálený vlastenec první republiky, který nadevše miluje Masaryka, ovšem když přijde r.1939 tak ochotně se podřizuje novým mocipánům a ochotně donáší, aby po r.1945 udělal velký obrat a stal se oddaným komunistou. Neff napsal skvělou knihu, ve které nádherně vykreslil zvrácený charakter všech českých Humblů, kteří mění názory jako chameleon své zbarvení, jen aby se měli dobře i za cenu nejvyšší klidně obětování svých nejbližších. Domnívám se, že v Česku žije hodně takových Humblů, kteří nemají páteř ani charakter a právě tato kniha přesně nastavuje to pověstné zrcadlo.
Pan Humbl si bez kouska cti a svědomí propluje všemi režimy, který si pro něj vrchnost nachystala a stane se tak typicky českým antihrdinou.
Zpočátku jsem se vesele pochechtával absurditou Humblova chování, toho naivního patolízala, co chce za každou cenu někam patřit. Záhy mi však úsměv začal tuhnout na rtech. Kolik asi běhá podobných bezpáteřních krys po naší republice ještě dnes? Asi hodně.
Trampoty pana Humbla jsou dalším slovním mistrovstvím Vladimíra Neffa. Jeho schopnost v malebných souvětích popsat takřka cokoliv, leckdy dosahuje nebeských rozměrů. V jeho podání by mě pravděpodobně uchvátil i nákupní seznam, žádost o dotaci na tepelný čerpadlo, přepis jednání z poslanecký sněmovny nebo zápisky z cest prezidenta Václava Klause.
Velmi velmi zajímavé, svým způsobem nadčasové, tudíž i současné o povaze lidí, historických událostí a vlivu na lidské osudy a povahu.
Rozhodně doporučuji k přečtení. Pan Humbl, postava tragická, s trpkým humorem vykreslená. Bohužel, smutná pravda, “... nás Humblů je mnoho a mnoho, ... my děláme dějiny...”.
Poprvé vyšlo v roce 1967, a to se divím, že se tahle knížka za komunistů mohla vydat.
Kolik je pánů Humblů mezi námi?
Asi nejlepší antihrdina o kterém jsem kdy četl.
Spisovatel Vladimír Neff opravuji PÁN spisovatel Vladimír Neff je mistrem souvětí a právem si ho přidávám mezi oblíbené autory. Už se těším na další jeho díla!
Ještě jednou. Kolik je pánů Humblů mezi námi?
Člověk vyššího typu pan Humbl využívá každé příležitosti k prosazení vlastních zájmů a není mu zatěžko potopit druhého, potom co užil výhod jeho blízkosti. Knihu od mého oblíbeného spisovatele jsem dostal od blízké milované osoby, toho času jdoucí ještě cestou srdce..
Vladimír Neff byl vynikající stylista. Jeho čeština byla mimořádná a ta dlouhá souvětí mu můžeme všichni závidět. Měl také velmi vytříbený smysl pro humor s důrazem na ironii. To se v Humblovi spojilo i s dobrým příběhem a vznikla velmi dobrá kniha.
Skvělá ukázka, jak bezcharakterní člověk proplouvá společností a režimy na stále vyšší a vyšší místo a necítí za nic odpovědnost, ani na konci ne. Opravdu povedená kniha.
Proti Humblům není obrany.
Bezpáteřní člověk proplouvající jednotlivými režimy. Ukázka člověka, kvůli kterému se často u moci drží všemožné režimy. Není divu, že kniha byla jistou dobu zakázanou.
"Vždycky jsem jednal jen a jen tak , jak to ode mne žádala společnost lidí, přizpůsoboval jsem se jejich požadavkům, a oni namísto aby mě za to velebili, zahrnovali mě pohrdáním a urážkami. Jeden mě nazval trapným svatouškem, jiný hajzlíkem a blbem, jiný Scheisskerlem a kreténem, jiný prasečím psem, jiný nestydatou krysou, kdesi kdosi, vím přesně kdo mě nazval neslušným a mizerným poserou a ničemou a smradlavou onucí, pro kohosi jiného jsem byl zase lumpem, a pro ještě jiného hnusným plazem, skřečkem, zrádcem a vrahem. Joj, těch roztomilostí, těch líbezností, jež mě mí drazí vrstevníci dávali spapat odměnou za to, že jakožto člověk vyššího typu jsem povždy dbal, nalézaje tak sám sebe, jejich vlastních zákonů a ustanovení a přizpůsoboval se ideím, jež nebyly z mé hlavy a za něž jsem tudíž nebyl odpovědný."
Trampoty pana Humbla jsou satirickým románem, který se skrze postavu Karla Humbla vysmívá lidské hlouposti, malosti, bezcharakternosti a v neposlední řadě pokrytectví . Nejvíce se mi "líbilo", jak se Karel Humbl dokázal vypořádat se svým svědomím, které mu dozajista nedávalo spát. Vždyť vždycky dělal jen to, co se po něm chtělo. On přece nebyl odpovědný!!!
Jak úžasně Neff vystihl obranné mechanismy v mysli člověka, který dělá a nebo udělal věci, které sám pokládá za špatné, ale nedovede si to přiznat. A člověk nemusí chodit daleko, aby ve svém okolí našel případy Humblovského myšlení. Kdo z nás v sobě trochu toho Humbla nemá? Kolik z nás například pracuje a jedná pod ideou současného kapitalistického myšlení, kde hlavní motto zní: "Člověk nejvíce prospěje společnosti tím, že bude maximalizovat vlastní užitek." Kolik Humblů skryje svou chamtivost a prospěchářství za parafrázi slavného výroku Adama Smitha? Jak si zdůvodníme naši nadměrnou spotřebu masa, palmového oleje a levného oblečení? Opravdu nejsme odpovědní za... ?
A ještě jedna citace na závěr.
... nás Humblů je mnoho a mnoho a naše existence je blahodárná a žádoucí, neboť my děláme dějiny ...
Pan Humbl si vesele i nevesele proplouvá jakýmkoliv režimem a neštítí se ohavností ani udávání, jen aby se on měl nejlépe a vše si zařídíl ve svůj vlastní prospěch. Ať je to v době První republiky, Protektorátu nebo mezi komunistickou verbeží. V každé době dokázal mistrně převléknout kabát a splynout s davem, který se dral k moci. V roce 1997 natočil Viktor Polesný podlé tohoto románu Vladimíra Neffa stejnojmennou televizní inscenaci s Miroslavem Donutilem v roli Karla Humbla a ten jeho charakter vystihl a zahrál velice přesvědčivě. Jak kniha, tak i film jsou výtečná díla.
Neuvěřitelně čtivá a hlavně poučná kniha o tom, jak bezpáteřní jedinec dokáže relativně úspěšně proplouvat turbulentními změnami českých dějin od první republiky až do 60. let a a nadto být vnitřně přesvědčen o pevnosti svého charakteru. Dějově jde samozřejmě o extrémní nadsázku v extrémních dobách, ale nevím proč mi při dočítání knihy přišla podobnost Karla Humbla a současného českého předsedy vlády jako extrémně přiléhavá. Děsivé
Je to poučná kniha a pro každého, kdo ji četl za starých zlých časů, kdy světýlko na konci tunelu bylo ještě v nedohlednu, byla též velmi deprimující.
Pan Humbl je ztělesněním malého českého člověka co se snaží proplout životem cestou nejmenšího odporu. Jedna z nejlepších českých knih co jsem četl
Asi nejlepsi Neffovo kniha. Humorne psany pribeh o tragickem hrdinovi. Sama jednoho takoveho Humbla znam, je to fauman se vsim vsudy, stesti ze gestapa uz neni...
Pan Huml je ochoten kolaborovat s kdekým a kdykoli. ražimy se mění, ale on je stále nahoře, s opčasnými propady. Nikdo si jeho leváren nevšímá, vždy to udělá tak šikovně, že ze svých zločinů udělá kladné činy, jak se doba posune.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus satira humor komunismus první republika, 1918-1938 udavačství ironieAutorovy další knížky
| 1997 |  Sňatky z rozumu |
| 2000 | Královny nemají nohy |
| 1979 | Třináctá komnata |
| 2000 | Prsten Borgiů |
| 1986 | Císařské fialky |
Číst o životních osudech takového bezcharakterního hajzla nebylo vůbec jednoduché. Zpočátku jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, pak mě popadal vztek a nakonec mně bylo smutno. Uvědomila jsem si, že takových Humplů je opravdu mnoho.
Také jsem velmi rychle poznala, že čtu knihu skutečného Spisovatele.