Transport ledu
Alastair Reynolds
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470605/bmid_transport-ledu-mqH-470605.jpg
4
122
122
Když jeden z malých měsíců Saturnu bez zjevné příčiny opustí svou oběžnou dráhu a zamíří mimo sluneční soustavu, má lidstvo jedinou šanci, chce-li tento záhadný jev prozkoumat zblízka. Posádka Rockhoppera, gigantické těžební lodi, která z odlehlých končin soustavy vypravuje komety k vnitřním planetám lačným po surovinách, tak dostává nový úkol. Kapitánka Bella Lindová ani nikdo jiný z posádky netuší, že je čeká cesta, o jaké by se nesnilo ani hrdinům oblíbených sci-fi seriálů, cesta, která je přenese do netušených dálav prostoru a času. Alastair Reynolds, mistr současné science fiction, dokazuje, že téma, které tak skvěle zpracovali A. C. Clarke v Setkání s Rámou a Greg Bear v Eonu, ještě zdaleka není vyčerpané.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , TritonOriginální název:
Pushing Ice, 2005
více info...
Přidat komentář
Za mě nadšení - pěkná hard sci-fi. I přes velký rozsah jsem přečetl během několika dní - autor opět nezklamal.
Uf. Tak vám nevím. Variace na clarkovské téma Rámy je velmi zajímavý rámec. Ale z mého pohledu nešťastně uchopený. Sledujeme posádku těžařské lodi, což by měla být banda ostřílených profesionálů, nicméně ty dvě iracionální sůvy, totiž hlavní postavy, a jejich spory, to mi přišlo dost neuvěřitelné. Možná kdyby to byl příběh bandy žoldáků, tak bych to sežral. Holky si měly vjet do vlasů a pořádně se porvat, ne si vyřizovat účty jako ublížené fúrie, přece jenom bych uvítal víc racionality. Co mi rovněž nesedlo bylo zrychlující se tempo děje. Cesta k Janusovi super. Přistání na Janusovi a první roky budování kolonie taky. A pak jako by autorovi docházel dech nebo se mu chtělo čůrat, tak šlápl na plyn a začal být zkratkovitý. Spousta věcí zůstala nevysvětlených. A poslední třetina knihy, to už byl na můj vkus fakt sprint, aby to stihl a nešlo to do kalhot. Což je škoda, kdyby byla druhé polovině knihy věnována stejná péče, bylo by to sice mega dlouhé, ale já osobně bych si chrochtal. Za mě horší 4 hvězdy, ale zas je mi líto dát jen tři.
*možné spoilery*
Knížka v půlce ztratila dech. Po přistání na Janusovi to byla, taková blamáž až do příchodu fontánovců. Nepochopil sem pak ke konci to nelogické jednání hlavních postav. Plus mínus jedinej kdo zůstával konstantní byl Perry a Bela...Světlana se chovala občas dobře a občas šílené. Pak ten konec....najednou Perry a Světlana opustí dítě co mají a ani se to v knížce nezmíní...chyběla mi tam nějak ta citová vazba na tu jejich Emily. Celkově konec mi přišel moc useklý.
Za 5 to nebylo,ale 4 dam s chuti,jakou jsem to vlastne i cetl. Par vyhrad by se naslo,predevsim k obema hasterivym sefovym,ale co uz....
Co říci? Dobré to bylo! Dost často se u Reynoldse začnu občas ... nudit neni to správné slovo... a čtení na nějakou chvíli přeruším. A kupodivu, ono se mi to pak najednou dá dohromady a nakonec jsem vždy spokojen. Každá knížka se nedá hltat, že .. jako třeba Hamilton .. A hele, tohle jsem tedy tady dělat nemusel.
Velice nerad srovnávám s jinými autory, ale tady se to vyloženě nabízí. Vadí to něčemu? Asi ne. Ještě jsem nečetl nic, co by mi pana A.C.C.pripominalo tak moc. Nemá to ten drajv a lehkost, je to trochu natažený...na druhou stranu, celkem brzo je čtenář zahackovany a záhady a jejich (po)odhalovani je správně nacasovane a je jich dostatek. Popis je poutavý napětí se občas dalo krájet nožem a fantazie autora je bezbřehá, tolik času dumanim nad příběhem ve chvilich, kdy jsem necetl, tak to jsem dlouho nezazil. A pátá hvězda je za to,že se autor nebál pustit do popisu a kontaktu s jinými civilizacemi. Některé z nich by si zasloužili samostatný příběh.
Alastair Reynolds opět nezklamal a dostal jsem od něj přesně to co jsem očekával. Hard SF space operu prvotřídní kvality. Variaci na Setkání s Rámou, velkolepé vyprávění. Přečteno jedním dechem. Za mne spokojenost. A těším se na případné pokračování, dveře si autor nechal otevřené...
Jak čteme v anotaci něco o těžařské lodi, my pravověrní okamžitě zpozorníme a čekáme že bude následovat "Červený trpaslík". Toho se sice tentokrát nedočkáme, nicméně vesmírná odyssea lodi Rockhopper je taky moc dobrá, byť se u ní zdaleka tolik nezasmějeme.
Ani toho ledu se vlastně v téhle knize moc netransportuje, děje se tady ale moc a moc daleko zajímavějších věcí. Reynolds se zase jednou rozmáchl přes tisíce let obyčejných i světelných, a tentokrát dokonce nezapomněl ani na mimozemšťany.
Prostě pěkná čistá scifi za čtyři hvězdy.
Genderová poznámka:
Posádka Rockhoppera několikrát málem zahyne jen proto, že si dvě "nejlepší kamarádky", které chtějí obě všechno řídit, nedokážou mezi sebou celý život vyříkat, čím jedna druhou se*e. Kdyby si daly pár facek a hodily to za hlavu, lidstvo by to mělo všechno podstatně jednodušší. Ale tak to holky prostě nedělají...
Takže si jako správné mužské šovinistické prase říkám, že pokud má lidstvo přežít, neměly by se tyhle posty ctižádostivým dámám tohoto typu svěřovat, a pokud ano, ne víc než jedné, proboha :)
Chytnete-li slinu na pravověrné scifko, „Transport ledu“ by měl být přinejmenším uspokojivou volbou pro vaše chutě. Nabízí lidská dramata i mimozemská tajemství, nastíní čtenáři nedalekou budoucnost a ve společnosti těžařského týmu jej pošle na nesmírně dlouhou cestu, představí fascinující technologie, zároveň však má punc vědeckofantastické klasiky.
Hlavní hrdinku příběhu, kapitánku Bellu Lindovou, čeká spousta těžkých rozhodnutí, která prověří nejen její schopnosti, ale především sílu přátelství, loajalitu a soudržnost posádky, odhalí temné stránky člověka, samozřejmě však i ty lepší, vznešenější. Psychika dvojice ústředních „silných“ žen mi v určitých ohledech připadala pochybná až přitažená za vlasy, nicméně k vytvoření sympatií či antipatií autorova snaha stačila.
Hard sci-fi složka románu na mě působila přiměřeně věrohodně, aniž by mou nepříliš technicky smýšlející maličkost obtěžovala nesrozumitelnými popisy a teoriemi.
První polovinu knihy, putování do neznáma a s tím související „drobné“ lidské spory bych označila za čtivější, ve druhé půlce s postupným odhalováním tah mírně slábnul – chvílemi docházelo ke kolísání zájmu. Zápletka v pozdějších fázích byla zkrátka na můj vkus příliš postavena na důvěře v informace od cizinců a málo na vlastním výzkumu a poznávání. Něco chtělo hlouběji rozvést, jinde spíše ubrat, přesto mě Reynoldsův vesmír vcucnul a čtyři stálice pro „Transport ledu“ ochotně rozzářím.
Pochválit bohužel nemůžu redakci, jak už bylo jistě v předchozích komentářích zmíněno: uniklo množství překlepů, chybějících čárek, zmatku v uvozovkách, špatného dělení slov na koncích řádků, záměny jmen (kdy se věta stala nesmyslnou), dokonce i pár hrubek se našlo. Jako byste si v dobré pekárně koupili oblíbený koláč a v každým druhém soustu našli vlas, nehet, kontaktní čočku, bubáka z nosu, vypasenou mouchu, kus myši... ostuda je slabé slovo.
Těžařská vesmírná loď Rockhopper se vydala stíhat mimozemskou sondu, která byla po dlouhá staletí jedním ze Saturnových měsíců. Původně průzkumný let se však záhy mění v cestu do míst, kam se dosud nikdo nevydal. Alastair Reynolds nám ve své vpravdě megalomanské space-opeře představuje dokonale promyšlenou vesmírnou odyseu, která v podstatě nemá hluchá místa a valí se bez jediného zaváhání, stránku za stránkou, vstříc mohutnému vyvrcholení. Martin Šust ve svém autorském medailonku poukazuje na to, že Reynoldsovy vize jsou stejně poutavé a napínavé jako srozumitelné a ukázněné. O Transportu ledu to platí doslova. Už dlouho jsem neměl v ruce tak krystalicky průzračnou sci-fi knihu, do jejíhož děje bych se dokázal tak hluboce ponořit a která by mě tak uchvátila, jako právě toto Reynoldsovo dílko. Připočtu-li k tomu skrz naskrz živoucí a osobité postavy, které zabydlují kajuty Rockhoppera či habitaty Januse a jejichž emočním pochodům jsem dokázal beze zbytku uvěřit a ztotožnit se s nimi (zamyslete se třeba nad epizodou s pramínkem vlasů v ruce mrtvého Garrisona), nemohu jinak než vysázet do hodnocení pět ostnatých hvězd a smeknout před mistrem Reynoldsem klobouk až k zemi. Transport ledu je kniha, která mě nesmírně bavila, v jejíchž zákoutích jsem se dokázal na několik dlouhých hodin ztratit a dokonale odpoutat od reality.
Přečteno před pár lety, takže hodnotím svoje současné vzpomínky na četbu.
1. část: úžásná temná hard sci-fi plná napětí, zvratů a bolesti.
2. část: nuda, nuda a zase nuda.
3. část: konečně přišla řada na mé oblíbené mimozemské rasy. Nicméně je autor vyobrazil tak nereálně, že jim šlo stejně těžko uvěřit, jako tomu, že se neustále řešila vražda cca po 50 letech.
4. Úplný závěr byl dokonalý. Rád bych uvítal nějaké pokračování :)
Nesdílím pětihvězdičkové nadšení, do čtení jsem se musel víceméně nutit od samého začátku až do úplného konce. Jako celek je kniha dobrá, ale zbytečně rozvláčná se spoustou hluchých míst. K žádné postavě jsem nenalezl vztah. Podobnost s Rámou tu sice je , ale nesahá ji to ani po kotníky. Fontánovci, Pižmoví psi, Spikánci, elastinky...
Mám sci-fi hrozně rád, tu reálnou, ne fantasy, ale takové romány jak psal Clark jako Ráma, Vesmírná odysea, Rajské fontány nebo Aldissův Nonstop , Crichtonovu Kouli či Sheldonův Akce soudný den hned tak nikdo nepředčí. Nějak mě to prostě nesedlo, asi autorův styl psaní.
kniha sa dosť pomaly rozbiehala, ale nakoniec môžem povedať, resp. napísať, že to dielko malo celkom zaujímavú myšlienku a aj príbeh ... hodnotenie tak za lepsie 4*
Při čtení se mi vybavilo Setkání s Rámou. Téma je podobné, ale vážněji a svým způsobem i odborněji pojaté. Svět mimozemských civilizací, který za příběhem stojí, sice není tak velkorysý a působí méně reálně, ale zato je to vyváženo poutavými popisy, drobnými vedlejšími zápletkami a širokou paletou zajímavých postav. Kniha na mě působila i z vědeckého hledicka hodně rafinovaně, s citem pro detail. Jen ten konec... člověk by rád věděl, co bude dál :D
Dost dlouho mi trvalo, než jsem se dokázal začíst. Ne, že by mě kniha vyloženě nudila, ale to přivyknutí na pro nás cizí realitu prostě chvíli trvá. Posledních asi 150 stran jsem už děj vysloveně hltal.
Kniha nepřináší nic nového. První autor který obeznámeného čtenáře při četbě anotace napadne, je Arthur C. Clarke, ale stejně je skvělé, že se mezi záplavou fantasy zase objevuje klasická science fiction. Reynolds má technické reálie velmi dobře propracované a minimálně první půlka knihy utíká jak letní dovolená. A vlastně i ta druhá se čte velmi dobře. Pak však před závěrem, jakoby popustil uzdu své fantazie poněkud víc, aniž by ji podrobil silnější kritice. SPOILER: nedovedu si například představit, jak by mohla vzniknout nějaká "psí" kosmická loď. Její obyvatelé si jdou vzájemně permanentně po krku a možnost jakékoli kooperace by byla nemožná i na mnohem nižší úrovni, než je výroba kosmických lodí, vyžadující znalost vyspělých technologií. A i ti vojáci z černé krychle mi připadali lehce naivní. Závěr byl očekávatelný, ale dobře napsaný. Za mě tři a půl hvězdy.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Odhalený vesmír 1 |
| 2005 | Archa. Kniha první |
| 2012 | Transport ledu |
| 2004 | Kaldera 1 |
| 2020 |  Vzpomínka na modrou planetu |
Ak by som hodnotil knihu len z hľadiska sci-fi roviny, bol by som skutočne nadšený. Ukážkové hard sci-fi, premyslené a uveriteľné od pomerne blízkeho prostredia z neďalekej budúcnosti až po konfrontáciu s omnoho vyspelejšími mimozemskými civilizáciami.
Škoda, že autor postavil príbeh na konflikte dvoch do krvi pohádaných kamarátok (kapitánka posádky a hlavná inžinierka), ktorých iracionálne konanie ma občas prinútilo, chytať sa za hlavu.