Tráva podél cesty
Taneda Santóka
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360095/bmid_trava-podel-cesty-ipw-360095.jpg
5
26
26
Poutník a mnich Santóka Taneda (1882–1940) zosobňuje tradiční zenové hodnoty jednoduchosti, osamění a pomíjivosti. Jeho poezie zrcadlí život plný protikladů. Osamělé souznění s přírodou střídají okamžiky hlubokého lidského sblížení. Přísná chudoba se zvrtne do bezuzdného hýření. Okamžiky klidu a odevzdání se promění v bouři emocí. Co se nemění, je prostý a zároveň významově hluboký jazyk, který občas hladí a jindy řeže do morku kostí. I proto se Santóka stal jedním z nejmilovanějších moderních japonských básníků.... celý text
Přidat komentář
Mních, opilec, umelec.
Pri haiku mám pocit, že aj napriek (alebo vdaka?) svojej krátkosti dokážu často seknúť do živého a vzbudiť emócie. Pri čítaní Santókovho životopisu v úvode mi miestami až prišlo smutno a striedanie básní o prírode s básňami o samote a spoločnosti tiež zanechalo dojem.
Hoci je kniha hrubá, kedže ide o haiku, pokojne ju zvládnete za hodinu - dve.
Samotná forma haiku je minimalistická, ale v podání Tanedy Santóky se jedná o minimalismus i v rámci haiku. Někdy jen čtyři, pět slov, ale jak působivý a trefný dojem vzniká. Kdybych to měl nějak shrnout, tak asi následovně:
Tráva podél cesty
nemám slov
Štítky knihy
Japonsko filozofie japonská literatura haiku poezie
V pěkné tradici Zpěvů staré Číny od Bohumila Mathesia tu máme knížku veršů z Dálného východu, které nejsou přeloženy z originálu, ale z jiného překladu. A podobně jako u Mathesia to jaksi nevadí. Jan Burian je totiž stejně jako Mathesius Pán Slov a dokáže haiku postavit líp než mnozí japanologové, samozřejmě s výjimkou Antonína Límana, který se překonává těžko. Santóka Taneda psal haiku netypická - formou i obsahem. A přesto to haiku jsou. Burian prý nepřekládá z japonštiny - a přesto jako by z ní překládal. Je to radost číst.