Trenér
Martin Kodýdek
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/422617/bmid_trener-W1H-422617.jpg
3
13
13
Prokop Veselý a Tibor Stančev jsou dva fotbaloví trenéři. To je však asi jediná věc, kterou mají společnou. První český román mapující svět dětského fotbalu nabízí napínavý příběh a dva odlišné pohledy na mládežnickou kopanou. Kdo uspěje? Prokopův Spartak, nebo Dynamo vedené Stančevem. Nebo někdo úplně jiný? A co je vlastně úspěch? Kniha nabízí nejen pohled na fotbalový trávník, kde malí kluci svádějí líté boje, ale také pohled do jejich křehké duše a do hlav ambiciózních rodičů, kteří mnohdy neváhají obětovat dětské sny ve prospěch svých. Druhá kniha Martina Kodýdka opět zaujme dokonalým vykreslením specifického prostředí, přičemž důležitou roli hrají humor a nadhled.... celý text
Přidat komentář
Znělo to slibně:"Humorný i vážný román z prostředí mládežnického fotbalu".Jenže humorné to není(naopak je to k pláči!)a vážný taky ne(je to neskutečná sračka,která by mě nasrala,být trenérem mládežnického týmu).A autorovi bych poradil,aby už neměl žádné literární ambice,protože vytvořit něco zajímavého fakt neumí.0%.
Jednoduchá a vcelku zábavná kniha, kterou jsem sfouknul během pracovního víkendu. Líbilo se mi, jak byly vykresleny jednotlivé postavy. I když nemám k fotbalu (natož mládežnickému) blízko, tak mě kniha zaujala, což beru jako plus.
Kniha mi připomněla akční úderná dílka z padesátek minulého století. Jednoduchý nepropracovaný děj by až tak nevadil, ale ono rozdělení na hodné a zlé trenéry s předem daným vítězem, už ano. K tomu místo zlého USA kapitalisty přichází zlo z Ruska ve formě anabolik... Chápu, že je to psáno v nadsázce, ale čeho je moc, toho je příliš.
Po knížce jsem sáhla ze zvědavosti jako matka dvou malých fotbalistů. Knížka je napsaná v lehké nadsázce, ale přitom se zde píše i o vážnějších věcech kolem mládežnického fotbalu.
Ač nejsem skalní fanda fotbalu, tak mě knížka chytla a já se přistihla, že fakt držím palce týmu Spartaku pod vedením Prokopa.
Mně přijde super, že na knihy jsou různé názory. Přiznám se, že ty všeobecně přijímané mě nebaví. Trenér vyjadřuje to, co se v dětském fotbale skutečně děje a i rodiče jsou rozpolcení. Je pořád spousta těch, co rádi vidí přísného řvoucího trenéra, co chce hlavně vyhrávat. Je to přece sport, ne? Ale naštěstí je už většina těch, co má plné zuby těch rádoby motivačních přisprostlých řečí.