Třetí přání 2. Zbytek příběhu (skoro)
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233135/bmid_treti-prani-2-zbytek-pribehu-skoro-k6R-233135.jpg
4
167
167
Třetí Přání série
< 2. díl >
Ze slíbené románové pentalogie Roberta Fulghuma vycházejí opět v jednom svazku část třetí Miluješ můj klid, ale co když se pohnu? a část čtvrtá Valčík s býkem, kde se setkáme opět s Alicí, Alexem a Max–Pollem jako hlavními postavami. Děj nás tentokrát zavede především do vzdálenějšího Japonska, kde si Alice nechá u věhlasného mistra udělat konečně své vysněné tetování, a posléze do Athén, kde se všechny známé postavy na svých cestách zastaví a setkají se svou „věštkyní“ taxikářkou Polydorou, která každému předpoví budoucnost. Všichni se pak sejdou na Krétě v Meltemi, kde Alex uspořádá večeři na oslavu svatého Ošidného, patrona lidí, co nežijí konvenčně. Je těžké dostát přání autora a číst toto pokračování „pomalu“, ale o překvapení, tak typická pro Roberta Fulghuma, tu není nouze. Japonská část na sebe bere i japonskou literární podobu a oplývá pastelovou krásou a osudovou tragičností.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Third wish II, the rest of the story, almost, 2005
více info...
Přidat komentář
Mě se to vlastně četlo lépe než první kniha, ten konec mne docela vykolejil. Přestože jsem se vlastně nic nedozvěděla, tak se mi s Alicí jaksi dobře splývá. To CD je vlastně výborná kulisa :)
Nelíbila se mi tolik jako první. V prvním díle mě okouzlila Kréta, tak jsem hrdinům odpustila, že pořád filozofují a dělají si vzájemně přednášky o čemkoliv. V tomto díle už toho na mě bylo moc, přišlo mi to nepřirozené, nebavilo mě to. Přeskakovala jsem při čtení a ten závěr mě překvapil, ale (ač to bude znít černě), tak uklidnil v tom, že už nebudou příplety skotačit na dalších x stránkách.
Nevěřila jsem, že by to mohlo být stejně dobré jako první díl, ale to jsem se sakra spletla. Bylo to stejně úžasné a možná i lepší. I tuto knihu jsem přečetla stejně jako první díl opakovaně a hodně mi dala. Nečekejte žádné drama, překvapivé zvraty, ani svalnatého hrdinu. I tak je úžasná.
Moje okouzlení z první knihy u druhé už nebylo tak intenzivní. Měla jsem pocit jakési nesourodosti a příběh se mi zdál trochu přelidněný. Objevily se postavy, které kdyby nebyly, asi by se nic nestalo.
Ale je to zřejmě proto, že:
„Alex lidi sbírá a pak je dává dohromady. O nic víc nejde. A má moc rád překvapení. Vypadá to, že na Krétu pozval celej zástup.“, říká Max-Poli.
Knížka je ovšem opět krásně napsaná, plná mouder a krásných myšlenek a opět hudby. A valčíky jsou opravdu úžasné.
Příjemné, milé, krásné, úchvatné, skvělé a dechberoucí, ale v závěru i šokující čtení. Knížka, která pohladí po duši a která Vás oprostí, alespoň na chvíli, od starostí, utrpení a tragedií našeho uspěchaného života.
Kniha je napsána podle stejného schématu jako první díl, jen je v ní ještě méně děje. V první části se dozvíme 100+1 zahraniční zajímavost - tentokrát na téma Japonská kultura (v prvním díle podobnou úlohu sehrála Kréta) - a v druhé části dojde na samotný příběh. Autor nás opět utvrdí v tom, že Alice je nejen nedostižně krásná a nepřekonatelně inteligentní, ale také neskutečně odolná proti bolesti, protože sám japonský mistr tatér musí připustit, že takovým způsobem jako Alice nesnášel bolest naprosto nikdo z jeho dosavadních klientů - a to mu jich pod rukama prošlo nepočítaně. Odborník žasne, laik se diví. :-) Všechno se vyvíjí poměrně zdárně, možná až moc, takže si autor na konec pro čtenáře přichystá malou zlomyslnost, kterou mu já osobně nedokážu odpustit. Jinak se kniha v mnoha ohledech tváří jako lépe stravitelná light verze sbírky Coelhových moudrostí, ale naštěstí se autor drží v přijatelnějších mezích. Čtení je to příjemné. :-)
Kdo četl první díl, určitě si s chutí přečte i tento … první kniha skončila pro mě tak krásně otevřeným koncem, že bych vlastně ani pokračování nepotřebovala … mám docela ráda, když můžu přemýšlet,¨... jak by to bylo dál ..., ale když víte, že prostě ta 2. a 3. jsou … tak Vám to nedá.
Velice rychle Vás to vtáhne opět do příběhu, čte se lehce … krátké kapitoly a přitom atmosféra každé stránky je neopakovatelná, prostředí, kde se tento příběh odehrává mu samozřejmě dodává na atraktivnosti a pak také ty obrázky, i když jiné než v prvním díle … připomínají něco ... nevím, něco známého, příjemného, a to se mi opět strašně moc líbilo.
Nečekejte od tohoto příběhu akci a rychlý spád děje, je to kniha pro odreagování, na odpočinek a tak plyne lehce … a kdo bude chtít, tomu poskytne i prostor pro zamyšlení:
„Nevěř všemu, co si myslíš.“ Ano pane Fulghume, je to tak, každý z nás má nějaká očekávání a představy, které s realitou nemusí mít nic společného …
Fudžita Aji: „Nic netrvá. Všechno se velmi rychle stává něčím jiným. Z třešně plodu je třešeň strom, je třešňový květ, je třešeň plod. Plynout je cesta, …“
A pak taky ten krásný úvod:
„Tato kniha je pro tebe, kdo mi scházíš;
pro tebe, i když se naše cesty nikdy nezkřížily;
pro tebe, kdo v mém životě pořád ještě nejsi;
i tak je tato kniha pro tebe,
protože vím, že někde být musíš.
Mnohokrát jsem se vydal jinou Cestou,…"
Takže nemůžu než dát opět vysoké hodnocení :-).
Hodně jsem se těšila na pokračování a bylo to opravdu krásné poklidné zastavování v jinak dosti rozběhnutém světě. Hmmmm - ten konec!!!
Copak se tedy odehraje ve třetím dílu?
Kniha života,umění v knize od Fulghuma.Víte co,budeme všichni dělat,že jsou jenom dva díly a trojku pan Fulghum napsal nějakým nedopatřením a k příběhu nepatří.
Jelikož jsem si přečetla komentáře ke knize než jsem ji dočetla, čekala jsem něco "hrozného" na závěr, takže jsem ani moc překvapená nebyla.. Druhý díl je taky skvělý, ale přiznám se že se mi první díl líbil víc. Ale hned jsem se pustila do třetího dílu s očekáváním, jaká překvapení na mě čekají tentokrát ..
Druhý díl je jako bodnutí do zad.
Tu osudnou stranu jsem četl několikrát a pořád jsem nechtěl věřit, že to Fulghum skutečně takto napsal.
Ale i tom je život/smrt...
První kniha i druhá se mi moc líbily, vtáhly mě a uchvátily. S trojkou je to horší, dobrý nápad, ale připadala mi moc rozvleklá. Ale možná je to jen tím šokem ze závěru druhého dílu.
Vyborne pokracovani predchoziho dilu. Nejvice me zaujala cast odehravavajici se v Japonsku, zaujalo me rovnez prolinani zivota autora s jeho dilem naznacene v zaveru. Rekla bych, ze kazda postava ve skutecnosti zobrazuje nekterou stranku jeho zivota a charakteru. Proste vsichni mame v sobe jousek Alice, Aleka i Max Pola a zivot kazdeho z nas je cestou. A vsichni mame nejake to treti prani... A ztratit se v labyrintu zivota muze byt osudove.