Trhlina
Jozef Karika
Táto kniha vznikla zvláštnym spôsobom. Po vydaní mysteriózneho trileru Strach sa autorovi ozval človek, ktorý mu vyrozprával naozaj desivý príbeh. Jozef Karika jeho rozprávanie zaznamenal, mnohé tvrdenia overil, doplnil o vlastné zistenia a spracoval do knihy, ktorú máte pred sebou. Na jej stránkach rozmotáva veľmi tajomný, tragický a hrôzostrašný prípad. Zároveň poodhaľuje jednu z najväčších záhad Slovenska - nevysvetliteľné miznutie ľudí v pohorí Tribeč. Legenda, zámerná mystifikácia alebo desivá skutočnosť? Túto otázku si kladie aj autor. Predkladá strhujúci hororový príbeh a necháva na čitateľovi, aby našiel odpoveď.... celý text
Horory Thrillery Literatura slovenská
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
Trhlina, 2016
více info...
Přidat komentář
Horrory nejsou můj šálek čaje. Jednak ve mně většinou vyvolávají záchvaty smíchu a to by, tuším, asi být nemělo ( z toho důvodu na ně nemohu ani chodit do kina ), druhak si myslím, že na světě vezdejším je toho, čeho je třeba se bát, víc než dost. Ale protože mladá slovenská literární scéna mne začíná zajímat čím dál, tím víc, zkusila jsem toto dílko. Užila jsem si Trhlinu v audio podobě, tentokrát v češtině, v bezvadném přednesu pana Josefa Kaluži, který jí "pristane".
A fakt dobrý! Způsob vyprávění páně Karikovo jest blízké vyprávění páně Howeyho a jeho Silu. Síla spočívá v napínavém podrobném popisu všeho a v jeho civilnosti.
Trhlina je taková sci-fi detektivka šmrnclá horrorem ( neb jak pravila jednou jedna televizní hlasatelka - horrorovitá :-) ). Bavila mne, i když jsem se nebála.
Atmosféra vynikají, pokud pominu poslední část knihy. Celou dobu to na mě popravdě docela dost působilo. Měl jsem někdy i špatné spaní. Jen škoda toho konce, který se v podstatě ani nedostaví a to, co se dá považovat za konec, bylo pro mě opravdu neuspokojivé. I přesto musím dát knize vyšší hodnocení, protože odhalování záhady mě opravdu bavilo a cítil jsem se "jako bych tam byl s nimi". Kniha ve vás probudí i touhu si o pohoří číst sám a hledat si další informace na internetu a toho si moc cením.
Chytře zasazený příběh do prostředí pohoří Tribeč, který se váže na záhadami opředené reálné zprávy našeho světa a kotví tak svět fikce k realitě – což je samozřejmě vždycky plus. Autor díky tomu měl minimálně o třetinu snadnější úkol, protože to podstatné vymyslel už někdo jiný, stačilo to jen dobře zpracovat. A právě tady přichází trochu zklamání, protože osobně mi Trhlina přijde jako úžasné téma, poutavý příběh, ale s možná nevyužitým potenciálem.
Zatímco začátek knihy vás vtrhne do děje a je skutečně velmi tajemný, postupem času to „tajemno“ tak nějak opadává, člověka to otupí a málokdy ho něco dalšího překvapí natolik, aby se objevily emoce, jako třeba strach, úzkost nebo jen očekávání. Zatímco jindy se napětí stupňuje, tady spíše od určitého bodu stagnuje a kolísá. První, co začne čtenáře po chvíli otravovat, jsou klišé – klišé charakterů postav – racionální neohrožený vůdce a záhadolog jako jeho protipól. Mezi nimi pár, který chtěl zažít dobrodružství. Hlavní postava takřka bez nějakého hlubšího psychologického propracování, jeho přítelkyně jako pouhá nevykreslená kulisa v celém příběhu, tak trochu do počtu.
A právě to vykreslování detailů, které by mohlo celý příběh posunout ještě o level dál, ještě hlouběji čtenáře vtáhnout, chybí. Mnohdy je popis skutečně plytký, plytké emoce, tam, kde by čtenář mohl čekat hlubší detail, tam není, chybí, jen úsečné ploché vykreslení situace, přírody, podstatných úkazů a podobně. Tohle osobně považuji za podstatný nedostatek – a možná ten největší. Nakonec to může v určitých chvílích (zejména ke konci) vyústit v předvídatelnost děje a unudit k smrti – ale nuda tady není na místě, to určitě ne. Jen některé pasáž jsou zase zbytečně natažené, což trochu oslabuje tu dynamičnost děje, kterou oceníte až v samotném závěru.
Na druhou stranu, přestože druhá polovina knihy je v určitých ohledech slabší, v jiných aspektech zase vyniká. Vyzdvihnout je třeba zajímavá přirovnání a metafory, neotřelé myšlenky, vůbec celý námět a jeho popis, který je v tomto podání na jednu stranu originální, přestože čerpá z různých záhad a tajemných příběhů. Nakonec sám autor na některé z nich přímo či nepřímo odkazuje, například na zmasakrování výpravy na Uralu. Každopádně přenést do světa beletrie teorii rotujících černých děr, paralelní reality a obtížně pochopitelné myšlenky a uchopit je tak, aby je čtenář vstřebal, popsat je výstižně a poutavě – k čemuž autor využil již oceněné neotřelé metafory a přirovnání, to si zaslouží uznání. Oceníte, že Trhlina není jen popisným zprostředkováním záhadných jevů, ale pouští se zcela otevřeně za jejich hranice, pracuje s hypotézou, která celý příběh staví zase o kousíček blíže realitě. Autor předkládá vědecké argumenty skrze jednu z postav, podané stravitelnou formou, což příběhu velmi pomáhá. Příběh tak nesklouzává do vod fantasmagorie, ale je ukotvený mezi mantinely fyzikálních a matematických anomálií, které jsou teoreticky možné.
Celkově je Trhlina napsána jednoduchým jazykem, lehce se čte a spolu se zajímavým příběhem opravdu jako celek dokáže pohltit, a to i přes některé slabší pasáže. Věřím, že pro velkou část čtenářů může být vnímána jako nadprůměrná, což ve svém žánru (s přesahem) rozhodně je. Nicméně v porovnání s literaturou v širším slova smyslu, má své trhliny, které se v celé knize více či méně ukazují. Stává se to jen málokdy, ale věřím, že v tomto případě by kniha pár stran navíc snesla – některé momenty stačilo více rozepsat, stejně jako provázat děj, aby kniha působila více jako soudržný celek a rázem to mohla být opravdu pecka, a to bez keců.
Nakonec, námět je dobrý, možná to chtělo jen lepší „řemeslné“ zpracování, větší um spisovatele a věnovat více času „hluchým“ místům. Vybrousit to k dokonalosti. Každopádně takových 70–75 % si kniha zaslouží a proto 4/5. Autor má ještě kam růst a upřímně se těším na další počin. Za přečtení Trhlina rozhodně stojí, a kdo má rád tajemno a mystéria, toho zcela pohltí a zprostředkuje mu skvělý čtenářský zážitek.
V mnoha ohledech podobným kouskem (žánrem ovšem čistokrevné sci-fi) je nepochybně Piknik u cesty, který navíc nabízí neocenitelný filosofický přesah k zamyšlení (či zbytečné pindy).
To byla tedy pecka! :)
Nehodnotím autorův záměr, ať knihu napsal z jakéhokoliv důvodu (a vzhledem k jeho ostatním titulům se témata vzájemné tak či tak prolínají, takže asi má k záhadám a horám blízko), napsal ji dobře. Kdo ze čtenářů tvrdí, že neměl byť jen na chvíli chuť do Tribeče vyrazit a pátrat na vlastní pěst, ten si lže do kapsy :) Opravdu povedený příběh, který se opírá na docela snadno dohledatelných faktech. Vytknout ze svého pohled můžu jen výběr postav, ani jedna mi nebyla vůbec sympatická, ale tuto maličkost velkoryse odpouštím ;)
Audio verzí jsem si dnes zpříjemnil pošmourný den. Oproti knižní je víc komprimovaná, zvuky a hudbou patřičně okořeněná. Slovenskou verzi jsem četl "na jeden ráz" asi před rokem. Knižní ve mne vyvolala víc přírodních představ a strachu, který v lese začíná dlouhými stíny a příchodem "něčeho". Audio zase cílila na strach z neznámých jevů kvantové mechaniky a jimi způsobených trhlin v myšlení. Obě vyvolaly příjemné mrazení a odvedení mysli "někam". Mystifikaci, zde docela uvěřitelnou, beru jako funkční obal, či prolog k jádru děje. Zážitek se prostě konal...
První třetina knihy se mi moc nelíbila, byla jsem rozhodnutá v četbě nepokračovat. Ještě do Trhliny kouknu - jsem si řekla druhý den. A už jsem se přidala k výpravě do pohoří Tribeč. Bloudila jsem poctivě s ostatními celou tajemnou hororovou cestou
a nesympatickým Igorem a jeho vulgárními výrazy. Ale sledovala jsem ty děsy, které se jim postavily do cesty, z dálky, a tak jsem se vrátila bez úhony.
Nakonec musím konstatovat, že napsané je to velmi zajímavě, záhada stále otevřená, kniha odradí asi mnoho lidí od návštěvy tohoto koutu krásného Slovenska, což je škoda.
Autor se pokusil vzbudit ve čtenáři hrůzu a děs klasickou metodou bezpředmětného napínání čtenáře prokládáním textu lacinými větami typu "To jsem ještě netušil, co vše jsem tím rozhodnutím způsobil. Ta pravá hrůza mě teprve čekala." ve všech možných obměnách. Po jazykové stránce kniha působí tragicky, což je zřejmě částečně způsobeno nepříliš rozvinutými vyjadřovacími schopnostmi autora a částečně mizerně odvedenou prací jazykové korektorky českého překladu (za výsledek této "korektury" bych zodpovědné osobě nedala ani korunu, na druhou stranu výsledkem své práce zajistila jedinou čirou hrůzu, které se v knize čtenář dočká).
Mě osobně kniha naprosto pohltila. Možná díky tomu, že jsem ani na chvíli neuvěřila v onen "pravdivý příběh" a četla ji tedy pouze jako fiktivní a skvěle vystavený příběh. Napětí je postupně dávkováno a na konci graduje do šíleného konce. Přečteno za dva dny, nemohla jsem se odtrhnout.
Táto kniha ma úprimne sklamala, škoda času ktorý som strávila jej čítaním. Je to riadna blbosť, vymyslený príbeh nejakého chlapa na drogách, ovšem ak aj ten chlap nebol autorom vymyslený... Ťažko povedať ale určite si od autora už nič neprečítam, fakt ma sklamal touto knihou... To si radšej prečítam staré Slovenské povesti a mam lepšie čítanie... :D
Nechala som sa strhnúť davom a siahla som po Karikovej Trhline aj ja. Za mňa lepšie ako Tma, ale do „Trhlino-nadšencov“ sa nezaradím. Prvá tretina ma dokonale vtiahla do deja, ďalej to už išlo len pozvoľne a poslednú tretinu som prečítala už len preto, že som knihu začala čítať – na môj vkus to bolo už moc zmätené. Avšak priznávam, že príbeh sa mi dostal pod kožu, čo je spôsobené hlavne tým, že sa odohráva na Slovensku, na miestach, ktoré poznám a o ktorých kolujú rôzne príbehy.
Dusivú tmu štvrtkovej noci rozpára svetlo nočnej lampy a ja, napriek vrodeným inštinktom a dobrej výchove (odpusť otče), napriek všetkým varovným signálom, ktoré moje telo vysiela a strachu, ktorý mi zviera vnútornosti, napriek tomuto všetkému, vezmem do roztrasenej ruky súčasnú slovenskú knihu. Síce to nie je prvý krát teno rok, čo takto hazardujem so svojím zdravím, ale to, čo držím v ruke tentoraz, je čosi oveľa desivejšie. A síce súčasná slovenská kniha, ktorá vyhrala cenu Anasoft litera. Strasie ma a sťažka preglgnúc prevrátim prvý list. Po uistení sa, že to bola len cena čitateľov sa na chvíľu uvoľním no vzápätí si uvedomím, že je to cena slovenských čitateľov a opäť ma zaplaví vlna strachu. Nervy mám úplne v kýbli a pritom to najhoršie mám ešte len pred sebou. Úvodné strany prekonajú všetky moje predstavy. Z kostrbatých formulácií mi škrípe v ušiach a rádoby bububu štýl drása moju ubolenú dušu. Viem, že po tomto už nikdy nebudem rovnaká, ale niečo, snáď nejaká zvrátená entita parazitujúca na mojej mysli, alebo možno vidina dobrého hejtu ma ženie ďalej. Napriek tomu, že po kostrbatom úvode sa štýl zlepší, nepoľavujem v ostražitosti, pripravená kedykoľvek si naliať do očí Savo. Asi po 30 stranách si začnem uvedomovať, že sa pomaly blížim k bodu, odkiaľ niet návratu. Kŕčovito zvieram Savo... keď v tom...keď v tom sa stane niečo...prosto....prosto ma to začne baviť a až na niektoré pasáže ma to baví až do konca. Ale aj tak, celý čas ostentatívne gúľam očami, pre prípad, že by niekto vošiel do izby a načapal ma s víťazom anasoft litera in flagranti. Síce neviem kto by tak ku mne vchádzal, pretože ako single tridsiatnička bývam sama, ale o to viac musím predsa dbať na svoju povesť! (Ale keďže mám z toho dbania dodnes celkom slušnú svalovku na očiach, nabudúce sa na to asi vykašlem)
Zhrnutie deja:
Prvá tretina - v ktorej rozprávač Igor nájde nahrávky (3*)
Nejaké to intro, klišé, klišé, Igor nájde staré dokumenty a nahrávky, klišé klišé, Igor si prehráva nahrávky, klišé, klišé a keď už som si myslela, že sa na to vykašlem, zrazu ticho s očami, spomienky s deravým svetlom a dvanástková sústava, v ktorej sa dvanásť píše ako desať a pre mňa nastal ten point of no return, keď som si povedala, že toto dočítam, aj keby som si pri tom mala vykrútiť oči z hlavy
Druhá tretina - v ktorej sa partička ľudí, dosť blbých na to, aby sa rozdelili, vyberie do strašidelného lesa a rozdelí sa (2*)
Prídu do strašidelného lesa, klišé klišé klišé, bububu, klišé. Pár momentov, keď som si povedala, že to možno predsa len nedočítam, ale potom ma dostalo, že fúka, fúka, ovečka sa pasie a tak som čítala ďalej
Tretia tretina - v ktorej sa partička ľudí, dosť blbých na to, aby sa znovu vybrali do lesa, z ktorého sa predtým skoro potento, znovu vyberie do lesa, z ktorého sa predtým skoro potento. A rozdelí sa. (4,5*)
Tu som skoro odpadla, pretože celý čas som čakala nejakú duchárinu a ono sa z toho zrazu vykľulo plnokrvné sci-fi a dokonca na tému, ktorú zbožňujem. Karika síce neprišiel s ničím novým, ale v kombinácii s celkovou atmosférou ma to zaujalo tak, že som som asi chvíľami aj zabudla gúľať očami.
Pozn 1
Kniha je štylizovaná ako mystifikácia a sú v nej dokonca uvedené linky na zdroje, týkajúce sa udalostí v Tribeči a Karika sa celý čas tvári (v knihe i mimo nej), že sám nevie, kde v Igorovom rozprávaní končí realita a začína fikcia. K tomu asi toľkoto:
Niekde na strane 12 Igor len tak mimochodom prehodí, že jeho článok o skúsenostiach s cestovaním ŽSR má cez 100 000 pozretí. Sto tisíc. Sto. Tisíc. Ak sa ten blog nevolal 2 hot chicks gangbanged in Fast Train R 611 Fixinela tak týmto Karikovi oznamujem, že realita sa končí na strane 12.
Pozn 2
Ja takýmto báchorkám väčšinou* neverím, ale z vecí, na ktoré sa v dohľadnej dobe nechystám, je návšteva Tribeča na popredných miestach, niekde medzi predvolebným mítingom KDH** a koncertom sestier Niezlových***
*konkrétne od 6:00am do 9:30pm, v lete o hodinu dlhšie
**u nás v kulturáku
***tamtiež
Četlo se to zvláštně, první třetina fajn. Druhá nešla vůbec a třetí, u té jsem se mohla pos***.
Celkově ale musím dát 3*.
Musim přiznat, že jsem se při četbě i po dočtení knihy pár dní bála, protože mě to opravdu vtáhlo. Kniha je hodně dobře čtivá, graduje a je zajímavé, že je to psáno pohledem člověka, který to údajně zažil. V hlavě mi však zůstávají otázky, co vše je pravda a co je smyšlené. Nebo si to celé včetně Igora vymyslel autor? Spoustu nezodpovězených otázek...
Je to pecka. Tleskám čtenáři "work" za komentář. Lépe bych to nenapsala. Přečtěte si (i knihu, i citovaný komentář) sami.
Být mou dcerou, řeknu "Huuustýýý". Nad Trhlinou jsem strávila celé odpoledne a večer a hltala stranu za stranou. Moc se mi líbilo pojetí - přepsané nahrávky, odkazy na weby... Všechno vypadá tak pravdivě. A přesto radši budu věřit, že je to fikce. Ale kdyby mě někdo lákal na Tribeč, má smůlu:) Hvězdička dolů jen za jakoby neuzavřený konec, nemám je ráda.
Velmi poutavě psaná kniha, která vám nedovolí přestat číst. A závěr? Ať si každý sám rozhodne, zda to byl výplod blázna, nebo skutečnost... Jinak já vím, že mě na Tribeč nikdo nedostane, natož v zimě :)
Jako správný geograf jsem si celou dobu studoval, kde se odehrává děj knihy... díky tomu jsem objevil nádhernou krajinu Tribeče plnou úžasných zámků, zřícenin hradů i pěkné přírody. Asi nikoho nepřekvapím, že můj plán okamžitě tam vyrazit na výlet dostal po přečtení této knihy pořádnou trhlinu. Tak do léta snad zapomenu, protože v zimě mě tam nikdo nedostane. Ale k samotné knize... je napsaná úžasně poutavě, nedá ani na chvíli vydechnout. Nejsilnější částí byl začátek knihy odhalující příběh blázna ze zapomenutého žilinského ústavu, u kterého jsem ani nedýchal, pak příběh trochu ztrácel na intenzitě, ale začátek podivných událostí v Tribeči vše vrátil zpět do děsivých kolejí. Navíc mi připadalo vyloženě geniální propojení knihy na reálné internetové zdroje, které přidávají příběhu na síle. Co mu naopak trochu ubírá, je český překlad (tím nemyslím kvalitu, kterou snad ani nejde pokazit, ale samotný fakt překladu). Mnohokrát mi připadalo divné, že postavy ze Žiliny a Nitry mluví česky, přecejen originál by byl ještě autentičtější a tím o dost děsivější. Tak si možná další Karikovy knihy seženu přímo ve slovenštině.
Je to přesně tak, jak napsala vivula - můžete si o tom příběhu myslet cokoli, stejně o něm budete ještě pěknou řádku týdnů přemýšlet. Už to samo o sobě dělá z Trhliny hodně povedenou knížku, ne? Ale ne všechno v příběhu klape.
Celá mystifikace je vystavěna docela mistrně - docela proto, protože je tu a tam ve snaze uvést co nejvíce "faktografických" údajů lehce přemystifikováno. Na druhou stranu tleskám autorovi, že nepodlehl pokušení poměrně krátké dílo nějak dál nadstavovat a natahovat, takže celek vychází kompaktně a napínavě, a gradací a stylem připomíná třeba Strugackých Piknik u cesty (což je samo o sobě rovněž poklona směrem k autorovi). Skřípe to snad jen ve vykreslení charakterů postav. Jediná povedená je úsporněji pojatá Mia, která sice moc prostoru k mluvení nedostane, ale kupodivu to stačí. Všichni ostatní hlavní protagonisté jsou do jednoho podivní. Možná to byl Karikův záměr (tedy alespoň pevně doufám, že byl) postavit do hlavní role thrilleru hned 3 nesympatické postavy, z nichž jeden je přechytralý učitel, druhý paranormální ajťák a hlavní hrdina sebestředný frajer. Já vím, já vím, ono to tak v reálu vlastně i kolem nás je, ale nemusíme si o tom ještě číst, ne?:)
Podtrženo sečteno je Trhlina výborná knížka, ze které vám bude ještě dlouho divně po těle, a to že pochází z pera "našeho" autora, si zaslouží bod navíc.
P.S. Pokud vás oslovil experiment, který Karika rozpracovává a kterému se se v kvantové fyzice říká problém Schrödingerovy kočky, doporučuji třeba výborný komorní filmový kousek Coherence.
Štítky knihy
tajemno záhady fyzika horory šílenství rozhlasové zpracování zmizení lidí Tribeč slovenské horory zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2016 | Trhlina |
2014 | Strach |
2015 | Tma |
2020 | Smršť |
2010 | V tieni mafie |
Pravděpodobně se mi do rukou ještě nedostala do kniha, která by mě zničila tolik jako právě tahle. Trhlina do mě zabodla nůž a nepřirozeně s ním otáčela, což se dalo přežít. Jenže ke konci jej vytáhla a s tím přišla i ta největší bolest. S každým novým odhalením a zvratem, moje psychické zdraví kolísalo víc a víc. Cítil jsem se jako za tou skleněnou stěnou a přál jsem si, aby to vše skončilo a já se jako čtenář dostal do bezpečí. Jenže já nemohl od té stěny odejít ani ji prorazit. Mohu říct, že i mě les v jistém slova smyslu spolkl. Cítil jsem se jako člen výpravy. Jako ten... (no, přečtěte si to)
Možná to zní šíleně, ale tahle kniha ve mně zanechala mnohé šrámy. Karika dal světu příběh, který si asi všichni nevyloží stejně, ale určitě v každém něco zanechá. Samozřejmě lze namítat, že se tam nic šíleného nestalo. Lze říct, že žádné mysteriózno se nekoná. Jenže... i přesto mi v hlavě víří jedná jediná otázka, které se nemohu zbavit.
A co když to je pravda?