Tři!
Anna Luňáková
Experimentální román Tři! rozvíjí zkušenost terapeutického sezení, ve kterém se autobiografické motivy prolínají s jazykovou hrou, a do kterého úmyslně vstupuje ta, která se vyprávěním snaží znovu vynalézt sebe sama. Komentáře terapeuta motivují cestu tohoto pátrání po identitě, vedoucího stále hlouběji, až na hranici disociace. Muž a žena v jedné osobě, ale i muž a žena vedle sebe, usilují o splynutí, a vedou tak otevřenou polemiku s autenticitou, rodem i narací.„Možná to bylo v babiččině spíži, když jsem si prohlížela sklenici s kečupem, na kterém bylo na bílém podkladě napsáno modře: jemný. Možná to byla jen ta schopnost všímat si detailů.“ Vzpomínky odhalované ve snaze pojmenovat jedno dospívání odráží i prostou zkušenost sídliště, chudoby, ale i dětství v druhé polovině devadesátých let na malém městě, či následný přechod do Prahy na studium filosofie, která je vším jiným než konejšivou utěšitelkou. „Kdo ztrácí kontakt s hmotou, přijde nakonec o všechno.“ Obálka Jakub Štourač.... celý text
Přidat komentář
Čtenář musí vynaložit spoustu sil, aby ztratil svoje očekávání jedno za druhým. Pointa nebo katarze se nekoná. A přece to není jen nějaká formální halucinace, jako tomu bylo v tradici nového románu. Tohle je debut velmi mladé autorky, která se neosvobozuje jen od nějakých konvencí, ale od násilí světa. Je to gesto odvahy a vzdoru. A právě že gesto; když někdo někam ukazuje prstem, není třeba sledovat ten prst.
"Měl jsem z ní dojem, že si vynalezla zvláštní a intimní způsob obrany proti všem. Větvila se jako myšlenka, nepolapitelná, i když na jazyku, očividná a fascinující. Nebyl jsem si jist, a to mě vzrušovalo. Úplně se odhalovala, a tím zůstávala úplně. Rozhodl jsem se vybudovat místo, kde se s ní setkám. To místo, kde můžeme být spolu."
PS: Aby bylo jasno, Gottfried W. Leibniz je Dáda Patrasová.