• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Anna Luňáková

Jen ztratím jméno

„Pořádně dlouhé básnické skladby... Nebo bych spíš mohl říct asociační básnická próza? Jedná se o tok myšlenek, šikovně poskládaných do slok, strof, částí a pasáží. Zvlášť zajímavé jsou části, kdy se nenápadně vynořuje dialog a stejně nenápadně odchází. Myslím, že těžké na čtení, ale vkusné, citlivé a chytré.“... celý text
— TheCiko5

---

Jen ztratím jméno

„Občas krásné verše utopené v chaosu. Škoda.“
— uzivatel6780

---

Atlas babiček

„Znáte všechny svoje babičky? Že ne? Ani se vám nedivím. Každý máme těch babiček totiž celou armádu. Všichni víme, kdo byl třeba Mácha, ale známe jeho babičku? Neznáme. A je to škoda. Atlas babiček Anny Luňákové se soustředí na babičky, ženy, co stály na pozadí historie – babičky, matky, sestry, manželky, čarodějky, astronomky, majitelky restaurací, filozofky, spisovatelky, matematičky, objevitelky... Dělá tak ale skrz příběh malé Toničky, která ještě neví, kým bude. A tak to pomocí snových rozhovorů s babičkami z celého světa zkouší vyzkoumat. Čtení mi zabralo dost dlouho, ač je to kniha rozsahem nedlouhá. Příběh tvoří navíc jen část knihy, na konci totiž najdete onen Atlas babiček, který je plný medailonků inspirativních žen (psané jsou rukou Toničky, takže se pobavíte i tam). A nejsou to ty klasické: Marie Curie, Marie Terezie, panna Marie (když už jsem začla Marií :D, i když babička Ježíše svatá Anna tam je!), ale třeba Rachilde, Sophia Brahe, Harriet Taylor Mill nebo Sung Wu-Sao. Znáte je? Já si jich dost musela najít. A to je naprosto báječné! Maličko mi nesedla stylistika: například sloveso začínat je tam až příliš často a mnohdy úplně zbytečně. Nejradši bych to ještě trochu vyleštila. To je ale snad jediná výtka, kterou k jinak úžasné knížce mám. Kouzla, sny a feminismus. Dobrá kombinace. Navíc ve formě, která je stravitelná pro děti. Paleta černé, bílé a červené je působivá a ilustrace Bety Suchanové symapticky šrafované.“... celý text
— elovole

---

---

Jen ztratím jméno

„Impozantní věc, které velmi prospívá i její mluvené provedení. "dva tisíce let myšlení a došli k závěru že mít pravdu nebo mít problém je totéž" "takové dojemné nic jako čísi prvotina" "mám sny světa a přesto závidím řekám" "tak ať se prostřou snadné obrazy ať splývá zrak jen ztratím jméno prosím ať něha přežije smrt po příjezdu" "Mé druhé jméno je Helena"“... celý text
— Umrit v knihach

---

Tři!

„Čtenář musí vynaložit spoustu sil, aby ztratil svoje očekávání jedno za druhým. Pointa nebo katarze se nekoná. A přece to není jen nějaká formální halucinace, jako tomu bylo v tradici nového románu. Tohle je debut velmi mladé autorky, která se neosvobozuje jen od nějakých konvencí, ale od násilí světa. Je to gesto odvahy a vzdoru. A právě že gesto; když někdo někam ukazuje prstem, není třeba sledovat ten prst. "Měl jsem z ní dojem, že si vynalezla zvláštní a intimní způsob obrany proti všem. Větvila se jako myšlenka, nepolapitelná, i když na jazyku, očividná a fascinující. Nebyl jsem si jist, a to mě vzrušovalo. Úplně se odhalovala, a tím zůstávala úplně. Rozhodl jsem se vybudovat místo, kde se s ní setkám. To místo, kde můžeme být spolu." PS: Aby bylo jasno, Gottfried W. Leibniz je Dáda Patrasová.“... celý text
— Umrit v knihach