Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30635/bmid_tri-kamaradi-9CK-30635.png
5
3265
3265
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1962 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a umění , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Jsem rád, že mohu i po druhém přečtení potvrdit a podtrhnout pět hvězd. Tenhle, dnes už klasický, dojemný až sladkobolný příběh o pevném přátelství a velké lásce, s nahlédnutím do krušných časů v meziválečném Německu, se stále čte podivuhodně hladce. Stopy po zubu času jsem neobjevil. Naopak, styl je svěží, smutný příběh proložen humorem a hlavní dějová linie nabírá úžasnou gradaci.
Intenzivní bohémský kavárenský život hlavních hrdinů - jediné kouzlo, které na mě už tolik nepůsobí.
95 % (zatím 2435 hodnotících s průměrem 91 %).
Co si budem, opět skvělý Remarque... Tato kniha skládá poctu hlavně přátelství a pak i lásce, není primárně o válce (se kterou si určitě většina Remarquea spojuje - a to samozřejmě oprávněně), leč se jistým způsobem válka dotýká i tohoto příběhu... Schéma všech jeho knih, které jsem doposud četla, mi přijde podobné, někdy dokonce stejné, ale pokud je člověk nečte hned za sebou, tak si myslím, že zrovna u něj to nevadí, protože je to vždy skvělé. Vždy dokáže zaujmout a chytit za srdce. Podle popisu jsem čekala něco trochu jiného, ale nevadí, s výsledkem jsem spokojena. Rozhodně doporučuji.
proste nádhera
o priateľstve, kamarátstve, o radosti a smútku, o láske
o živote
Tahle kniha je srdcovka, vlastně ve mně vyvolala lásku ke čtení jako takovému ... četla jsem ji z povinnosti do školy, ale jak já si to zamilovala ... úžasný příběh, stojí za to!
Pravděpodobně nepatřím do cílové skupiny. Pokud v knize mělo být něco, co bych si měla odnést, tak jsem si neodnesla. Kniha mě naprosto nebavila. Četla jsem to povinně k maturitně. A docela jsem očekávala, že mě to bude bavit.
Nebyla jsem ani na straně 100 a přála jsem si (doufala jsem), že se aspoň v polovině knihy stane něco více zajímavého, nebo něco, co by mě donutilo dát aspoň 2 hvězdičky. Ale nestalo se. V polovině knihy jsem začala přeskakovat věty (někdy i celé odstavce), hlavně abych to dočetla.
Remarque je suverénně můj nejoblíbenější spisovatel. Žádný jiný ve mne neumí vyvolat tolik pocitů, když čtu knihu a tuhle jsem dočetla se slzami v očích. Zase. Dovede tak skvěle vylíčit city mezi lidmi, jejich lásky, beznaděje, touhy a bolesti, že je to až neuvěřitelné.
Začátek mě trošku nudil, ale u tohoto spisovatele jsem se nebála, že bych nedočetla.
Autor vypráví příběh mladého muže, který těžce hledá živobytí, složité prožívá lásku (která nakonec nemůže být naplněna), s přáteli filosofuje o životě a u toho všeho pije hektolitry alkoholu. Po Černém obelisku a Vítězném oblouku se mi toto schéma zdá už trochu ohrané, ale asi jsem neudělal dobře, že jsme četl tři Remarqovy knihy za sebou v relativně krátkém čase. Číst toto jako první asi bych knihu prožíval jinak, protože silné momenty tam rozhodně jsou o tom žádná. Každopádně co bych chtěl vyzdvihnout jsou Remarquova neotřelá přirovnání a řízné repliky "Víte, kam patříte vy? Do ZOO. Zasněný klokani nemají na ulici co dělat." :)
všechny postavy od Remarqua snad mají doktorát z filozofie nebo co.. takhle spolu opravdu lidé nemluví.. minimum faktického popisu meziválečného německa, maximum patosu
Silná kniha. Krásně napsané. O síle přátelství a světle v životě válkou poznamenaného muže, kterým se stala láska k ženě. Věřím tomu, že právě utrpení a zmar dokážou zformovat ty nejlepší z nejlepších. Je mi jasné, že kdyby EMR nebyl ve válce a neviděl všechny ty hrůzy, nemohl s takovým citem a empatií popsat milostný vztah mezi mužem a ženou a zároveň vzdát tak obrovskou poctu mužskému přátelství.
Kniha o životě, lásce a umírání, ke které jsem se vrátil po létech a to se zvědavostí, jak na mne znovu zapůsobí. Podotýkám, že Tři kamarádi nepatří v mém případě k oněm TOP dílům spisovatele E.M.R., kterého mám rád.
Příběh tří veteránů z I.světové války, kteří si pořídí menší autodílnu a v ní "piplají" či opravují staré rachotiny, či vraky z bouraček. Občas se jim podaří cosi z toho i prodat, případně s velkou láskou opravený auťák přihlásit do místního závodu a v něm slavně zvítězit. Pro čtenáře obyčejné nedělní povyražení, pro tři kamarády cosi jako výhra na olympiádě.
Mezitím se začíná rodit "životní" láska jednoho ze tří - Robbyho ke krásné Patricii-Pat.
A autor, tak jak to umí pouze on, rozehrává baladu o obyčejném světě tam dole a kdesi daleko od domova o luxusním plicním sanatoriu, které je svým způsobem morbidní přípravnou pro pomalý skon pacientů, kteří zpočátku spíše věří (že někdy možná sjedou ze zasněžených hor do normálního světa), ale ke konci své životní pouti si alespoň trochu chtějí užít.
V tom je i ona nosná myšlenka hlavní postavy knihy Roberta Lohkampa: bojovat o to málo, co člověk miluje.
Přiznám se, že jsem knihu v půlce odložila a vrátila se k ní až po nějakém čase. Nicméně se mi kniha nakonec líbila a ve chvíli kdy se příběh a události dali do pohybu mě bavila a nakonci mě mrzelo, že už je konec. Knihy od Remarqua miluju a tahle patří k jedné z mých oblíbených.
Tuto knihu miluji. Začátek pro mě trochu kostrbatý, ale jak se začtete velmi krásný příběh.
Tři kamarádi podruhé.
Mně se nejvíc líbil ten začátek, kdy Robby začíná příběh vyprávět.
Perfektní dialogy, perfektní hlášky..
"Nechtěl bys mi dát zálohu na ten můj kabát?"
"Nechtěl bys do nemocnice, ty žalostný, indiskrétní bastarde?"
Netušila jsem, že se dá takhle nádherně popsat láhev rumu.
Normálně jsem měla v ústech takový zvláštní pocit, jako bych měla na ten rum chuť..
(Robby, který tento příběh vypráví, dostal ke svým narozeninám od svých kamarádů krabici rumu)
Rozbalil balík a postavil láhve do ranního slunce. Třpytily se jako jantar.
.."Pak jsme pracovali až do soumraku. A potom se umyli a převlékli."..
Lenz pohlédl žádostivě na řadu lahví.
"Neměli bychom jedné urazit hrdlo?"
"To ať rozhodne Robby," řekl Köster
"Nesluší se dávat to obdarovanému takhle polopatě najevo."
"Ještě neslušnější je nechat dárce žíznit," odvětil Lenz a otevřel jednu láhev.
Dílnou se rozšířila vůně.
"Panenko svatá!" řekl Gottfried
Všichni jsme si přičichli.
"Fantastické.. Člověk už musí sáhnout k vysoké poezii, aby našel vhodné přírovnání."
(Představuji si, jak poslední romantik na to napsal ódu..)
Líbilo se mi, jak Robbymu jeho dva kamarádi - protože byl nejmladší - tak hezky říkali a poučovali ho, jak to v životě chodí a dokonce se pasovali na jeho rodiče. Hezké.
Moc hezké.
Víc už psát nebudu.
Jak už jsem napsala.. píši jen o začátku knihy.
Poprvé jsem knihu četla ve slovenštině.
Krásné, moc smutné dílo, které doplňuje Remarqeův excelentní vyprávěcí styl. Láska mezi Pat a Robbym byla tak citlivě a realisticky popsána, že jsem celý děj prožívala, jako bych byla jedna z postav. Líbilo se mi, že kniha má hlubší myšlenku než jen vyprávět klišé milostný příběh. :)
Tak já prostě nevím, naštěstí se to četlo docela samo, ale nějak mi ani jedna z hlavních postav nesedla, vůbec jsem z toho necítila emoce, bylo to celé tak zvláštně osekané...dialogy mi přišly už úplně stupidní a nevkusné. Čekala jsem asi mnohem více hloubky a zamýšlení se nad životem a láskou a přátelstvím...
Nechci to moc rozvádět.Všechno tady už bylo většinou řečeno.Naprosto souhlasím zejména s názorem Jaruš 7
Nádherná kniha o přátelství a kamarádství. Určitě lepší než Na západní frontě klid. Velice dojené.
Kniha mě ze začátku nezaujala, ale po několika stránkách jsem se do ní začetla. Líbilo se mi jak autor vystihl přátelství - na život i na smrt - a rozvíjející se lásku mezi Robertem a Patricií. Lásku, která byla zároveň i přátelstvím. Byla jsem dojatá koncem knihy.
Skvělá kniha :-)
"Není hanba narodit se hlupákem. Je jenom hanba jako hlupák zemřít."
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nádherný příběh. Jen mě mrzí, že jsem si to nepřečetl už na střední, kdy mi přímočarost a líbivost Remarqueových knih tolik nevadily.