Tři kamarádi
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351868/bmid_tri-kamaradi-d2f-351868.jpg
5
3266
3266
Robby, Otto a Gottfried se stali přáteli na život a na smrt během první světové války. Jako demobilizovaní vojáci neměli v poválečném rozvráceném a vyhladovělém Německu život o mnoho lehčí. Kamarádství jim však pomáhá obstát v boji o holé živobytí a dokážou se postarat i o dívku jednoho z nich, když ztratí zaměstnání a těžce onemocní. Kamarádství je to jediné, čemu dobrému je válka a bezvýchodnost po návratu z ní naučila, a právě kamarádství a láska muže k ženě, opravdová láska bez frází a patosu, obyčejná, silná, ohrožená nepřízní osudu je to, pro co stojí za to žít.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Pokud máte za sebou dvě, nebo tři Remarqueho knihy, (můj případ) tak už víte, co vás čeká, jaký styl autor používá, o čem to bude a jak to celé zhruba bude vypadat. Kniha tím pádem nedokáže už ničím překvapit a poetika autorova stylu ztrácí onen "wow" efekt, který se dostavil při čtení první knihy.
Navíc se tady opírá o berličku, díky které máte silný příběh zadarmo. Utrpení a trauma z války a nebo blízká osoba, která umírá na smrtelnou nemoc. Tady máte oboje. Témata, která působí neskutečně silně, aniž by se autor musel nějak snažit. A že tady se rozhodně nesnaží. Krom toho tady totiž žádný zajímavý děj není. Jen se chlastá a pak útrpně umírá. Tenhle přístup nemám rád - dokáže to v očích širšího čtenářstva udělat i z lenocha a patlala génia.
Nicméně až tak daleko autorova slabší forma v rámci této knihy nesahá. Obratné spisovatelství, unikátní styl a poetika s výpovědí doby a citlivé popisy lidské duše zde zůstávají a určitou kvalitu celku stále ještě zajišťují.
Navíc je tu ještě bonusový kontrast - veselou notu, v které se nese kniha po celou dobu, vystřídá konec tak chladnokrevně krutý, že by si to člověk po dočtení nejradši rovnou hodil. Bravo!
Tři kamarádi...nevím po kolikáté jsem se k nim vrátila, ale určitě to není naposled.
Příběh tří kamarádů, navrátilců z první světové války zpátky domů do běžného života, který v poválečném Německu vůbec není jednoduchý, ale ač nemají lehký život a těžce se protloukají, o to víc stále při sobě stojí a drží je vzájemné pouto kamarádství. Skvěle popsaná atmosféra tehdejšího Německa, kdy na pozadí všech událostí pomalu nastupuje éra Adolfa Hitlera. Kniha ač výborně napsaná na mě působí hodně melancholicky až smutně. Osobně tuto knihu považuji za nejlepší co Erich Maria Remarque napsal.
Jakože hej, napsáno to bylo mistrovsky, k tomu nemám co dodat a dodat nemám ani co k myšlenkovým pochodům a filozofickým úvahám, jenže 91% je podle mě kapku přestřelené číslo. Protože v dějově se příběh od začátku až do konce skoro vůbec neposune.
Podle mě je to malinko přeceňované. Pro mě osobně to má význam hlavně jako výpověď o životě autora samotného a jeho doby. Jediné co se mi při četbě pořád honilo hlavou bylo: "Jaký život a v jakých časech musíte žít, abyste napsali podobnou knihu?"
Smutná kniha, ale výborné čítanie. Traja kamaráti prežívajú ťažké časy tridsiatych rokov v Nemecku, nezamestnanosť, inflácia, ťažká politická situácia, rozvrátenosť krajiny a krachy osobné aj bankroty. V tejto povojnovej dobe Ronny stretne osudovú lásku. Remarque napísal depresívny príbeh postáv, kde bol každodenný strach o prácu, bieda a smútok sa riešil veľkou konzumáciou alkoholu. Aj napriek tomuto skľučujúcemu príbehu sa kniha veľmi dobre číta, Remarque je dobrý spisovateľ, aj keď sú jeho knihy také "smutné".
“Melancholickým se člověk stává, když o životě přemýšlí. Cynickým, když vidí, jak se s ním většina lidí vypořádává. Je taky dobré, že lidé mají ještě pořád své důležité nicotnosti, které je drží a chrání. Být sám, doopravdy sám bez jakékoli iluze, to vede brzy k šílenství a sebevraždě.”
Hluboký, laskavý příběh o přátelství a lásce zasažené hrozbou smrti díky nevyléčitelné nemoci. Četla jsem i Nebe… a obě díla jsem si moc užila.
Má druhá kniha od Remarqua. Poprvé jsem ji četla z donucení k maturitě.
Po dočtení jsem se cítila citově zraněná. Je to silný příběh, který může potkat každého z nás.
Vždy si říkám u Remarqua, že chci aby to skončilo dobře, ale jsem naivní. Nakonec jsem vždy ráda, že to není jak americký happy end, ale na konci jeho knih vždy přemýšlím, proč takhle Remarque píše. To je ten důvod, kvůli čemu ho miluju.
Tři kamarádi je kniha, která mě velice obohatila. Poprvé jsem ji četla v době gymnaziálních let a během života jsem se k ní opakovaně vracela. Přes veškeré těžkosti, které hrdinové prožívali, byli spolu propojeni přátelstvím, láskou a to jim pomáhalo přežít. Mladá krásná hlavní hrdinka Pat se potýká s nemocí a moc jsem ji držela pěsti- štěstí, aby vše zvládla. Dle mě nejlepší kniha E. M. Remarqua.
Jedna z nejlepších knih E.M. Remarqua.
Četla jsem ji už hodně dávno,ale nikdy nezapomenu na ten šok,který mě přepadl naprosto nečekaně spolu s posledními slovy této úžasné knihy. Už nikdy jsem nebyla tak zaskočena,jako tehdy . U knih nepláču,ale tehdy jsem měla namále.
Po dlouhých letech jsem se v rámci letošní Výzvy vrátila k mému oblíbenému Remarquovi a znovu mě tento silný příběh zasáhl. Vyprávění o mladých lidech, kteří během 1. světové války ztratili veškeré iluze a smysl života. V poválečné době žijí ze dne na den, těší se ze svého přátelství a pocit marnosti utápějí v alkoholu. A najednou zasáhne láska a s ní se objeví naděje, obětavost, touha žít...
První část knihy jsem s pomalu rostoucím napětím očekával nějakou zradu. Kdy se zvrhne to štěstí? Pak se to v jeden moment obrátilo a až bolestně to začalo klesat. A já se začal modlit, aby to dobře dopadlo. Plamínek naděje hořící do poslední stránky uhasl přivalem slz po přečtení závěrečného odstavce.
Extrémně smutný příběh o lásce - a je vlastně jedno, jak si tohle vyložíme. Je tu láska mezi mužem a ženou, láska kamarádská a svým způsobem i láska k vlasti. Celý děj se odehrává v hodně divokém období německé historie, kdy nic nebylo jisté, bujily extrémistické tendence a tím se rodilo i monstrum v podobě Třetí říše. Na této knize je krásně vidět, že společnost rozhodně měla důvody ke své radikalizaci a lépe tak pochopíme, proč se stalo to, co se nakonec stalo.
Důležitější je ale primární děj, kdy můžeme sledovat bezmeznou oddanost hlavního hrdiny ke své lásce a ještě větší oddanost jeho přátel k němu. A bohužel i smutný konec. Ale kniha to byla skutečně krásná, jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četl.
Prvních sto stránek se táhlo. Kniha mě spíše nebavila. Byly tam dlouhé a zbytečné pasáže. Ovšem ke konci už to zajímavé bylo. To mě vtáhlo do děje. Příběh je hezký v tom, že ukazuje podstatu přátelství a lásky.
Opravdová klasika, kterou zná minimálně každý maturant. Romány z války nikdy nejsou veselé, ale lidé vždy si našli pro co žít a přátelství je nade vše i v těžkých dobách lze ustát prakticky nemožné díky víře v dobré.
Klasika nad klasiky. Konečně jsem měla ve vánočním mezidobí čas vrátit se k této krásné knize. Příběh, který mě nadchnul už v mládí a mohu ho číst stále dokola a pokaždé v něm najdu zrnko, které jsem dříve neobjevila. Za mě nejlepší kniha od autora.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
(SPOILER) Proplouvala jsem lehce čtením ... navazováním života tří kamarádů po válce. Následky války a předzvěsti další války. Těžkost žití a těžkost bytí. Lenz ...
Jen jsem netušila, že přijde něco daleko těžšího. Těžšího ? Umírání Pat bylo ve vší té hrůze a smutku prostě ... krásné ...