Tři kamarádi
Erich Paul Remark
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533983/bmid_tri-kamaradi-65ec49a9e9da8.jpg
5
3309
3309
Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Drei Kameraden, 1937
Interpreti: Hynek Čermák
více info...
Přidat komentář
Četla jsem ji na střední škole a i když si moc nevybavuju děj /vlastně jen návrat z války a sanatorium pro nemocné tuberkulózou/, zůstal ve mně pocit něčeho hodně silnýho. Jo a zajímalo mě, jak chutná calvados.
Co na to říct, Remarque je prostě REMARQUE :-))) Pro mladé čtenáře, kteří jsou zvyklí na dějově akční romány, doporučuji trpělivost - budou za ní odměněni krásným hluboce lidským příběhem.
Prečítané druhýkrát po asi 12 rokoch. Skvelá atmosféra nemeckého medzivojnového nihilizmu, hyperinflácie, alkoholizmu, prežívania zo dňa na deň a všadeprítomnej chudoby a nezamestnanosti na pozadí nastupujúceho fašizmu. Niektoré rozhovory medzi postavami sa mi zdali mierne gýčové, ale s prihliadnutím na dobu a tému to vo výsledku nevadí. Must-read snáď pre každého človeka.
PS: Asi nikdy som nevidel v knihe/filme postavy chlastať tak veľa ako Robby a spol., plánujem ochutnať ich kombo portského s rumom v pomere 1:1 :D
Tři kamarády jsem četl snad po třiceti letech podruhé a podruhé mě příběh dostal a překvapil. Remarquovským popisem
kamarádství tří mužů v poválečném Německu mi opět otevřel ten krásný pocit, který jsem si z prvního čtení stále pamatoval. Láska, přátelství i smrt - vše patří k životu... Už se těším až si ho dám ještě jednou..
Po letech znovu a opět skvělý pocit z velmi dobře zpracovaného příběhu na pozadí války. Je zajímavé, jak člověk vnímá knihu, když ji znovu přečte po mnoha letech. Vždycky se objeví nové skutečnosti...
Začalo to povinnou školní četbou a skončilo to láskou na první pohled. Tři kamarádi navždy budou mým prvním románem od Remarqua. Skvěle vykreslený život v poválečném Německu, jednoho velmi pevného přátelství a lásky. Ráda se ke knize jednou vrátím.
V poválečném chaosu v Německu po první světové válce se odvíjí příběh hlavního hrdiny a jeho dvou kamarádů. Autor ukázal, že v každém období lidského života, zejména při těžkostech, dokáží k sobě lidé najít cestu - navazovat přátelství a zamilovávat se. Moc hezky napsané protiválečné dílo. Kniha dává nejvíc tomu, kdo už má nějaké životní zkušenosti se svými životními trablemi.
Tohle je tak strašně krásné a tak strašně smutné! Příběh o lásce, životu a smrti, ale také obrovské naději. Realistický popis života tehdejší poválečné společnosti.
"Svět se nezbláznil. To jenom lidé."
(SPOILER)
Tuhle knihu jsem četl již před lety, ale musel jsem se k ní prostě znovu vrátit. Patří k mým nejoblíbenějším knihám nejen od Remarquea, ale k nejoblíbenějším knihám vůbec. Neskutečně silný román, který mě dostal již podruhé. I když už válka dávno skončila, lidé, kteří ji prožili, si nesou následky pozitivní (přátelství) i negativní. Těch negativních je samozřejmě daleko více. Smrt, hlad, bída, smůla, neštěstí, lhostejnost, málo peněz a beznadějné vyhlídky na budoucnost.
Velice výmluvný je přímý citát z knihy, který popisuje tehdejší víru v Boha a v život: "Oslněnýma očima jsem se zadíval k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."
Remarque je pro mě král válečné literatury, protože psal romány nejen o době první světové a druhé světové války, ale válka je přítomná i v dílech, které nelíčí válku jako takovou, ale i její velice tragické následky obyčejných lidí. A musím jedním dechem dodat, že jsou tyto následky podobně silné a tragické jako přímo ty válečné.
To je ovšem kniha! Myslím, že jedna z NEJ, každopádně taková, kterou nemůžete přečíst jen jednou. Je tam toho tolik. Na začátku máte pusu od ucha k uchu a na konci kapesník v ruce. Typický Eriček: spousta citů, myšlenek, nálad, srandy a zážitků, a to vše v příběhu překrásného opravdového přátelství a hluboké lásky. Tato kniha se musí dotknout každé duše. Četla jsem 3x a nyní poslouchala jako audioknihu a jsem opět nadšena. Asi budu znít trochu maniakálně, ale vím, že si jí dám znovu. A vy snad taky, nebo ne?
Po letech znovu... A znovu Gottfried. To byl on, mého srdce šampión. Po něm už román spěje ke konci, stejně jako život mezi válkami spěje k té další.
Doporučuji posledním romantikům.
Vím, že se k této knize zase vrátím. Vlastně nevím kolikrát jsem ji již přečetla.
(SPOILER) Další z Remarkových knih, která mne upoutala a vtáhla do děje hned na začátku. Děj je svižný, napínavý, překvapivý, plný zvratů se spoustou krásných popisů. Člověk doufá až do konce, že to dopadne dobře, ale jak víme, je to Remarque. :)
Čtu ji každé tři roky. A pokaždé chci být bohémem, automechanikem a anarchistou. A pokaždé miluji Pat a doufám, že se uzdraví...
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Můj třetí Remarque po více než dvaceti letech. Nejoblíbenější byla kniha Nebe nezná vyvolených, kterou jsem v mládí četla několikrát. Téma Tří kamarádů je podobné, kniha nezklamala, ale jedním dechem jsem ji nepřečetla.
Klasika, která se sice nedá číst moc často, ale po létech jsem jí vytáhla kvůli Výzvě, a jsem za to ráda.
Jsem trochu v rozpacích. Předchozí komentáře a zápisky ze středoškolského čtenářském deníku hovoří o krásném a smutném příběhu lásky a přátelství... Já jsem měla spíše pocit, že čtu náhodně navrstvené vzpomínky. Trochu jako by to autor psal pod vlivem toho množství alkoholu, které knihou proteklo. Ze začátku mě bavili některé pasáže, nejvíce například scéna kdy si hlavní hrdina s náhodným kolemjdoucím nadávají, později mě ale obtěžovali dlouhé chlastací scény, které byly líčeny do nejmenších podrobností, ale na děj neměly žádný vliv. Scény ze kterých se naopak mohl rozvinout děj se oproti tomu vždycky tak nějak do ztracena úkončily. Nakonec jsem slzu sice přecejen uronila, ale jen tak nějak že slušnosti.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství, kamarádství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Četla jsem již několikrát. Moje srdcovka, krásný příběh. Kniha má čestné místo v mé knihovně.