Tři kamarádi
Erich Paul Remark
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533983/bmid_tri-kamaradi-65ec49a9e9da8.jpg
5
3203
3203
Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Drei Kameraden , 1937
Interpreti: Hynek Čermák
více info...
Přidat komentář
Vím, že se k této knize zase vrátím. Vlastně nevím kolikrát jsem ji již přečetla.
(SPOILER) Další z Remarkových knih, která mne upoutala a vtáhla do děje hned na začátku. Děj je svižný, napínavý, překvapivý, plný zvratů se spoustou krásných popisů. Člověk doufá až do konce, že to dopadne dobře, ale jak víme, je to Remarque. :)
Čtu ji každé tři roky. A pokaždé chci být bohémem, automechanikem a anarchistou. A pokaždé miluji Pat a doufám, že se uzdraví...
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Můj třetí Remarque po více než dvaceti letech. Nejoblíbenější byla kniha Nebe nezná vyvolených, kterou jsem v mládí četla několikrát. Téma Tří kamarádů je podobné, kniha nezklamala, ale jedním dechem jsem ji nepřečetla.
Klasika, která se sice nedá číst moc často, ale po létech jsem jí vytáhla kvůli Výzvě, a jsem za to ráda.
Jsem trochu v rozpacích. Předchozí komentáře a zápisky ze středoškolského čtenářském deníku hovoří o krásném a smutném příběhu lásky a přátelství... Já jsem měla spíše pocit, že čtu náhodně navrstvené vzpomínky. Trochu jako by to autor psal pod vlivem toho množství alkoholu, které knihou proteklo. Ze začátku mě bavili některé pasáže, nejvíce například scéna kdy si hlavní hrdina s náhodným kolemjdoucím nadávají, později mě ale obtěžovali dlouhé chlastací scény, které byly líčeny do nejmenších podrobností, ale na děj neměly žádný vliv. Scény ze kterých se naopak mohl rozvinout děj se oproti tomu vždycky tak nějak do ztracena úkončily. Nakonec jsem slzu sice přecejen uronila, ale jen tak nějak že slušnosti.
Krásná kniha o velkém přátelství tří kamarádů, kteří společně prošli válečnými hrůzami. Kniha plná přátelství, lásky, ale i zoufalství a bezmoci vůči nevyléčitelné nemoci a smrti. Doporučuji.
Prostě klasický Remarque. Trauma z války a umírání. Napsané je to pěkně, akorát stále to samé dokola. Přesto 4 hvězdy a to za krásné jazykové obraty, které v současné době trochu postrádám.
Kto by to bol povedal, že nejaká kniha z povinnej literatúry, ktorá bola navyše napísaná už tak dávno, môže byť taká... SKVELÁ.
Akože fakt, bavilo ma to čítať. Je to nádherný, neskutočne silný príbeh s množstvom krásnych myšlienok, ktorý vo mne silno zarezonoval. Rozhodne odporúčam!
Moc krásná nadčasová kniha o přátelství, lásce, o tom - jak nefér život umí být a jak je někdy těžké bytí...
(SPOILER)
Proplouvala jsem lehce čtením ... navazováním života tří kamarádů po válce. Následky války a předzvěsti další války. Těžkost žití a těžkost bytí. Lenz ...
Jen jsem netušila, že přijde něco daleko těžšího. Těžšího ? Umírání Pat bylo ve vší té hrůze a smutku prostě ... krásné ...
Pokud máte za sebou dvě, nebo tři Remarqueho knihy, (můj případ) tak už víte, co vás čeká, jaký styl autor používá, o čem to bude a jak to celé zhruba bude vypadat. Kniha tím pádem nedokáže už ničím překvapit a poetika autorova stylu ztrácí onen "wow" efekt, který se dostavil při čtení první knihy.
Navíc se tady opírá o berličku, díky které máte silný příběh zadarmo. Utrpení a trauma z války a nebo blízká osoba, která umírá na smrtelnou nemoc. Tady máte oboje. Témata, která působí neskutečně silně, aniž by se autor musel nějak snažit. A že tady se rozhodně nesnaží. Krom toho tady totiž žádný zajímavý děj není. Jen se chlastá a pak útrpně umírá. Tenhle přístup nemám rád - dokáže to v očích širšího čtenářstva udělat i z lenocha a patlala génia.
Nicméně až tak daleko autorova slabší forma v rámci této knihy nesahá. Obratné spisovatelství, unikátní styl a poetika s výpovědí doby a citlivé popisy lidské duše zde zůstávají a určitou kvalitu celku stále ještě zajišťují.
Navíc je tu ještě bonusový kontrast - veselou notu, v které se nese kniha po celou dobu, vystřídá konec tak chladnokrevně krutý, že by si to člověk po dočtení nejradši rovnou hodil. Bravo!
Tři kamarádi...nevím po kolikáté jsem se k nim vrátila, ale určitě to není naposled.
Příběh tří kamarádů, navrátilců z první světové války zpátky domů do běžného života, který v poválečném Německu vůbec není jednoduchý, ale ač nemají lehký život a těžce se protloukají, o to víc stále při sobě stojí a drží je vzájemné pouto kamarádství. Skvěle popsaná atmosféra tehdejšího Německa, kdy na pozadí všech událostí pomalu nastupuje éra Adolfa Hitlera. Kniha ač výborně napsaná na mě působí hodně melancholicky až smutně. Osobně tuto knihu považuji za nejlepší co Erich Maria Remarque napsal.
Jakože hej, napsáno to bylo mistrovsky, k tomu nemám co dodat a dodat nemám ani co k myšlenkovým pochodům a filozofickým úvahám, jenže 91% je podle mě kapku přestřelené číslo. Protože v dějově se příběh od začátku až do konce skoro vůbec neposune.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Po letech znovu... A znovu Gottfried. To byl on, mého srdce šampión. Po něm už román spěje ke konci, stejně jako život mezi válkami spěje k té další.
Doporučuji posledním romantikům.