Tři kamarádi
Erich Paul Remark
Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , OneHotBookOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
Interpreti: Hynek Čermák
více info...
Přidat komentář
Tohle je další z důkazů, že Remarque je výborný spisovatel. Trochu jinak laděný příběh než autorova ostatní díla.
Tři kamarádi představují dílo hodné mistra.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že zobrazovaná pravda je sice krutá, ale je upřímná. Zároveň je však pravdou, že u (po)válečných knih je nezbytná, takže žádné zjemnění se nekoná a ,,přehánět" naneštěstí není v čem, protože nelze více zavírat oči před skutečností...?
Podle mě nejlepší kniha od Remarqua. Kniha o lásce a o přátelství - co je víc? Krásná kniha, která mě přivedla k tomuto spisovateli a vlastně i k lásce ke knihám. Kdysi v anketě Kniha mého srdce byla tato pro mě jasnou volbou.
"Nikdy nezapomenu na tuto tvář - nikdy nezapomenu na to, jak se ke mně potom naklonila, jak změnila výraz, jak se tiše naplnila něžností a jemností, zářivým tichem, jako by rozkvetla - nikdy nezapomenu na to, jak mi její rty vyšly vstříc, jak se její oči přiblížily k mým, jak byly těsně přede mnou a dívaly se na mne, tázavě, vážně, veliké a lesknoucí se - jak se pak pomalu zavřely, jako by se vzdávaly."
Opět krásný a zároveň smutný příběh o lásce v kontrastu s válčením. Remarque dovede dokonale popsat tento protiklad. Určitě doporučuju.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Remarque píše své knihy velmi podobným stylem, který je poznat již po několika slovech. Ale právě jeho styl psaní miluji. Krásné, nadčasové citáty- co slovo, to perla. Dokonale se dokážu sžít se všemi hrdiny, v každém je něco. Další výborná kniha. Nejde hodnotit jinak než pěti hvězdičkami.