Tři kamarádi
Erich Paul Remark
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533983/bmid_tri-kamaradi-65ec49a9e9da8.jpg
5
3236
3236
Robby Lohkamp má s Ottou a Gottfriedem malou autodílnu s benzinkou. V nejistých časech Výmarské republiky je kamarádské podnikání drží nad vodou a umožňuje jim na silnicích projíždět vozy způsobem, po němž hrozí mastná pokuta. Mladík přespávající v penzionu u hřbitova by se přesto rád rozletěl daleko víc – třeba až ke světlům Ria de Janeira –, jenže křídla mu přistřihly frontové zážitky z první světové války i vratký mír lemovaný nouzí a popíjením. Pak potká Patricii, a svět rázem dostává smysl. Robbyho milá je upřímná, jiskrná, a přece pořád zimomřivá, což má zdrcující příčinu. A jako by té smůly let 1928/29 nebylo dost, začínají v ulicích běsnit gauneři podněcovaní plamennými projevy knírkatého psychopata. Výsledek? Ať se v románu velkého německého pacifisty schyluje k hnědému teroru, kterému člověk neujede ani rychlostí 189 km/h, navzdory době pod psa se mu chce tolik žít – a přežít. I když osud je někdy proti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2020
,
OneHotBook
Originální název:
Drei Kameraden, 1937
Interpreti: Hynek Čermák
více info...
Přidat komentář
Zcela jistě nejkrásnější kniha, jakou jsem zatím od Remarqua četla! I tahle má (stejně jako snad všechny jeho ostatní knihy) nádech pesimismu a pach smrti. Tři kamarádi mají strašně silný příběh. Dokonce až tak moc, že jsem ještě 14 dní po jejich přečtení měla sklíčenou náladu a myšlenky na smrt... I přesto, že mi dlouho před koncem bylo jasné, jak vše dopadne, závěr byl tak šíleně emotivní, že mi slzy tekly proudem.
Už dlouho po přečtení přemýšlím jaký komentář napsat. Jak vystihnout pocity, které jsem měla při čtení a po přečtení knihy.. A ještě to pořád nevím, nedá se to snad ani popsat. Znáte ten pocit, kdy si chcete půlku knihy zvýraznit a všechno si to pamatovat? Já ho totiž až do Tří Kamarádů neznala.. Nádherná knížka, krásně smutný konec... Co nejdřív si ji určitě přečtu znovu :-)
Nádherný příběh přátelství v časech horších i lepších. Pro mne jedna z top 5 knih, které jsem kdy četla
První Remarquova kniha, kterou jsem kdy četl. Pocity z ní bych nazval "Střet emocí". Tenkrát jsem plakal......
Nádherná kniha. Na konci jsem brečel jak malej. Pochybuji že někdy přečtu krásnější román.
Moje první kniha tohoto autora,ráda se k ní vracím,i když vždy brečím nad smutným koncem.
A také mne dovedla k ostatním knihám Remarqa ,jeden čas jsem jim zcela propadla..
Po přečtení Třech kamarádů nechápu, proč jsem vůči Remarqovi měla předsudky a vůbec se mi do něj nechtělo. Knížka se mi četla parádně, nenapadají mě ani žádná negativa. Několikrát jsem se zastavila a pomyslela si, že by to byl perfektní citát. Jelikož jsem ale na takovéhle věci moc pohodlná, nezaznamenala jsem si je. A tak to vypadá, že si Kamarády jednou přečtu znovu :)
Krásná, dojemná, nezapomenutelná kniha. Konec mě rozplakal. Všechny autorovy postavy jsou skvěle vykreslené a skutečné. Všem vřele doporučuji!
Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy četla. navíc ještě v pubertě, i přesto mě velice oslovila. byla to moje oblíbená "povinná četba" :-) a nyní mě to přimělo pořídit si ji do svého portfolia knih, jelikož takové skvosty je třeba číst klidně vícekrát.
Je to taková variace na Nebe nezná vyvolených, především v samotném závěru. Román se čte ovšem dobře a to i přes neutěšenou dobu a situace, které jsou v něm zachyceny. Tři kamarádi jsou kamarády nerozlučně spojenými válkou a smrtí, což je pouto jenž jde jen těžko rozetnout. Z Remarqua je cítit, že ví o čem píše a že o tom píše srdcem.
Tři kamarádi. Kamarádi k sobě stmelení silným emočním zážitkem. Totiž válkou. Příběh na pozadí poválečného Německa plný kamarádství a lásky. Autor má nezaměnitelný druh tvorby. Hojnost pesimismu a melancholie nechybí v žádné jeho knize. Tímto nutí čtenáře k rozjímání...
Co dodat k této knize od mého oblíbeného pana Remarqua...?Snad jen,že vždy když se do ni začtu,tak dostanu ten zvláštní pocit co dostanu jen u knížek od něj...láska,přátelství,naděje,víra,...to jsou hodnoty,které člověka obohacují a pro který má tenhle život smysl!!!!!!!
"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce.
Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě."
Pokud by se mě někdo ptal jakou jednu knihu si má přečíst, doporučím mu zcela jistě Tři kamarády. Je to kniha která mě provází životem a pokaždé když ji otevřu vrací se vzpomínky, na dobu, kdy jsem ji četl poprvé a spolu s nimi radost a síla pro další dny. Každý komu je tak 15 by si ji měl přečíst.
Konec prvního ročníku gymnázia a naše společná brigáda sázení stromků v Krkonoších. Půjčila mi ji naše třídní profesorka a tím začalo mé nerozlučné, osudové přátelství s EMR:) V té knize je všechno...
Kamarádství to je něco úžasného. A stejně úžasná je Remarquova kniha Tři kamarádi. Vůbec mi nevadí, že za chvíli jí bude skoro sto let. Škoda, že takoví kamarádi se ve skutečném a krutém dnešním životě vyskytují meně často. Ale čte se o tom dobře a smutně.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Remarque mě v této knize opět dokázal zasáhnout svým smyslem pro cit. Jsem naprosto okouzlená tím, jaký příběh byl schopný napsat a kolik emocí a krásných myšlenek do něj vtiskl. Dílo je krásným důkazem, že se o přátelství, lásce a smrti dá psát naprosto nekýčovitým způsobem a přitom hovořit pravdivě a rozechvět srdce.
Jde o jednu z těch krásných knih, ke kterým se člověk jednou bude rád vracet, protože je plná nesmrtelným myšlenek...
"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"