Tři mušketýři po dvaceti letech
Alexandre Dumas, st.
Tři mušketýři / Traja mušketieri série
< 2. díl >
Druhé české vydání dodnes čteného románu Alexandra Dumase - Tři mušketýři po dvaceti letech - pochází z roku 1928 a bylo vydáno jako dvousvazkové vydání.
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1928 , B. KočíOriginální název:
Vingt Ans après, 1845
více info...
Přidat komentář
První pokračování se mi líbilo o něco víc než to druhé. Příběh mě bavil, ráda jsem se znovu setkala s některými starými známými. Ale trochu kouzla to oproti původním knihám pro mě ztratilo. Asi mi chyběla bývalá jednotnost mušketýrů. Nebo jejich energie? Prostě už to nebylo tolik "Jeden za všecchny a všichni za jednoho".
Pokračování je stejně čtivé,jako to před 20 lety.Chrochtal jsem blahem nad každou stránkou.Inu,Dumas! 90%.
I tohle pokračování má docela napínavý průběh.I když ta část v Anglii a hlavně setkání se synem Milady už není tak dobré.Jinak ale je výborně popsáno stárnutí našich hrdinů.Závěr je tradiční a naši přátelé se dočkají zasloužené odměny.
Trochu jsem se na začátku bála, aby to nebylo jako u tolika "druhých" dílů - které ve srovnání s původním dílem za nic nestojí. U této knihy se to ale nestalo. Vyprávění se čte krásně, kapitoly jsou tak akorát dlouhé a postavy jsou uvěřitelné - až na pár maličkostí. Vlastně mi u té knížky vadí jen 2 věci - všichni potřebují staré mušketýry z minulé knihy, ač když se na ně podíváme z globálu, byli vlastně jen obyčejní vojáci. A druhá věc, úhlavní nepřítel (nebudu naschvál psát, kdo to je) je až archetypální ďábel.
Kromě toho se snad nadá Dumasovi nic vytknout. Je to opravdový mistr pera, dokonce bych řekla po těch staletích stále ještě král dobrodružné brakové literatury - a vůbec to u něj nemyslím pejorativně.
Alexandre Dumas, st. byl ve své době pro vášnivé čtenáře "zjevením". Nutno ihned dodat, že nejen ve své době, ale pokračuje to. Jeho knihy dostaly mnohdy nevycválané puberťáky (mezi které jsem patřil) k něčemu úplně jinému : romantice, šlechetnosti, boje dobra se zlem a také ke krásným ženám, ale zejména k mušketýrům.
....Dvacet let uběhlo, v Anglii vede zoufalý boj o holou existenci král Karel I. s O.Cromwellem, jehož představy o novém uspořádání země jsou naprosto odlišné. Jedním z vyslaných emisarů z Anglie, hledajících podporu krále je Lord Winter (ano byl chotěm ďábelské Mylady). I rozvíjí se dialog s Athosem :
"Poctíte mě mylorde, že se mnou povečeříte ?"
"Děkuji hrabě," řekl Winter. "Setkání s oním mladým mužem mi vzalo všechnu chuť k jídlu, nebudu dnes asi spát, co k čertu v Paříži dělá ? Věřte, že mě ten chlapík děsí, mluví z něho krvavá budoucnost !"
"Co dělá v Anglii ?"
"Je jedním z nejvášnivějších stoupenců Cromwella . A nenávidí k smrti krále . Ten ho prohlásil za nemanželské dítě, zabral mu všechny statky a zakázal mu též, aby používal jména Winter."
"A jak se teď jmenuje ?"
"Mordaunt. Je puritán a jezdí po Francii převlečen za mnicha..."
A máme zde padoucha jak "vyšitého".
Mušketýři opět po dvaceti létech s ním budou mít plno práce. Zejména Athos, vlastním jménem hrabě de la Fére, muž vznešený a ušlechtilý, jenž se stal mušketýrem díky velkému zklamání v lásce...
Jak se praví v úvodu této knihy.
Je to závan nostalgie s velmi chytrým začleněním dějové linky do historických událostí. Karty jsou rozdány, jen se objevují noví nepřátelé tak, jak minulost dostihne hrdiny. Je to trošku jiné a s odstupem dvaceti let je i optika i motivace mušketýrů jiná. Díky propracovanému jazyku toto dílo rozhodně nestárne!
Dvacet let nic nezměnilo na statečnosti čtyř slavných mušketýrů, snad jen jejich ušlechtilost je ještě větší. Hlavní hrdinové se ocitají uprostřed bouří rebelující Francie, bojují zpočátku na opačných stranách, aby se posléze spojili při zahraničním dobrodružství - pokusu o záchranu anglického Karla II. Kardinál Mazarin, královna Anna Rakouská, francouzští princové a jiné mnohé známé osobnosti vystupují v pokračování úspěšného románu Tři mušketýři. Čest, sláva, přátelství, statečnost a další krásné vlastnosti ožívají při čtení tohoto historického románu a je snadné prožívat celý příběh prostřednictvím D´Artagnana, Athose, Porthose a Aramise. Dumas napsal skvělé pokračování. 80%
Docetla jsem posledni cast knihy.Kniha je velice povedene dilo,ale prece jen pokracovani po dvaceti letech......
Nemá cenu opakovat, že to není horší, než první díl. Možná ne tak zcela překvapivé, protože hrdiny známe a potkáváme je tak, jak jsme se s nimi rozloučili na konci úvodního vyprávění. Ke všem superlativům bych pouze dodal, že mě fascinuje, že jako dokázal Dumas zahrnout do puntíku v prvém pvyprávění fakt, že onen vévoda Buckingham (mimochodem velice pochybná figura v anglických dějinách) byl skutečně zavražděn tak, jak to Dumas popisuje, stejně jako fakt, že jeho vrahem byl náboženský fanatik Felton, tak zde zase mistrovsky využil faktu, že dodnes není známé (a asi se to už někdy dozvíme), kdo byl oním katem, který nakonec sťal krále Karla, toho jména prvního. A co kolem toho dokázal Dumas vystavět, je úžasné. Druhá věc (kromě toho, co píše Ryan o královně Anně, podle mně to byla i v prvním díle klasická "blondýna", krása není vše a inteligencí a cílevědomostí ji Mylady převyšovala jako Eiffelovka Paříž v centrální části) je, jak je najednou vzýván kardinál Richelieu a jak je dehonestován Mazarin. Ale řekněme si, že třeba za těch dvacet let mušketýři pochopili, co pro Francii udělal a možná, že ve Vicomtovi Bragelonovi pochopili i co udělal zase pro Francii Mazarin. Nakonec likvidace Frondy byla nesporně pozitivní počin z hlediska Francie, ať už si o důsledcích nástupu Ludvíka XIV. a především jeho éře myslíme cokoliv a pokud to je hodně negativní, tak rozhodně ne z hlediska Francie jako takové a v té době.
Krása francúzskeho dobrodružného románu nakazila aj mňa! Skvelo napísané, všetko čo má v takomto románe byť. Niekoľkokrát som sa k "štvorke" vracal. Ako to ten Dumas zvládal, v tých rokoch?
Přečetl jsem to jednou; víckrát není třeba. Jako "samostatný" román by to nejspíš zasloužilo lepší hodnocení - ale okouzlení prvním mušketýrským příběhem prostě člověku nedovolí tenhle pokus o pokračování brát vážně. Čtenáři si žádali další "mušketýry" a autor jim je dopřál, ale je to jenom chabý odraz zářivého originálu v umolousaném zrcadle.
Na jeden zátah jsem přečetl znovu Tři mušketýři i pokračování po dvaceti letech. Nádhera, vychutnal jsem, pochutnal jsem si, lahůdka, která nezevšední a nezestárne!
Opět dvoudílné pokračování Mušketýrů jsem přelouskal s podobnou grácií jako jeho předchůdce. O 20 let starší d'Artagnan je jediným ze staré party Mušketýrů, jenž je ještě ve službě a pro svoje účely postupně verbuje všechny 3 staré přátele s protichůdnými zájmy. Zajímavé na tomto pokračování je to, že královna Anna, kterou Dumas v prvním dvoudíle vykreslil převážně v superlativech, je zde v roli naprosté slepice. Stěžejní část příběhu se odehrává v Anglii, kde Dumas Mušketýry šikovně zapletl do událostí Cromwellovy revoluce. Za mě v hodnocení není co řešit, komu se líbila první část, měl by si přečíst i druhou.
Oproti prvním dílům je tu více historických událostí a souvislostí, ale ani o dobrodružství není nouze.
Vynikající! Nemůžu si pomoct, ale Dumas z těchto dvou románu udělal tak neskutečně nadupanou akční věc, že to snad ani není možné, že to psal člověk žijící v 19. století. Opravdu jsem to nečekala. Navíc z ďábelského mladíka Mordaunta jde fakt strach při jeho "Uvidíme se v Anglii, pánové"!!!
Štítky knihy
zfilmováno 17. století Francie francouzská literatura senioři hrabě d'Artagnan, 1611-1673Autorovy další knížky
| 1974 |  Tři mušketýři 1. díl |
| 2003 | Tři mušketýři (I. + II. díl) |
| 2008 |  Robin Hood |
| 1957 | Hrabě Monte Cristo I (třísvazkové vydání) |
| 1972 | Tři mušketýři po dvaceti letech |
Prvnímu dílu se nevyrovná, ale pořád jde o kvalitní čtení od skvělého autora.