Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518603/bmid_tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-KzT-518603.jpg
4
1116
1116
Vyprávění je pestrou směsicí příhod a událostí, které aktéry po dobu svérázné výpravy potkávají na palubě jejich pramice i v rázovitých pobřežních hospůdkách. Autor je charakteristický klidným, suchým anglickým humorem, s jehož pomocí odhaluje s laskavým porozuměním lidské slabosti, zlozvyky a návyky a velebí přátelskou solidaritu a touhu po dobrodružství.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2023
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
...To haraburdí hoď přes palubu člověče! Ať loď tvého života je lehká, naložená jenom tím, co nutně potřebuješ - domovem, kde jsi doopravdy doma, prostými radostmi, jedním nebo dvěma přáteli, hodnými toho označení, někým, koho můžeš milovat a kdo může milovat tebe, kočkou, psem, dýmkou - nebo i dvěma -, dostatečnou zásobou jídla a dostatečnou zásobou šatstva - a o něco víc než dostatečnou zásobou pití; neboť žízeň je věc nebezpečná...
...Každý má to, po čem netouží, a to, po čem touží, to mají ti druzí...
...Takový je život; a my nejsme nic než tráva, kterou posečou a hodí do pece a spálí...
...Čím horší má člověk vkus, tím tvrdošíjněji se ho drží...
...Nikdy bychom neměli připustit, aby se náš cit pro spravedlnost zvrhl v pouhou pomstychtivost...
...Ono to není moc dobré plout pořád s proudem...
Kniha Tři muži ve člunu mi připadala poměrně nevyrovnaná - v první části jsem se několikrát nahlas zasmála (mimo to jsem se smála potichu skoro pořád), ke konci jsem při četbě před spaním dvakrát i usnula a nebylo to myslím únavou po celém dni. Ale co, kniha zachycuje výlet třech přátel a každý, kdo byl někdy na podobném výletě ví, že vždycky není posvícení. Nálada, zábava, akce... to všechno je jako sinusoida. Jednou nahoře, jednou dole. Příběh zkrátka odráží realitu, takže mu občasnou "nudu" nejde vyčíst, někdy holt zaúřaduje. Člověk má alespoň pocit, že je kniha taková přirozená, nenucená; nudnější chvíle nejsou za každou cenu pěchovány vtípky, prostě jsou jaké jsou...
Jsem ráda, že jsem knížku objevila a zakoupila. Příjemné čtení nejen na lehátko k vodě.
Některé scénky nám už asi nic neřeknou, a tak je ani nedoceníme, resp. - vinou jiného kulturního prostředí a jiného století - nepochopíme. Ale přiznejme si - copak neznáme ve svém blízkém okolí (např. v zrcadle) nikoho, kdo - stejně jako jeden z mladých protagonistů této knížky - "kromě sklonu k samovolným potratům trpí všemi chorobami" a potřeboval by si jít - moderně řečeno - provětrat hlavu? Jistě, jistě, dnešní "team buildingy" vypadají jinak, ale rozhodně nejsou tak poetické, půvabné, až cudně něžné, jako tato moje malá kapesní nabíječka dobré nálady.
Podle recenzí a hodnocení jsem čekal trochu něco více zábavného. Možná je to tím suchým anglickým humorem nebo mnou, ale kniha mi nijak extra neoslovila. Spíše jsem oddaloval její dočtení a několikrát přemýšlel, že ji odložím a nedočtu.Zda knihu doporučit nebo ne je otázka... Každému sedí jiný styl. Já za sebe říkám, že mi neoslovila a nezachrání to ani popis míst v Anglii, která během cest pánové projíždí.
Zpočátku velmi zábavné, pak už se z toho stalo hlavně to, co bylo zamýšleno, popis cesty. Řekla bych, že velmi podobné Saturninovi - ten je však o kapku lepší.
Z téhle knihy jsem byla dost vykolejená, ale s odstupem času musím říct, že byla super a chystám se ji přečíst znovu, abych ji lépe pochopila. Ale i po prvním čtení jsem se u ní dost zasmála a musím ji jen doporučit každému, co si chce trochu odpočinout od každodenního shonu.
Moje máma tvrdí, že celý život se skládá z malých kravin. Když tenhle názor vysloví, tak se před ní většinou zavřu do pokoje, ale jinak musím přiznat, že má docela pravdu. Tahle kniha je přesně o těch malých kravinách, o každodenních drobných problémech, úskalích a absurditách, o kterých ve velkých románech není většinou ani zmínka a přitom jsou regulérní součástí života. A proto je taky tahle kniha tak oblíbená, popisuje to, co všichni dobře známe. A vůbec největším pokladem je pro ty, co někdy byli se svými neschopnými kamarády na výletě.
Kniha mě dost osobně zklamala. Sáhl jsem po ní díky mnoha kladným ohlasům, které vyzdvihovaly převážně její humor, nicméně jsem se nebavil.
Od této klasiky jsem rozhodně očekával daleko víc. Humor je často suchý až to chrastí, ale pár světlejších pasáži se také najde. Několikrát jsem se pousmál a to je asi všechno. Dílo, které inspirovalo Jirotku, jsem si tedy představoval poněkud jinak.
Štýl humoru, ktorý mi naprosto sedí. Vcelku kratučké čítanie, ale zato "obzvláště vypečené".
Kniha sa dá v podstate otvoriť kdekoľvek a okamžite natrafíte na vtipnú pasáž, ktorá rozjasní deň. Asi najviac som sa pobavila na prednese "komickej piesne" pána Slossenn Boschena :-))))
"Já sám němčině nerozumím. Učil jsem se ji ve škole, ale všechno jsem zapoměl za dva roky po odchodu ze školy a od té doby je mi mnohem lépe než kdy dříve."
U knížky jsem se dost nasmála. Sice čtenář musí počítat s tím, že děj je z konce devatenáctého století, ale ta zarputilost a ego hlavních hrdinů je vynikající. Úplně si dokážu představit tři gentlemany a jejich plavbu.
Klasa klas :) Jednou až budu velkej a přestane mě to tady bavit, nasednu na loď a popluju kam až mě proud zanese..
Do knížky jsem se nemohla začíst, "chytla" mě snad až v polovině. Je to takové milé úsměvné čtení, ale rozhodně nemůžu říct, že bych měla záchvaty smíchu. Teď jsem na začátku jejího volného pokračování a to vypadá slibněji :).
Tuto knihu mně doporučila učitelka na střední škole. Říkala, že se jedná o mimořádně legrační a zábavné čtení. Šest let mi trvalo, než jsem se ke knize dostal. Celou dobu jsem si říkal, že to určitě tak legrační nebude. Nedovedl jsem si představit, co by se v knize muselo dít, abych se u ní nahlas smál. Náhodou jsem na ní narazil v Anglii v antikvariátu za 50 pencí, takže jsem si ji konečně i přečetl. Bavil jsem se od první do poslední strany a skutečně jsem se mnohokrát nahlas zasmál. Je to výborná, odlehčující knížka, která je zárukou dobré nálady. V hlavě mi nejvíce utkvělo přibíjení obrazu nebo hospoda s vystavenou štikou a historky na téma "Jak jsem ji ulovil...".
Milé prázdninové oddychové čtení plné laskavého humoru. Místy bohužel trošinku ukecané, jinak paráda.
[086/11] Tento literární skvost(?) mi připadá neuvěřitelně divný. Na jednu stranu jsou humoristické pasáže vybroušeny do špičky, na kterou byste i ptakoještěra s přehledem ulovili, ale na tu druhou se v mimohumoristických pasážích nedostává zábavnosti ani v tom nejmenším měřítku. Je to prostě divné, a to ještě ke všemu tak nějak smutně divné.
(111) Co oči nevidí, z toho se žaludek neobrátí.
Přistupovala jsem k této, až nepochopitelně, populární knize s obrovskou skepsí. Nevěřila jsem nikomu a ničemu a udržovala si ledový klid, se kterým přistupuji ke svazkům naprosto cizím a neidentifikovatelným, o kterých nikdo nikdy neslyšel, ale na dnech regálů knihoven se smutné a zaprášené nalézti přeci jen dají. Moje dávka entusiasmu by vás v tom momentě až šokovala. Jaké bylo mé velké překvapení, když jsem se poměrně hodně nasmála přesně tam, kde to bylo myšleno a ne naopak, kde to myšleno rozhodně nebylo. Ale stejně tomu dávám známku průměrnou, která původně byla mírně nadprůměrná, ale po delším rozjímání musela procentuelně dolů, protože až tak mě to neoslovilo.
Je to vtipné. Je to směšné. Je to to, co to býti má a mělo, ale já tam viděla až neuvěřitelné množství hluchých míst a prapodivně hutných vycpávek, které nejenom že s textem naprosto nesouvisely, ale neměly ani žádnou hodnotu. Psát o historických událostech… to mě zajímá v literatuře, u které to prostě čekám a vyhledávám. Určitě je to do jisté míry zajímavé, ale naprosto nezáživné, když k tomu není přidána žádná peprná antihistorická anekdota. A číst jakési pokusy málem mravokárné… tak to opravdu ne. Vůbec mi nevadilo, když autor psal o nějaké příhodě, která se udála někomu z rodiny a nebo z přátel a došel k vyprávění tím, že to nějakým způsobem navazovalo pointou i na jejich vodácké dobrodružství, ale když někdo přeskočí při psaní někam úplně pryč a naprosto nechápu proč to udělal, tak to mě zrovna pozitivně ze židličky nepozdvihne.
(150) Ono to není moc dobré plout pořád s proudem. Mnohem víc člověka uspokojí, když si narovná páteř, bojuje proti proudu a prorazí si jemu navzdory vlastní cestu.
Asi třetinu knihy si nepamatuji. Nedávala jsem pozor a myšlenky se odšouraly k diskuzi o příště voleném kousku literatury, který zase s chutí zdeptám. Ve výsledku je ale jedno, jestli si celý text pamatuji a nebo ne, protože to ve mně nezanechalo pocit neúplnosti a ani strádání. Žádné výčitky svědomí a nebo kousání si nehtů, že jsem nevnímala každičký řádek. Veškerá pointa se jednoduše zobrazuje jen v těch nejvýraznějších bodech a zbytek je takový ten výkřik do tmy, kdy čekáte nějakou ozvěnu, ale ani ta vám nevěnuje pozornost. Podle mě by se to mělo tehdy proškrtat, což je dost drsné, vůči tak tenoučkému svazku.
Kniha je ľahko napísaná, niekedy sa zdalo, že až detsky, ale autor dokáže naozaj komicky vykreslovať situácie.
Aj preto som sa pri jej čítaní často pristihla ako sa smejem, vtipné, každodenné situácie podáva s ľahkosťou a pravdivosťou. Poukázané je tam aj na ľudské návyky, odcudziteľnosť ľudí a podáva to nevšednými príbehmi. Ich základom je suchý anglický humor, aspoň tak mi to príde.:) Nieje nejako literárne najzaujímavejšia, ani neobsahuje hlboké myšlienky, ale tie, ktoré tam sú, sú pravdivé.
Bolo to pre mňa ľahké čítanie, pri ktorom som si naozaj oddýchla.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Je to kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Je stará. Přes 120 roků. Přesto mě stále baví. Není mnoho humorných knih, jejichž humor by byl tak jemný. Škoda, že autoři humorných knih píší se stále klesajícím uměním