Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518603/bmid_tri-muzi-ve-clunu-o-psu-nemluve-KzT-518603.jpg
4
1116
1116
Vyprávění je pestrou směsicí příhod a událostí, které aktéry po dobu svérázné výpravy potkávají na palubě jejich pramice i v rázovitých pobřežních hospůdkách. Autor je charakteristický klidným, suchým anglickým humorem, s jehož pomocí odhaluje s laskavým porozuměním lidské slabosti, zlozvyky a návyky a velebí přátelskou solidaritu a touhu po dobrodružství.... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2023
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Three Men in a Boat (To Say Nothing of the Dog), 1889
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná knížka, humorné příběhy ve stylu fejetonů. Připomíná mi styl Stephena Leacocka.
Čekala jsem od knihy víc, zatím jde o vyprávění se spoustou příběhů mimo děj, který se moc nehýbe :-(
S těmito chlapíky (a psem) by se těšil na vodu každý,ale ještě více se budete těšit,až to budete mít zdárně za sebou.Typicky britsky HUMORNÉ.70%.
Moc pěkná knížka. Milá, odpočinková a nenasilná. Také velmi čtivá, i přes to, že se nejedná o novější dílo. Velmi jaem se u čtení bavila a nasmála. Občas mi ale některé epizody přišly moc zdlouhavé.
Milá knížka, která potěší duši. Bylo pár míst, které mě bavily méně. Něco jsem i přeskočila. Ale celkový dojem vnímám jako velmi pozitivní.
Posloucháno jako audio - velmi příjemně strávený den. Nekácela jsem se smíchy celou dobu, ale některé situace byly opravdu vtipné :-) Nejvíc se mi líbil hypochondrický začátek :-D
Jerome Klapka Jerome
Dnes moje nejoblíbenější kniha. Kdysi nejoblíbenější kniha mého táty. Moc vzorů jsem jinak od táty nepřebral. Miluji tuhle útlou knížku zvláště v překladu pana prezidenta Háchy, který jsem četl poprvé. S novějšími překlady mám ale potíže. Knihu mám v češtině nejméně ve dvou exemplářích, a nejméně jednou i v originále. Občas ztrácím dokonce přehled v kolika exemplářích už ji mám. Když bylo mým dvěma nejbližším kamarádům 60, dal jsem jim po knížce. Teď už nevím určitě zda to byli 3 muži nebo Saturnin, ale myslím, že to byli ti 3. Je to prostě kniha první pomoci. Je to lék. Pomůže, pomůže dokonce i ve zcela ztracených případech. Když mi umřela máma, a já čekal na havrany, až ji odvezou, tak jsem knížku zcela náhodně otevřel a četl jako automat. Ne nesmál jsem se tehdy při tom, ale tu vlídnost, tu jsem cítil, a pomohla. Mám tuhle knížku moc rád. A mimochodem, pan J. toho napsal daleko víc. Možná to nelze se 3 srovnávat, ale je to pro mne všechno v každém případě první liga! Díky pane Jerome! Mnohokrát díky!
Mimochodem letos má vyjít, nebo už vyšel vlastnoruční autorův životopis. Pravděpodobně to nebude nic veselého, jak už to v životě humoristů bývá. Přesto se na ty nové chvilky s panem Jeromem moc a moc těším!
2018 03 27
Životopis asi budu číst po částech, zatím jsem si z něj vybral, že autor žil dva roky v Drážďanech!
Jinak k po mně následujícím komentářům. Já zase mám určité problémy s Woodhousem. Čas od času si od něj knížku dám, ale občas mám při tom dost co dělat, abych ji dokázal dočíst. Podobné problémy mám například i se Slováckem.
Milé počtení, se spoustou životních pravd. Zejména kapitola o rybářích mne pobavila. Člověk by se hned sám vydal na takový výlet :-)
Tuto knížku otevírám vždy, když si potřebuji spravit náladu, za roky, co ji mám v knihovně, už je celá ohmataná. Nedoporučuji číst v dopravním prostředku, nebezpečí rušení spolucestujících hlasitým smíchem.
Většinou bohatě nesnídám, k obědu nemívám jen sendvič a čaj o páté nedržím. Atmosféru Anglie a její humor ovšem můžu, takže do Tří mužů ve člunu (o psu nemluvě) se vždycky znovu rád začtu.
Kniha o jednoduchom deji, ktorý slúži len na to, aby boli popri ňom rozprávané vtipné zážitky našich troch (štyroch) hlavných protagonistov. Niektoré boli veľmi usmievavé, človek sa v nich dokáže aj nájsť, iné boli slabšie. Čo ale u mňa najviac zráža hodnotenie boli popisy prostredí a histórie miest kadiaľ plávali a tiež niekedy umelecké opisy noci a iných vecí, vôbec sa mi tam nehodili a spomaľovali už dosť tak pomalý dej. Ale som rád, že sa tá kniha veľa ľudom páčila, určite si to zaslúži.
Prostě klasika! Četla jsem ji snad pětkrát a ráda se k ní vracím. U nás v rodině zlidivěly některé hlášky z ní.
I po více než sto letech jsem se u těhle knihy zasmál. Ne sice pořád, ale často to bylo. Vtípky byly příjemné, jemné, milé, suše anglické, nijak laciné či lascivní. A musím se přiznat, že během četby jsem si pečlivě zapisoval každou vesničku, kterou propluli. Ano, až tak mě to upoutalo, že je mým snem si tu jejich pouť dát na lodičce po Temži taky.
Knihu jsem si koupila v antikvariátu a začala jí číst ještě než jsem dojela domu, nadšení bylo veliké a první pasáže tak vtipné, že jsem se opravdu musela smát. Ale radost a nadšení pominulo, hned s jejich prvním krokem na člun. To jako opravdu....? Stále stejné vtipy tří "přihlouplých" mužů? S donucením jsem knihu dočtla, ale to jen protože nerada knihy nedočítám, ale již vím že ji nikdy více neotevřu!
Jedna z mých oblíbených knih, které čtu pořád dokola. Pravda, jsou tam některé nudnější pasáže, ale ty vtipné vše bohatě vynahradí.
Hodně mi to připomínalo Saturnina. Asi tou slovní komikou. A to, jak nad stránkami encyklopedie nemocí hlavní hrdina zjišťuje, že kromě horečky omladnic, má každou, to prostě nemá chybu.
Co na to říct. Knížka mě zpočátku bavila, s počátkem plavby (což je dost brzy) už nadšení začalo opadat. Jak zde už pár lidí psalo, humorné příběhy a vzpomínky hrdinů jsou často opravdu vtipné, škoda, že jsou tolik protkány nudnými pasážemi, které naprosto převládají. Nejvíce mě nudily věčné (a vlastně nezáživné) popisy míst, kudy proplouvali - každá vesnice byla popisována až do hluboké historie, o to hůř, že se ta historie příliš neměnila. Snad ještě horší byla občasná zamyšlení autora, například o tom, jak noc je jako matka, která ve svém náručí objímá své stonavé dítě a podobně. Takové pasáže byly dost dlouhé a kvůli nim jsem se knihou musel prokousávat a nakonec jsem byl rád, že jsem knihu dočetl. Hrdinové, coby věční povaleči, mi nebyli nijak zvlášť sympatičtí, ale dalo se s nimi nějaký ten čas žít.
Jak jsem ale říkal na začátku, humorné příběhy byly opravdu dobré. Kdyby je někdo vytáhl a hodil na papír, rád bych je ohodnotil pěti hvězdičkami.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) |
| 1998 | Tři muži ve člunu a na toulkách |
| 1982 |  Malvína z Bretaně |
| 2010 | Tři muži na toulkách |
| 2000 | Lenochovy myšlenky |
Mnoho situací by vůbec nebylo vtipných, kdyby je autor nepopsal tak suše, až vám vtipné přijdou...
"A kde je tedy tetička?" je nesmrtelná věta. Tetička možná zemřela ve zdymadle, utopila se, nebo se někde škrábe z rákosí. Věc vskutku tragická, stejně jako psí popálený čumák po lítém boji s čajovou konvicí anebo zmizelé hovězí. Vše ale popsáno tak lehce, až vám přijde, že je to všechno jen dobrý vtípek. Výborné, výborné!