Tři okamžiky exploze

17.11.2024

Autora jsem neznal a pokud tohle je jeho styl psaní, ani nic dalšího číst nechci. Nesedl mi styl, pointam většiny povídek jsem nerozuměl. Zaujaly mě asi tak tři, jinak to pro mě bylo nečitelné a to mám jinak celkem velký rozsah

18.04.2024

Určitě bych knihu nedoporučoval jako prvního Miévilla, se kterým se setkáte, ale i tak je na této databázi trochu podhodnocená. Většina povídek je záživně a kreativně napsaná, ovšem někdy trvá, než se plně zorientujete v ději. Kromě autorů zmíněných na zadní straně je tu i kingovský horor a další prvky. Jen ty úplně nejkratší povídky včetně té titulní bych vyškrtnul, snad kromě Posledních Orfeů.

Highlighty: Covehithe, Obávaný důsledek, Obrazce, Pevnost, Po slavnostech, Säcken, Sídliště, Včelí vdova, Ztracená nápověda

17.01.2023

Velké zklamání od oblíbeného autora. Jakoby vydal svoje zápisky a koncepty seskládané jen tak bez ladu a skladu. Povídky co nemají pointy, náznaky, které vyšuměly do prázdna. Možná dvě nebo tři stály za přečtení ale jinak samé plevy. Přehrabovat se v tom byla ztráta času.

08.05.2022

Moje první kniha od tohoto autora. Těšil jsem se, že objevím další slavné jméno a ono nic. Povídky jsou sice pěkně řemeslně zpracované, ale jaksi nemají konec. Nikam nevedou a já si nejsem jist, co na konci chtěl vlastně básník říct.

05.11.2020

Toto dílo je pro mě velmi těžké zrecenzovat. Je to velmi zvláštní kniha, vlastně to není kniha, jelikož to není celek. Jedná se o sbírku 28 povídek. Povídky na sebe nijak nenavazují, každá je samostatné dílo, některé mají pár stran jiné desítky. Většinou jsou ale kratší, což je veliká škoda. Miévilleo musíte obdivovat, jeho styl, kterým píše. Slovy, jenž používá, přitom je to čtivé a zajímavé. Miéville je literární masochista jeho texty jsou brilantní a naprosto jedinečné. Dokáže použít pět slov v jedné větě, které jste slyšely možná jednou za celý život, ale stále to funguje. Bohužel tyto povídky jsou tak krátké, že ve většině případů se vlastně nezačteme do příběhu, ani si neoblíbíme žádné postavy, jelikož tu na to není místo. Je to jak moderní umělecké dílo, líbí se vám, jak vypadá nebo zní ale nevíte o co v něm vlastně jde.

Je tam pár povídek, u kterých jsem chápal, co se spisovatel snaží říct, ale říká to svým nezaměnitelným stylem. Tady bych vypíchl povídku s názvem Covehithe. Ve které, jde o potopené ropné plošiny, které se po několika letech v oceánu, samy od sebe probudí a chodí na pevninu. Lidé z nich mají nejdříve strach bojují s nimi likvidují je. Nakonec ale zjistí, že jsou neškodné a chodí klást vajíčka na pevninu ( tak jak to dělají mořské želvy). Později se z nich líhnou malé ropné věžátka, ???????????????? která se vracejí zpět do moři a oceánu. Je jasné, že zde se spisovatel snažil říct, že lidé když něco neznají a mají z toho strach, tak se to automaticky snaží zničit/zabit dokud nedojdou k poznání. Poté se až snaží zachránit to co nejdříve ničili, ale to už může být pozdě. Prostě jedinečné, tuto samostatnou povídku bych hodnotil pěti hvězdičkami. Ale knihu jako celek hodnotím jinak.

Miéville má neskutečnou fantazií a jeho spisovatelské nadání je mimořádné. Bohužel zde k tomu není dán prostor. Tak brzo u jeho jiné knihy.

Slátanina. Absolutně žádný děj, vůbec žádná logika. Popis nesmyslů, který mě přestal bavit přesně po dvou stránkách. Další povídka ještě větší nesmysl. A třetí už jsem nedal. To se mi u moc knížek nestává, tak je také alespoň něčím výjimečná...

17.12.2019

V hromadě štěrku jsem přece jen našel pár hezkých kamínků a dokonce i dva polodrahokamy.

11.12.2019

Čekání na novou knihu bylo nekonečné. Novinové kritiky zněly nadšeně. A mně se z té záplavy "zvláštního podivna" a "úmyslného nijaka" líbily pouze tři povídky. Ale každý skvělý autor má právo na to, aby mu některý jeho oddaný čtenář občas neporozuměl. Na druhé straně souhlasím s Finnem69, že čtenářskou obrazotvornost ten text vybičovává hodně vysoko. Jenomže to samé dokázalo Nádraží Perdido či Ambasadov stokrát zábavněji.

29.07.2019

Tohle snad ani není sbírka povídek, ale výtvarná publikace. A to říkám i přesto, že v knize není jediná ilustrace. Miévillovy povídky se totiž nedají číst jako klasické příběhy s hrdiny a nějakým rozuzlením, musíte k tomu přistupovat jako k procházce obrazovou galerií. Jdete po chodbě, kouknete napravo, vidíte obraz jelena s hořícím parožím, kouknete nalevo, vidíte běžící postavu s nasazenou krvavou prasečí hlavou, a vedle toho třeba nějakou čmáranici, které vůbec nerozumíte. Něco vás uchvátí, něco jde mimo vás, ale to, co jste viděli, rozhodně nebylo obyčejné ani všední.

Na závěr jedno férové varování: jestli jste ještě Miévilla nečetli, tímhle rozhodně nezačínejte.

Tak tohle je nejhorší Mievillova kniha. Ani jedna povídka mě nebavila. To musel určitě napsat někdo jiný než autor Nádraží Perdida nebo Jizvy. Vážně hrůza. Doporučuji určitě nekupovat - jsou to vyhozené peníze.