Tři povídky
Gustave Flaubert
První povídka – Prosté srdce – je příběhem života chudé venkovské dívky. Legenda o svatém Juliánu Pohostinném je středověkou legendou, kterou viděl Flaubert zpodobenou na barevných oknech chrámu. Herodias zachycuje rozporuplnou situaci společnosti, v níž se zrodilo křesťanství. Poslední povídka je zpracováním biblického příběhu o krásné a kruté orientální tanečnici.... celý text
Přidat komentář
![WEIL WEIL](https://www.databazeknih.cz/img/users/46_/4690/4690.jpg?v=1381127927)
02.07.2011
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
Pár dobrých myšlenek, jinak na mě tyhle povídky působí dost těžkopádně.
A není divu.
Jak jsem se dočetl v doslově, tak píše, že už na delší práce rezignoval, k nim potřebuje bezstarostnost a tu už postrádá, chuť do psaní mizí.
1
Část díla
![]() |
Herodias 1876 |
![]() |
Legenda o svatém Juliánu Pohostinném 1876 |
![]() |
Prosté srdce 1876 |
Autorovy další knížky
1973 | ![]() |
1959 | ![]() |
1920 | ![]() |
2004 | ![]() |
1929 | ![]() |
Prosté srdce - dojemné vyprávění odkrývající Flaubertovo jemné citlivé srdce. Jeho soucit s prostou ženou a laskavost, s níž vypráví o tom, co milovala, připomínají nejlepší povídky Flaubertova žáka - Maupassanta.
Legenda o Juliánu Pohostinném - plná magických obrazů a tajuplných dějů okolo Juliána i v něm. Autor dokázal na malé ploše vytvořit atmosféru světa, v němž se neodehrává jen to, co je vidět, ale i leccos "za". Obrazy ze zvířecího světa jsou neskutečně působivé.
Herodias - zde je hlavním prvkem vytvářejícím atmosféru krajina a samotný palác v poušti. Vedle toho se představuje kaleidoskop lidí - vládců i prostých, kteří dohromady působí jako zmatená skrumáž jednotlivců plných vlastních zájmů, obav, úzkostí, ambicí a tužeb. Prorokovo slovo jen shrnuje to, co všem musí být jasné: tohle musí vyústit do tragédie, protože tohle množství lidí protichůdných zájmů dlouhodobě nemůže koexistovat bez konfliktu.