Tři prózy
Ladislav Fuks
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462889/bmid_tri-prozy-34B-462889.png
5
18
18
Šedesátá léta představovala v tvorbě Ladislava Fukse (1923–1994) nejproduktivnější dekádu, z níž Česká knižnice vybírá tři reprezentativní, čtenářsky velmi oblíbené prózy. Autorův literární debut Pan Theodor Mundstock (1963), v němž Fuks vylíčil úzkostný vnitřní svět duševně vyšinutého člověka vyrovnávajícího se s obludností nastupujícího fašismu, následuje panoptikálně hororový Spalovač mrtvol (1967), kterého proslavila filmová adaptace Juraje Herze, a doplňuje mrazivě groteskní Cesta do zaslíbené země (1969). Doprovodný komentář sleduje vývoj Fuksovy poetiky s důrazem na kontext druhé světové války a rozličné uchopení tematiky šoa.... celý text
Přidat komentář
Tři nejvýznamnější Fuksova díla v jednom balíčku musí potěšit každého milovníka poválečné literatury. Za sebe bych na pomyslnou první příčku umístil Spalovače mrtvol, který je sám o sobě na 5*. Fuks skvěle pracuje se symbolikou i skrytými odkazy na homosexualitu. Pochopitelná je i židovská tematika, která je pro autora kvůli jeho původu typická.
První dvě novely luxusní, třetí mě až tolik nezaujala (v jiném pořadí čtení by tomu možná tak nebylo). Vydání ČK jako obvykle výborné, byť tentokráte komentáře spíš stručnější.
Moja fuksovská prvotina. Musím uznať, že to bol naozaj dobrý výber. Kniha sa skladá z troch poviedok, pričom sa celým dielom tiahne istý pocit tiesne a beznádeje, až absurdity.
V prvej poviedke (Pan Theodor Mundstock) sledujeme príbeh hlavného hrdinu, žida, ktorý sa systematicky a do najmenších detailov pripravuje na deportáciu do koncentračného tábora. Jeho známi sú postupne deportovaní, až nakoniec odvedú aj jeho. Napriek poctivej príprave ho nakoniec paradoxne zabije niečo, na čo sa nemohol pripraviť. V poviedke tiež vidieť duševnú chorobu hlavného hrdinu (asi schizofrénia) a skutočnosť sa mieša s jeho halucináciami až do tej miery, že niekedy je ťažké rozoznať, čo je čo.
V druhej poviedke (Spalovač mrtvol) vidíme postupnú pomalú premenu výstredného zamestnanca krematória až chorobne posadnutého svojou prácou na nacistu. Z
tichého podivína sa stane vraždiaci nacista. Čeština je tu naozaj krásna, v kombinácii s výstrednosťou hlavného hrdinu mu ešte dodáva na absurdite.
Posledná poviedka (Cesta do zaslíbené země) je alegóriou putovania židov po púšti. Skupina buržoáznych viedenských židov sa plaví po rieke v chatrnej lodičke pod vlajkou s hákovým krížom. Zo zbohatlíkov sa stávajú trosky, nádej sa stráca a hrdinovia pochopia, že raj skrátka nie je pre nich.
Kniha zaujala, k autorovej tvorbe sa určite vrátim.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Spalovač mrtvol |
| 1985 | Pan Theodor Mundstock |
| 2004 | Myši Natálie Mooshabrové |
| 1975 | Příběh kriminálního rady |
| 1978 | Variace pro temnou strunu |
To je vskutku luxusní sestava. Podotýkám, že je to pro mne první Ladislav Fuchs. Přečíst tento svazek České knižnice znamená přečíst tři díla najednou, která si samozřejmě zaslouží každé z nich samostatné hodnocení. Co ale mají společného: 1. Neotřelý vypravěčský styl, kde chvílemi není jasné, co je pravda a co ne, co se hrdinovi zdá nebo je skutečné - pro příběh je však důležité všechno. 2. Nápaditou stavbu, která je ve všech třech případech jakousi roztáčející se spirálou, poměrně přesně matematicky vypočítanou, ale nabalující se nebo zrychlujcí se až ke konečné katastrofě. 3. Pohybují se na hraně realismu a psychologického románu, ale s nevyjasněnými prvky, případně jsou podobenství. 4. Řešení základní situace je vždy důsledné. Pan Mundstock se připraví na odjezd do koncentračního tábor nejlépe, jak umí (přitom by to mohla být vlastně komická zápletka, kdyby však nešlo o koncentrační tábor, takže při té komické důslednosti mrazí v zádech), pan Kopfrkingl to se svým "jízdním řádem smrti" myslí opravdu smrtelně vážně a sestava putujících na lodi pod hákovým křížem postupně propadá vlastní apokalypse, aby to vyřešil rabi "ve spolupráci" s Mojžíšem. Právě ona důslednost je dokonalá, je to Fuksův nástroj absurdity, a vlastně i nástroj hororového napětí. Přitom - tedy zároveň je všechno psáno jakoby lehkou rukou, věty tak trochu poletují, a stejně zároveň je za tím cítit i chladný autorův kalkul. Ten mi ovšem (na rozdíl od kritiků zmiňovaných v Komentáři) nevadí, naopak - jen znásobuje hororovost ve strojovosti či inženýrsko-technokratickém přístupu ke smrti (Spalovač mrtvol).
Páni Mundstock a Kofrkingl jsou v Komentáři líčeni jako slaboši, jako typičtí představitelé "malých", přizpůsobivých lidí, prý typických pro Fuksovy romány. Nečetl jsem jiné, ale ani jednu z postav nepovažuji za slabocha - Mundstockova zmiňovaná důslednost je obdivuhodná a nakonec i pokus o sebevraždu chce obrovskou dávku odvahy, pan Kopfrkingl, jakkoli je to šílenec, prokazuje nezměrnou necitelnost vůči svému okolí a jako démon s laskavostí sobě vlastní bere osud do svých rukou.
Zkrátka jsou to skvělé texty. Nedivím se, že rezonovaly jako novátorské, Pan Theodor Mundstock je skutečně zjevením (rád ho někdy porovnám s Weilovým Životem s hvězdou), Spalovač mrtvol je chutný horor, jehož hororovost spočívá v démoničnosti chladu v horku žárovišť krematoria, a Cesta do zaslíbené země je částečně groteska, která se promění v biblický akt spásy. Dokonalé. Takové skvělé spisovatele máme!