Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29814/bmid_den-trifidu-65e21d39a5a1f.jpg
5
5765
5765
Román o tom, jak neznámý úkaz způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen welsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. 23-034-72... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1972 , Mladá frontaOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Knížka na mě dost zapůsobila, ale přeci jen ne asi tolik, jak bych očekávala.
Velmi se mi líbil námět i samotný příběh, ale trochu mi vadilo, že po prvotním seznámení se situací čtenáře prakticky nečeká žádné další velké překvapení či zvrat. Čekala jsem, že se dozvíme něco dalšího o životě trifidů, že pronikneme blíže do jejich "myšlení". Otevřený konec nebyl špatný, to mi přišlo celkem na místě, ale ve zkratce... na mě příběh působí tak nějak nedotaženě. Dokázala bych si ho představit na mnohem více stránkách.
I přes to však hodnotím jako velmi kvalitní sci-fi, jehož atmosféra mě dokázala vtáhnout do děje.
Jedna z nejlepších sci-fi knih, které jsem četla. Neustále vás udržuje v napětí, není snadné přestat číst a věnovat se něčemu jinému. Autor pouze nevypráví, ale taky vytváří pauzy na uvažování o morálce a (re)konstrukci společnosti. Do příběhu mi zpočátku nepasovala (vysoce nepravděpodobná) lovestory, nicméně právě ona vytvořila dobré pozadí pro další vyprávění a vývoj událostí.
Opravdu je tato kniha z roku 1951? To je pouze řečnická otázka, protože je to neskutečně nadčasový moderně pojatý román u něhož lze vytknout pouze délku. Dokázal bych si ho představit v podání S.Kinga. Měl by aspoň 900 stran a pořád by to bylo krátké. Super kniha!
Pochodující palmy ukazují pochodujícím rybám, zač je toho loket.
5 do jablíčka Země hryzajících *****
O bůhvíjak skvostné písemnictví nejde. S odstupem času se ale po právu stalo klasikou.
Stárnu. Kdysi mě John Wyndham okouzloval každým svým dílem, které se mi dostalo do rukou. Ale ty časy jsou pryč a už se k jeho knihám nevracím, i když je rozhodně doporučuji příznivcům dobré sci-fi.
Klasika všech klasik mezi sci-fi žánrem.
Parádní četba,úžasný nápad a jeho zrealizování.
Dobrá kniha s vynikajícím nápadem. Měl jsem ovšem problém s hlavní postavou, která mi přišla nezajímavá, místy opravdu podivně se chovající, na něhož samozřejmě čeká překrásná mladá dívka, která se do něj zamiluje. Ačkoli je zprvu zcela soběstačná, ke konci už hlavního hrdinu bezmezně miluje. Čemuž jsem kvůli okolnostem v knize nevěřil.
Zpočátku jsem ke knížce přistupovala trochu s obavami - přeci jen datum vydání bývá u tohoto druhu literatury někdy dost podstatné. Ale pro všechny, kdo se ze stejného důvodu nemohou odhodlat ke čtení Dne Triffidů - zbytečná obava. Klasika všech klasik, kterou by si měl přečíst každý, kdo se cítí být fanouškem sci-fi. Kdo ví, kolik novodobých knížek bude za tolik let stále takto zajímavé..... Snad jen závěr jsem čekala trošku jiný.
Ve filmech Sci-fi patří mezi mé oblíbené žánry.
Ale v knihách ne.
Proto jsem se ke knize Den trifidů dostala poměrně pozdě ( když uvážíme rok prvního vydání), ale přečetla jsem ji jedním dechem. Ono to vlastně není tak úplně Sci- fi, protože celý román je barvitě vykresleným psychologickým příběhem, popisujícím, jak bychom se jako lidé vypořádali s neočekávaným zvratem způsobeným globální katastrofou.
A odpověď ?
Co člověk, to originál.
Emoce a instinkty jsou staré jako samo lidstvo, takže se dá říci, že tato kniha mohla být zasazena do minulosti, přítomnosti, či budoucnosti a stále má co říci.
Myslím, že díky tomu je tak nadčasová a neztrácí nic ze své naléhavé aktuálnosti.
Kdo bude pomáhat, hledat řešení, obětovávat se, bojovat za pravdu ?
Kdo bude využívat druhé, kdo bude utiskovat, týrat, ničit a zabezpečovat jen sebe sama tváří v tvář proměně, která zasáhla ( zasáhne) celé lidstvo a tím vystaví největší zkoušce samo lidství ?
Žasla jsem a výborně se bavila.
Doporučuji - řekla bych jako povinnou četbu :o))
Ale všichni víme, s jakými předsudky se k povinné četbě přistupuje.
Mně se to líbí. Jako ne líbí, ale "líbí".
Celá ta myšlenka, že lidstvo až na výjimky přijde o zrak a někdo/něco toho využije, je zajímavá. Nejde o technologické sci-fi, ač by se tak mohlo zdát z bioinženýrství na rostlinách. Poselství o tom, že příroda nás položí na lopatky sama (což mimochodem beru jako fakt).
Napsáno přesně tak, aby přiměřenou měrou děsilo i varovalo. Vedlo k přemýšlení, ale nezaplnilo mysl zbytečnými otázkami. Pro mne je kouzlo v přesné míře vyváženosti. Je to jak dokonalé dávkování pracího prášku, po kterém je prádlo měkké, voní ja svěží jarní louka a vytáhnete ho ze sušičky, protřepete a uložíte rovnou do skříně. Prostě ideálně využitý potenciál.
Mám ráda atmosféru téhle knihy. Fakt nevěřím, že vstupuje do éry staříků na knižním poli. Velmi poučné čtení za čtyři a půl.
Miluju starší filmy - ty s mladým Paulem Newmanem, Robertem Redfordem, velmi mladým Dustinem Hoffmanem a dalšími. Přestože technicky zastaralé a příběhy zpravidla nejsou tak komplikované a překombinované jako v dnešních filmech, na rozdíl od nich mají určité obtížně definovatelné filmové kouzlo, kdy i jen dlouhé záběry do očí mlčícímu herci mě prostě baví. Podobné kouzlo na mě dýchalo z Dne Trifidů. Jako kdyby Wyndham nenapsal jen román, ale vtiskl do něj kus svojí duše. A ta pak dýchá na čtenáře po celou dobu čtení. A ještě jedna věc mě velmi zaujala, rovněž při srovnání s dnešní kinematografií. V posledních letech na nás byl chrlený jeden postapokalyptický film se zombies za druhým. Jasně, chodící agresivní mrtví jsou děsiví. Ale normální myslící slepí a zoufalí lidi v Dnu Trifidů byli pro mě osobně ještě mnohem děsivější - právě tím, že nejsou nijak zmutovaní, nepůsobí na ně žádná vnější síla. Jen se stali strašně nebezpečnými vlivem okolností. Neuvěřitelné, že takhle dobrou myšlenku tak dobře někdo sepsal už před více než 60 lety...
K té knize není moc co dodat - Neotřelé sci-fii, výborný nápad, skvělé zpracování, zajímavý příběh...Když jsem knihu přečetl, okamžitě jsme začal hledat nějaká filmová zpracování. Film je nic moc, ale dojem na mě zanechal ještě cca 6-dílný britský seriál se zdůrazňovanou pocitovou složkou a výbornou atmosférou... Doporučuji!
Doba vzniku je poměrně znát. Dnes už by tato kniha v konkurenci neustála... Nicméně ve své doby to byla vizionářská špička... 5*
Díky výzvě 2015, jsem vzal do ruky tuto knihu, která má méně stran a patří do mého žánru, kterému jsem se doposavad vyhýbal. Ačkoli tato kniha má mnohem starší datum vydání než je můj datum narození změnila dočista můj názor na tuto literaturu. Příběh mne tak zaujal že se určitě do budoucna vrátím i k jeho volnému pokračování. Doufám, že i ten bude tak skvělý jako tento. Lidé čtěte!
Takéto historické scifi je pohladenie pre dušu. Najskôr som v ňom našla množstvo pripodobnenia s Julesom Verneom, avšak ten sa zameriaval skôr na techniku a vedu budúcnosti. V tomto diele je v popredí psychika človeka a "nečloveka" a ich spoločenské vysporiadanie sa, ktoré je pútavo zhrnuté do príbehu človeka proti mäsožravým pohyblivým rastlinám, proste dokonalé.
Super knížka. Přestože má málo stránek, jsem ji četla strašně dlouho, ne že bych se nezačetla, jen je to knížka nad kterou se musíte zamyslet a proto jsem denně četla jen jednu kapitolu a někdy jsem na čtení neměla čas vůbec. :D Ovšem vřele doporučuji. :)
I přesto, že je to hodně stará kniha (a já ji vlastně našla u dědy na půdě :D), musím říct, že se mi strašně líbí. Miluji sci-fi romány a fantasy a tahle kniha mě opravdu bavila! Když jsem se pak podívala na film, tak jsem se zhrozila! Takhle spackat tak úžasnou knihu, to je zločin! Konec knihy mě sice trochu zklamal (chybělo zakončení a vlastně i rozuzlení), ale i tak je to úžasné čtení!
Den trifidu je o lidech. A jako taková kvalitní sci-fi,kterou bezesporu je,se zabývá psychikou postav,jejich dusledcích a chováním k dané nepříznivé situaci,za kterou si vlastně tak nějak mužou i sami. Pokládají si základní otázky: tak a co ted budeme dělat. Chceme přežít,ale jak ? Budeme nadále žít ve svých předsudcích,zažitých zvycích,nebo začneme od bodu zero a přehodnotíme od základu své myšlení. Wyndhamovo vyprávění odsejpá,zbytečně dlouho nevysvětluje,příliš nepopisuje a čtenář si tak muže rozjímat,co kdyby se něco opravdu jednou,co když se to stane právě mě ?!
PS: Je příjemné číst z komentu,jak mnoho lidí díky této knize přehodnotí vztah k sci-fi všeobecně. Jednoduše - Starwars to opravdu není.
Úžasná kniha, výborné napínavé čtení. Filmové zpracování není až tak špatné,ale kniha rozhodně vede :-)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Udeľujem autorovi plný počet bodov za perfektný námet! Bez problémov držal moju pozornosť a bavilo ma predstavovať si svojim spôsobom geniálne buriny bojujúce o nadvládu nad planétou. Perfektné :)