Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29814/bmid_den-trifidu-65e21d39a5a1f.jpg
5
5757
5757
Román o tom, jak neznámý úkaz způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklosti, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen welsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou. 23-034-72... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1972 , Mladá frontaOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Achjo, vypadalo to tak slibně, nápad výborný, ale provedení bylo opravdu mizerné. Škoda.
Výborná nadčasová kniha, doporučuji. Naprosto mě pohltila, krásně přeloženo, opravdu povedené.
Jako první jsem viděla film, no vlastně asi dvě minuty, protože víc jsem nezvládla a tak mi trvalo dost dlouho než jsem našla odvahu sáhnout po knížce a jsem ráda, že jsem tak udělala. Je to výborný příběh, kdy lidstvo dostane zase jednou na frak a snaží se s tím vypořádat co nejlíp může, každý po svém. Je tu dobře zachycená lidská psychika a je tu i toho hodně k zamyšlení. Máme zachránit sebe, když se záchrana ostatních rovná skoro nule? Nebo pomoct ať už to dopadne jakkoli prostě proto, že můžeme?
Naprosto výborný, nadčasový příběh. Kniha se velmi dobře čte a dává mnoho podnětů k zamyšlení.
Kdysi dávno jsem viděla film, ten oproti knize opravdu nestojí za nic...:)
Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.
Tak se mně přece jen podařilo doskákat na konec. Velmi dobrý nápad, ale číst mě to moc nebavilo.
Knihu jsem poprvé četla jako teenka, a potom ještě několikrát, naposledy nyní. Nemůžu si pomoct, ale přestože vznikla v 50. letech min. století, je geniálním způsobem doslova nadčasová a svými zásadními psychologicko-morálními otázkami musí na každého citlivého čtenáře hluboce zapůsobit. Hlavní hrdina, biolog Bill Masen, se probouzí po úspěšné operaci očí do tragického, strašnou katastrofou změněného světa. Většina lidí na planetě oslepne a těch pár desítek, možná stovek, kteří v rámci celého světa přežili a neoslepli, je rázem uvržena do situace, jež má analogii možná jenom v dobách, kdy hrstka lidí kdysi dávno přežila potopu světa. Aby toho nebylo málo, musí se vypořádat se všudypřítomnými nově vyšlechtěnými olejnatými rostlinami, zvanými trifidi, kteří, obdaření jakýmsi dosud záhadným projevem inteligence, začínají neobvykle agresivním způsobem likvidovat jak nevidomé, tak vidoucí lidi. Boj proti zákeřným trifidům se stává, na pozadí pomalu se hroutících ,dosud však využitelných civilizačních výdobytků, nedílnou součástí jejich nových a nikoli bezstarostných životů. Bill nalézá v rozloženém Londýně nové přátele, ale i nepřátele a musí čelit nejen samozvaným "strůjcům nového řádu", ale i svým pocitům marnosti, výčitkám svědomí, melancholie a osamělosti, jakož i zásadním otázkám morálním, etickým a sociálním. Kniha popisuje velmi surrealisticky bezútěšnou skutečnost zanikající civilizace, kdy hlavní hrdinové ve svém dennodenním boji o holé přežití zjišťují, jak jsou tzv. "výdobytky civilizace" ve skutečnosti nepodstatné, a jak je sama civilizace nesmírně zranitelná a subtilní při konfrontaci s nějakým agresivním zásahem "vyšší moci" anebo třeba jen "hloupou nedbalostí, která se vymkla kontrole". V knize přes všechnu svou syrovost nechybí situace, v nichž autor dá průchod svému smyslu pro suchý anglický humor, což vnímavý čtenář jistě ocení.
Když si odmyslíme někdy poněkud naivní ódy některých postav, upínajících své bláhové naděje ke "spasitelské Americe" (něco takového se přece Američanům nemůže stát...) a všudypřítomnou nepostradatelnost cigaret, jež provází jinak velmi sympatickou image hlavních postav, hodí se román svým námětem zcela do situace dnešního globalisticky řízeného světa. Až na to, že my nebojujeme s trifidy, ale proti covidu19. A nikdo neví, jak tento boj nakonec dopadne....
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dávno a teď jsem na ni znovu narazila. Ale je teď vhodná doba na čtení "postapo"? Určitě ano, i když je teď hodně zle, rozhodně je někde hůř. Takže nesmíme přijít o optimismus.
Vyprávění pana Wyndhama skutečně umí vtáhnout do děje. Doporučuju k přečtení.
Nechápu, že jsem si tu knížu nepřečetl už dřív, protože je fakt dobrá. Hlavní hrdina je sympaťák a celkově postavy nečiní žádná hloupá rozhodnutí. Délka příběhu je tak akorát, nejsou tam hluchá místa ani to není nějak natahované. Jen se nemůžu ubránit pocitu, že ti trifidi jsou tam celkově dost nevyužití a jejich role je jen takové ztělesnění jakéhosi nevypočitatelného nebezpečí. Popravdě kdyby tam nebyli, tak je příběh téměř stejný a stejně by i dopadl, jen by ta kniha byla o nějakou tu kapitolu kratší.
Četl jsem na doporučení mé známé a musím uznat, že je to moc dobrá kniha. Forma je dobře přijatelná a neměl jsem pocit z nějaké umělého protahování. Snad se dostanu i druhému dílu.
Za mě musím přiznat zklamání. Ze začátku přijde autor se skvělým nápadem, který postupně opadá, protože se s ním tolik nepracuje. Trifidi tvoří spíše pozadí událostí a až na posledních 60 stranách se jim více nevěnuje - což je za mě málo. Možná i kvůli jazyku byl celý text krkolomný a spíš jsem byl rád, že jsem knihu vůbec dočetl. Znám daleko lepší tituly sci-fi.
Tuhle knížku jsem měla na seznamu už strašně dlouho, vlastně jsem se i docela styděla, že jsem ji ještě nečetla. Ježíšek mi ji ale tenhle rok konečně nadělil pod stromeček a tak jsem nelenila a hned se začátkem roku jsem se do ní dala.
Četla se úplně sama! Vždy, když už jsem téměř došla do bodu, kdy jsem si myslela, jaká je to pohoda a že už mě nic dalšího nepřekvapí, kniha mě ihned vyvedla z omylu. Skvěle napsané, výborně přeložené a neustále aktuální. Věřili byste tomu, že Wyndham napsal knihu už v roce 1951, tedy před 70 lety? Neskutečné a geniální zároveň.
Klasika, kterou snad netřeba komentovat. Je sice ostuda, že jsem četl až teď, nicméně u díla z poloviny 20. století to snad až tak nevadí. A popravdě, nedivím se, že se jedná o klasiku, vždyť nadčasovost problémů lidstva, dobrodružná linka příběhu a velice zajímaví Trifidi...
Jedna z tých kníh, kde sa človek môže zamyslieť, koľko štátov ma kľúče od atómovej bomby - napríklad, a aká tenká je hranica medzi pohodlím obývačky s knihou v ruke a jaskyňou v prípade jadrovej vojny. To akým výzvam a seba-deštrukčným hrozbám čelíme vďaka technologickému pokroku. V Dni Trifidov to boli kvetinky a bol to úsmevný (no zaujímavý) nápad, no bola to iba kulisa. Aj v tomto príbehu sa ukázalo, že najväčším nepriateľom človeka je iný človek, a že v krajne extrémnych situáciách sú ľudia vo svojej podstate zvieratami. Páčilo sa mi poukázanie na viaceré morálne dilemy a ich úzkostnú bezvýchodiskovosť, myslím, že hlavný hrdina bol sympaťák a silná osobnosť. Tento román nepatrí k mojím top post-apo kúskom no je veľmi vydarený.
Geniální a originální dílo, které se i přes své stáří řadí mezi nejoblíbenější Sci-fi příběhy,
Katastrofa, při které skoro všichni oslepnou. Malá skupinka pak musí řešit nejen téma přežití, ale i morálky a odpovědnosti. Vše doplněné invazí masožravých kytek.
Doporučuji i mladší generaci.
Kniha byla hezká. Navíc opravdu působí, jako by byla napsána třeba v roce 2015. Skrz knihu jsem se však nemohla ubránit přirovnání k seriálu Živí mrtví, kde jediný rozdíl byl, že namísto trifidů byli mrtví. Možná proto pro mě děj nebyl až tak překvapivý. Kniha je však čtivá a literárně je taky napsána moc hezky.:)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Kniha začala slibně, pokračovala zajímavě a skončila velice uspěchaně a místy až nelogicky. Pokud někoho zaujala myšlenka této knihy, doporučuji knihu velice podobnou a (z mého pohledu) mnohokrát lepší: Válka s mloky od Karla Čapka.