Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394220/bmid_den-trifidu-ot7-394220.jpg
5
5783
5783
Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Kniha, která předčila dobu. Bravo, pane Wyndhame, jste borec! Opět se objevuje prvek slepoty jako v Saramagově Slepotě (1995) - poukazování na zaslepenou společnost, kritika společnosti jako celku. Den trifidů se zaměřuje hlavně na jedince, jak bojuje a jak se postaví k dané situaci. Chování přírody k člověku a naopak. Postapokalyptický román, kde se rostliny chovají stejně jako lidé - chodí, zabíjejí a jsou zákeřné.
Doporučuji, nebude litovat. A pokud je tu zároveň někdo fanda PS3/4 gamesy "The Last Of Us" tak se mu toto bude líbit :) Jasan, že tu nejsou žádný zoombící, ale z knihy je dobře cítit ten postapokolaptický svět a to mě prostě baví...
Dobře rozvinutá myšlenka autora a zajímavý děj. Celou dobu mě kniha velmi bavila. vřele doporučuji!
Moje srdcovka od ranných dětských let. Už tenkrát se mi líbil ten nápad. Čas od času si tuto knihu ráda přečtu.
Můj problém u postapokalyptických knížek je, že děj je většinou dost obdobný. Sice i zde se vyskytuje klasický scénář útěku z civilizace na venkov a boj o záchranu lidstva, ale oceňuji skvělý nápad s trifidy a především myšlenky o lidstvu a jeho jednání, do kterých se autor nebál pustit. Doufejme, že nic z toho se nevyplní.
Když většina lidí na zeměkouli přes noc náhle oslepne, poté co s úžasem sledovali neznámý roj meteoritů…
Když toho využijí trifidi – dosud přísně hlídané a na speciálních farmách pěstované chodící divnokytky, jejichž zbraní je vystřelovací žahadlo se smrtelným jedem…
Tak tu máme zaděláno na slušnou post-apokalyptickou sci-fi pecku!
Mám rád tieto staršie postapo/scifi knižky. Oproti vlne, ktorá je v móde dnes majú aj hlbšiu myšlienku a podnecujú na filozofické úvahy. Nestoja len na brutalite a kurióznych gadgetoch. Den trifidu je jednou z tých najlepších. Je to nadčasová knižka, má čo povedať aj dnešnému čitateľovi.
Moc pěkná sci-fi, vlastně jsem ji už jako malá holka četla, takže jsem se jen ujistila, že kvalitní věci nestárnou.
Jak jsem se na to těšil. Další kniha, kterou jsem odkládal a říkal jsem si - "Až mě jednou začne bavit zase číst, Den trifidů nesmím vynechat!". Bohužel, byl jsem celkově zklamán, asi jako jeden z mála. Při každé četbě jsem měl pocit, že vlastně vůbec nevím, kde jsem skončil. Nevěnoval jsem příběhu moc pozornosti. Den trifidů totiž nebyl ani tak o trifidech, jako o událostech, které následovaly po meteorickém (?) roji. A trifidi tam byli jako něco navíc. Některé věci nebyly dovysvětleny a kniha měla na můj vkus až moc přemýšlecích a uvažujících pasáží. Bavil mě začátek a poslední kapitola, která mě utvrdila v tom, jak to mohlo být dobré, kdyby takto byla vedena celá kniha. Strach o život, vlastní, či blízkých, strach z trifidů apod. Nic z toho jsem nepociťoval. Knihu jsem se snažil pak dočíst co nejrychleji, abych se už přesunul k další knize.
Četla jsem několikrát, možná i proto, že to byla pro mě první postapokalyptická knížka a fascinovalo mě to.
Dobrá ukázka toho, jak málo stačí, aby se lidstvo posunulo na potravním žebříčku, a jak rychle se najde něco, co toho využije. Celkový popis rozpadu civilizovaného světa - věci, které člověk bere za samozřejmé, protože prostě nějak fungují - najednou nemá kdo spravovat - mě hodně bavil.
Co mě naopak nebavilo je fakt, že mi vlastně na žádné postavě nijak zvlášť nezáleželo, nedokázala jsem si je oblíbit.
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl :-). Myšlenka inteligentních roslin s nebezpečnými šlahounky je vskutku úžasná. Už je to dlouho, co jsem to četl, ale určitě si to opět někdy zase zopakuji.
Knihu opravdu vřele doporučuji :-).
Jakožto milovník sci-fi literatury jsem si tuto knihu nemohl nechat ujít, ale že bych z ní byl nějak unešený, to se nedá říct. První polovina mě bavila, líbil se mi námět padajících meteoritů, které zapříčinily slepotu obyvatel na Zemi, i masožravé rostliny ušly, ale největší problém, se kterým jsem se musel při čtení potýkat, byl autorův styl psaní. Nevadí mi, že používá spisovná slova, ale stejný způsob vyjadřování mi už neseděl v přímé řeči, kde postavy mluvily dost strojeně a nepřirozeně. V druhé polovině jsem se už navíc nudil, autor se opakoval a jak už tu někdo psal, trifidi měli dostat v ději víc místa.
Trochu mi tam chybělo větší promyšlení celé katastrofy a trifidi podle mě hráli až vedlejší roli...
Tato kniha byla moje první kniha v tomto žánru.
Do půlky zajímavé, potom se zápletka začne neustále opakovat a nakonec to skončí zcela otevřeně.
Jednoho dne se Země probudí slepá a po ulicích se začnou prohánět lidožravé kytky.
Nepopiratelně je to skvělá kniha!
Nebudu ale předstírat, že jsem od ní čekala o něco více trifidů (zatím mi přijde, že jsem se toho o nich moc nedověděla). Je to krásně ale zcela krásně vystavěný příběh skrývající mnoho smyček a dalších vysvětlení.
Hold jsem na od ní přece jen čekala trochu více a obávám se, že pokračování by o tom co mě nejvíce zajímá nejspíš uspokojivou informaci nevydalo. :(
Po přečtení jsem prostě strašně na vážkách jaký postoj k této knize zachovat :(
Ke přečtení jí zcela jistě mohu doporučit.
Den Trifidů je jedna ze základních knih žánru. Knihu jsem četl několikrát a stále se k ní čas od času vracím. Motiv apokalypsy, první kroky v „novém světě“, boj o přežití, záchrana blízkých, romantický motiv tváří v tvář konci světa, kdo z nás snílků by to nechtěl zažít (a přežít)? OK, v reálném světě asi nikdo, ale pěkně se o tom sní. Nadčasový příběh čtenáře doslova pohltí, v textu není nudná pasáž, stále se něco děje a nemyslím teď „akci“, děj se velice svižně posouvá dopředu a čtenář ho prožívá s protagonisty. Je velmi snadné sžít se s hlavním hrdinou, prožívat a cítit to co on. Sympatie k hlavní postavě je za mě jeden z důvodů proč se ke knize opakovaně vracím. Podobně autentický dojem konce světa jsem nalezl jen v několika málo dalších knihách. V dnešní době může být archaičnost textu pro mnohé těžko stravitelná, nicméně na čtivost to v žádném případě nemá vliv. Naopak, z mého pohledu podtrhuje atmosféru a uvěřitelnost příběhu. Jen je třeba si připomínat, že kniha byla vydána v době, kdy se teprve rozjížděla konzumní společnost, neexistoval internet, mobily, … Přesto tvrdím, že jde o zásadní knihu, která by měla být na čestném místě v každé sci-fi knihovně.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus strach invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál světová literatura postapokalyptická sci-fi napětí a spádAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Přesně tak. Tohle není sci-fi, jak pode mnou napsala nefernefer. A ostatní. My té přírodě tak ubližujeme.. To je hrůza hrůzoucí. Vůbec si neuvědomujeme, co nám dává, co nám nabízí.. Ničeho si nevážíme! A prostě.. jen ji ničíme. Achjo.
Měli bychom se nad tím opravdu zamyslet. Protože ona nám to může takhle jednou vrátit.
Co jednou.. Ona se na nás zlobí už teď.
A ten otevřený konec se mi náhodou líbil. Čišela z něj jakási hrozba. Něco jako: Vidíte? Takhle to může jednou dopadnout..