Den Trifidů

16.01.2016

(10/10) Právem klasika. Co by se stalo, kdyby svět, jak ho známe, přestal ze dne na den existovat? Přitom k tomu stačí relativně málo a aby situace byla ještě zoufalejší, k likvidaci toho, co z lidstva ještě zbylo začnou přispívat podivné chodící rostliny...
Je celkem zřejmé, odkud čerpá inspiraci třeba film 28 dní poté nebo komiks Walking dead, kde Trifidy nahrazují zombíci, ale právě ten neotřelý nápad s rostlinami se mi líbí nejvíc. K tomu kniha slouží i jako jakési varování, aby si lidstvo tolik nezahrávalo, ať už s přírodou, nebo třeba se zbrojením.

11.01.2016

Místy jsem si připadal, že čtu film s Oldřichem Novým v hlavní roli a místy mě to už nebavilo vůbec.

08.01.2016

Četla jsem to jako povinnou četbu. Ze začátku jsem myslela, že to odložim, ale nakonec se z toho vyklubala úžasná kniha. Bylo to moje první sci-fi a moc mile mě překvapilo. Vřele doporučuji.:-)

01.01.2016

I přes zjevnou dokonalost hlavního páru to je postapo jako řemen. Vlastně to má všechny ingredience postapa v té nejlepší kombinaci, podobně jako komiks Walking dead - tam jsou lepší mezilidské vztahy a psychický pád a temnota, tady je zase mnohem lepší prostředí a důvody apokalypsy. Dost nepříjemná kniha, stačí si jen na jedinou minutu představit, že ráno otevřete oči a...nic. Čtivé, člověk chce vědět co bude dál a fandí a fandí a fandí. Dal bych osmapůl z deseti ale už jen legendární úvodní věta to sama vytáhne na 9/10. Povinnost pro všechny fandy zániku civilizace.

30.12.2015

Na knížku mě nalákal film. Líbila se mi, i když některé věci jsem si musela přečíst třeba dvakrát, protože byly dost nezajímavé a zdlouhavé ale jinak to bylo docela napínavé. Váhám jestli si přečtu pokračování Noc trifidů( je od jiného autora), ale zkusit to můžu.

28.12.2015

Mě se nejvíc na příběhu líbilo, že člověk pán tohoto světa, ztratil během pár hodin úplně všechno i pozici na potravinovém žebříčku. Vše je pomíjivé i věk lidí jednou skončí. Za mě určitě pět hvězd.

17.12.2015

Bezkonkurenční, skvělé, rychlé, inteligentní. Mohu srovnávat s dvěmi různými zpracováními anglické televize. Původní starší verze je skvělá, novější verze je taktéž dobrá, skvělé efekty a spol... ale ani jedna není opět tak dobrá jako kniha... tímto se skláním před Wyndhamem. nemám slov

16.12.2015

Napínavá postapokalyptická kultovka, ve které byly roztomilým květinkám přidány nohy (pohyblivé kořeny) a sebedestruktivnímu lidstvu odebrány oči. Četl jsem týden a během tří nocí se ve snu přenesl do role hlavního hrdiny – celý svět oslepl, já vidím. To se mi už dlouho s žádnou knihou nestalo. Je obdivuhodné, jaké se podařilo Johnu Wyndhamovi rozjet napětí a navodit ponurou atmosféru i při úsporném stylu psaní. Žádné sáhodlouhé popisy, žádné zbytečné vysvětlování a přesto tady nic z toho nechybí. Tuhle sci-fi chuťovku budete mít v sobě dřív, než si na vás stihne smlsnout nenechavým žahadlem chřestící Trifid.

12.12.2015

Nadčasový příběh, který se dá použít jako mustr i v dnešní době, když dosadíme jiné veličiny. Moc hezké a poutavé čtení.

23.11.2015

Klasika. Možná se mi to líbilo o trošku méně než Malevil, ale přesto výborná kniha. Chování postav asi není vždy úplně logické, čte se to ale hezky.

17.11.2015

Knížka mi pomohla zamyslet se nad tím, na čem všem jsme závislí a co potřebujeme. Došlo mi, že není úplně nejlepší brát všechno jako samozřejmost.
Příběh mě děsil a zároveň nadchl! Jsem knížkou strašně nadšená!
Pan Wyndham byl prostě génius! :)

03.11.2015

Musím říct, že mi kniha velmi mile překvapila. Nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Wyndham nám krásně ukázal, jak krize (jak vnější, tak ta vnitřní, která ji provází) odhalí pravou podstatu člověka. Šokovalo mi, kolik postav již ze začátku skončilo se svým životem, aniž by chtěli vědět, co se děje. Nutilo mě to klást si ty samé otázky, které si museli klást i oni. Přežila bych? Byla bych schopna vydržet a snažit se zachránit si život, nebo bych prostě vše ukončila? A pokud bych patřila mezi ty vidomé, nakolik bych byla schopna obětovat sama sebe a co bych uznala za správné? Odpovědi nejsou tak jednoduché, jak by se mohly zdát. I když si myslíme, že se dobře známe, nepřestáváme sami sebe překvapovat.
Stejně jako v Cestě od Cormaca McCarthyho nedostáváme přesnou odpověď, co se stalo, pouze mnoho možností. Kde se přesně trifidi vzali? Je to skutečně forma řekněme vyšší inteligence, nebo jen pouhé kytky vedené jejich geny. A z jakého důvodu lidé oslepli? Byla to opravdu kometa, nebo si za to mohli sami?
I přestože byla kniha napsaná před dlouuuhou dobou, dotýká se vlastně i současnosti. Vzhledem k dnešnímu technickému pokroku, který nejsme schopni směrovat ve prospěch všech, a lhostejnosti k životu, ať už lidí nebo přírody, tomu nejvzácnějšímu daru, se ženeme do zániku, který dříve či později nevyhnutelně přijde. A jak se pak zachováme? Toť otázka.

30.10.2015

Nádherná kniha, ke které se pravidelně vracím a vždy mne běhá mráz po zádech. Ta představa je naprosto neuvěřitelná, děj člověka vtáhne dovnitř a nepustí, dokud knihu neodloží. A i po té leží a čučí do stropu a přemítá ... všechny palce nahoru, dlouho je již moje TOP

29.10.2015

...čtu si asi tak jednou za rok... krásná kniha o naději, opravdovém lidství, člověčí nezlomnosti, houževnatosti, ... nedávno jsem se dočetla, že existuje pokračování, sice už od jiného spisovatele, ale přesto bych si to ráda přečetla, neví někdo autora, název?

18.10.2015

Přestože byla tato kniha napsaná již v roce 1972, tak jí to vůbec neubírá na čtivosti. Děj je v podstatě velmi prostý. Hlavní hrdina se zotavuje v nemocnici poté co byl dočasně oslepen a zjišťuje, že doslova přes noc většina lidí přišla o zrak. A tak jeho očima sledujeme rozpad staré civilizace a zrod civilizace nové. Do toho všeho navíc vstupují trifidi, což jsou speciálně vypěstované květiny, které mohou chodit a mají jedové žahadlo.

Na knize mi přijde asi nejzajímavější popis toho, jak se hlavní hrdina setkává s různými skupinami lidí a každá se snaží přežít svým vlastním způsobem. Staré hodnoty padají a kdo není ochoten se přizpůsobit obvykle dlouho nepřežije.

Přesto přezevšechno je svět, který autor popisuje svým způsobem krásný, protože v sobě skrývá zárodek nového počátku. Nejlépe to vystihuje hlavní hrdina, když říká "současně zjišťuju, že stále snadněji přivykám přítomnosti. Počítám, že kdybych si mohl přát splnění nějakého přání, chtěl bych být opět v tom starém světě - ale jenom za jistých podmínek. Víš, cítím se navzdory tomu všemu daleko šťastnější, než jsem byl kdy dřív".

Na závěr bych řekl, že jsem Den trifiů četl již po druhé a opět mě tato kniha velmi bavila. Za mě plný počet hvězd.

09.10.2015

Tato kniha popisuje Zemi, která má po specifické katastrofě specifické problémy. Hlavní hrdinové řeší osobní problémy svého svědomí - pomáhat po katastrofě postiženým nebo se spíše soustředit na "zdravé" jádro civilizace?

Kniha o tom, jak vás malá osobní tragédie může ochránit před tragédii ohromnou a o vnitřní síle, která se vám v nově formovaném světě bude zatraceně dobře hodit.

Kniha je dobře čtivá a napínavá. Řadím ji ke klasickým dílům sci-fi literatury. I když je z roku 1951, příběh funguje i dnes.

05.10.2015

Kniha se mi četla velice dobře. Až překvapivě. Moc se mi líbila.

27.09.2015

"Při ozvěně ztracené minulosti, na prahu neznámé budoucnosti," - věta, kterou si pamatuji od prvního přečtení. Ke knize jsem se vrátil ještě jednou a přečetl snad s ještě větším zaujetím, kdy jsem hledal jemné nuance, které ve mne rezonují i po letech a při vzpomínce ne tento sci-fi skvost se mi na tváři vyloudí úsměv.
Úžasná kniha, skvělá atmosféra.

Poprvé jsem ji četla na střední a to už je opravdu hodně dávno a moc se mi líbila. Všem ji vřele doporučuji.