Třikrát černý Harlem

07.12.2024

Groteskní exkurze do pekla. Působivé vylíčení Harlemu, až tak působivé, že jsem se občas utíkala k jiným knihám a zpátky do Harlemu se mi nechtělo. První povídka mi přišla nejlepší, druhá stále ještě skvělá. Třetí už je dost popisná, s chaotickým dějem.

01.03.2023

Výborné detektivní příběhy z Harlemu. Hlavním protagonistou je právě onen až přízračně temný Harlem. Místy až groteskní s nádechem absurdního humoru, ale komické momenty střídají ty brutální. Smrt pro pár dolarů nebo jen proto, že jste se ocitli ve špatnou chvíli na špatnym místě, i to je Himesův Harlem. Himes své černé hrdiny ani samo místo nijak nelakuje a ukazuje, snad až naturalisticky, boj o přežití v týhle zavšivený newyorský džungli. Skvěle napsáno a přeloženo. Je to takový nenápadný, drsný a neopracovaný klenot mezi tou záplavou často přeci jen tuctovějších detektivek z dnes již legendární řady "Třikrát". Doporučuji.

15.08.2022

Velká škoda, že Chester Himes se o česká knihkupectví jen zlehka otřel tímto krátkým omnibusem a to ještě v roce 1989. První dvě novely jsou žánrově hodně kvalitní černošká hardboiled krimi s výtečnou dvojici detektivů (Hrobař Jones a Rakvoun Ed). Ti se ostatně objeví i ve třetí novele, ta už je ale spíše takovou lehce abstraktní glosou tehdejší společnosti a oproti předchozím dvou kusům se jedná o více uměleckou prózu na krimi kostře, kterou nemusí každý docenit. Každopádně doporučuji.

18.07.2019

Úplně jiný druh příběhů, než které normálně čtu.
Autor odvedl výbornou práci.
Uživatelka "Koka" to vyjádřila přesně.

28.06.2019

Jenom černošský autor vzešlý z Harlemu dovedl (a mohl si dovolit) takto vykreslit tuto část světa, tuto jedinou, konkrétní, jasně ohraničenou čtvrť velkoměsta, v níž (v době, kdy se odehrávají tyto příběhy - 60. léta XX. stol.) byla nejvyšší kriminalita na zeměkouli. Extrémní nálož oboustranné rasové nenávisti, degradovaného sociálního statusu harlemských obyvatel, působení četných hnutí za zrovnoprávnění, z nichž naprostá většina byly pouze zástěrkou pro získávání peněz cestou podvodů, lží, provokací .... A to vše prošpikováno humorem, z něhož jsem padala ze židle. ( Jak je možné, že Z lásky k Imabelle ještě pořád Tarantino nesfilmoval, a ani Coen Brothers se do té látky nepustili? Jsou tam scény jako šité na míru jejich "poetice"!).
"Nejdetektivnější" je první příběh. Ovšem nejtvrdší a snad i nejhlubší zamyšlení nad černošskou mentalitotu, černošskou zbožností prokládanou vším svinstvem, jakého jen je lidská bytost schopna, černým rasismem promyšleně těžícím z bílého rasismu - je vetkáno do třetího, nejméně "čtivého", no nejvíce apelativního příběhu.
U každého, i sebemenšího motivu hrála ve všech příbězích ústřední roli "kůže". Tento názor vtělil autor do úst jednoho z mnoha "duchovních" jedné z mnoha mnoha církví - sekt - duchovních hnutí pečujících o duše černých obyvatel Harlemu: "Pochopte, většina z nás neumí nic z toho, co se od amerického negra očekává: neumíme zpívat, neumíme hrát na žádný hudební nástroj, neumíme být příjemní, užiteční a nápomocní jako ostatní bratři, protože nevíme jak - a to je to, čemu bílí nechtějí porozumět - že taky existují negři, kteří nejsou přizpůsobeni k tomu, aby zpříjemňovali život bělochům. Ve skutečnosti ani někteří z nás dokonce ani těma zubama nemohou blýskat, jak je máme zkažené, a nemáme peníze, abychom si je dali spravit."
Himesovy tři drsné příběhy měly při svém českém vydání mimořádné štěstí. Jednak v tom, že byly překládány v dobách hlubokého socialismu, kdy nejpřednější, nejkvalitnější a nejprominentnější čeští překladatelé z angličtiny se - pro nedostatek jiných "povolených" děl z americké literatury - mohli věnovat detektivkám, žánru, který zdánlivě "nebyl hoden" jejich schopností. Druhým štěstím bylo, že kniha vyšla sice v režimu, který měl výrazný sklon k cenzuře, (hlavně pokud šlo o nehezké stránky povahy "ubohých amerických černochů" a o expresivní mluvu v literatuře), ale v době vydání - 1989 - se už na tyto zakázané atributy tak nehledělo. Výsledkem je po všech stránkách šťavnatý, přitažlivý text.

13.04.2018

Z lásky k Imabelle je svižná detektivka s netradičním hlavním hrdinou, jehož hloupost mi ovšem chvílemi lezla pořádně na nervy. Druhá detektivka – Jak přišla bavlna do Harlemu - se více blíží klasice americké drsné školy, do popředí se už dostávají oba černí detektivové. I v téhle děj pěkně ubíhá a člověk se ani chvíli nenudí. Obě dílka mají i docela překvapivý a sympatický závěr. Poslední – Horký den, horká noc – působí poněkud zmateně a nepřehledně – příliš mnoho postav, vražd a zápletek, přesto stojí za přečtení; spíše než detektivka (a to do jisté míry platí o všech třech dílech) je to totiž studie tvrdého a složitého života v Harlemu, jeho nesčetných podivných postaviček, rasové nesnášenlivosti a násilí - prostě obtížného postavení černochů v tehdejší Americe, a to i těch, kteří stojí na té správné straně zákona nebo jej dokonce jako policisté přímo hájí. Zárukou literární hodnoty všech tří děl (a také výborného překladu) jsou i osobnosti jejich překladatelů – Pellarovi, Žantovský a Kořán.

10.12.2017

Z lásky k Imabelle: Svižné, plné akce, humorné i drsné. Krásný obrázek Harlemu, 80%, 29.11.2017.
Jak přišla bavlna do Harlemu: Výborně podané, čtenář vidí Harlem, jakoby tam sám byl. 80%, 3.12.2017.
Horký den, horká noc: Název potvrzuje, že jde o takový obyčejný den a noc v Harlemu, kde nic není nemožné. Ulice jsou plné úchylů, teploušů a podobných individuí. Mezi černochy je neustálé napětí, ve vzduchu je něco cítit. Policajti se rozhodně nenudí. Takto autor líčí černý Harlem, bohužel v tomto románu se jaksi vytrácí příběh. Čekal jsem, že jednotlivé podivné historky se spojí v nějaký ucelenější děj, ale nedočkal jsem se (a možná mi i něco uniklo). Tento román mě zklamal a dám mu při 50% 3* jen tak tak. 8.12.2017.
Celkově kniha 75%.