Prach, čo padá zo snov
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/319548/bmid_prach-co-pada-zo-snov-FqQ-319548.jpg
4
94
94
Daniel Pitt série
1. díl >
Louis de Bernières je autorom slávneho románu Mandolína kapitána Corelliho. V roku 1993 ho Granta Magazine označil za jedného z dvadsiatich najlepších britských autorov. Sestry McCoshové vyrastajú počas krátkych šťastných rokov eduardovskej éry v priam idylickom vidieckom prostredí južne od Londýna. Pozemok ich rodičov z jednej strany susedí s Pendennisovcami, prisťahovalcami z amerického Baltimoru, ktorých traja synovia podávajú pri raňajkách otcovi ruku a oslovujú ho pane, a s Pittovcami, z ich chlapcov Daniela a Archieho vyrastajú odvážni dobrodruhovia. V detstve tvoria títo mladí ľudia nerozlučnú partiu. Časy bezstarostného kamarátstva však ukončí prvá svetová vojna, ktorá nemilosrdne zasiahne do života každého z nich.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
The Dust That Falls from Dreams, 2015
více info...
Přidat komentář
Pro mě bylo docela náročné knihu přečíst, protože příběh se ztrácí v množství postřehů a popisů.
Hlavním tématem vlastně jsou zážitky z první světové války a z období po ní. O tom co prožívali muži na frontě a ženy doma. Jak se měnily jejich priority a názory a jaký to mělo dopad na celou společnost, a to i na tak tradiční, jaká byla ve Velké Británii.
Velmi se také autorovi podařilo popsat traumata lidí v poválečné době a v závěrečné části nás příběh zavede do britských kolonií, což je také zajímavý pohled na tuto dobu.
Mám ráda rodinné ságy i období první světové války. A miluju Mandolínu kapitána Corelliho. Takže tenhle román mi nemohl uniknout. Líbily se mi kapitoly, členěné podle postav i děj, který se odehrával během války. Ale poválečné období mi přišlo tak nějak nezáživné a měla jsem tendenci sem tam něco přeskočit. Rosie moc nechápu, není mi sympatická a Daniela lituju. Vybral si nevhodnou ženu. Zajímal by mě více osud Otýlie i Christabel. Možná mají prostor v dalších dílech, ale na ty se už nechystám.
Kombinace velmi realistického vhledu do historie 1WW s neuvěřitelným nadáním vše dokonale skloubit. Hodnocení se ale týká pouze první poloviny. Pak autor změnil koncepci románu a podle mně ubral kvalitu a přidal únavnou kvantitu. Zklamání následovalo.
Těžko slovy vyjádřit, jak nádherná je to kniha. Berniéres je skvělý vypravěč. Ale má i něco navíc: není jen pouhý spisovatel, má dar zavést čtenáře do svého příběhu jako očitého účastníka. Kolik už bylo napsáno knih o válce, ale tato je výjimečná právě tím. Rozehrává se tu před námi vrstevnaté líčení osudů kamarádů z dětství. 4 dcery se odmalinka přátelí s kamarády odvedle tak silně, že se stanou Kámoši navždy. Nechci vypisovat děj nebo označovat jednotlivé postavy. Jen bych chtěla vyzvednout Berniérův um psát o těch nejhorších zážitcích z války lehounkým perem. I když se náš hrdina Ash plazí smrdutým bahnem zákopů, pořád je jaksi nad věcí. Nebo ten krutý zážitek, kdy madam Mc.Coshová vidí dopadnout bombu mezi své známé a setká se na vlastní oči se smrtí a jak může vypadat. Není divu, že i její myšlení dostalo těžký zásah. A tak její příspěvky do konverzace u stolu budí u mě jen lehké pousmání a pochopení. Dřív bych ji jednoduše nazvala upjatou megerou. Mohu jen obdivovat jejího manžela, který se velmi elegantně vypořádal se vztahem ke své ženě a aniž by ji jakkoliv ponížil, žije svůj život vedle ní dál. To jsem vypíchla jen pár postav, nejde se věnovat každé. Každá, i jen ta, co se na stránkách knihy pouze mihne, je důležitá a je jich vážně moc. Myslím, že ten román za čtení opravdu stojí, můžu jen doporučit.
Bavilo mě číst tak obsáhlou knížku a kupodivu nevadilo, že se nejedná o klasický román. Téma 1. světové války mám moc ráda a líčení formou deníkových zápisků a dopisů bylo nesmírně emotivní. Moc se mi líbil Daniel i pan McCosh, oblíbila jsem si Sofii, ale Rosie mi do oka tedy nepadla, její náboženský zápal byl trochu otravný (ačkoliv jsem ho chápala). Trošku mne mrzel závěr knihy a je škoda, jak málo prostoru bylo věnováno Otylii. Musím si počkat na další díl, pokud najdu chuť se k hrdinům vrátit.
Román popisuje v kratších kapitolách anglickou aristokratickou rodinu na počátku 20. století, do jejíhož života tragicky zasáhne 1. světová válka, a dobu těsně po válce. Nejvíce pozornosti je věnováno Rosie, první ze čtyř dcer pana McCoshe, příběhy živelné Sofie, umělecky založené Christabel a obětavé Otýlie jsou poněkud upozaděny (což mě osobně mrzelo). Vyprávění je místy humorné, místy metaforické, místy hodně realistické až naturalistické a není úplně klasické, přeskakuje sem a tam, takže si myslím, že nebude pro každého, spíš pro ty, kteří tolik neprahnou vyloženě po příběhu, ale vychutnávají si radost ze čtení a užívají si originální jazyk a styl.
Tohle se ale vůbec nepodobalo žádné z knih Louise de Bernières, které jsem zatím četl. K Mandolíně kapitána Corelliho nebo Ptákům bez křídel to má stylem, prostředím i postavami opravdu hodně daleko a latinskoamerická trilogie je úplně z jiného vesmíru. Pokud bych měl k něčemu přirovnat tak snad k McEwanovu Pokání, ale ani tohle tak úplně nesedí.
Namísto Středomoří či exotické Jižní Ameriky dostanete docela rozsáhlou kroniku konce staré dobré Anglie, od smrti královny Viktorie až po meziválečná léta. A nebo se na to můžete dívat jako na rodinnou "Ságu rodu McCoshů". Nebo jako na obraz toho, jak první světová válka zničila celou jednu generaci (nejen) anglických mužů a z jejich světa nenechala kámen na kameni. A nebo úplně jinak.
Krásně napsaná a výborně přeložená kniha s atmosférou, do které se propadnete jako nic a najednou zjistíte, že jsou tři ráno...
Já popravdě nevím co napsat. Na začátku, kdy autor popisoval dobu, jsem byla docela zmatená, nevěděla jsem o co tam jde, dokud nezačalo vyprávění o samotné rodině. Poté se mi to už líbilo. Bohužel smutné, zbytečně zmařené životy jsou nedílnou součástí knihy o první světové válce. Moc mě bavila Sofie a jejich otec a celkově i ostatní sestry a jejich polovičky. Jinak si možná nemyslím, že Rosie byla ta správná hlavní hrdinka. Podle mě by lépe obstála kterákoliv z jejich sester. Moc mě nebavila a často štvala. Taky moc obdivuji bravurně vykreslené válečné a letecké situace. Jinak v celku zajímavá kniha.
Vlastně nevím co to bylo. O co se vyprávění snažilo čtenáři sdělit, o co ho obohatit. Taková ta story na nedělní odpoledne na TV Prima. Celou knihu jsem čekala, kdy se to rozjede a ono nic. Myslela jsem si, že se bude příběh prohlubovat, ale pořád jen klouzal po povrchu. Otravná hlavní hrdinka, jednotlivé vztahy bylo klišé vedle klišé. Hrůzy 1. sv.války byly bravurně vykreslené, ale jinak nic. Strašně mě to zklamalo, protože Ptáci bez křídel od stejného autora je skvělá knížka. Jo, ale teď toho vím docela dost o letadlech z První světové.
PS: Až po té co jsem napsala a uveřejnila toto hodnocení jsem se dozvěděla, že taho kniha je jen prvním dílem trilogie. Na překladu druhého dílu se teprve pracuje a třetí díl bude teprve vycházet v angličtině. Pravděpodobně až budou všechny tři knihy pohromadě a čtenář si bude moct přečíst celý příběh, všechno do sebe zapadne - věřím. Potom moje hodnocení bude asi taky vypadat jinak a nebude tak příkré. Nechám se ale překvapit :)
Jediné co bych románu vytkla je určitá vyčerpanost tématu, která byla od poloviny knihy znát. Pak už se jakoby neustále dokola omílalo to co se předestřelo v první polovině a to je docela škoda.
Od přečtení Jihoamreické trilogie je Louis De Bernières mým oblíbeným spisovatelem, ale je nutno dodat, že dále již nic tak skvělého nenapsal. Platí to i o této knize, při jejímž čtení se mé pocity pohybovaly někde od dvou hvězdiček až do šesti. Občas jsem měl chuť se čtením seknout a na druhou stranu některé pasáže mi přišly dokonalé. Atmosférou mi to celé připomínalo Panství Downton. Mírně potrhlá anglická aristokratická rodina, čtyři dcery (z nichž jen jedna je opravdu výjimečná), excentrická matka, laskavý otec a do toho všeho změny ve společnosti, které s sebou přináší I. světová válka. Pozitivně hodnotím rozpracování tématu lásky až za hrob, ale třeba válečná vřava mě bohužel nedokázala tolik vtáhnout. Její dopady do životů obyčejných lidí už byly zajímavější a i pár zmínek o jistém gentlemanství směrem k nepřátelům bylo povzbudivých ve smyslu, že lidskost nemusí nutně zmizet i v těch nejhorších podmínkách. Závěrečné kapitoly byly jako vystřižené z reklamy cestovní kanceláře na pobyt na Srí Lance. Všechno se jevilo idylické, krásné a růžové. Což o to, postavy si to zasloužily, ale tady už ta sladkost byla nepříjemně lepkavá.
Rozhodnout se mezi 3 a 4 hvězdami nebylo snadné. V kontextu ostatních knih autora ale dávám 4, i když mám u toho obě oči pevně zavřené.
str. 238:
- Už sis našla nějakého mladíka?
- Všichni jsou mrtví. Myslím, že by mě staropanenství mohlo bavit.
- Každá žena potřebuje muže, kterého by mohla mučit. Potřebuje někoho, kdo ji bude rozčilovat, koho bude odsuzovat, někoho, komu bude moct zatrhnout potěšení. :o)
Pro mě strašně příjemný překvapení! Bernierse miluju od první knížky, kterou jsem přečetl a vždycky mě může trefit, když si například u Mandolíny Kapitána Correliho přečtu: Proč bych to četla, když jsem viděla film - hej! Připravit se o tak skvěle barvitý svět jen proto, že si myslím, že když Cage hekal do ksichtu Penelopy, ajlavjůanikdytěneopustim a do toho hrála mandolína, ...nechápu.
Berniersův svět si většinou i přes krutý témata, o kterých píše, najde prostor pro humor - ač černej jak ušní lalůček doktora z Ugandy - stejně tak jako pro nostalgii a přátelství. V tomhle se právě jeho nový román od těch předchozích liší. Je realističtější, oproštěný od magického realismu, ale nese se nádherně v duchu dob dávno minulých, malých postav, která roztáčejí kola aristokratického života, bez kterých by žádný šlechtic nepřežil ani týden, služebnictva, které řeší svoje malé bezvýznamné životy ve stínu těch, které dostali na starost. Krásný - a může za to nejen Berniers, ale i jeho dvorní překladatel Janiš, který autorovi neskutečně rozumí. Děkuju za zážitek!
Vyzdvihuji zejména poutavé pasáže popisující válečné hrůzy přímo na bojišti...
Mám ráda válečné romány, a proto jsem se rozhodla přečíst si tuto knihu. Celkem se mi líbila, tedy až na smrt její lásky.
Příběh z prostředí 1.pol.20.století, očekávala jsem tedy něco na styl Downton Abbey, o to věčí to zklamání bylo. Až na některé pasáže mě kniha neoslovila. Nejspíš záměrně otravně ufňukaná hlavní hrdinka která sobecky komplikuje životy všech zúčastněných. Postavy, které mě zajímaly mnohem více byly málo rozvinuté a autor se nimral v hlavní lince, která je dost mdlá. Musela jsem se nutit, abych knihu dočetla...
Ja som sa nechala zlákať vysokým hodnotením, urobila som zle. Jednoduchý príbeh, bez hĺbky a emócií, mala som chuť preskakovať strany plné hlúpych dialógov o ničom. Nič zaujímavé, predvídateľný dej, kniha sa pravdepodobne bude páčiť sladkým romantickým dušiam. Nič pre mňa, díky.
Bohatá anglická rodina, 4 (ne)provdané dcery a jejich nápadníci v dobách válečných a poválečných - L. De Berniéres nezvolil zrovna originální téma.
Především ze začátku mi přišel příběh odhadnutelný, závěr směřuje do ztracena a děj i dialogy často sklouzly k romantickému tlachání (já vím, titul mi mohl napovědět, ale sázela jsem na autorovu osobnost). Hlavní postavy mi přišly příliš vzorové a naivní, šedé, bez "Berniérovic" jiskry.
Nevím, jestli knize uškodil překlad, ale ta jména... (Kuchařinka - jako z laciného porna) a také občasná nelogická slovní spojení "...tvoje výstava byla rozkošná. Obzvláště se mi líbily portréty rozkládajících se koní..."
Na druhou stranu se románu nedá upřít ukázková atmosféra Anglie, popisy historických reálií a některé zajímavé vedlejší postavy (škoda, že nedostal větší prostor Pumlíč).
Prach, který se snáší ze snů je sice navzdory válečnému tématu nenáročné čtení, ale také zdaleka nedosahuje kvalit latinskoamerické trilogie nebo Ptáků bez křídel. Čekala jsem od autora originalitu jemu vlastní, dostala jsem průměr, jakkoliv slušný a čtivý.
Příběh "Prach se snáší ze snů" je okamžik, kdy v ranním slunečním svitu, v kruté válečné době, se zamilovaní probouzí se svým vyznání o štěstí a v zlatavém poletujícím prachu zanechávají své iniciály pod dojmem krásného snu o budoucnosti.
Období První světové války je v její předvečer náhled jednoduchý, naivní, pár měsíců a bude konec. Skutečnost pro ty, co se vrhli do služby vlasti jsou krutostí zaskočeni.
Jako ironie osudu se jeví, že v zákopech na vojenské linií, po palbě se spoustou raněných a mrtvých se při nářcích a pohřbech z protivníkovy strany ozývá tenorem zpívaná Brahmsova ukolébavka, dojetí a výčitky na zmarněný osud jsou na obou stranách.
Krutě krásné zpodobnění detailů válečných útrap, vývoj nelze zastavit, a tak " Prach ze snů " je ta nostalgie, která dnešní dobu obohacuje o tehdejší snovou realitu.
Super 5*
Mnohovrstevnatý román, který zpočátku plyne rychle a postupně zpomaluje tak, jako i v životě se lidé se změnami vyrovnávají velmi pomalu. Obzvlášť pokud jsou změny drsné a bolestivé. Často jsem se cítila při čtení smutně, ale kniha končí s velkou nadějí.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Anglie anglická literatura sestry společenské romány ságy
Autorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Nuda, malá část knihy, byla fine, ale jinak mě nevtáhla, nenadchla..