Trnová dívka
Jáchym Topol
Povídky jsou vybrané z několika antologií, které byly sestaveny a vydány v USA. Jedná se o úlomky mythologií, o krátké příběhy plné nadpřirozených sil, vlastností a schopností lidí, zvířat a celé přírody vůbec.
Přidat komentář
Jsem ráda, že jsem to dočetla. Jsou to zajímavé, ale syrové a dost drsné příběhy. Asi nemůžu doporučit...
[audiokniha]
Topol si záměrně vybírá příběhy patrně nejstarší, nejméně ovlivněné bělošskou křesťanskou civilizací . . . . . . dočetla jsem se v recenzi.
Ohlodané je tam všechno, nejen jazyk, ale často i srdce vypravěče. Umím si představit vyprávění u ohně a atmosféru strachu kolem. Zvlášť po audioknize načtené autorem. Příběh skončí, zanechá strach, beznaděj nebo odpor? Výsměch?
P.S. Doporučuji přečíst si v rozhovoru s autorem 'Nemůžu se zastavit' kapitolu o indiánech.
3/5
„Tyhle příběhy se nikdy nevyprávějí ve dne. To aby je nevidělo Slunce.“
Syrové a drsné příběhy, skutečně velmi nepodobné tomu, co očekáváme od podobného žánru v našich civilizačních souřadnicích. Hodně sexu, hodně smrti. Proměny lidí ve zvířata a zvířat v lidi. A msta, za tepla i za studena, neodvratitelná a neúprosně logická posloupnost činů, kdy jedno zlo plodí druhé. Tohle všechno ve všech myslitelných kombinacích. I nemyslitelných.
Bylo to působivé, magické, silné svojí krutostí. Ale chyběl mi tam soucit, odpuštění, empatie. Ochota vystoupit z koloběhu násilí a proměnit svým příkladem svět v lepší místo.
Nemůžu nezmínit jazyk. Úsečný, přímý, ohlodaný na kost. Například: „Ale sestry nezapomněly, co udělal, neodpustily mu to. Navedly pumu, aby na otce skočila. Puma ho zabila.“
Typicky syrový folklór dávných národů zapsaný odpovídajícím lakonickým jazykem. Je poznat, že Topolovic (Psí vojáci) k němu mají blízko.
Docelá drsné jedna z mála knih kde větčinou kladní hrdinové zahynou,ale jinak tak průměr.
Někdy jsem musela přestat a jít to celé zaspat. Drsné, opravdu nepohádkové, stejně jako Mýty lakotů od Jana F. Ullricha. Ale život přece není pohádka....
Líbí se mi, jak je každý příbeh vystaven úplne jinak nez bežný (evropský) ctenar ocekava. Obzvlašte zajimavý je pak take zretelný vliv nekterych "našich" pribehu a vynalezu na indianské obyvatelstvo:)
Tato kniha neni o indianskych pohadkach na dobrou noc. Je hruzna a samanska. Syrove pribehy nenechaji nikoho na pochybach, ze tu nejde o popularizovany a ctivy navrat ke korenum, jak jej v poslednich dobach zazivame.
Pamatuji si jeden obzvlast vypeceny pribeh o kojotovi, ktery mel rad mlada devcatka. Vedel, ze chodivaji sbirat do lesa jahody, tak si jednou lehl do listi a vytahl tu svoji "jahudku". Jak se pak radoval, kdyz se holcicky divily, ze nejde utrhnout.
:))
Další záliba J. Topola - etnologie.
A Indiáni v USA.
Splnil si tím svůj dětstký sen - dozvědět se víc než je běžné, takže začal tenhle obor i studovat, aby věděl víc a víc.
A musela vzniknout i tato kniha, o Idiánech a mýtech a jaká byla Amerika, než tam dorazili vetřelci z Evropy.
Část díla
Adam a Eva
1997
Aioswé
1997
Babylonská věž
1997
Bratr manželem
1997
Ccesta pře Rudé moře
1997
Autorovy další knížky
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 2008 | Sestra |
| 2006 | Anděl |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2005 | Kloktat dehet |
Výběr Jáchyma Topola z příběhů a vyprávěnek severoamerických indiánů přináší širokou paletu textů.
Jsou zde příběhy drsné a nelítostné, kruté a krvavé, strašidelné a duchařské, kouzelné a poetické, humorné a erotické.
Topol vyšel z několika antologií indiánských příběhů sestavených různými editory a převedenými do angličtiny a tyto texty pak přeložil s dobrým citem pro poetiku těchto nám zdánlivě vzdálených vyprávění.
Myslím, že tyto příběhy jsou především dobrým svědectvím o životě a přebývání indiánského etnika v přírodě, v té, která dokáže být často i krutá a nelítostná, ale zároveň i dost dobrá pro život ( byť povětšinou nelehký).
Knihu doprovází výborný doslov historičky a etnoložky Markéty Křížové.