Trojice
Sarah Lotz
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404116/bmid_trojice-Bmb-404116.jpg
3
183
183
Čtyři letecké katastrofy na čtyřech kontinentech během jednoho jediného dne. Svět je v šoku a na pokraji paniky. Vyšetřovatelé vylučují jednu příčinu za druhou – za pády letadel nestojí ani teroristické útoky, ani nepřízeň počasí. Jako zázrakem je přežily tři děti a jistý náboženský fanatik došel skálopevného přesvědčení, že ti tři – novináři je nazvali Trojice – zvěstují apokalypsu. A že bude třeba začít se připravovat na soudný den. Co když má pravdu? A byli opravdu jen tři? A může za jejich podivné chování skutečně jen šok z prožitého traumatu a neutichající zájem médií?... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2014
,
Knižní klub
Originální název:
The Three, 2014
více info...
Přidat komentář
Já furt nevím, co si o téhle knize myslet.
Už ze začátku mě hodně chytla - nevím, jestli jsem ji prostě jen četla ve správný čas nebo čím to bylo, ale začátek si mě získal. No s postupujícími stránkami jsem byla akorát čím dál tím více zmatená.
Bavily mě skoro všechny pasáže, až na ty, kde se až moc ukazoval náboženský fanatismus - vím, že to v knize bylo potřeba ukázat, protože sto lidí mělo na danou věc sto pohledů, ale já jakýkoliv fanatismus nemám ráda. :D
Kniha byla psána zvláštní formou. Info jsme dostávaly z chatů, novin, zpovědí či konverzací, což bylo rozhodně fajn zpestření oproti jiným knihám.
Což mě tak nějak dovádí ke konci. Celou dobu se snažíme posbírat střípky informací a tím se snažíme pochopit, co tedy za vším stálo.. a i přes to, že jsem to čekala, bych ponechala konec trochu otevřenější - podle mě by knize neuškodilo, kdyby nás ještě chvíli trápila..
I přes to vše jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože to bylo super vybočení ze žánru a z toho, co jsem zvyklá číst normálně.
3,75/5
Do knihy jsem se musela několikrát nutit a premyslela jestli neodlozim. Námět nebyl špatný, ale dal se využít lépe. Divná kniha.
Jedná sa o veľmi špecifickú knižku, už svojou formou sa vymyká štandardom - nepoznám veľa kníh, ktoré sa, až na úvod a záver, skladajú len z reportáží, svedectiev, prepisov rozhovorov či mailovej komunikácie, vlastne sa jedná o knihu v knihe.
Tento vyložene netradičný štýl nás jednak drží pri knihe bez prestávky (ja som sa nemohla dočkať, kedy ju zas začnem čítať, keď som musela ísť spať:), pretože nie je možné, aby ste sa pri nej začali nudiť, neustále sa dozvedáte niečo nové, a za druhé núti nás ponoriť sa do príbehu najhlbšie ako sa len dá, keďže doslova musíme postupne skladať príbehové puzzle.
V úvodných rozhovoroch sa niečo načrtne, s niekým sa zoznámime, niečo sa spomenie, potom sa k tomu vrátia až niekedy v druhej polovici knihy, či ten, ktorý nám niečo povedal zo začiatku, niečo dopovie ešte v strede knihy, a takisto na konci...no musíme neustále prelistovávať na predošlé stránky, pripomínať si, o čo tam išlo, "preciťovať" tie isté stránky už s novšími a podrobnejšími vedomosťami a naozaj postupne pomaličky chápať všetky súvislosti.
Silný zimomriavkový úvod vás nabudí, a potom už len čítate, čítate a čítate...raz sa prikláňate k tej teórii, raz k tej, a neviete sa dočkať konca, nech už viete, čo je správne. Chápem, prečo sa niektorým veľmi nepáčil záver, predsa len sú to faktory, ktoré často do seba nepasujú a málokedy ich nejaký autor takto spojí, ale mne to až tak neprekážalo. Takisto nie som zástankyňou príliš otvorených koncov, tu sa mi to zdalo otvorené / zatvorené tak akurát :) Dokonca možno ešte nejaké to dovysvetlenie určitých záležitostí by som prijala, vzhľadom na to, ako nás autorka celý čas napínala.
Dokonca pokiaľ viem, je i sequel (samozrejme nepreložený, ktovie či sa prekladu niekedy dočkáme) s názvom Day Four, ak teda budem mať tú možnosť, zakusnem sa i doňho, hoc v angličtine, lebo tento príbeh mi naozaj stojí za to.
Námět mysteriozního thrilleru je zajímavý a kniha samotná je psána netradičním způsobem (formou z útržků konverzací z různých médií), čímž je čtenář veden k pozvolnému prozkoumávání reality a skládání obrazu situace jako mozaiky z fragmentů. Překvapivě se četla dobře, žádné fragmenty nebyly vyloženě nudné nebo zdlouhavé. Námět by si ale zasluhoval uvěřitelnější motivace i jednání jednotlivých aktérů i celkové vyznění.
vysoká škola konšpirácie :) nehovorím, že dej nebol zaujímavý, sem tam aj napínavý, ale za paroma sa mi do neho nedalo kvalitne sa začítať , možno v nesprávnom období som ju načala, nemala som na ňu dostatok pokojného času ... zaujali ma androidi a myšlienka zámeny človeka za robotického dvojníka bola zaujímavá.
Fantasticky čtivé, promyšlené, výborná forma. Knížek s námětem "pojďme hodit lidstvo do nějaké mezní paranormální situace a pozorovat, jak šíleně to s ním zacvičí" existuje hromada. Autorka Trojice ale měla skvělý nápad - nastolila situaci, u níž není ani zdaleka jisté, že je na ní něco paranormálního. Takže nechá lidstvo nějakou dobu chodit po ostří vlastní blbosti, aby pak... A tady je důvod, proč dávám jen 4*. Jak jsem si na začátku přála jasné vysvětlení, tak jsem s každou další stránkou toužila po otevřeném konci. Protože to mělo být o tom, jak moc jsme pitomí, ne o... a to už by byl zbytečný spoiler.
Popravdě, knihu jsem otevřela s obavami. Otázka letadel je pro mě španělská vesnice a ani mě to moc nezajímá. Ale byla jsem mile překvapena, jakého kvalitního textu se mi dostalo. Bylo to zajímavé, napínavé a chvílemi možná děsivé. Dost se mi líbily ústřižky z novin, chatové zprávy nebo zpovědi. Nebylo to až takové souvislé a více to udrželo v pozornosti. Bylo to zajímavější.
Neustálé ponechávání čtenáře v nejistotě, o co že to vůbec jde, pomalé stupňování napětí pomocí nejasných náznaků a sem tam nečekaně vyhrocené násilí - to vše dělá z příběhu Sarah Lotzové velmi atraktivní čtení. Námětem přitom mnohým připomene Midwichské kukačky Johna Wyndhama, formou pak horor Carrie od Stephena Kinga. Faktem je, že rozsahem by Trojice zvládla spolknout obě zmiňovaná díla a ještě k tomu přihodit nějakou tu novelku jako dezert. Jenže na velikosti nezáleží.
Román je typickým příkladem toho, co se může stát, když redaktor neukočíruje spisovatele a tomu původní nápad na povídku přeroste v pětisetstránkový epos. Což o to, autorka umí zaujmout všemi dostupnými triky, nic to však nemění na tom, že po dočtení knihy má člověk pocit, že si z něj někdo ošklivě vystřelil. Nepopírám, že je tu množství povedených obrazů a navíc se to vážně čte prakticky samo, celku však chybí konkrétní uchopitelný smysl. A to je vážně hřích, který by zasloužil navrácení rukopisu a jeho přepsání.
Nevím, jak hodnotit. Možná je v knize skryté poselství, že když civilizace dospěje k určité životní úrovni, tak největší problém bude ... nuda?
Knihu jsem si chtěla už delší dobu přečíst a možná proto jsem čekala něco víc. Kniha byla dobrá,čtivá,zajimavý příběh. Ale ze začítku jsem byla celkem zmatená. Kniha vyprávěla x příběhů od x lidí a trvalo mi než jsem si uvědomila,co ke komu patří. Přesto zajimavý příběh. Bohužel konec skončil celkem nevysvětleně a mám ještě více otázek než při čtení knížky. Knížka mě nezklamala,ale ani nenadchla.
Zmatenost ovládla mou mysl (páni, to je zase kvalitní věta). A víte, kdo za to může? Tahle kniha. Tahle Trojice.
Opravdu… asi úplně poprvé za můj čtenářský život křečovitě držím v levé ruce knihu, pravou sepisuji tato slova do (ne)smysluplných vět a svou pusu nehodlám zavřít, protože jsem tak zatraceně mimo, že to snad překračuje všechny meze světa. Co si to ten román vůbec dovoluje? Dnes nespím. Tahle kniha uschovává příběh, jenž vám přivodí silnou vrstvu ledu na záda, to mi věřte (ale ta vrstva se dá probourat).
Snažím se vyplodit pořádný názor (už dost dlouho), přičemž si srovnávám v hlavě i závěrečný počet hvězd. Dobrá, nejde to, ale…
Trojice od Sarah Lotzové je naprosto první kniha, u které jsem od začátku do konce netušila, co se vlastně odehraje dál. Vše mě až moc překvapovalo. Avšak… dílo celkově má v sobě hodně výjimečnosti, už jen to, jak je poskládané, je zajímavé. A konec? Myslím, že ten čekat nebudete.,
Co se týče stylu psaní (vždycky se v tomhle budu rýpat, prostě vždycky) je v pořádku, líbil se mi. Pro tentokrát, k mému silnému překvapení, se mi zamlouvá i to, co není přeplněné metaforami, personifikacemi a dalšími uměleckými prvky. Kdybych měla její styl zhodnotit pouze jedním slovem, použila bych toto – přehledný. Bez problému se v textu člověk orientoval, věděl, v které části se zrovna nachází, a nemusel hledat významy skryté v metaforách (no, to je na můj vkus trochu škoda).
A co tomu dodávalo ještě hezčí nádech? Často jsem se při některých momentech i hodně nasmála.
Menší spoiler, pozor!
Nejvíce se mi asi líbily rozhovory – Čijoko a Rjú. A také poradna na 2-chanu, to jsem musela své záchvaty smíchu i krotit. Například při tomto: (Následují líčení explecitně sexuálních scén.)
Konec spoileru!
Trojice je opravdu zvláštní román, ale také pro nás zhmotňuje zajímavý a hrůzostrašný příběh na téma čtyř leteckých katastrof.
I přes to, že jsem stále pod vlivem matoucího kouzla autorky Sarah Lotzové, knihu bych ohodnotila čtyřmi hvězdami. Jako čtení se mi líbila, ráda jsem díky ní zabila čas, ale… plný počet bodíků si to nezaslouží.
Kniha byla napínavá, stále jsem čekala jak to skončí. Ze začátku mi trvalo něž jsem se pořádně začetla a zvykla na styl psaní, ale to podivné chování dětí mě do příběhu vtáhlo i ten neobvyklý konec se tam hodil.
Vzhledem k negativním komentářům jsem od knihy moc nečekal a nakonec ani moc nedostal. Nicméně zas tak zlé to nebylo. Nápad dobrý, způsob zpracování formou jakýchsi reportáží mi přišel originální a napínavé to taky docela bylo. Bohužel musím souhlasit, že slibnou dějovou linku dost pohřbil nemastný, neslaný závěr. Už se mi to stalo i u jiných knih kdy jsem měl pocit, že autor začal psát téma a pak si nevěděl rady jak ho vypointovat. Trochu jsem se ztrácel v osobách, ale dalo se v tom orientovat.
Tohle bylo jako co?? Začátek začal velice slibně, ale pak.... Nezlobte se na mě ale tohle bylo jako co? za mě max hvězdička za obálku a za začátek knihy.. To se prostě nedá,za mě ne..ne.
Kvalitně odvedená práce, navíc napsaná velice originálním způsobem. Komu se líbí mysteriózní tématika korunovaná tím, že závěr si musí odvodit čtenář sám, ať se na to podívá!
Tak tuhle knihu jsem dočetl do půlky a dál to nejde. Spousta lidí, spousta míst - pro mě celkově nepřehledné, nemastné, neslané. Na druhou stranu se určitě jedná o zajímavé téma, škoda toho provedení.
Po celou dobu velmi živá a napínavá kniha se v závěru měnila v nesmyslné, fantazijní sci-fi, které nemá s životem a realitou téměř nic společného. Doufala jsem, že se to nepromění v to, v co se to nakonec proměnilo. Konec jsem předvídala, ale modlila se, aby se to nakonec vydalo jiným směrem. Nestalo se. Mrzí mě to. I tak se mi celkem (než došlo k závěru) četla dobře. Líbila se mi. I tak jsem celkově trochu zklamaná. Škoda.
(SPOILER) Skoro 500 stran, kde se toho moc neděje. V podstatě knížka mohla pokračovat do nekonečna, protože prvotní zápletku, kdy spadnou v jeden den čtyři letadla a ze tří se zachrání vždy jedno dítě, neustále někdo komentuje. Za chvíli je to dost nuda. Přeskakovala jsem některé komentáře a přemýšlela, jestli dočíst nebo ne. Ale vlastně mě zajímalo, jaký blábol z toho nakonec vyplyne.