Trosečníkem z vlastní vůle
Alain Bombard
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205000/bmid_trosecnikem-z-vlastni-vule-VqU-205000.jpg
4
27
27
Již ve třetím, doplněném vydání vyšla známá knížka francouzského lékaře, který svým odvážným pokusem o překonání strachu při ztroskotání lodi dokázal, že i v takovém případě je možno přežít. Původní text doplnil přehledem nejrůznějších výzkumů, pokusů a opatření, která byla podniknuta v posledních letech pro záchranu trosečníků. Francouzský lékař Alain Bombard zjistil po zevrubném studiu, že trosečníci neumíraji na nedostatek jídla a vody, ale na následky psychického stavu. Jeho teorii nikdo neuvěřil. Aby ji dokázal, vydal se na dvouměsíční cestu po moři z Monte Carla přes Kanárské ostrovy na Antily. Své poznatky jak somatické, tak oceánografické zpracoval knižně. Fotografie, grafy a mapa zpřístupňují text.... celý text
Dobrodružné Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1972 , OrbisOriginální název:
Naufragé volontaire, 1953
více info...
Přidat komentář
Nemám dostatek vnitřní síly, aby mi v takovém případě nehráblo, nicméně autor si "trosečnictví" vybral. Mohl tedy lépe pozorovat pozoruhodné výsledky, které jeho snaha přinesla.
V mnoha ohledech zajímavé čtivo.
Začátek mě trochu mátl. Na lodi byli dva - zkušební plavba, která málem celou cestu zhatila, byla pořád plná přerušení v podobě kontaktů s lidmi, úprav na člunu, pozvánek na oběd :), ale po vypořádání se s problémy počátků, a když se autor na moři skutečně "ztratil," jsem mu fandila :).
Proč podle statistik trosečníci na moři umírají do tří dnů po ztroskotání, i když s sebou třeba mají vodu? Proč když tři hodiny po potopení Titaniku na místo dorazila první pomoc, našla v záchranných člunech už jen mrtvé a šílené?
Podle Alaina Bombarda trosečníci neumírají hladem ani žízní, ale hrůzou a kvůli nedostatku mravní síly. Na moři je podle něj navíc možné získat dostatek potravy i vody z ryb a další živiny pak získat z planktonu. Vzpírá se i vžitému názoru o nebezpečnosti pití mořské vody.
Aby ale Bombard jen neseděl v knihovně nad studiem mořských proudů a množstvích aminokyselin v jednotlivých druzích ryb, nechal si postavit člun Heretik, na kterém se pak kvůli potvrzení svých domněnek stal trosečníkem z vlastní vůle. Nejdřív se ve člunu na zkoušku plavil ve Středozemním moři, pak se ale v tomto ani ne 5 metrů dlouhém plavidlu vydal přes Atlantik. Sám.
nejdřív jsem se bála, co jsem si to vzala ke čtení, ale nakonec se mi knížka líbila. Sice měl autor opravdu víc štěstí než rozumu, ale i tak. Když jsem viděla na fotkách, co za kocábku byl Heretik, tak ho obdivuju, že do toho šel.
Autor mal jednoducho šťastie, že to prežil. Trochu pokazili dojem tie povojnové výpočty obsahu živín v rybách, ale vzhľadom na profesiu prehliadam. 4 a pol "zvezdy"
Alain Bombard je podle mě hrdina. Bez nadsázky. A kniha je výborná. Podle anotace bych si ji asi nevybrala, dostala jsem se k ní náhodou a je to jedna z nejnapínavějších knih, které jsem četla.
Opravdu neuvěřitelný příběh. Není divu, že někteří lidé mohli býti na pochybách o skutečnosti této plavby.
Podle mého, pan Alain Bombard předvedl vůli, která zvládla ustát i tu největší a nejnevlídnější vlnu nepřízně na Atlantiku, co ho mohla na jeho pokusné plavbě potkat či svést z jeho původního záměru výpravy.
,,...ponaučení jak žít na moři, rozvrhnout mu přesně čas, aby měl celý den něco na práci a musel napínat svou vůli k dosažení jediného cíle: života."
,,Je přece tolik příležitostí dát život v sázku za krásnou a vznešenou věc."