Prokletí trpaslíků
Frank Rehfeld
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/91935/prokleti-trpasliku-91935.gif
4
52
52
Trpaslíci II. série
1. díl >
Hluboko pod Stínovými horami se nesčetné kilometry táhnou obrovské, nádherně zdobené síně trpasličí říše Elan-Dhor a trpaslíci pořád ještě razí štoly čím dál hlouběji do skály. Až jednoho dne narazí na úplně nový, neznámý systém jeskyní – a tím uvolní hrozbu, které nemá Elan-Dhor čím čelit. Do chodeb proniknou temné bytosti, s nimiž se nemohou obránci trpasličí říše měřit, a zabíjejí každého, na koho narazí. * Barlok, jeden z největších válečníků trpasličí říše, vidí jen jednu možnost, jak svůj lid zachránit. Musí poprosit o pomoc nenáviděné, arogantní elfy…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , Fantom PrintOriginální název:
Elbengift Die Zwerge von Elan-Dhor 1, 2011
více info...
Přidat komentář
Od první kapitoly se nese prvním dílem série velká hrozba. Je to díky tomu velice napínavé. I když trpaslíci přijdou na to, jak alespoň trochu vyrovnat šance, nepřítel je velmi silný a temných elfů je mnoho. Barlok i Warlon jsou (super)hrdinové, ale Tharlia a Lokin mají mé sympatie.
Heitzovo dílo se mi líbilo, ale tohle má v některých ohledech ještě větší kouzlo. Těším se na pokračování.
Kvalitně propracované fantasy s odkazem na Heitzovi Trpaslíky a Alfy. Autorovi se podařilo zachytit dobrou a temnou atomosféru prostředí. Už se těším na další díl.
Podobnost s Pánem prstenů je do očí bijící, ale já to mám prostě rád. To, proti čemu Barlok a spol. stojí je v první chvíli dobře skryto a přináší napětí. Některý místopis mi hodně připomíná němčinu, což se vzhledem k autorovu původu jeví jako logické. Pokračování je naplánováno dobře a my hrdiny opouštíme právě tak akorát v době, kdy děj v Elan-Dhoru vrcholí, ale klidně by tím koncem mohla kniha skončit i bez pokračování, takže asi záleží na čtenáři, jestli chce v sérii pokračovat.
Po Heiztových Trpaslíkoch mi toto pripadá ako nedorobený rýchloodvar, aj keď svoju kvalitu to určite má, aj príbeh je celkom v pohode... Kto príde dočinenia s touto knihou a siahne po nej ako po prvej, pred inými knihami o trpaslíkoch, bude to fajn jazda a zábava. Ja som to šťastie nemal... Ale nechcem veľmi uškodiť spisovateľovi, preto zlatý stred... 3xstar...
(SPOILER) Jako číst se to dá, ale je tam několik "ale". Spoiler. Trpaslíci z této fantasy knihy se nemyjí, přitom lidé, kteří je potkávají, si nezakrývají nos ani se nevyhýbají kontaktu. Trolové a další obludy je také neucítí. Dále v knize existují i blond trpaslice:) Meč temných elfů je o hodně kvalitnější, při úderu do kamene na něm není ani škrábanec, kdežto trpasličí meč by se prý rozstříštil jako sklo. No a přitom trpaslíci normálně údery mečem v pohodě vykrývají. Jo, pozor, trpaslíci běžně používají meč, to jen tak mimochodem:). Trpasličí král má vznešené jméno "Burian".
Kdo má rád jen zlato a hrabání pod sebe?(At si přečte Machiavelliho Vladaře:), ale jestli máte slabost i pro malou, chlupatou klasiku, tak jste tu správně:)Není to žádný zázrak, ale "solidní ležák" uvařený z poctivých surovin.
Od této knihy jsem neměl velké očekávání, ale dokázala mě příjemně překvapit. Příběh je zajímavý a dá se do něj dobře dostat, akorát by bylo lepší, kdyby autor věci sem tam víc popsal. Kniha sice nepatří mezi nejlepší fantasy, ale rozhodně ji doporučuji.
Ten, kto už mal tú česť čítať sériu o trpaslíkoch od Markusa Heitza, alebo kto prepadol ságe o trpasličom trolobijcovi Gotrekovi, prípadne kto čítal knihy „Křivopřísežník“ či „Nositel zášti“, tak ten bude z tejto knihy sklamaný, minimálne tak ako som bol ja. Príbeh sám o sebe nie je zlý. To, čo mi vadí je povrchnosť celej knihy. O trpaslíkoch sa toho moc nedozvieme. Ich spoločnosť nepôsobí technologicky prepracovane. Dokonca som mal pocit, že ani nečítam o trpaslíkoch! Pripadali mi ako zmäkčilí ľudia, prípadne elfovia. Prečo toto tvrdím?
1. Odkedy trpaslíci sedávajú „na hříšně drahých, dovezeným hedvábím potažených polštářích kolem stolu z křemene a popíjeli víno“? Jediné, čo je tu naozaj trpasličie, je ten stôl z kremeňa. V príbehu sa často spomína ako trpaslíci pijú toto víno, ale kde je pivo, príp. medovina?! O tom, že sú v tomto smere trpaslíci zdegenerovaní svedčí aj fakt, že ľudské pivo „bylo opravdu výborné, nedalo se srovnat s tím, které se čepovalo v Elan-Dhoru; bylo drsné, přesto velmi výrazné. Nevzpomínal si, že by někdy pil lepší“. Odkedy trpaslíci hovoria o ľudskom pive, že je dobré, ba že je lepšie ako trpasličie? Toto autor prestrelil na plnej čiare.
2. Odkedy je trpasličou zbraňou meč, resp. odkedy dávajú prednosť meču pred bojovou sekerou, kladivom, kyjakom, cepmi, "řemdihom" a pod.? Toto bol dôležitý faktor, ktorý vo mne evokoval skôr ľudské postavy než trpaslíkov (nevedel som si totiž dané postavy ako trpaslíkov takto predstaviť).
3. Trpaslíci pôsobia bojácne, cítia zdesenie, strach a hrôzu z temných špicatých uší. Odkedy sú trpaslíci takíto zmäkčilci? Veď by mali byť vytesaní sťaby z kameňa. Aj samotný obdiv k elfom tu pôsobí ako znak dekadencie trpasličej rasy.
4. Čo sa týka trpasličej architektúry, tak sa o nej často hovorí, že je majestátna, času odolná, precízna a pod. Tu sa stretávame s tým, ako trpaslíci bývajú v jaskyniach a "slujách". Na to, aby sa dostali cez podzemné jazero potrebujú lano a plte! Ako keby nedokázali trpaslíci už stavať mosty. A v druhom diele „Vyhnanstí trpaslíků“ sme svedkami toho, ako trpaslíci postavili lešenie z dreva a lán! Kde je trpasličia vynachádzavosť, precíznosť a technický pokrok? Kde sú tie rozsiahle podzemné chodby, stĺpy, do skál vytesané pevnosti? Nikde! Bohomžiaľ.
5. Trpasličie náboženstvo je úplne chudobné. Dozvedáme sa iba o bohyni menom Li´thila. Fajn, môže byť, ale kde je trpasličí bojový alebo kovársky boh? Nečudo, že sa títo trpaslíci javia ako nepodarky, keď uctievajú mesačnú bohyňu (a pijú víno).
6. Dokonca aj trpasličie mená sú všelijaké, len nie trpasličie. Už samotné meno „Balrok“ pripomína Tolkienovu postavu „Balroga“, čo bol vlastne démon ohňa a podsvetia, či inak známy ako metla trpaslíkov. Škoda, že autor neprepracoval túto kniha aj na úrovni mien. Takto je celá kniha len narýchlo zlátaným „dielom“, ktoré poteší tých, ktorý ešte nemali tú česť čítať o trpaslíkoch iné príbehy. Keby túto knihu čítam dávno pred Heitzovými trpaslíkmi, pred Gotrekom a Felixom a pred trpaslíkmi z Warhammeru, tak by sa mi príbeh možno páčil. Takto ho však musím hodnotiť dosť kriticky.
Kniha mě pohltila. Děj je skvěle promyšlený, psychologie postav dává smysl a napětí se dá krájet.
Škoda, že má knihovna prázdninový provoz, hned bych šla pro další díly. Teď budu muset čekat pár dní v napětí.
Asi v polovině knihy jsem si všimla, že v hlavičce každé liché stránky je prokletí trpaslíkú, což mě po zbytek čtení dost iritovalo. Ale protože jsem z knihy opravdu nadšená, odpustím i tento nedostatek.
Když jsem asi před rokem přemýšlel, co bych si přečetl, jelikož moc nedůvěřuji něčemu, co neznám, narazil jsem na dvě série o Trpaslících. Tetralogii od Markuse Heitze a tuto trilogii od F. Rehfelda.
Po nějaké době jsem zvolil Heitze, ani nevím proč, prostě jsem vybral. Před pár dny jsem se přece jen vrhl i na tyto Trpaslíky... a byl velmi příjemně překvapen. Heitzovi Trpaslíci se četli dobře, nebylo to špatné, ale trošku naivní, místy těžkopádné. Tady jsem se myslím s ničím takovým nesetkal.
Knihy se velmi dobře četly a osobně bych byl velmi rád, kdyby bylo dílů tolik, kolik měli Trpaslíci proti sobě Thir-Ailithů - kdo přečetl, pochopí. :)
Jinak knihy na sebe plně navazují, nemají 'mezikonce' - jako Heitzovi knihy, se kterými mě to nutí porovnávat.
Rozhodně jsem pyšný, že je mám ve svojí skromné knihovničce a dávám do Doporučených. :)
Žádný veliký zázrak se nekoná. Kniha se dala číst, dokonce přečíst a u toho také zůstane. Je daleko více lepších knih, kde trpaslíci jsou více trpaslíci, příběh je více příběhem a spisovatel má trochu větší talent. Další díly jdou mimo mě. Zde vítězí forma nad obsahem.........
Autorovy další knížky
| 2011 |  Prokletí trpaslíků |
| 2013 | Krev trpaslíků |
| 2012 |  Vyhnanství trpaslíků |
| 1994 | Útok ze vzduchu |
| 1994 | Štvanice napříč časem |
Knihu jsem měla rozečtenou skoro 5 let. Četla (a přečetla!) jsem ji v originále. Jako úplně první knihu v němčině. Kdybych knihu četla česky, odložila bych ji po první čtvrtině a už se k ní nevracela. Není dobře napsaná, děj se vleče a stejné věci se omílají stále dokola, zatímco mnohé informace o historii a současném stavu trpasličí společnosti, které by mě jako čtenáře mohly zajímat, se vůbec neobjeví. Zvlášť při čtení v jazyce, který je pro mě cizí, bylo hodně znát, že autor není kdovíjak zdatný spisovatel. Jedno slovo se opakovalo v rámci odstavce často několikrát, což si všimnete, když si ho při prvním výskytu musíte najít ve slovníku (z hlediska zapamatování si nějakých těch německých slov je to tedy četba velmi vhodná).
Celé je to o tom, že trpaslíci kopali hluboko... Nic originálního. Kombinace všeho možného, co už známe odjinud. Cílovou skupinou jsou podle mě větší děti, tak kolem 10 let. Není to totiž úplně nesmyslné ani přeplácané. Jen nezajímavé a naivní. Nijak mě nedráždí odklon od tradičního trpaslictví, tady je i celkem naznačováno, že sláva trpasličího národa už je dávnou minulostí, takže vybočení z některých šablon je asi to poslední, co bych autorovi vyčítala. Ale ten děj... Objeví se hrozba, její vážnost je podceňována, po čase se děj větví na dvě linie, kde jedna je o boji trpaslíků s temnými elfy a druhá o výpravě za elfy, kteří už jednou své méně přátelské bratry porazili. Za celou dobu se dostaneme jen k tomu, jak dopadne snaha trpaslíků o uhájení území a k nalezení hraničáře, který má výpravu dovést k elfům. Všechno je to takové nahodilé. Nikdo už pořádně neví, kam elfové odtáhli, ale trpaslíci vyrazí do nejbližšího lidského města a za pár dní mají tip na člověka, který je k elfům dovede. A potkají ho jen tak, sám si je najde, protože nemá na práci nic lepšího než chodit hlubokým lesem a sledovat, kde se co šustne. Vůbec nehrozí, že by tím lesem třeba šli týdny a průvodce nepotkali, protože zrovna je dva dny cesty na východ. Nebo že by prošel o kilometr dál a nevšiml si jich. Já nevím, jak kdo, ale já tedy v lese můžu úplně klidně přehlédnout někoho, kdo projde kilometr ode mě, a to se pohybuji obvykle v kulturním moderním lesíku a ne v neprostupném středověkém lese, který se táhne na kilometry všemi směry. Na hrdinech a jejich charakterech jsem taky nenašla nic až tak zajímavého, aby mě udrželi u příběhu.
Původně jsem chtěla všechny tři díly přečíst německy, ale při představě, že i další díly čtu postupně každý třeba dva roky a dohromady mě tento příběh bude provázet celkem devět nebo i deset let, pociťuji k Trpaslíkům nepřekonatelný odpor. Další díly zkusím česky, ale jen proto, že už jsem s první knihou strávila tolik času, že těch pár hodin navíc na to, abych se dozvěděla, jak to tedy dopadne, už je ve srovnání s tím nic. Kdybych četla rovnou překlad, vůbec bych o dočítání série neuvažovala. Pro čtení v němčině si vyberu něco jiného.