Tulák po hvězdách
Jack London
Když vyplujete katamaránem z městečka Larkspuru, zanedlouho se objeví panorama San Francisca, jehož stříbřité věže pronikají mlhou, do které se většinou halí průliv Golden Gate. Vyhlížíte město, a nevšimnete si, že za vámi je San Quentin. Ve vězení zasazeném do rajské přírody se odehrává děj románu. Vězně – hrdinu románu tam nechávají ležet na podlaze ve svěrací kazajce celé hodiny i dny, ale on se naučí trápení uniknout tím, že se vydává na astrální pouť mnoha minulými životy. V převtělení do prehistorického jeskynního člověka bojuje o život, jako francouzský středověký šlechtic se s mečem v ruce účastní divokých bitev, jako holandský námořník před stovkami let ztroskotá na pustém pobřeží severní Koreje, žije osud římského vojáka v Ježíšově Jeruzalémě. Tulák po hvězdách oslavuje vypravěčství, jež pomáhá zapomenout na vlastní utrpení. Nabízí zdravý únik z reality. „Žít jen vzpomínáním je cesta k šílenství,“ říká hrdina. Člověk musí také umět zapomínat… Smír a tichá radost se dostaví, když si hrdina uvědomí, že ve všech svých životech vždy bojoval – a mnohokrát i zemřel – pro lásku k ženě. Pro ni zkrotil koně, ulovil mamuta i sklízel obilí: Přišel jsem k závěru, že nejvýznamnější v mém životě, ve všech životech, pro mě a pro všechny muže, byla, je a bude žena. Tak to bude, dokud hvězdy budou plout po obloze. Naši dřinu, hru idejí a fantazie, bitvy, pohled na hvězdnou oblohu a jakékoliv tajemství – všechno to převyšuje žena. Tulák po hvězdách náleží k nejlepším světovým románům, a to nejen pro svoje magické kvality. Kniha, kterou často přirovnávají k Hraběti Monte Cristo, propojuje téma reinkarnace s historickým dramatem i snahami o reformu společnosti a představuje strhující četbu také pro ty, kdo se zajímají o mimotělní zážitky duše nebo o spojení s minulými životy.... celý text
Přidat komentář
Vždycky jsem byl fascinován otázkou "co příjde po smrti?" Moc rád bych Eddu Morrellovi věřil. Tulák je vynikajicí kniha. Ten typ knihy, o které přemýšlíte ještě roky po jejím dočtení.
Prvá kniha, ktorú som čítala od autora a bola som veľmi príjemne prekvapená, pretože meno "Jack London" sa mi vždy spájalo iba s dobrodružnou literatúrou. Jedinečná kniha!
Je zajímavé, že London, který byl naprosto bez vzdělání a na okraji společnosti měl tolik znalostí z historie a zeměpisu a že vůbec dokázal psát tak nadčasová díla, i po sto letech sem autorovi úplně všechno věřila, jako by to sám opravdu zažil.Líbil se mi chladný přístup hlavního hrdiny ke smrti, nebál se smrti, věděl, že život je duch a ten nezemře s tělem, kdybychom všichni věděli co nás po smrti čeká, nikdo by se jí tolik nebál. Posledních padesát stránek jsem si pořád říkala jestli ho zajímá co bude v příštím životě, mě by to na jeho místě zajímalo a tak jsem byla na konci příjemně překvapena, že i sám hlavní hrdina na toto myslel.Docela mě překvapilo, že tato kniha ještě nebyla zfilmována.
Jako Daniel jsem se vznášel na vlnách napětí a nudy. Tahle kniha má hodně co říct, i přesto to není kniha od které bych se nemohl odtrhnout. Kdybych jí nečetl po Klubu rváčů a před Kdo chytá v žitě, snad bych dal i lepší hodnocení.
Kniha se mi líbila velmi. Co jiného dělat v temné kobce, svázaný v kazajce než se proběhnout minulými životy. Super napsané, prostě mu to věřím.
Říkáme si Homo sapiens, člověk moudrý, ale moudrosti je v nás pramálo. A ještě méně víme o tom, kudy vedou cesty lidského ducha a našeho podvědomí. A taky lidské krutosti a blbosti.
Jedním dechem čtená kniha, která vás naplňuje esencí, protože si s ní rozumíte, protože vám mluví z duše, i když každému trochu jinak. Po dlouhé době něco, co mě vážně chytilo a kouslo a sálo, dokud jsem nespadl paralyzovaný k zemi. Vytkl bych snad jen občasnou Londonovu agresivitu, ve smyslu "ty, správce, jseš nula! a já jsem jednička!" - (uvítal bych trochu větší skromnost v určitých částech) ten vliv americké touhy být naprostý TOP1 je v knize bohužel patrný. a pak na konci "...Ježíše jen ukřižovali..." - tohle se mi taky nelíbilo, ačkoliv má spisovatel významově pravdu, nemusel to podat takhle - srovnávat se s Ježíšem. Prostě mi po přečtení téhle věty přišlo, jakoby London náboženství jen zesměšňoval a nepochopil, přestože je jeho kniha především o víře. I navzdory tomu dávám téhle zběsilé příručce agresivního buddhismu všechny palce nahoru... řekl bych, že tohle má hodně lidí místo Bible... a není se čemu divit, protože - Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít! Kniha, které bije srdce - a to dnes chybí u většiny děl.
Standingovy metamorfózy jsou neskutečně reálné. Litoval jsem ho, že měl takovou smůlu objevit se pokaždé ve svízelné situaci. Přitom to pro něj bylo vysvobození. Nádherné myšlenky. Překvapilo mě, jak bravurně při omezeném prostoru a času zvládli adaptaci jihlavští divadelníci - http://www.asgstudio.cz/0_menu/index.htm
Člověk je opravdu zajímavá bytost, a to co je ukryto v ní je silné, a je možné to objevit až při extrémních podmínkách, kdy se vracíme k svému prapůvodnímu já. Probuzení ve svěrací kazajce se poštěstilo Darellovi Standingovi, který prohlédl ubohost lidského bytí. Fascinující příběhy o přežití v několika životech, které zachvátila "rudá smrt".
Po celou dobu četby jsem měla pocit jako bych přímo slyšela hlas Darrella Standinga vyprávějícího svůj příběh.Také mi občas připadalo jako bych četla více knih najednou,to když se vracel ke svým minulým životům.Nejlepší potom byl závěr.Jedním slovem strhující.Mně tedy Darrell Standing přesvědčil!!!
Jacka Londona mám zafixovaného jako autora víceméně dobrodružných příběhů.Touhle knihou mi vyrazil dech.
......Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok.Tvrdím to s naprostou jistotou.Rozdíl mezi nezkroceným hříbětem a mezi trpělivým tažným koněm je jen rozdíl cviku.Cvik je jediný mravní rozdíl mezi dnešním člověkem a člověkem pře deseti tisíci lety.Pod tenkou slupkou mravnosti,kterou si vyleštil na svém povrchu,je to týž divoch jako před deseti tisíci let......
Silný příběh o vězni odsouzeného na smrt, Darrelu Standingovi, v kalifornské státní věznici v San Quentinu popisuje kruté metody vězeňských správců a nezdolnou duši jedince až do samého konce.
//
Život se nemohl rázem vrátit do těla, které bylo deset dní prakticky mrtvo, a protože jsem tudíž neměl vládu nad svým tělem, kolena se mi podlomila,sesul jsem se, skácel se stranou a narazil jsem čelem do zdi.
"Vidíte," řekl kapitán Jamie.
"Hraje to dobře," odbyl ho správce. "Ten člověk má takové nervy, že dokáže cokoliv."
"Máte pravdu, pane správce," zašeptal jsem leže na podlaze. "Udělal jsem to schválně. Byl to jevištní pád. Zvedněte mě ještě jednou a já to to udělám znovu. Slibuju vám, že to bude velká legrace."
//
Na radu dalšího člověka v samovazbě se Darrel Standing pokusí o jakýsi druh sebehypnózy (umrtvení těla), díky čemuž se stává "tulákem po hvězdách" a prožívá několik svých minulých životů z celé historie lidstva.
"Kamenné zdi a železné dveře jsou na to, aby zadržovaly těla. Ducha zadržet nemohou."
Tato kniha od Jacka Londona ve vás rozhodně zanechá hodně myšlenek a donutí vás přemýšlet ještě dlouhou dobu po přečtení. Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
20. století vězení, věznice reinkarnace USA (Spojené státy americké) minulé životy podle skutečných událostí mučení povídkové rományAutorovy další knížky
2020 | Tulák po hvězdách |
2002 | Démon alkohol |
2003 | Bílý tesák |
1974 | Bílý Den |
1988 | Mezi zlatokopy |
Boj jedince o život, o jeho prodloužení, ostatně hlavním pudem člověka je pud sebezáchovy, takže dokud to jde, tak každý chce žít.