Tulikráska
Jan Kašpar
Meditativní verše, někdy víceméně povzdechy, zachycují nejistotu dívčího dospívání. Tématem jsou vztahy k rodičům a mezi rodiči navzájem, pocit nezabydlenosti ve světě, vztahy ke spolužákům a spolužačkám. Čtenářky se pravděpodobně s tímto odrazem vnitřního světa lehce ztotožní. První vydání v r.1987 mělo čtenářský ohlas.... celý text
Přidat komentář
Z některých básniček mě mrazilo, některé podle mě dost přesně zachycují pocity dospívající holky (přestože autor je muž), ale jiné na mě působily banálně - hodně to asi bylo kvůli mnohdy laciným rýmům. (Dost čtenářů asi dává Tulikrásce přednost před podobnými knížkami Nahej v trní a Big beat a aritmetika, ale u mě na celé čáře vede Lukešová.)
Musím říct, že tento styl poezie mě nijak zvlášť neoslovil. Těžko říct, jestli je to kvůli tomu, že je sbírka adresovaná dospívajícím dívkám, do kterých mám už hodně daleko nebo tím, že mi nesedl autorův, spíše prozaičtější, styl psaní...?! A možná je to obojím...
Autorovy další knížky
| 1987 |  Tulikráska |
| 2008 |  Tlučhořovic rodinka |
| 1996 |  Věra Martinová - Až na dno. A zase zpátky |
| 2011 | Laskavé vzpomínky |
| 1983 | Nikaragujský deník |
Směju se
pláču
nadávám
skáču
proklínám
prosím
jsem poupě
zlosyn
zlodcera
láska
otcova vráska
Co ze mě bude? (Co z tebe bude?)
Nevím
Jsem pyšná a sprostá
Jsem tichá a prostá
Jsem tulipán
Jsem sedmikráska
Jsem TULIKRÁSKA
A tahle knížka...ta je Kráska. Opravdu.