Tvář bez masky (Skutečnost a sen)
Zdeněk Hedbávný (p) , Ladislav Pešek
Kniha vzpomínek herce Ladislava Peška.
Přidat komentář
Cesta do hlubin duše múzy nejvyšší, markýzy Thálie. Herec, a jistěže i člověk zlatý. Sůl prken, co svět znamenají. Laskavý, trpělivý, pokorný. Vznosný "zahradník" ducha. Jiskří, zkypří jevištní prach. Zbystří, rozsvítí hlediště tvář.
Knihy této edice jsou velmi kvalitní a solidně pojaté.Není to pro někoho kdo hledá veselé historky z natáčení ale má rád hlavně divadlo a něco o tom ví.
Jak se píše v závěru knihy, tohle nejsou jen herecké memoáry. Nečekejte nějaké drby a klepy ze života herců tehdejší doby. Pan Pešek píše o svém životě, jehož středobodem bylo divadlo a tvrdá herecká dřina. Kéž by mezi námi bylo víc takových lidí, kteří se snaží proti zlobě a agresi bojovat smíchem.
Profesní zpověď velkého českého herce odhaluje jeho lásku k divadlu, vypráví o cestě od brněnských začátků, kdy doma neměli po představení ani na večeři, až po úspěchy v Národním divadle a jistě i zadostiučinění v podobě "odpovídajících gáží".
Určitě by bylo zajímavé rozšířit knihu o více osobních vzpomínek, soukromí pan Pešek vždy jen lehce naznačí a rychle se vrací na divadelní prkna. Největším handicapem je ale poslední kapitola, plná revoluční agitace a socialistického realismu. Kdybych knihu hodnotil před jejím dočtením, hvězdiček by bylo pět.
Milovaný herec. Třeba se dívám na študácké filmy, tam Čuřil (na první pohled přes 30 let), ale nevadí mi to.
A měl ho rád K.H.Hilar. Obsadil Peška do role Puka ve "Snu noci svatojánské". Protože byl génius měl svou představu jaký by Puk na jevišti být:
Tak Pešuro ! Vyskočit !
Jak prosím pane doktore ?
Jak, jak, jste přece herec. Na jedna odrazit, na dvě zůstat ve vzduchu a na tři doskočit !
Tleskl do dlaní, já se odrazil a on na druhou ihned nezatleskal, skoro jsem se přizabil.
Pane, pane - myslel jsem, že jsem angažoval herce a ne nešiku. Tělocvik pane, Budete chodit k Hojerovi, sokolovat víte ?
Premiéra se blíží. A pak generálka. A já mám vyskočit . Tlesk ! Vyskočím (asi jako 100x předtím) a přistávám.
Pan Karel Hugo H. : Výborně Pešuro, a jak vám ten Hojer pomohl i na dvě vydržíte tak, jak si to představuju.
On to již načal Eduard Kohout, ale L.Pešek potvrzuje, že zážitky s panem režisérem byly ne za po me nu telné !
Pořád si vybavuji jeho šťastný obličej po Lucerně v nově zrekonstruovaném Národním divadle.
"Já se toho dožil !!!"
Moc pěkná knížka která pojednává o Peškově divadelním a trochu i osobním životě. A uvnitř jsou krásné fotografie. Obzvlášt když byl Pešek mladý kluk.
Tuhle knihu mám moc rád.
Četl jsem ji několikrát, a je ukázkou toho, že když se člověk hodně snaží, tak i přes dlouhé odmítání se naučí ladacos.
Ale je to hlavně o práci.
Taky mě v knize zaujaly pasáže o Brnu, o lidech, které tam L. Pešek potkal a více či méně poznal.
Tvář bez masky je určena především všem milovníkům divadla a fandům Ladislava Peška. dokonale mapuje víc než 50 let jeho života na prknech, "jež znamenají svět". Zachycuje ve vzpomínkách jeho životní cestu od učednických začátků v polovině 30. let minulého století až po vyzrálé mistrovství jak na divadle, tak i ve filmu včetně vzpomínek na režiséry a kolegy, kteří se podíleli na formování jeho osobnosti.Je doplněna spoustou fotopříloh z hercova archivu , seznamem jeho divadelních i filmových rolí a jmenným rejstříkem a je podle mne vynikající pomůckou pro každého, kdo by se chtěl s touto význačnou tváří českého divadla minulého století blíž seznámit. A Hedvábnému se povedlo hercovy vzpomínky sestavit a upravit čtivě a poutavě - to a osobnost Ladislava Peška je zárukou dobrého čtenářského zážitku (ale i nenásilného poučení).
Poznámka pro bibliofily: První tři vydání v Odeonu mají stejnou obálku - jen 1. vydání má pod názvem nápis Klub čtenářů, 3.vydání má poněkud upravený text.
Pohled do myšlenek a duše jednoho z nejznámějších herců naší doby. Pan Pešek tu bez příkras vyznává, jak těžký a tvrdý je život herce.