Setkání stínů
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324834/mid_setkani-stinu-3YR-324834.jpg
4
237
237
Tvář magie / Odtiene mágie série
< 2. díl >
Svět je, zdá se, zachráněn, dobrodruh Kell, jeho poloviční bratr Rhy a zlodějka Delilah Bardová si lízají rány po drtivém střetu se zlem. V tomto ještě temnějším pokračování Temnější tváře magie se dostáváme ještě hlouběji do autorčina čtyřbarevného světa a poznáváme jeho svérázné obyvatele. Londýny se chystají na mezinárodní kouzelnické hry, hlavně ten červený, ale o slovo se nejspíš opět hlásí i Londýn černý: z každé skončené noci se rodí nové stíny a začínají tropit neplechu. Že by to byli dávní zemřelí, kteří by si také chtěli zasoutěžit o cenu pro největšího mága? To by musely dodržovat pravidla fair-play! Ale jejich zájmy se zdají být jiné a kouzlo, které, je řídí, je mnohanásobně zlovolnější, hrozí totiž zničit každý z barevných Londýnů, ve kterém to ještě trochu žije.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
A Gathering of Shadows, 2016
více info...
Přidat komentář
Druhý díl měl sice pomalejší rozjezd a místy lehce líné tempo, ale styl autorky je, pro mě, natolik čtivý, že mi to vlastně ani nevadilo. Lila mě tu bavila o něco víc, od začátku první knihy se přeci jen posunula o něco víc než Kell a její linka mi přišla zajímavější. Jen mi trošku vadila ta její zatvrzelá potřeba cpát se do turnaje.
Záležitost okolo turnaje sama o sobě není kdo ví jak originální, to už bylo v mnoha knihách, ale líbilo se mi to pojetí a pořád tu hraje roli i prostředí a styl Londýnů, které se mi prostě moc líbí. Taky tu měl víc prostoru Rhy a moc mě bavil i Alucard. Sice se tu něco začne pořádně dít až na konci knihy, ale vlastně mi to vůbec nevadilo a jen mě to navnadilo. Takže se samozřejmě hned pouštím do třetího dílu.
Druhý díl bohužel ztratil něco málo ze svého prvotního kouzla a celá kniha byla vlastně takovou přípravou na finále trilogie, přesto svět Londýnů zůstává stále veskrze originálním, příběh čtenáři odhaluje mnohem více z minulosti a osudů známých postav a představuje postavy nové, které rozhodně nejsou nudné, ani nijak příběhově ploché. Váhal jsem mezi 4 a 5, nakonec hezké 4 hvězdy a jsem velmi zvědav na finále.
První díl mě docela vtáhl, takže jakmile jsem se dostala po nějaké době k dílu druhému, s chutí jsem po něm šáhla. Bohužel tentokrát to nějak nebylo ono. Autorka umí psát, její svět je zajímavý, postavy dobře navržené, ale děj této knihy se vleče jak týden před výplatou a až na úplném konci to začne být zajímavé s tím, že si ale musíte přečíst díl třetí. Postava Lily se v tomto díle mění z celkem fajn holky s těžkým osudem na psychopatickou kravku, která se neustále hrne, kam nemá, pak je z toho vyschýzovaná a zatahuje do toho všechny kolem. Alucard mi tam přijde tak nějak do počtu, aby bylo čím to vyplnit a jak postavy dostat v jeden čas na jedno místo. Odehrávající se lovestory jak ze základní školy. Třetí díl zkusím, protože bych ráda věděla, jak to skončí a snad nebudu zklamaná.
Americká spisovateľka V. E. Schwab sa po druhý raz vracia do svojho rozvetveného sveta. V ňom predstavuje niekoľko Londýnov, do ktorých cestuje len človek so špeciálnym nadaním. V prvej knihe Tmavší odtieň mágie postavy porazili nebezpečného nepriateľa. No cena bola možno až privysoká. Teraz sa navyše musia vyrovnať s následkami.
Druhé diely trilógií väčšinu času fungujú ako nutné zlo. To niečo, čo čitateľ musí prečítať, aby sa dozvedel, ako to všetko skončí. Táto kniha nie je výnimkou, no predsa nepôsobí ako tradičná vatová výplň. Autorka sa totiž rozhodla, že ak už máme čakať na vyvrcholenie, môžeme sa viac dozvedieť o charakteroch zúčastnených.
Akýmsi heslom románu je, že všetko má svoje následky. Rozhodnutia, ale najmä činy. Kell, Lila, Rhy, ale aj iní už všeličo zažili, a to ich poznačilo mnohými spôsobmi. Čitateľ má možnosť vidieť, ako veľmi to s nimi „zamávalo“. Ich životy sa zmenili, podobne aj ich správanie.
Je fascinujúce sledovať, že každý, aj ten najmenší čin môže mať vplyv na niečí život. Nehovoriac o tom, že tieto scény prispievajú k lepšiemu pochopeniu motivácie protagonistov. Ich charaktery získavajú ďalší realistický rozmer. Vo výsledky sa teda hranice medzi kladnými a zápornými postavy úplne stierajú. Na konci ostanú len rôzne odtiene morálne sivej.
Aj vďaka tomu je tempo príbehu o čosi rozvážnejšie. Sem-tam sa síce objaví akčnejšia scéna, ale je ich poskromne. Čitatelia, ktorí očakávajú veľkolepé bojové sekvencie, tak ostanú trochu sklamaní. Napriek tomu kniha nie je nudná. Schwab totiž píše z pohľadu hneď niekoľkých zúčastnených. Jedným z nich je aj domnelý nepriateľ. Cez tieto krátke exkurzy ukazuje, že jej svet čakajú ďalšie turbulentné udalosti. Napätie by sa teda dalo vyslovene krájať. Navyše je postupom kapitol ešte gradované.
Práve kombinácia týchto prvkov núti čitateľa otáčať stránky. Pretože v ňom prebúdza zvedavosť a záujem o osud postáv. Je jasné, že sa na nich rúti niečo temné. Stávky sú čoraz vyššie a nakoniec príde sľubovaný výbuch. Záver je bezpochyby veľkolepý, no takisto otvorený. Čakanie na pokračovanie bude dlhé. Lebo je sa na čo tešiť – ako autorka celý čas naznačovala.
Román Stretnutie tieňov plynulo nadväzuje na predchádzajúce udalosti. Schwab väčšinu pozornosti venuje postavám. Hlavne tomu, ako ich ovplyvnili ich vlastné činy a rozhodnutia. Ide teda o pomalšie rozprávanie zamerané predovšetkým na vývoj charakterov. O slovo sa síce prihlási aj akcia, ale vo väčšej miere sa objaví až v poslednej tretine. Čítanie si tak oveľa viac užijú tí, ktorým neprekážajú rozvážne tempo a detailnosť.
Styl psaní Schwab mi sedí i v tomto díle a kniha se mi četla sama, i přes její pomalejší tempo. Myslím, že překonala i samotného Kinga, který též nespěchá.
Kell po událostech z předchozího dílu to nemá v příběhu rozhodně jednoduchý a musí nést následky za svá rozhodnutí. A bavil mě pořád stejně jako u prvního dílu. Po boku je mu princ Rhy, který je stejně roztomilý jako v prvním díle, a interakce těch dvou mě bavila.
Kdo mě tam k mému překvapení štval - v prvním dílu mě její tvrdohlavost a odvaha nepřekážela, byla Lila. Důvod, proč se chtěla za každou cenu dostat tam, kde neměla, co vůbec dělat, jsem vůbec nepochopila. Tohle Lile podle mě ublížilo jako postavě. Působila tak namyšleně, sebestředně a chvílemi bych ji propleskla, aby se vzpamatovala.
Co mě dalšího mrzelo byla linka odehrávájící se v jiném Londýně, kde se probouzí pomalu něco, co bude mít jistě velký vliv na poslední díl. Linka jisté postavy, co se v podstatě opakovala a co už zde byla v prvním díle.
Kromě známých postav z prvního dílu se nám představil i Alucard Emery. Svérázný pirát si umí rozhodně ukrást stránky pro sebe a má charisma. Uvidíme jakou roli sehraje v dalším díle vzhledem k tomu, že zde neměl moc příležitost.
Protože až s poslední kapitolou se začalo opravdu něco dít. Až tam jsem měla pocit, že opravdu o něco jde a navnadilo mě to na další díl.
U druhého dílu je znát, že je to spíše výplňový díl, kde se toho moc důležitého neděje, až s posledními stránkami, přesto jsem se, ani na chvíli nenudila. Svět, který Schwab vytvořila se mi líbí a i když to má své chyby a něco by šlo udělat lépe, mě to vtáhlo.
Těším se na další díl a jak celé tohle dopadne.
(SPOILER)
První díl se mi docela líbil, ale tady to byla docela hrůza. Snad všechny postavy se posunuly někam, kde jim to moc nesedělo.
Lila v prvním díle sice nebyla mojí největší favoritkou, ale byla v pohodě. Tady už je to olbřímí samožerka otravná jako yperit, takže spoustu jejích pasáží už jsem jen přeskakovala. Fakt jsem doufala, že dostane na kokos trochu víc.
Z Rhye se stane uzlíček nervů a zhroucený zaláskovaný puberťák. Sorry, ale to mi k němu vůbec nesedí.
Když se zjevil Alucard jako nepřítel Kella, tušila jsem nějaký zajímavý příběh. Ale zlomená srdíčka fakt ne (úplně jsem slyšela ty emo songy jako doprovod). Trapas.
Kouzelnický turnaj mohl být fakt zábavnou částí knihy, ale kromě opusu na blběnku Lilu se stal pouze vycpávkou a prostředkem, jak všechny dostat na jedno místo.
Poslední díl si sice přečtu, ale tak nějak tajně doufám, že někdo z hlavních hrdinů zemře.
Tato série mi opravdu k srdci nepřirostla, do prvního dílu jsem se nemohla začíst a bohužel to pokračuje dál.
Hlavní hrdinové mne nebaví, do čtení se musím nutit a proto to vzdávám. Třetí díl si nechám ujít.
Je to škoda, ale nikomu se nemůže líbit všechno.
Máme za sebou ve společném čtení druhy díl série Tvář magie a bylo to vcelku rozporuplné.
Opět se setkáváme se starými známými, Lilou, Kellem a Rhyem, ale přidáváme i několik nových postav, z nichž nejvíce vyčnívá kapitán Alucard. Mimojiné nás čeká Essen Tasch, Živlové hry, ve kterém se představí nejmocnější mágové že tří zemí. A Lila, byť na počátku své magické cesty, se chce stůj co stůj zúčastnit. Navíc v Černém Londýně se možná něco probouzí
Druhé díly sérií trpí, jak víme, velmi často tzv výplňkovým dílem a Setkání stínů to bohužel potvrzuje. Často je příběh rozvláčný, postavy se točí v kruhu a hlavní dějová linka jako by tam byla pouze proto, aby bylo o čem psát. Nicméně je vše opět psáno poutavě, což prostě Schwab umí, a celek pak působí velmi výpravně.
Kell je prostě chudák, který to schytává za všechny a ze všech stran, ještě více jsem si oblíbila prince Rhye. Za to teda Lila si to tímhle dílem tak strašně pohnojilarozmazlený fracek a já, já, já, jenom jákam se na ní v sebestřednosti hrabe Zlatoslav Lockhart.
Poslední kapitola je ale tak skvělá, že se nemůžu dočkat, až se za měsíc s holkama pustíme do třetího dílu.
Tenhle díl byl za mě mnohem lepší než první. Sice měl hoooodně pomalý rozjezd, ale nakonec stál za to. Bohužel nemůžu dát všech pět hvězd, protože stejně jako první díl měl celkem hodně chyb. Možná dokonce i víc, ale vynahradil to dějovou linkou.
Takže, co mi vlastně vadilo. Autorka měla dost velký problém udržovat detaily pořád stejné. Například Kellova turnajová vlajka změnila design, na začátku v každé podkapitole bylo, kde se zrovna odehrává, ale ke konci už ne apod. Ano, jsou to jen detaily, ale když člověk nečte knihu po kouscích, zarazí ho. Vadí mi taky vymyšlené jazyky, které v tomto díle užívá mnohem častěji. Vadí mi, že chybí slovníček na konci, což je většinou právě to, co mě na smyšlených jazycích baví. Což i napovídá tomu, že v nich vlastně není žádný pořádný systém. Jasně, nemůže být každý autor Tolkien a vytvořil nový jazyk včetně všech náležitostí a pravidel přirozeně se vyvíjejícího jazyka. Ale když není slovníček, je to už dost podezřelé. Sice byla každá věta ve výsledku přeložená, čehož si naopak dost cením, ale minimálně slovníček jazyka Antariů by se šikl.
No a pak je tu celkem výrazná podobnost s Hunger Games, o čemž se doteď nemůžu rozhodnout, jestli mi víc vadí nebo imponuje (podotýkám, že ke knižní verzi Hunger Games jsem se ještě nedostala). Essen Tasch ve výsledku byly to, co knížku dost zachránilo. A vlastně mi ani nevadí, že děj se kvůli tomu nikam moc neposunul, protože se konečně začaly vyvíjet charaktery postav. Nově přibylé postavy navíc taky nejsou úplně k zahození.
Cením, že mezi Lilou a Kellem konečně přeskočila pořádná jiskra, i když to na začátku vypadalo, že od tohohle směru autorka upustila (po prvním dílu by mě to ani nepřekvapilo, ani bych se nezlobila). A nejen mezi nimi :-)
Kromě slovníčku bych u tohohle dílu už asi ocenila i nějakou mapu světa Červeného Londýna. Jeho rozložení se mi jaksi těžko představuje a dost dlouho mi trvalo, než jsem se ve zmiňovaných říších nějak zorientovala.
No a pak tu máme cliffhanger jak prase :-D Jsem ráda, že mám celou sérii doma a hned se můžu pustit do dalšího dílu. Nedovedu si představit, že by série třeba ještě nebyla kompletní a musela bych čekat :-)
Nedočteno.
Schwabová má svůj vlastní osobitý styl, do kterého se časem začtete. Vzhledem k tomu, že jsem od ní přečetla tolik knih, do kterých patřil i první díl, nečekala jsem, že mi tohle bude dělat takový problém. Ve skutečnosti jsem byla trochu v rozpacích už z prvního dílu, ale nějak jsem si namluvila, že se mi to líbilo. Určitě jsem ovlivněná tím, že jsem knihu četla v horším období, takže jsem měla jiné pocity, než bych měla v pro mě lepší situaci, a druhý díl by ve mně nevyvolával takovou menší úzkost. Nebylo to totiž špatné, ale mně to prostě nesedlo.
Kell byl v prvním díle úžasný, ale tady jsem mu prostě nerozuměla, nechápala jsem ho, a to je u někoho, kdo je hlavní protagonista, celkem špatné. Druhý protagonista, čili Lila je vyloženě k nevydržení, což už byl skutečně problém, protože jsem kapitoly z jejího pohledu nezvládala bez trhání si vlasů z hlavy. Hollanda mám ráda a to moc, ale Victoria by ho chudáka už mohla nechat být. A bože, když už mě nebaví postavy, tak mě aspoň baví příběh a svět, ale tady se ten příběh tak neuvěřitelně vlekl. Nevadí mi dlouhé world-buildy, toto už nebyl world-build avšak vyloženě stránky o ničem. Koncept čtyř Londýnů je strašně super, proto jsem nechápala, proč jsme většinu času jenom v tom červeném.
Když jsem po dlouhém a úmorném čekání zjistila, že žádné zlepšení nepřijde, prostě jsem přestala číst a pochybuju, že se někdy dobrovolně vrátím. Škoda.
V knihovně jsem narazil na druhý a třetí díl, půjčil jsem si oba. S malým odstupem od prvního dílu jsem si přečetl. Počet stránek roste. Ale že bych chtěl, aby to neskončilo, jak se píše na obálce třetího dílu? To ani ne. Druhý díl mi přišel vycpávkový- líčení turnaje, peripetie kolem něho, i když mě ty postavy už začaly štvát. Rhy - někdy nepochopitelná motivace, Delila obyčejná vražedkyně, Kell- no ten mi byl svou zvláštní rozervaností asi nejsympatičtější...
Raději jsem šel hned do třetího dílu.
Tento díl mě moc bavil! Škoda, že konec zůstal poměrně otevřený, teď si musím rychle přečíst i třetí díl, abych věděla jak vše nakonec dopadne.
Zatímco se první díl více zaměřil na historii světa a seznamování čtenáře s jeho fungováním, tento se více věnuje jednotlivým postavám, které dostávají poměrně velký prostor k tomu, aby si toho nemálo uvědomily. Lila a Kell jsou od sebe daleko a každý se vydává svou cestou. Lilu jsem si opět zamilovala, díky její jedinečné osobnosti a schopnosti mě rozesmát. Začátek je sice opět pomalejší, ale konec vám to svou rychlou změnou tempa rychle vynahradí. Takže tleskám, autorce se opět povedlo vše popsat tak podrobně, že si snadno všechny Londýny představíte, stejně tak jako všechny ostatní místa, ve kterých se příběh odehrává. Rozhodně jsem natěšená na finální díl.
Setkání stínů je opět skvělá kniha. Sice ne tak jako první (protože vlastně hlavně buduje půdu pro díl třetí a ten úžasný svět už známe), přesto to není žádná vycpávková ani zbytečná kniha. Naopak!
Jsem moc ráda, že si autorka dopřála ten luxus a věnovala tuto knihu postavám. Tedy jejich budování a prokreslování. Díky tomu na konci přesně rozumíme tomu, proč jsou postavy takové jaké jsou, známe jejich motivace, traumata, pochyby a sžijeme se s jejich myšlením a povahami. Někteří jsou na ránu, jiné litujeme... všichni si ale během knihy projdou vývojem.
Některé důležité a skryté věci v příběhu, jste si nejspíš už dávno domysleli. Kniha s tím ale počítá. A nebojte, domyslely si je i postavy a předkládají vám je mimochodem, mezi řečí a ne jako senzační plot twisty.
Hlavní postavu Kella jsem si oblíbila a doufám že na něj čeká nakonec dobrý osud. Lila je úžasně živá, a i když mě spousta jejích rozhodnutí vysloveně irituje, dokážu ji pochopit (navíc si myslím, že se její činy nakonec neobejdou bez následků - což je další skvělý aspekt knih).
Koho bych ale chtěla obzvlášť vypíchnout je hlavní "záporák". Už dlouho jsem nečetla tak vrstevnatou zápornou postavu. Má jasný, pochopitelný cíl a celou dobu s ním soucítíte, i když má jen minimum prostoru.
Začínám číst závěrečný díl a těším se a zároveň trochu bojím, jak příběh skončí. Mohu jen doporučit!
Většinou se říká, že druhé díky jsou slabší, než první a u Setkání stínů to bohužel platí. Z prvního dílu Temnější tvář magie jsem byla naprosto nadšená. Zamilovala jsem si svět, Kella i Lilu. Ale v tomhle díle se prostě nic nedělo. Ale jakože skoro vůbec. Kniha má něco málo přes 470 stránek a 3/4 knihy se připravujeme na jednu událost. Žádná akce, jen furt nějaké přípravy.
Samotná akce nastává až v posledních třech kapitolách, kdy už teda probíhá událost, na kterou jsme se celou knihu chystali, takže jsem konečně dostala to, co jsem čekala. Až na to, že v poslední čtvrtině knihy je to jaksi málo a čekala jsem od toho takovou skvělost jako byl první díl.
Postavy byly ze začátku taky takové nijaké, pak se to naštěstí teda nějak rozjelo. Přibyla nám tady jedna nová a to Alucard Emery a ten byl příjemné zpestření. Zajímal mě jeho původ, jeho charakter, no prostě si mě získal.
Každopádně tento díl skončil dost dobře, takže do dalšího se určo pustím. Jen si asi dám chvilku zase pauzu.
Tahle série mě teda hodně baví. Měl jsem trochu strach, protože jsem byl už za půlkou a pořád to bylo takový pomalejší, ale závěr se teda rozjel jak svině a už jsem tempo skoro nestíhal. Originální věc, která se jen tak nevidí, hlavní postavy jsou mi velice sympatický a strašně moc jsem byl nadšenej, jakym směrem se autorka rozhodla ubírat. Celej turnaj jsem si hodně užil a z celý knihy je to určitě to nejlepší. O to víc se na poslední díl těšim.
Tak druhý díl mám za sebou. Bála jsem se, že to bude typický vycpávkový díl. Naštěstí nebyl. Autorka to krásně vymyslela na to , že to vypadalo, že to ukončila po první knížce. Ze začátku mě to tolik nebavilo, protože už jsem ten svět znala. Ale potom mě to opět pohltilo. Hlavně teda kouzelnické hry. Ty mě pohltily. Skvěle vymyšlené. Něco jako olympiáda u nás.
U postav mě nejvíc překvapil Kell. Plně jsem s ním soucítila a bylo mi ho líto. Ale zase jsem si ho víc oblíbila. Stejně jako Rhyii. Ten to u mě opět vyhrál svými komentáři.
Alucard byl za mě skvělý a hned tam zapadl. Jako kdyby tam byl už od prvního dílu. Lila tam podle mě mohla víc prostoru. Ale zase ty věci co vymýšlela byla skvělé.
A hlavní padouch? Za mě je super. Hodně se na těším na co bude v dalším díle. Hlavně po tom konci. Byl skvělý a vůbec mě nenapadlo, že to autorka tak ukončí. Kdybych měla čekat na knih rok tak bych to nevydržela. Celou dobu jsem se bála aby tam nebilo žádné klišé nebo aby autorka neztratila nit a nepokazila to.
Bylo to důstojné pokračování. Druhý díl mě vůbec nezklamal a těším se na závěr. A jelikož druhé díly bývají takové vycpávkové tam jsem hodně zvědavá, protože jestli tohle byla vycpávka tak pokračování musí stát za to.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
(SPOILER) Předpokládala jsem, že se bude jednat spíš o vyplňovací díl. Takže pomalejší tempo a dopodrobna rozebraný magický turnaj mi vůbec nevadily. Pořád mě to bavilo číst, hlavně díky postavám. Kell, Rhy a vlastně i Alucard už se mi hezky dostali pod kůži. Kdo mě ale tentokrát strašlivě dožíral byla Lila. Její chování v podstatě ke všem okolo, pochybné motivace a hlavně to otřesné vnucování se naprosto kamkoliv za každou cenu mi vážně lezlo na nervy. Až mě to mrzí, protože se mi v kombinaci s Kellem v jedničce moc líbili. Tady jsem našeho nebohého Antariho až litovala, že se musel zakoukat zrovna do takové arogantní blbky.
Že se něco pos... Ehm, pokazí až na úplném konci a co to bude, mi bylo jasné při první scéně z Bílého Londýna. V tomhle to bylo (možná úmyslně) příliš předvídatelné.
Před trojkou si dám chvíli pauzu hlavně kvůli Lile. Nerada bych si závěr trilogie zkazila tím, že mi hned ze startu bude vadit hlavní hrdinka, takže ten dojem z ní radši nechám trochu vyvětrat.