Zaklínání světla
Victoria Schwab
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414986/bmid_zaklinani-svetla-gsc-414986.jpg
4
131
131
Tvář magie / Odtiene mágie série
< 3. díl
Rovnováha mezi silami se konečně nahnula... Nejistá rovnováha mezi čtyřmi Londýny dosáhla svého bodu zlomu. Kdysi naplněné rudým temperamentem magie, temnota vrhá stín na Mareshské impérium a ponechává prostor jinému Londýnu k vzestupu. Kdo se rozpadne? Kell - kdysi považovaný za posledního žijícího Antari - se začíná chvět pod nátlakem konkurenčních loajalit. Po prožité tragédii, může Arnes přežít? Kdo povstane? Delilah Bardová, kdysi všední - ale nikdy obyčejná - zlodějka, která přežila a vzkvétala prostřednictvím magických zkoušek. Nyní se ale musí naučit kontrolovat svou magii, dříve, než ji pohltí. Mezitím zneuctěný kapitán Alucard Emery se svou lodí Noční věž shromažďuje svou posádku a pokouší se závodit proti času a získat nemožné. Kdo zvítězí? Dávný nepřítel se vrací, aby si nárokoval korunu, zatímco se padlý hrdina snaží zachránit rozpadající se svět.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
A Conjuring of Light, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Závěr celé série je, stejně jako předchozí díly, originální a neokoukanou fantasy. Zlo dosáhlo plné síly a vyráží do útoku proti našim hrdinům, kteří se zuby nehty brání a nakonec vyráží i do posledního protiútoku.
Závěr série byl sice důstojným pokračováním, ale jinak nic moc. Všechno bylo zbytečně roztahané, rozvláčné. A absolutně nejslabším článkem jsou milostné linky. Tady vidím velký špatný. Nedůvěryhodné, jakoby násilím našroubované, divně působící. Bez nich by se děj snad obešel líp. Pro celkový vývoj snad i zbytečné.
Kromě prvního dílu mě série úplně nechytla, i když nápad se mi zpočátku líbil.
Mohu s klidným svědomím říci, že tato série skutečně nebyla pro mne.
Do čtení jsem se nutila a moc mne čtení nebalo. Škoda, vypadalo to tak slibně. Nalákaly mne působivé obálky a anotace. Příběh za mne ale ne.
Americká spisovateľka V. E. Schwab čitateľa tretí raz berie na výlet do paralelných Londýnov. Druhý diel Stretnutie tieňov zafungoval ako mostík. Aktéri sa spamätávali z toho, čo sa stalo a opatrne pokračovali vo svojich životoch. Od prvej strany tretej knihy je však jasné, že ich žiadny zaslúžený pokoj ešte nečaká. Udalosti nasledujú v rýchlom slede za sebou. Srdcervúce straty, dychberúce naháňačky, ale aj vyostrené boje spôsobia, že dej veľmi rýchlo napreduje.
Tempo je vyslovene vražedné. Je jasné, že stačí málo, aby prišla neodvrátiteľná katastrofa. Aj keď po úvodnej tretine všetko predsa len spomalí, atmosféra je napätá. Pretože všetkým dochádza čas. Čitateľovu pozornosť opäť napomáha udržať aj časté striedanie rozprávačov. Z Bieleho Londýna do Sivého a naspäť do Červeného. Svoj priestor dostávajú hrdinovia, ale aj možní zloduchovia. Navyše sa bližšie predstavia aj tí, ktorí doteraz skôr postávali bokom so zvyškom komparzu.
Schwab sa teda aj v tejto časti zameriava hlavne na postavy. Preskúmava ich silné aj slabé stránky a predstavuje ich motivácie, takže nikto nie je len zlý alebo len dobrý. Uprostred toho všetkého stoja Kell, Lila, Rhy a s nimi Alucard a ďalší. Účasť niektorých na hlavných udalostiach je pritom prekvapivá. No práve vďaka tomu ešte väčšmi vyniknú všetky tie charakterové premeny. V porovnaní s prvým dielom Tmavší odtieň mágie niektorí zažili obrat doslova o stoosemdesiat stupňov. Avšak vďaka pozornosti, ktorú autorka venovala detailom a opisom, sú tieto zmeny uveriteľné.
Podobne ako v predchádzajúcich dieloch, aj v tomto je silná dobrodružná linka. Aktéri sa musia spojiť a vybrať sa na ďalekú cestu, aby niečo dosiahli. Aj táto ich snaha je zatienená problémami a úkladmi, čo len pomáha gradovať napätie. Pretože v tom istom čase sledujeme boje na viacerých frontoch.
Schwab je voči svojim hrdinom vyslovene neúprosná. Skúša ich odhodlanie a nebojí sa ani zabíjať. Navyše dokáže viackrát prekvapiť. Celkové smerovanie deja je pomerne nepredvídateľné, keďže do pozície záchrancu posúva viacerých. Veľkolepé finále je teda nečakané, dramatické a má svoju cenu. Je totiž nielen výsledkom bojov, ale aj neľahkých rozhodnutí s nie vždy príjemnými následkami. Napriek istej horko-sladkej príchuti má však čitateľ v závere pocit, že jeho trpezlivosť bola odmenená.
Román Zaklínanie svetla je výborným zakončením dobre rozvrhnutej trilógie. Autorka strávila veľa času budovaním prostredia, ale hlavne aj charakterov postáv. V záverečnom diele dokázala vyvážiť akčné časti s tými pomalšími, opisnými. Vďaka svojej obratnosti navyše skvele gradovala napätie a až do posledných chvíľ nebolo jasné, ako to všetko dopadne. Napriek tomu stále platí, že trilógiu ocenia skôr tí trpezlivejší.
Z třetí návštěvy do světa různých Londýnů jsem lehce rozpačitá a vím, že to mohlo být lepší. Což mě mrzí a hlodá to ve mě, i když jsem si čtení užívala od začátku, až do samotného konce. Zvlášť, když jsem si svět oblíbila a zdál se mi v prvním díle zajímavý i po druhém přečtení.
V knize se neustále něco dělo a mělo to úplně jiný drive oproti druhému dílu. Což je plus, ale také mínus, neboť finále nechalo pár nedořešených otázek, a myslím, že celkem důležitých otázek, přičemž víte, že stačilo vynechat pár zbytečných událostí a autorka se mohla věnovat něčemu, co má pro jisté postavy větší význam.
Snaží se, zde o politiku, která po celé dva díly byla pro mě spíše v pozadí a ve finále pro mě tato linka nefungovala, byla naprosto zbytečná a minulost dvou hlavních postav je úplně opomenuta. U Kella byl alespoň menší náznak ( i tak jsem chtěla vědět více ), ale Lila neměla, ani to.
Komu se, zde věnuje nejvíce je Holland. Jeho minulost a linka byla zajímavá, a i když tragické postavy jako on mám ráda, tak z nějakého důvodu si mě nezískal, ani tak
Pro mě nejlepší postava byla Kell, ale to jen jen má osobní preference.
Lila byla stále stejné tvrdohlavá a měla jsem pocit, že v jistých věcech se nepoučila, přesto pro mě byla snesitelná.
No a Rhy .. prostě tam byl V konečné bitvě proti Osaronovi moc nepomohl a spíše přidělal starosti jedním pro mě zcela nepochopitelným rozhodnutím, ale budiž roztomilému princi odpuštěno.
Osaron jako záporná postava nebyl špatný. Jeho motivy pro to, aby byl zlý, nebyly kdoví jak hluboké a neskrýval se za nimi žádný příběh, jenž by jej hnal vpřed, ale pro příběh to stačilo. Rozhodně jsou lepší záporné postavy, ale i horší.
A finále. Od celé série jsem čekala spíše oddechové čtení, takže s koncem a jednotlivými osudy hrdinů jsem problém neměla. Úplná pohádka to nebyla a smrt si pro někoho přišla, ovšem tohle tu nechci kvůli spoilerům více rozebírat a každý ať si to přečte sám.
Ačkoliv se to podle recenze nemusí zdát, převažují u mě pozitivní pocity a neměla bych problém si celou sérii přečíst znovu, i přes konečnou hořkost a lehké zklamání. Mohlo to být lepší. Jsou tam mezery, ale pro mě je spíše důležité, jestli jsem se během příběhu bavila a zda jsem se musela do čtení nutit nebo ne. Zde jsem se těšila, až vezmu knihu do ruky a přenesu se do jiného světa.
Tak jozatím poslední díl série Tvář magie v rámci společného čtení u @kudrny_v_knihach pokořen.
Příběh navazuje bezprostředně na události konce druhého dílu. Na Červený Londýn se řítí apokalypsa v podobě Osarona, stínu temné magie, který si chce podmanit vše, co může. Naši hrdinové tak společně vyplouvají na vlnu posledního dobrodružství, které je ale nejsmrtelnější ze všech. Podaří se jim spojit síly a zvítězit?
Schwabová píše skvěle, o tom žádná. A je fascinující, ze dokáže napsat tolik rozdílných příběhů. Tady mi to prostě ale nějak drhne. Nejzajímavější z celé třetí knihy jsou úryvky Hollandových vzpomínek, které vás donutí totálně přehodnotit vztah k této postavě. Lila jeno něco míň na facku, než ve dvojce, ale pořád to prostě drhne
Co se mi naopak líbilo, bylo, ze byl příběh vyprávěn z vícero úhlů, mnohdy i na vteřiny přesně a bylo zajímavé, jak se každý v danou chvíli zrovna popasovával s nastalou situací.
Je to velmi výpravné fantasy, které mi svým způsobem více či méně v určitých chvílích připomíná Pána prstenů, ale mám na mysli spíš styl vyprávění celého příběhu. Bohužel jsem ale nejvíc nadšená byla z prvního dílu a tak musím hodnotit takto
(SPOILER)
Tak já vám nevím. Jednoznačně mě bavil nejvíc druhý díl, tomuhle bych s chutí dala 3*, ale už jsem je dala i daleko horším knihám. Temnější tvář magie jsem četla až po Neviditelném životě Addie LaRue, který se ihned stal jednou ze srdcovek díky lyričnosti a pohádkovému nádechu. Překvapuje mě, jak autorka, která napsala v podstatě báseň v próze o rozsahu knihy, může být tak krvelačná :-D Což mi obvykle nevadí, jedním z mých nejoblíbenějších autorů je Jay Kristoff, který ve většině postav taky nenechá ani mililitr krve. Ale nevím, do tohohle příběhu mi to nějak nesedělo a řekla bych, že mottem tohohle dílu by klidně mohlo být "Pojďme postupně spáchat asistovanou sebevraždu".
Tenhle díl je vlastně tak trochu fantasy, tak trochu postapo s prototypní zombie apokalypsou. Magie se zase začala chovat, jak autorka zrovna potřebovala, bez jakéhokoliv řádu. Když si to tak vezmete, oni ti Antariové vlastně kromě cestování mezi světy nejsou až tak výjimeční, běžný mág totiž zvládá v podstatě totéž, jen třeba pouze s jedním živlem. Otázka živlů je mi taky záhadou, v prvních dvou dílech se jich autorka ještě jakž takž držela, ale v tomhle mi opravdu přišlo, že si každý dělal, co chtěl. Osaronovu magii jsem taky úplně nepochopila, občas se zdálo, že má nějaké hranice, občas ne. Proč Ojka byla v minulém díle moc slabá na to, aby ho přijala, ale v tomhle už ne? Jen kvůli tomu, že umřela?
Už u minulého dílu jsem vytýkala, že autorka měla problém s udržováním detailů, což se týká i tohoto dílu. Některé reálie si prostě jen tak změní a myslí, že si nikdo nevšimne... bohužel jsou čtenáři, kteří si všímají :-) Kisimyr přece s Alucardem nikdy souboj neměla, Holland se snažil být v prvním díle králem už před Daneovými, ale nakonec ne, nakonec byl s předchozím králem bff, a podobně. Ale budiž, jsou to detaily. Celkový příběh byl vlastně docela fajn, ale jen fajn, ne dechberoucí, úžasný, skvělý, nezapomenutelný.
Přijde mi, že postavy se vrátily k plochosti z prvního dílu, všichni opět byli černobílí, i když nějaké výjimky se našly. Bohužel spíš u vedlejších postav. Koho jsem absolutně nepochopila, jsou král s královnou. Královniny pasáže mě vyloženě krkly, protože to byla prostě jen vata, která nic nikam neposouvala a ještě byla navíc k uzoufání depresivní. Hádám, že je autorka přidala, aby čtenář litoval, když zemřela (což teda jako bylo dost blbý, co si budem, nechat se propíchnout skrz vlastního syna se jen tak někomu nepovede), ale musím říct, že mně se spíš ulevilo, protože to znamenalo, že je konečně konec s jejím příběhem. A král je důvod, proč bych knize dala výše zmíněné motto. Co si jako myslel, že dokáže? K čemu to bylo?
Ještě se musím vyjádřit i ke konci knihy, protože po pomaloučkém rozjezdu, na který si už člověk během série vlastně stihl zvyknout, přišel jak blesk z čistého nebe. A nechal spoustu nezodpovězených otázek, které si ale myslím, že vůbec nemusely být položeny, pokud se k nim autorka nechtěla vyjadřovat. Jak vlastně vznikne takový Antari? Kdo jsou Lila a Kell zač? Vždyť neznáme dětství ani jednoho z nich, ale vracelo se k němu tak často, že by jeden čekal, že se o něm třeba i něco dozvíme. Ale ne, na co taky, že. Proč se v tomhle díle vůbec nějak řešil Šedý Londýn a posedlost krále magií? Vždyť to vůbec nikam nevedlo. A může mi někdo krucinál říct, jak je možné, že Alucardův bratr přežil, když ho sám Alucard zabil? Chápala bych, že Osaron může oživovat mrtvé, ale neměli by po jeho pádu logicky zemřít?
Poslední zmínku musím věnovat českému vydání. Vadí mi, že se najednou začaly vymezovat flashbacky jiným fontem. Prvně jsem si myslela, že to snad je nějaká chyba. A úplně k tomu nevidím důvod, když v předchozích dílech to potřeba nebylo. Ale to může být i chyba originálu, nezjišťovala jsem to. Nicméně chci poděkovat a vyzdvihnout to, že Argo nešetří a platí si dobré korektory. Mám už úchylku v hledání chyb, protože to snad ani není možné, kolik je jich v dnešní době možné do knížek nasekat. Ale tady jsem jich napříč sérií našla opravdu minimálně a musím říct, že to výrazně ovlivnilo a zpříjemnilo můj čtenářský zážitek. Kéž by takových nakladatelství bylo víc :-)
Tak na to, jak mě první díl nebavil, se to vyvinulo fakt dobře. Série mě moc bavila, postavy byly úžasné, hlavně Lila byla perfektní, s úsměvem ostrým jako břitva. Jsem ráda, že jsem se pustila do pokračování, vážně by mě mrzelo, kdybych o tento bohatý a barevný svět přišla.
Rozhodně velké plus autorce, že děj nehýří sexem a milostnými linkami, i když tam jsou, není to hlavní lákadlo příběhu.
Autorka má talent, popsat věci tak, že je vidíte před sebou, dýcháte vůni vzduchu a zažíváte s postavami jejich příběhy. Moc bych si přála ještě nějaký příběh z tohoto světa, nechce se mi úplně loučit s Kellem a Alucardem..
Tak jo, šel jsem i do trojky a jednu hvězdičku přidávám za to, že už je konec. Uf. Tuhle autorku už nechám plavat. Nechám ji mladším čtenářům, co je uspokojí fantasy tohoto ražení. Čeho si člověk povšimne je to, že kupa postav, co uvede autorka na scénu, dojde nějakým způsobem ke smrti- násilné.. . Jasně, pár postav zůstat musí. Zlo je poraženo a svět se může nadechnout... Čteno hlavně kvůli gay lince v knize, která mě taky nijak neuspokojila...
Celá série je neuvěřitelná a Zaklínání světla je opravdu jejím zlatým hřebem. Kniha je živě, čtivě napsaná, napínavá, překvapivá a prakticky celou dobu ve mě vyvolávala emoce. Napětí, štěstí, úleva, strach, ... Všechny postavy jsou výborně napsané, mají mezi sebou skvělou chemii a máte o ně opravdu strach. Je vidět, že celá série je promyšlená a provázaná víc, než se zprvu zdálo. Všechny hlavní postavy máme šanci opravdu dobře poznat, ať už se jedná o jejich činy, tak o útržky jejich vzpomínek, myšlenky atd. Díky tomu je finále knihy prostě srdcervoucí a napínavé do poslední chvíle.
SPOLERY
Líbí se mi, jak je to celé zakončeno. S nadějí. Ale ne bez následků a hrdinové museli draze zaplatit. A některé věci se prostě nedají spravit kouzlem. I když se jedná o klasický příběh, tak na něm miluji i to, že není předvídatelný. A rozhodně se nedozvíme všechno, co bychom čekali.
Každá kniha je primárně věnovaná jednomu antarimu. První Kellovi, druhá Lile a tahle Hollandovi. Právě o něm se tady dozvíme nejvíc, abychom ho pochopili a patřičně tak ocenili závěr jeho příběhu a oběť, kterou přinese. Musím říct, že mě jeho osud velmi zasáhl a bolel.
Zkrátka, tuhle trilogii mohu jen doporučit!
Tak tohle... byla naprostá bomba. Když jsem knížku dočetla, došla mi veškerá slova. Jako úplně. Tahle série se stala mou srdeční záležitostí. Neznám snad lepšího autora než tady Victorii Schwab. Tohle byla pecka. Ještě dlouho potrvá, než mi děj přestane otravovat mysl a já se budu moci přesunout nad jinými úvahami. Čtěte tuhle sérii, opravdu stojí za to.
*SPOILER*
Konec byl velice zajímavý a řekla bych, že dokonce správný... až na jediné. Celou dobu jsem v podvědomí tušila, že Holland na konci zemře. Nečekala jsem ale, že mě to tolik bude bolet. Ve skutečnosti by mi jeho smrt tolik nevadila, kdyby umřel šťastný, kdyby jeho oběť stála za všechnu tu bolest, kdyby se bílý Londýn uzdravil a začal konečně vzkvétat. Ale on zemřel smutný a zničený... A to celkem zničilo mě.
Skvělý, skvělý, skvělý! Když jsem začínal číst první díl, tak jsem nečekal, kam až se v příběhu dostanu. Bylo to napínavý, skvěle se to četlo, postavy mě strašně bavily. Velice cenim, že se z toho nestalo další romantický fantasy, kde láska převažuje nad příběhem. Momenty překvapení a to napětí, mě mega bavilo. Originální a hodně boží fantasy, to už se dneska moc nevidí.
Tohle byla jedna z nejlepších sérií jakou jsem kdy četla. Krásná a klasická fantasy.
Děj začal přesně tam, kde skončil od druhého dílu takže to začala napínavě. Vlastně celé knížka byla nadupaná dějem. Pořád se tam něco dělo a bylo to hodně napínavé. Hlavně konec. Finální bitva byla úžasná. Bála jsem se, že mě zklame, ale nestalo se. Doufám, že se po něm dočkáme ještě nějaké knížky z toho světa. A podle pár vět z konce to vypadá, že autorka si nechala pár zadních vrátek.
Postavy jsem si oblíbila ještě víc, než to šlo. Nejvíc mě, ale překvapil Holland. Konečně jsem se o něm dozvěděla něco víc. Kell, Lila, Rhy a Alcurad byly opět skvělí.
Knížka má 600 stránek a já se bála, že se to bude táhnout. Ale jak jsem už psala tak knížka byla plná akce. Pořád nemůžu uvěřit, že je konec. Je neuvěřitelné jak moc jsem si ten svět, jeho postavy a děj oblíbila. K celé sérii se určitě ještě někdy vrátím abych si opět všechno užila (stejně se nejvíc těším na ten sarkasmus).
No páni to už je konec? Tak teď k hodnocení.
Co se celé série týče byla fantastická, čtivá, originální, nepředvídatelná i moudrá a vtipná. Obdivuji ten obrovský a magický svět, jaký vytvořila autorka a souhlasím že má talent který zaujme a vtáhne do děje a nepustí
K poslednímu dílu:
Jsem ráda za rozšíření obzoru o postavách a jejich minulosti. Dej se sice místy táhl a 2/3 byla teda přelusk ale pak to bylo napínavé a stalo za to až do konce i když konec splnil spíš doufání toho jak by to dopadnout mělo. Ale jsem za to ráda jelikož u téhle autorky nikdy nevíte:D
Pozor spoiler!
Začátek měl úžasný rozjezd ale pak to umírání jak na střídavém pásu to jsem si říkala "sakra tak už někdo fakt umře? Nebo jak to bude?" dej byl pak takový stejný jak si každej plácnul se smrtí. No musím říct že jsem ráda za konec protože po těch asi 600 stránkách bych byla naštvaná kdyby to dopadlo jinak :D
Až je mi líto že už je konec ale další knihy volají.
Jedno moudro z knihy nakonec
"Lidé si myslí, že dělám všechno proto aby mě smrt co nejrychleji našla. Jenže já nechci umřít. Umřít je jednoduché. Já chci žít. Člověk ale cítí život jen tehdy, když se přiblíží smrti. Jakmile se přiblížíš smrti dojde ti, že před tím si vlastně vůbec nezil. Klidně mi řekni že jsem se zbláznila ale podle me žijeme nejlip, když nám jde o všechno"
Lila Bardová :)
Možná to bylo místy malinko natahované a zasloužilo by si prokrátit, ale fakt jen mírně. Sérii Zaklínání světla pěkně doplnilo a ukončilo. I když musím říct, že po některých postavách se mi bude vážně stýskat. Victoria Schwab píše čtivě a i když u ní lze vykoukat nějakou inspiraci, vůbec to nevadí. to čtivé, napínavé, zábavné. Velmi mě bavil úsek odehrávající se na tajném tržišti (a postava Maris). 4 a půl.
Celá série neustále roste do krásy... děj má spád a i když se zrovna nic fyzicky neděje, vtahují čtenáře do knihy reálně popsané pocity postav, až z toho soucítění s nimi musíte někdy i plakat nebo se smát.
Victoria Schwab dokazuje, že je výbornou spisovatelkou a není tomu jinak ani u její trilogie Tvář magie. Za mě to je jedna z nejlepších fantasy, co knižní svět může nabídnout.
S posledním dílem přišly i obavy, že se musím s příběhem rozloučit. Kniha se mi četla velmi dobře; příběh byl napínavý, měl jiskru a překvapivé momenty, které zaručovaly, že jsem knihu nechtěla odložit. Romantická linka mezi Kellem a Lilou mi nevadila, byla příjemná a nenucená. Hodně mě zaujaly pasáže popisující Hollandovu minulost a i sám Holland v tomto díle byla zajímavá postava, která dostala více prostoru k tomu, aby se ukázala i jeho světlá stránka.
Trochu mě zklamal konec, bitva s hlavním nepřítelem byla sice dostačující, já ale čekala něco velkolepějšího. Za mě finále mělo až rychlý spád a moc jsem si to neužila. A je i škoda, že nebyly více prozkoumány jiné Londýny.
Poslední kapitola se nese v poklidnějším tempu a vše směřuje k uspokojivému konci.
Celou sérii ráda doporučím, jde o skvělé čtení, které nabízí čtenáři dávku skvělé a vzrušující fantasy.
Bohužel slabší díl od předchozích. Tato série je opravdu výborná, ale něco tomu chybělo nebo přebývalo. Konec mi přišel moc uspěchaný oproti zbytku, který se v některých částech hodně vlekl. Přesto dávám 4 hvězdy, protože námět a příběh byl dobrý a zajímavý.
4,5 nejslabší díl série, na mě byl zbytečně natahován, ale ani tak to sérii nepokazilo. Postavy byly stejně úžasné a konec byl krásně rozpracován, tak jak to mám ráda.
Autorovy další knížky
| 2021 |  Neviditelný život Addie LaRue |
| 2016 | Temnější tvář magie |
| 2014 | Archiv |
| 2017 | Divoká píseň |
| 2017 | Neobyčejní |
Jedna z mál trilogií z poslední doby, která mě celá držela a vážně bavila. Lehce jsem tu bojovala se středovou částí, kde se to na můj vkus trošku táhlo, ale jinak jsem spokojená.
Schwab si udržuje čtivý styl napříč všemi knihami (aspoň, co jsem zatím od ní četla) a umí být v budování děje a světa relativně originální. Což už dnes není vůbec snadné.
Vůbec mi nevadilo, že nějaká romance je v celé trilogii jen minimálně a z toho nejvíc tady, kde toho ani tak nebylo moc. Toho jsem přehlcená z jiných knih, takže mi to vůbec nevadilo. Jediné, co mě vážně nezaujalo, byly Hollandovy flashbacky, bez těch bych se klidně obešla. Jinak mi ale kniha, i celá série, opravdu sedla a bavila mě.