Tvoje dítě jako šance pro tebe
Zdeňka Jordánová
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284657/mid_tvoje-dite-jako-sance-pro-tebe-RXw-284657.jpg
4
125
125
Tvoje dítě. Je konečně na světě... Jaká událost. Jako by svět byl najednou jiný, než byl dosud, čekáš snad zázrak, čekáš, že se stane NĚCO... Máš dítě... Vše je nové a výjimečné. To nádherné a malé tělíčko, vyžadující zvláštní péči, obsluhuješ zpočátku s velkou úctou a ostychem. Pomalu si zvykáš na ten nový a zvláštní pocit jeho blízkosti. Slavnostní pocit pomalinku odchází. Již ho vnímáš jen občas, neboť nové se stává běžným. A teď je ta chvíle, kdy pochop, že tvoje dítě je totiž šance pro tebe! Šance dozvědět se o sobě všechno, šance pohnout se ve svém životě dál, šance poznat se a pochopit. Využij jedinečnou příležitost tohoto dokonalého zrcadla. Naslouchej svému dítěti a využívej jeho nekonečnou moudrost a jeho dokonalé přijetí. Již nikdy v životě tě nebude mít nikdo tolik rád a tolik ti důvěřovat. Již nikdy nikdo o tobě nebude tolik vědět a tolik tě znát... Tato kniha je již autorčina čtvrtá v pořadí a má všechny předpoklady se stát jejím nejúspěšnějším titulem.... celý text
Přidat komentář
Tahle se autorce povedla. Dobré příklady a rady pro rodiče i pro každého, kdo tráví čas s dětmi a chce jim rozumět nebo vědět, jak na ně. Pomohla.
"Rodičia, žite svoj život tak, aby ste boli hrdí na to, čo môžete svojim deťom o svojom živote ukázať, a robte to tak, ako najlepšie viete, a pochopte, že deti chcú byť s vami, lebo si vás vybrali, že sa od vás budú učiť. Pochopte ale tiež, že len deti sami sa rozhodnú, čo si z vášho života vyberú. Verte, že to, čo si vaše deti vyberú, či sa vám to páči alebo nie, bude pravdepodobne vždy to, čo ste ich svojim životom najviac učili."
"Verte, že vaše deti chcú byť s vami, chcú s vami zdieľať váš život, lebo chcú rásť a učiť sa. Chcú byť vo vašom živote dôležité, ale nie zas dôležitejšie ako vy sami. Robte všetko tak, aby to bolo najlepšie pre vás, pracujte na svojej vlastnej hodnote, a vaše deti budú šťastné. Chcú byť s vami, ale nechcú riadiť váš život."
Niektoré myšlienky či kapitoly sa mi zdali pekné, hrejivé a/alebo podnetné, pri iných som mala pocit, že sú naozaj až príliš "new age". Nepochybujem napríklad, že psychika môže zohrávať pri chorobách (ich liečbe, ale i spustení) určitú rolu, viniť však rodičov za všetko možné od atopického ekzému až po rakovinu ich potomka sa mi zdá cez čiaru. Dokonca ešte aj tehotenské nevoľnosti či rizikové tehotenstvá považuje autorka za niečo ako podvedomú reakciu matky, že svoje dieťa vlastne nechce. Veľmi rada by som ju videla, ako tieto svoje názory povie do očí niektorým konkrétnym mamičkám, ktoré poznám...
Čiže kniha sa mi v niektorých aspektoch zdala fajn, v iných som ju brala s dosť veľkou rezervou.
Kniha je bezesporu jedinečně poučná a změní Váš postoj a přístup k výchově a celkově dětem. Nabízí neobvyklý pohled na různé skutečnosti, které nepovažujeme za důležité nebo například stereotypně opakujeme stále stejnou nepravdu.
Doporučuji všem přemýšlivým. Mne osobně plno kapitol velmi obohatilo, ale s některými mám zase trochu problém a asi jsem je buď nepochopila, nebo nejsme na stejné vlně. Možná bych i volila jiný koncept knihy. Řeší velmi obsáhlé téma a popravdě mi tam dost věcí chybí.
Knihu by si měl přečíst povinně každý rodič. Jsem jí celá pohlcená a částečně rozpolcená. Kniha nám ukazuje nejen to jak si nás naše dítě vybere a s kým, ale jak nám celý život pak ukazuje sebe jako zrcadlo. To jak se chováme, jak lžeme sami sobě, to co do něj vkládáme.. všechno má svůj smysl, svůj záměr. Každé dítě je jiné a vždycky je dítě odrazem svých rodičů. Člověk by se dětem měl věnovat, ale neměl by se jim obětovat.. a určitě by jim to neměl nikdy vyčítat.. Milujme své děti takové jaké jsou... Jsou tady pro nás z nějakého důvodu, učme se od nich, jsou naše budoucnost a změní vám kompletně celý život...
"Již nikdy vás nebude nikdo tolik milovat, již nikdy vás nebude nikdo tolik potřebovat a již nikdo vám nebude nikdo tolik věřit jako vaše děti. Využijte tuto šanci, kterou jste sobě dali. Díky za toto velké setkání."
Jedna z klíčových knih mého života. Dnes, s odstupem pár let už je mnoho myšlenek z ní prakticky běžnou součástí téměř mainstreamu. Ale Zdenka udělala těmto myšlenkám do prostoru entrée. Stojí za to přečíst a popřemýšlet.
(SPOILER) Nehodnotím, protože jsem se ke knize dostala náhodou a nedokázala jsem ji dočíst. Určitě mi pomohla si ujasnit, že si mám víc stát za svým rozhodnutí, že budou dětí méně zmatené. A že je špatně, když je dítě středem vesmíru. Ale jinak hodně věcem nevěřím. Ani tomu, že je to volba dítěte, kdy se narodí, komu a jestli bude mít sourozence.. Ale ani tomu, že už jen tím, jaká bude naše reakce na zjištěné těhotenství, může ovlivnit celý život dítěte. Popravdě jsem přečetla 3/4knížky a až jsem z toho začala mít pocit, že každé dítě si do dospělosti ponese nějaké trauma (a asi ne jedno), protože se toho dá pokazit tolik..! Asi bych to nebrala vážně a tak doslova, jinak by se rodič musel zhroutit předem.. :)
Obsah úžasný, forma slabší. Pro mě příliš "americké", ale i přes to zajímavé.
Každý má a dostane to, co chce a potřebuje.
(2006)
Nečekala jsem, že toto čtení bude opravdu šance pro mě. O tom, zamyslet se nad tím, co jsem si do života přinesla apod. Některé příběhy mi ukázaly zrcadlo a realitu. Sice vám to nedá odpovědi na otázky týkající se těhotenství a porodu, ale zapřemýšlíte nad tím vším úplně jinak. Přirozeně.
Zkoušela jsem knihu dočíst do konce dvakrát, ale vzdala jsem to. Souvislosti je dobré hledat, ale některé postřehy mi přijdou příliš zjednodušující, napr. těhotenské nevolnosti jako odmítání apod.
Kniha mě zase hodně dala , obohatila mě...o různé úhly pohledu...Je to čtení filozofické , psychologické , s příběhy ze života nás obyčejných lidí...Proto toto čtení nemusí každému vyhovovat...
Výborná kniha s několika Aha! momenty to mne. Člověk musí být už otevřený, aby chápal. A hlavně přijmout zodpovědnost za svoje okolnosti.
Nedávala bych to jako knížku pro nastávající rodiče.
Tvoje dítě vnímám spíš jako šanci pro naše vnitřní dítě. Často ho máme stále zamrzlé a bolavé uvnitř dospělého těla.
S knihami autorky jsem se potkala už v minulosti, ale neoslovily mě. Tato mi byla doporučena kamarádkou v situaci s "pubošem" v rodině. Pomaloučku si to dávkuji, poznávám i sebe. Oslovila mě. Už jsem asi "dorostla"...
Rozumím tomu, co píše Between o 3 komentáře níže. On opravdu může být rád, že to nechápe a ty věci popsané jsou mu cizí. Když jsem kdysi dostala knížku Souvislosti, nechápala jsem a říkala si, co je to za bláboly. Pak jsem ze zvědavosti nakoukla do knihy Muž nebo žena? a najednou se to všechno otevřelo a všechno začalo zapadat do sebe... Forma je opravdu zvláštní a chápu, že mnohým nesedne. Ale mnoho věcí popsaných je hodně trefných a tvoří to takovou dobrou skládanku. Je to ale skládanka pro ty, kteří popisované prožili nebo prožívají. Ostatní, vyrovnání a sebevědomí jedinci bez traumat tam tu skládanku asi spíš neobjeví.
Pro mne velice přínosná kniha vedoucí k zamyšlení nad vztahem k své dceři. Nejvíc mi utkvěla myšlenka (volně cituji): Ujasněte si své záměry. Děti vše vytuší, ví, kdy lžete a proto říkejte a dělejte jen to, co si opravdu myslíte a co je v souladu s Vaším přesvědčením.
Úžasná kniha, díky níž jsem spoustu věcí ze svého života pochopila. Navíc si odnáším tipy, jak přistupovat ke své dceři. Určitě si ji s odstupem času přečtu znova.
Dočetl jsem jen na 60. stránku. Na víc jsem neměl a kdybychom nečekali dítě, tak jsem to zahodil mnohem dřív.
Celé (tedy to co jsem přečetl) by se to dalo shrnout do jedné věty: Nevymlouvej se a uvědom si, že jsi pánem svého života.
Tohle je zaobaleno do spousty podivných příběhů a rádoby odlišných situací, jejichž počátek mi připadá dost absurdní. Přesto jsem si říkal, čti dál a poznáš jiný pohled na svět. Příhoda pána, kdy si "pamatuje" jak je vajíčko a na něco čeká, jehož pointou je, že si nevšiml, že už je oplodněný, tak to mě dostalo do kolen. To už bylo příliš.
Asi jsem měl tu "smůlu", že jsem měl dokonalé rodiče, kteří mi nevytvořili mindrák, či nějakou psychickou anomálii, která by mne trápila a holt nejsem schopen tyhle věci chápat. Nedávno mi moje máma na trochu podobné téma řekla "Buď rád, že to nechápeš." a já opravdu jsem rád, že nechápu co všechno lidi řeší a čím se zabývají.
Přestože z mého pohledu naprosto nesmyslná forma, tak i tak věřím, že to možná někomu, kdo se sám najde v těch příbězích, otevře oči a bude to pro něj mít přínos. Ostatně podle předešlých komentářů je zřejmé, že si to své publikum našlo.
Nejdříve jsem si musela zvyknout na styl psaní a na to, že kniha se nedá přečíst na jeden zátah, ale je dobré o jednotlvých myšlenkách přemýšlet. Ale teď ,když už jsem na konci, tak je mi to líto a uvažuji o přečtení dalších knih této autorky. Knížku můžu vřele doporučit
Štítky knihy
psychologie sebepoznání, sebepoznávání vývoj a výchova dětí rodiče a děti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tvoje dítě jako šance pro tebe |
| 2005 | Poznej svůj cíl |
| 2009 | Spratek |
| 2006 |  Já řídím aneb Cesta životem ve svém vlastním autě |
| 2007 | Souvislosti |
Kniha slibuje velké prozření, vyřešení mnoha otázek, problémů a nabízí často originální náhledy na problematiku výchovy a rodinných vztahů. Na svou dobu byla asi dost pokroková, často v souladu s kontaktním a respektujícím rodičovstvím. V dnešní době (2023) neobsahuje nic moc převratného.
Na můj vkus je obsah hodně abstraktní, duchovní, ezoterický, nedomyšlený, zjednušený a vlastně ne moc nápomocný.
Většina kapitol má svou logickou část s jistým terapeutickým potenciálem. Zároveň ale obsahují protichůdnou ezo část, ve které se vlastně nic užitečného čtenář nedozví (např. pokud se nedaří početí dítětě, autorka tvrdí, že rodiče dítě doopravdy nechtějí. Jakmile si uvědomí, proč tomu tak je, dítě přijde). Celý text je protkán osobními zkušenostmi autorky, která má ke každému problému asi tisíc zkušeností a osobních setkání.
Co se mi líbilo:
+ myšlenka, že si dítě vybírá rodiče
+ krátké kapitoly věnované výrazným milníkům života
+ je potřeba převzít zodpovědnost za své rozhodnutí, být k dítěti upřímný a vyřešit si svá vlastní traumata
+ způsob porodu ovlivňuje náš život
+ autorka zmiňuje potřebu nastavení hranic a respektování potřeb rodičů
+ přizpůsobit prostředí dítěti
A co mi vadilo, s čím nesouhlasím:
- autorka často mluví o "uvědomění si souvislostí" a bere to za všespásné řešení, už ale neradí, jak na to
- homosexualitu prezentuje jako volbu a reakci na výchovu
- neobsahuje žádné zdroje či vědecky podložená fakta
- všechny nemoci dítěte svádí na psychosomatiku a viní tedy rodiče za jakýkoli problém
- nevolnosti v těhotenství jednoznačně přisuzuje odmítání dítěte, neschopnost počít dítě zase kategorizuje jako nechtění
- tvrdí, že strach matky při těhotenství způsobí postižení dítěte
- tvrdí, že oběti (v podstatě čehokoli) si za vše mohou samy
- často zaměňuje příčinu a následek
- sice podporuje kojení, ale sama vlastně moc dlouho nekojila, propaguje užitečnost dudlíku a UM
- vypadá to, že lidé (rodiče) nemají nárok na rozporuplné pocity, nevědomost, nejistotu
- nenabízí žádné praktické rady (Nedovolte, aby se sourozenci srovnávali! Pochopte souvislosti. Pochopte sny.)
- tvrdí, že za alergie si člověk může sám