Ty vole se neříká
Dagmar Pecková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/549950/bmid_ty-vole-se-nerika.png
4
2
2
Ten pocit, když vám v hlavě najednou problikne okamžik z dětství. Jak to tehdy vlastně bylo? Vzpomínky se začnou drát ven z podvědomí a z jednotlivých úlomků se najednou utvoří kratičké kapitolky života. Vtipné i smutné… i ty, které měly raději zůstat zapomenuty. Život na výsluní se všemi stíny na duši. Vlny slávy a propadů. Svět divadel, koncertních sálů i rodinných chvil. Vše v poklusu s minutovníkem v hlavě. Jak být světovou pěvkyní, milující a milovanou ženou nebo snad dokonce perfektní matkou? Návod k tomu všemu v této knize rozhodně nehledejte. Snad jen úsměvný nadhled nad životem, který mezi prsty profičí jako blázen, rozdávaje přitom plnými doušky štěstí, lásku, bolest i smrt. Napsala jsem 101 kratičkých příběhů ze svého života, které vám nyní předkládám. Střípky z dětství, šílenost puberty, naivní představy o práci u divadla, cestu na světová jeviště, půtky s podprůměrností i pomoc velkorysých. Snad se při čtení nudit nebudete. Stejně jako jsem se za celý život nenudila já.... celý text
Přidat komentář
Kariéru operní pěvkyně a dnes i herečky a festivalové manažerky Dagmar Peckové (*1961) sleduji už více než třicet let. Mám doma většinu jejích nahrávek, párkrát jsem ji viděl v opeře nebo na koncertech a také v divadle na Mistrovské lekci, kde hraje Marii Callas, a v televizi v záznamu hry Carmen Y Carmen; rád se dívám na rozhovory s ní nebo je čtu – vždy je v nich upřímná, otevřená a vtipná. Četl jsem knižní rozhovor s Lukášem Kutou Pecková. Dítě štěstěny (Argo, 2018) a v roce 2021 jsme se i osobně setkali a těším se na setkání další. A spojuje nás stejné rodné město, Chrudim. Teď vydala Dagmar Peckova knihu Ty vole se neříká, která obsahuje 101 příběhů z jejího života, 101 krátkých kapitol vždy ani ne na dvě strany, jakýchsi uzavřených minipříběhů, často s pointou, upřímných a nejednou i velmi vtipných. Není to tedy souvislá autobiografie, autorka však začíná dětstvím a přes studia na Pražské konzervatoři a první úspěchy v karlínské operetě projde svou zářivou operní kariéru až k dnešku, kdy vede festival Zlatá pecka a věnuje se i činohře.
Zavzpomíná na maminku a babičku, na dětství a školní léta v Medlešicích u Chrudimi, na studia a své začátky, na to, jak ji v Národním divadle odmítl dirigent Zdeněk Košler, což ji v polovině 80. let přivedlo do Drážďan a pak do Berlína. Postupně se rozběhla její světová kariéra, která ji od 90. let zavedla na prestižní operní scény a do koncertních síní v Evropě, Americe, Japonsku, Izraeli či Austrálii a ke spolupráci s renomovanými dirigenty, režiséry či klavíristy. Připomene slavná jména i půvabné historky, třeba jak si zapomněla vzít do Izraele šaty a musela utratit majlant za nové a od té doby při každé cestě ctí pravidlo šaty – noty – boty, tedy co si nezapomenout s sebou. Nevynechá ani soukromí a první dvě nezdařená manželství a naopak vydařené třetí, to, jak se jí podařilo skloubit mateřství (má syna a dceru) s operní kariérou, což nebylo jednoduché, život v Německu, jak se naučila vařit, začátky festivalu Zlatá pecka i své činoherní role a vlastně druhou kariéru. Nebo to, jak si jedna divačka stěžovala, že ve hře Carmen Y Carmen zazní "ty vole".
Upřímná a čtivá knížka je důkazem nezdolnosti Dagmar Peckové, její lásky k hudbě, k rodině a k naplněnému životu, jemuž se samozřejmě kromě vrcholů nevyhýbají ani problémy, s nimiž je ale potřeba si poradit a jít dál.
Ty vole se neříká
Příběhy ze života Dagmar Peckové. Ukáže nám, jaká byla jako dítě, puberťačka, manželka, matka, a především pak světová pěvkyně. Vzpomínky úsměvné i smutné.
Moc ráda čtu životopisné knihy i o lidech, o kterých toho moc nevím. Právě díky takovýmto knihám, i když povídkovým, poznám mnoho zajímavých osobností. Nejinak tomu bylo i tentokrát.
Dagmar Peckovou jsem poprvé zaznamenala už před desítkami let, kdy si moje spolužačka ostříhala vlasy na krátko, protože chtěla být podobná svému pěveckému vzoru – právě paní Dagmar. A ač poslouchám jiné hudební styly, paní Peckovou často ve svém životě „nepotkám“, mám jí spojenou jen s onou historkou. Teď jsem díky její knize mohla odhalit více z jejího života. A setkání to bylo opravdu příjemné.
Při čtení můžete vypnout, zapomenout na své problémy a jen odpočívat. Určitě se pobavíte, podivíte, posmutníte, ale spoustu věcí i zjistíte. Připadá mi, že autorka píše tak, jak mluví, na nic si nehraje a díky tomu mi byla celá kniha tak nějak bližší, lidštější.
Někdy mi přišlo, že by mohly být povídky delší, více propracovanější, ale nakonec jsem si uvědomila, že jim to v téhle délce vlastně strašně sluší.
Zahoďte své problémy za hlavu a pojďte si odpočinout u vyprávění světové divy.