Ty vole se neříká přehled
Dagmar Pecková
Ten pocit, když vám v hlavě najednou problikne okamžik z dětství. Jak to tehdy vlastně bylo? Vzpomínky se začnou drát ven z podvědomí a z jednotlivých úlomků se najednou utvoří kratičké kapitolky života. Vtipné i smutné… i ty, které měly raději zůstat zapomenuty. Život na výsluní se všemi stíny na duši. Vlny slávy a propadů. Svět divadel, koncertních sálů i rodinných chvil. Vše v poklusu s minutovníkem v hlavě. Jak být světovou pěvkyní, milující a milovanou ženou nebo snad dokonce perfektní matkou? Návod k tomu všemu v této knize rozhodně nehledejte. Snad jen úsměvný nadhled nad životem, který mezi prsty profičí jako blázen, rozdávaje přitom plnými doušky štěstí, lásku, bolest i smrt. Napsala jsem 101 kratičkých příběhů ze svého života, které vám nyní předkládám. Střípky z dětství, šílenost puberty, naivní představy o práci u divadla, cestu na světová jeviště, půtky s podprůměrností i pomoc velkorysých. Snad se při čtení nudit nebudete. Stejně jako jsem se za celý život nenudila já.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ty vole se neříká. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Kariéru operní pěvkyně a dnes i herečky a festivalové manažerky Dagmar Peckové (*1961) sleduji už více než třicet let. Mám doma většinu jejích nahrávek, párkrát jsem ji viděl v opeře nebo na koncertech a také v divadle na Mistrovské lekci, kde hraje Marii Callas, a v televizi v záznamu hry Carmen Y Carmen; rád se dívám na rozhovory s ní nebo je čtu – vždy je v nich upřímná, otevřená a vtipná. Četl jsem knižní rozhovor s Lukášem Kutou Pecková. Dítě štěstěny (Argo, 2018) a v roce 2021 jsme se i osobně setkali a těším se na setkání další. A spojuje nás stejné rodné město, Chrudim. Teď vydala Dagmar Peckova knihu Ty vole se neříká, která obsahuje 101 příběhů z jejího života, 101 krátkých kapitol vždy ani ne na dvě strany, jakýchsi uzavřených minipříběhů, často s pointou, upřímných a nejednou i velmi vtipných. Není to tedy souvislá autobiografie, autorka však začíná dětstvím a přes studia na Pražské konzervatoři a první úspěchy v karlínské operetě projde svou zářivou operní kariéru až k dnešku, kdy vede festival Zlatá pecka a věnuje se i činohře.
Zavzpomíná na maminku a babičku, na dětství a školní léta v Medlešicích u Chrudimi, na studia a své začátky, na to, jak ji v Národním divadle odmítl dirigent Zdeněk Košler, což ji v polovině 80. let přivedlo do Drážďan a pak do Berlína. Postupně se rozběhla její světová kariéra, která ji od 90. let zavedla na prestižní operní scény a do koncertních síní v Evropě, Americe, Japonsku, Izraeli či Austrálii a ke spolupráci s renomovanými dirigenty, režiséry či klavíristy. Připomene slavná jména i půvabné historky, třeba jak si zapomněla vzít do Izraele šaty a musela utratit majlant za nové a od té doby při každé cestě ctí pravidlo šaty – noty – boty, tedy co si nezapomenout s sebou. Nevynechá ani soukromí a první dvě nezdařená manželství a naopak vydařené třetí, to, jak se jí podařilo skloubit mateřství (má syna a dceru) s operní kariérou, což nebylo jednoduché, život v Německu, jak se naučila vařit, začátky festivalu Zlatá pecka i své činoherní role a vlastně druhou kariéru. Nebo to, jak si jedna divačka stěžovala, že ve hře Carmen Y Carmen zazní "ty vole".
Upřímná a čtivá knížka je důkazem nezdolnosti Dagmar Peckové, její lásky k hudbě, k rodině a k naplněnému životu, jemuž se samozřejmě kromě vrcholů nevyhýbají ani problémy, s nimiž je ale potřeba si poradit a jít dál.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ty vole se neříká v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
Ty vole se neříká
Příběhy ze života Dagmar Peckové. Ukáže nám, jaká byla jako dítě, puberťačka, manželka, matka, a především pak světová pěvkyně. Vzpomínky úsměvné i smutné.
Moc ráda čtu životopisné knihy i o lidech, o kterých toho moc nevím. Právě díky takovýmto knihám, i když povídkovým, poznám mnoho zajímavých osobností. Nejinak tomu bylo i tentokrát.
Dagmar Peckovou jsem poprvé zaznamenala už před desítkami let, kdy si moje spolužačka ostříhala vlasy na krátko, protože chtěla být podobná svému pěveckému vzoru – právě paní Dagmar. A ač poslouchám jiné hudební styly, paní Peckovou často ve svém životě „nepotkám“, mám jí spojenou jen s onou historkou. Teď jsem díky její knize mohla odhalit více z jejího života. A setkání to bylo opravdu příjemné.
Při čtení můžete vypnout, zapomenout na své problémy a jen odpočívat. Určitě se pobavíte, podivíte, posmutníte, ale spoustu věcí i zjistíte. Připadá mi, že autorka píše tak, jak mluví, na nic si nehraje a díky tomu mi byla celá kniha tak nějak bližší, lidštější.
Někdy mi přišlo, že by mohly být povídky delší, více propracovanější, ale nakonec jsem si uvědomila, že jim to v téhle délce vlastně strašně sluší.
Zahoďte své problémy za hlavu a pojďte si odpočinout u vyprávění světové divy.