Týdny
Olga Stehlíková
Nikde není určeno, že úkolem poezie je sdělovat krásu. Zvláštní blaho působí i pohyb drátěného kartáče proti srsti, tedy poezie, která ukazuje naši slabost. Verše, které přesně zaznamenávají, kde a jak v životě selháváme, do jakých propastí jsme se vrhli a proč. Vyzrálý básnický debut strašnické básnířky přináší napětí, nejistotu, vzrušení. A možná uvolnění. Možná.... celý text
Přidat komentář
Nejsem vyloženě čtenář poezie, ale sbírka Olgy Stehlíkové i ona sama mě zaujala na čtení před Magnesiou Literou. Její Týdny jsou civilní výpovědí a básněmi plných obyčejných věcí, pro každý den jich tam je pár. Tedy kromě neděle, to si prý má čtenář básnit sám :) Dost jich je o fádních stránkách života, které máme ale všichni vlastně moc rádi. Dost jich je smutných a o lidských selháních. Autorka umí uhodit hřebík na hlavičku, vystihnout atmosféru v pár písmenech. Pěkně se mi to četlo.
Civilní, prožitá poezie s množstvím zadrhnutých veršů, ale také s několika ostrými postřehy vypozorovanými skrz vlastní život. Zpověď maminy v nejlepších letech, v dobrém i ve zlém. Přirovnání ke kartáči v anotaci sedí stejně dobře jako doznání, že báseň by měla být aspoň trochu trapná a rozpačitá. Jeden z nejlepších básnických debutů za posledních pár let.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2022 | Mojenka |
2019 | Kluci netančej |
2014 | Týdny |
2021 | Já, člověk |
2014 | Nejlepší české básně 2014 |
Perfektně napsané. Ten, kdo si myslí, že životy téhle doby v těchto končinách jsou často nepříjemně přiskříplé a vědomí pozemšťanů polospící, by tu asi našel hodně inspirace. Radosti a vřelosti se během týdne úplně nedostává, ani zápalu ne, zato bezmoci a bezradné prázdnoty je k vidění přehršel. Láska k dětem má sílu, ale svírá bolestně srdce, dospělí se klamou anebo se bezobsažně potkávají, stáří a nemoc dodá bezmoci ještě korunu. Dokonce i laskavá atmosféra v rodině je jen placebo, s nímž si poranění dospělí chladí bolístky. Docela drsné kartáčování.