Tygře, tygře, žhavě žhneš

14.06.2023

Konečně po dlouhé době poezie přístupná čtenáři, která se dá pochopit. Čtení jsem si užila.

22.03.2023

Nízké hodnocení dávám pro mizerní překlad, ne kvůli poezii W. Blakea. Překladem se úplně vytrácí kouzlo Blakeových básní. Příště jen v originále.

25.08.2022

Tygře, tygře, rudě žhnoucí
lesem černým za noci,
čí ruka nesmrtelná
tu tvou hrůznou krásu stvořila?

Přečteno hlavně kvůli Mentalistovi :o).

20.05.2022

Tato sbírka mě zrovna neoslovila a obávám se, že to bylo překladem. Kupříkladu báseň, která dala této sbírce název, má v originále jedinečnou atmosféru, která se v překladu zcela vytratila.

Ze...

Tyger! Tyger! burning bright
In the forests of the night,
What immortal hand or eye
Could frame thy fearful symmetry?

...se stalo...

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

Rýmuje se to hezky a i podstatou to odpovídá, ale atmosféra je nějak pryč. Říkám to opravdu nerada, ale tuto sbírku je skutečně lepší číst v originále.

02.12.2021

Intenzivní a nadčasové. Poezie, kterou chcete prožívat a upíjet plnými doušky.

Vždyť láska o sobě jenom ví,
jen z rozmaru druhé spoutává,
jen pro radost o klid připraví
a z ráje peklo dělává.

(...)

Motýle,
tvůj letní let
bezděčně jsem
ti rukou smet.
Jako ty
sám motýl jsem?
Ty jako já
jsi člověkem?

(...)

Láska k harmonii lne,
naše duše ovine,
když tvé větve našly mé,
kořen dotk se kořene.

(...)

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?

(...)

Láska je v soucitu se vším trápením,
v útěše dané cizí bolesti:
v temnotách noci a zimním sněžení,
v nahých a štvaných — zkus ji nalézti!

(...)

Nikdy lásku nechtěj říct,
nelze ji říct úplně,
neboť vánek vane vždy
tiše, neviditelně.
Přiznám se k ní, přiznám se k ní,
přiznám se upřímně;
hrůzou div že neumřu —
a uteče ode mě!
Jen utekla ode mě,
už poutník kolem jde,
tiše neviditelně —
neřekla mu ne!

(...)

Hoch, co tam umřel na lásku svou,
dívka v svém chladu navždy už spící
zas povstanou z hrobu a jdou,
kam táhne to mou milou slunečnici.

Já se omlouvám, ale… Ale kdo k čertu včlení do výběr z poesie umělce „úryvek“ o obsahu dvou strof z básně, která jich má dohromady, pozor, třináct! Netroufám si říct, na koho je záhodno být více naštvaný, na barbarství redaktora, že něco takového dopustil, nebo na překladatele, že k něčemu takovému svolil užít jeho překlad. Každopádně to je podle mne barbarství. Člověk by něco takového pochopil ještě tak u (z tvorby daného básníka) Knihy Thel, která má tuším pětadvacet, či snad více strof a to podstatně složitějších, jsou jasně členěny a jedná se o relativně dlouhou narativní báseň. Ale vážně, William Bond? Chjo… Už to mne naštvalo dost na to, abych toto konkrétní dílo (pro jistotu házím ISBN, aby bylo jasno o čem hovořím 978-80-274-1393-5) hodnotil méně než kladně. Ale ono je toho více.

Srovnejme tuto knihu s knihou – taktéž dostupnou jakožto elektronická kniha zdarma – Svět v zrnku písku. Řekněte mi, že Valjův překlad, ač, nemýlím-li se, starší, není mnohem lepší? Nevím, snad ani nejde o přesnost překladu – ta je v obou případech tristní, ale za to nemohou ani tak překladatelé, jako spíše specifika básníkova jazyka – jde mí o poetiku, o magičnost, která z Blakeovy geniálně šílené poesie přímo prýští. Zdá se mi, že Valja prostě vystihl danou poetiku lépe.

Nejsem ani příliš spokojen se řazením básní, ale to už je patrna vedlejší. Netuším proč byly seřazeny tak jak byly seřazeny a nepovažuji to za nejlepší cestu, ale budiž.

Na druhou stranu jsem samozřejmě rád, že je tímto textem zpřístupněno několik dalších básní tak mimořádného básníka, jakým jistě Blake byl. Doporučuji spíše přečíst Svět v zrnku písku, ale asi je dobré, že jsou zdarma dostupné hned dvě sbírky výřezu Blakeova díla.

Mimochodem, kupodivu hodně se mi líbil překlad Viděl jsem kapli ze zlata. Líbil se mi (snad jako jediný) více než Valjův. Ta báseň je prostě… mno… divná. Patří mezi bezesporu nejerotičtější, takže je trochu zvláštní, že mne jako malého zaujala nejvíce vedle Tygra a Beránka. Byl jsem zvláštní dítě…

05.07.2021

William Blake - člověk, jehož strofy se mohou číst pořád dokola a pokaždé jsou jiné a přináší nové poznání. Jeho básně jsou krásné, čtivé, hluboké a přitom velice povznášející, živé a metaforické. Jsou 200 let staré a pořád mají neskutečnou sílu.

Můžu jedině doporučit, a kdybych se mohla vrátit v čase na základku, do časů, kdy jsme si museli vybrat básničku, naučit se ji a přednést v rámci hodin českého jazyka, tak nyní bych si právě vybrala nějakou báseň od Williama Blakea (mohl by to například být Tygr, Motýl nebo Jedovatý strom), sice je to možná smutné ale myslím, že bych se nepotkala s nikým, kdo by měl stejnou báseň jako já :P

Malá ukázka a návnada:

Věčnost
Kdo radost k sobě připoutá,
otrhá křídla života.
Kdo ale radost políbí v letu,
rozbřesk věčnosti zažije tu.

Kdo radost pojistí si klíči,
okřídlený život zničí.
Kdo ale radost políbí v letu,
v rozbřesku věčnosti ožije tu.


Růžový keř
Pěkné kvítko dostávám -
máj nezná takovou bylinu.
Řek jsem jim: "Růžový keř mám."
A podal jsem ji dalšímu.

Pak jsem šel k růži do zahrady,
abych byl ve dne v noci u ní.
Obrátila se ke mně zády -
žárlí a pro mě má jen trní.

05.04.2021

“Ráno vesnice dokola celá se točí,
znovu omílá všechno, co stalo se v noci;
jen k přátelům Mary by vstávala ráda,
už nikdy však nenajde kamaráda...”

09.03.2021

„Neznám nic, jen své poslání! – Věčné světy otevírat, / otevírat nesmrtelné oči člověka dovnitř, / do světů myšlenky, do věčnosti / rozpínající se v Božím nitru, lidské imaginaci!“
/Jeruzalém/

Tvrdohlavý, nespolehlivý, arogantní, podivínský – nepřizpůsobivý William Blake, známý svou „jinakostí“ – rebel, někdo by řekl, vizionář, avantgardní umělec, a právě proto žil nepochopený na periferii tehdejšího uměleckého světa.

„A každý výkřik člověka / a každé dětské zděšení / a každé „Nesmíš!“ zdaleka / řetězem mozku pro mě zní.“ …
/Londýn/

Umanutý … sdělit nesdělitelné zážitky, vzbudit úžas symbolikou slov, přiblížit se k něčemu neznámému, nepoznatelnému, transcendentnímu, za pomocí spousty úžasně imaginárních obrazů …

„Viděl jsem kapli ze zlata, / ale dovnitř se všichni báli, / mnozí tam stáli před vraty, / ale jen modlili se a bědovali.
Viděl jsem, jak se vztyčil had / mezi pilíři jako sníh / a do dveří bil a bil a bil, / až praskly v zlatých veřejích.
Pak po nádherných cestičkách, / perlami, rubíny dlážděných, / celé své slizké tělo vlek až k oltáři jako sníh
a vším svým jedem pozvracel / víno s chlebem v těch dnech. / Tak šel jsem radši do chlívka / a ke sviním si leh.“
/Viděl jsem kapli ze zlata/

Hledající … prostor mezi vnímanou skutečností a skutečností opravdovou, ten prolínající se prostor, kde je chaos, a proto tam je život a spousta prostoru pro jeho poezii …

„Mládí radosti, pojď sem, / a pohleď na rozbřesk dne, / obraz pravdy zrozené.
Mrak rozumu, temné hádky, / pochyby nevrátí se zpátky.
Hloupost, temné bludiště, / kořeny má spletité.
Co jich do něj popadalo!“ …
/Píseň starého barda/

Sugestivní … hrající si se čtenářem, protože, paradoxně, někdy žádný hlubší význam nenajdete, někdy opravdu jde jen čistě o sugestivní projev, bez kontextu, jen silná touha sdílet, zážitek, myšlenku, zkušenost, radost, smutek, emoce …

„Dobří se na dojem dají nachytat, / o sebe nedbají; /teprve zkušenost je naučí — / zloduchy v kleci spoutají.
Pak lotr začne cenit zub / a pokrytec jen nářky zná; / přátelé prozradí své úmysly / a orel od sovy se rozpozná.“
/Motto k písničkám nevinnosti a zkušenosti/

06.03.2021

Krása, jedním slovem. O básních můžu mluvit buď hodiny, nebo vůbec. Tady vyberu to druhé a k tomu jeden úryvek.
"Láska je v soucitu se vším trápením,
v útěše dané cizí bolesti:
v temnotách noci a zimním sněžení,
v nahých a štvaných - zkus ji nalézti!"

03.03.2021

Tato Blakeova sbírka básní obsahuje jeho báseň nejznámější, totiž Tygra:

Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo kdy smrti vezme moc
a dá ti strašnou souměrnost?

Krásná báseň, kde se Blake zamýšlí nad tím, jak je možné, že Bůh vedle beránka také stvořil nebezpečného tygra. Jenže jak se píše v knize Jobově:
To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme? (Jób, 2:10)

Tygr je pak symbolem lidí dravců (nejde tady o to zvíře jako takové, to zlé určitě není), lidí, kteří baží po krvi nevinných. Jób je myslím odpovědí na Blakeova Tygra. Utrpení je téměř nevyhnutelné, protože lidé mají svobodnou volbu zda budou tygrem či beránkem.
Další báseň, která mě zaujala je Nikdy lásku nechtěj říct:

Nikdy lásku nechtěj říct,
nelze ji říct úplně,
neboť vánek vane vždy
tiše, neviditelně.

Myslím, že ono je skutečně někdy velmi obtížné slovy popsat to, co se nazývá láska. Ta se skutečně musí žít, a jedině tak se realizuje, milostné dopisy jsou vždy jen doprovodem konání lásky.

16.02.2021

Jedna z básní vystihující postoj k żivotu; ( ve Francii rudne Paříž krví a v Anglii W.B. básní o Věčnosti.
Citace : Věčnost
" Kdo radost k sobě připoutá,
otrhá křídla života.
Kdo ale radost políbí v letu,
rozbřesk věčnosti zažije tu.

Kdo radost pojistí si klíči,
okřídlený život zničí.
Kdo ale radost políbí v letu,
v rozbřesku věčnosti ožije tu.

Působivé, jen si vybrat a žasnout.

Byť k tomu nemám velké vlohy, impulsivně jsem se pustil do knihy poezie, protože mě zaujal název díla. O to víc mě potěšilo, že je e-kniha k dispozici zdarma a navíc má úžasně pruhovanou obálku, což se mi hodí do čtenářské výzvy. Kniha není dlouhá a některé verše byly docela fajn. Jako proložení paralelně rozečteného Kulhánka ideální.

Taky neumím sehnat, v žádném knihkupectví ani antikvariátu...

Nemohu knihu sehnat nikde. Četl sem v nemocnici jen část.