Typographia 2. Fotosazba
Oldřich Hlavsa , Karel Wick
Kniha navazuje na publikaci Typographia – písmo, ilustrace, kniha, liší se však od ní jak náplní, tak vnitřní koncepcí. Vychází ze zhodnocení písem, ilustrací a knih klasické éry knihtisku, aby mohla analyzovat současnou situaci písma a tisku ve vztahu ke knize dneška a zítřka především z hlediska změn vyvolaných nahrazováním knihtisku fotosazbou. Jádrem knihy jsou ukázky písem, konfrontující klasické latinkové abecedy s novými abecedami, které vznikly pro potřebu fotosazby. Použití písem je ukázáno v návrzích typografického řešení grafických úprav knih a tisků, včetně ilustrací v různých typech publikací, s důrazem na volbu a rozvržení písma a ilustrace. Textová část pojednává též o problematice vztahu fotosazby k písmu, knize a ilustraci a o grafické úpravě publikací různého charakteru. Určeno čtenářům se SŠ i VŠ vzděláním z oboru polygrafie, typografie, užité grafiky, výtvarného umění, knižní kultury a pro pracovníky nakladatelství a tiskáren.... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha, ktorá vyšle vtedy, keď sme o počítačoch nemali ani tuchu a bežne sme v tlači videli 2, maximálne 3 rôzne fonty písma. Tu sa odrazu na mňa vyrojilo množstvo fontov. Jeden krajší ako druhý. Grafická stránka tejto knihy si zaslúži absolutórium!
Nezbývá než pokračovat v chvalozpěvu, jaký jsem pěl na Typographia 1. Oldřich Hlavsa a Karel Wick se opět rozmáchli a udělali si vznešený a strhující výlet do světa fotosazby. A nás, čtenáře a milovníky knih, vzali s sebou.
Musím říct, že od té doby, co jsem měl možnost takového Setkání s umem typografickým, se dívám do tiráží nejen na ilustrace, ale i na typografii a sazbu, aby člověk věděl, s kým má tu čest. Fotosazba nabízela samozřejmě ještě větší možnosti než tisk z výšky, o kterém byl první díl. A paradoxně až tady si člověk uvědomí sílu a neuvěřitelnou technickou náročnost té předchozí knihy, když je každý strana vlastně originál. U fotosazby je to už trochu jednodušší, což neznamená, že je možné přestat klást umělecké požadavky na výtvarnou stránku knih. Vůbec ne. Naopak.
A ještě jedna věc mne vlastně překvapila - na to, jaké politické a ideologické škváry se za normalizace vydávaly, musím říct, že úroveň úpravy knihy jako oboru byla zcela v duchu 60. let na světové úrovni. A tu mj. zajistil právě Oldřich Hlavsa. Skvěle, opět klobouk dolu!