Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341832/mid_tyranie-20-lekci-z-20-stoleti-FxP-341832.jpg
4
739
739
Jeden z předních intelektuálů současnosti, historik Timothy Snyder, přichází po velkých historických pracích Krvavé země a Černá zem s příspěvkem k aktuální debatě o dalším osudu liberální demokracie. Dvacet lekcí z evropských dějin 20. století ukazuje, že kolaps společnosti, demokracie a morálky i naše osobní selhání v podmínkách politických krizí nejsou nic nepředstavitelného. Naši rodiče a prarodiče, vedeni iracionálními mýty fašismu, nacismu a komunismu, budovali zdi proti znepokojivým globálním hrozbám. Určitě nejsme chytřejší než oni, máme však výhodu, že se z jejich zkušenosti můžeme poučit a nastupujícím tyraniím včas vzdorovat. Podle Snydera je k tomu teď, v podmínkách současného politického vývoje v Americe i v Evropě, ta pravá chvíle.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2017 , Paseka , ProstorOriginální název:
On Tyranny: Twenty Lessons from the Twentieth Century, 2017
více info...
Přidat komentář
Dobrá knížka ale spíše pro ty mladší, kteří nemají takové znalosti v dějinách a politologii... pro ty z nás, kdo se o tuto problematiku více zajímají nejde o nějakou přelomovou knížku ... ale je dobré si někdy přečíst takové sumárum všeho :-)
Dostal jsem ji od kamaráda, nutno říct, že jsem ji četl opravdu kouskovaně po jednotlivých kapitolách. Tohle je přesně "záchodovka". Prostě čtu na oné místnosti, ale pokaždé odcházím s tím, že musím hned konzultovat s ženou mezinárodní politickou situaci :). Ne, ale vážně je to napsané moc dobře I pro laickou veřejnost. Je to totiž dílo pochopitelné, je vidět hodně zkušeností autora a je vidět hlavně všeobecně jasná propojenost věcí, kterou si možná uvědomuji, taky mi přijde jasná, ale sám bych to neuměl formulovat. Je vidět ten rozhled a odbornost.
Nevím, jestli se tato kniha dá ohodnotit hvězdičkami, ale vím, že každý by si tuto útlou knihu měl přečíst. I kdyby skončila jako odpad, nebo ji dáte pět hvězd, myslím, že každému něco předá.
Ačkoliv se k četbě historických děl Timothyho Snydera chystám již nějakou dobu, dal jsem této knížce přednost. Nejen kvůli jejímu nevelkému rozsahu, ale především s ohledem na to, že ji často zmiňuje Erik Tabery ve své skvělé knize Opuštěná společnost.
Timothy Snyder, historik a jeden z předních světových intelektuálů, nám zde předkládá 20 rad, jak se bránit totalitním praktikám soudobých populistů, kteří se staví do role politických mesiášů. Mnoho čtenářů zde autorovi vyčítá otevřený protitrumpovský postoj. S tím lze samozřejmě souhlasit, ale tento pohled mi připadá poněkud krátkozraký. Na koho jiného by měl americký autor před americkými čtenáři poukazovat, než právě na současného amerického prezidenta, kterého kritizují liberální demokraté celého západního světa? Snyder argumentuje historickými souvislostmi a tyto argumenty jsou velmi silné. Že se nemusí jednat pouze o Donalda Trumpa, si může český čtenář domyslet sám a pro příklady nemusí chodit daleko. Slovní útoky na novináře a neziskové organizace, zpochybňování a překrucování faktů a historie, systematické porušování či obcházení demokratických zvyklostí, bezmyšlenkové nálepkování názorových oponentů, vazby některých předních politiků na Rusko, minimálně to všechno máme i tady u nás.
Kromě jiného mě zaujaly autorovy zmínky o Václavu Havlovi a jeho eseji Moc bezmocných. V kontrastu s hrdostí nad tím, že se o Václavu Havlovi za oceánem stále ví, mi bylo smutno z toho, že se u nás jeho odkaz čím dál tím více pošlapává. Začnete-li dnes mluvit o Václavu Havlovi, humanismu nebo demokratických ideálech, jste bez milosti označeni za havlisty, pravdoláskaře, sluníčkáře, vítače nebo pražskou kavárnu.
Nikdy jsem nebyl příznivcem novoročních předsevzetí, ale po přečtení této knihy začínám o některých vážně uvažovat. Přečtení dalších Snyderových knih bude patřit mezi ně.
Ani se mi nechce věřit, že tuto knihu má na svědomí autor Krvavých zemí nebo Černé země. Ubohá proti Trumpovská agitka, ve které jsou historické zkušenosti a události v nacistickém Německu a komunistických zemích aplikovány na US prezidenta. Typická je např. následující pasáž, která myslím dílo dobře reprezentuje:
Kdybychom náhodou objevili video, na kterém prezident Trump před tleskajícím Vladimírem Putinem tančí kozáčka, nejspíš bychom požadovali, aby se zopakovalo totéž, ale prezident přitom byl převlečený za medvěda a mezi zuby žmoulal rublové bankovky.
Dle autora prý Trump omezuje svobodu tisku a nabádá k útokům na své odpůrce. Přitom každý se může denně přesvědčit o pravém opaku - Trump, jeho rodina i spolupracovníci jsou denně vystavováni kampani, jaká nemá obdoby (snad jen kdysi v SSSR) a kdejaký xindl je beztrestně častuje těmi největšími nechutnostmi. A stačí se podívat, čí podpůrci jsou v USA vystaveni fyzickým útokům.
Knížka pomůže srovnat si hodně věcí v hlavě, pochopit jak to funguje ve společnosti a jak se poučit z chyb našich předků.
Krátké, stručné a výstižné dvacatero liberální demokracie pro každého, přestože primárně určené Američanům. Při čtení si často vzpomenete na myšlenky Václava Havla a utřete slzu při srovnání s naším současným prezidentem.
Bohužel voliči Trumpa, Zemana, Okamury a podobně tohle rozhodně číst nebudou a pokud náhodou ano, odhodí to jako liberální žvásty. Čili všechno závisí na té "normální" části populace, která je často až příliš pasivní - a o tom tahle knížečka je. Tady máme stručný návod na to, jak se nenechat zmanipulovat a co se proti tomu dá dělat, je to vlastně jednoduché a samozřejmé...
Jednoduché, a přesto tak složité. Na trefných příkladech Snyder upozorňuje na to, že kdo se nepoučí (z vlastní i cizí) minulosti, je odsouzen k tomu ji opakovat.
Pro zastánce liberální demokracie explicitní rukověť k jejímu zachování, jakési "dvacatero" liberálního demokrata se značným přesahem do oblasti morálky. Za mě výborné a vzhledem k rozsahu a stylu by se kniha mohla objevit na seznamu doporučené maturitní četby.
"Prezident v kampani slíbil snížit daně všem, odstranit státní dluh a navýšit výdaje na sociální politiku i obranu. Tyto sliby jsou navzájem v rozporu. Je to stejné jako říct, že z kurníku vezmu vejce, uvařím je natvrdro a naservíruju manželce, současně je usmažím a nakrmím jím děti, pak je slepici vrátím nerozbité a budu se dívat, jak se klube kuře."
Asi tak nějak to vystihuje naši demokratickou zem. Kniha byla plná zajímavých úvah, jsem ráda, že se autor zmínil i o ČSR. Jediný problém byl v tom, že se autor nechoval objektivně a evidentně vyzdvihoval americkou demokracii a kritizoval Rusko. Ale za mě příjemná oddechovka, ze které aspoň něco mám.
Tohle bylo prostě skvělé! Nechápu, proč jsem přečtení tak dlouho odkládala... Tuto knihu by měl mít doma skutečně každý... je malá, tenká a výstižná... Donutí vás se zamyslet a zjistíte, že jsme na spoustu věcí za ty roky zapomněli... Výstižně a jednoduše popsáno a rozhodně jsem knihu nečetla poprvé a naposledy... Brzy po ní sáhnu znovu...
Kniha priemer, neznášam neobjektívne úvahy a táto kniha bola "pro-clintonovská" a "proti-trumpovská". A ja si myslím, že svet nie je čiernobiely, ale šedy, šedý a šedý... Kniha mi minimálne inšpirovala k prečítaniu Eichmana v Jeruzaleme a to je jej plus.
Stručná, leč velice výstižná kniha o současném stavu společnosti. Ačkoli je zde pojednáváno o Americe, resp. příklady a rady jsou směřovány Američanům, kteří si zvolili Trumpa, mnoho (bohužel ale opravdu mnoho) informací se až neuvěřitelně podobá i současné české společnosti. Možná se ne každé rady dají brát doslovně (třeba ta o tom, že bychom si měli předplatit noviny, což sice u Američanů může fungovat, u nás však, s ohledem na jednoho známého česko-slovenského politika, který vlastní většinu novin, bohužel nikoli), nicméně je opravdu důležité se zamyslet nad současným stavem, který je až hrozivě podobný předválečnému Německu, Itálii či poválečnému komunistickému uspořádání v Československu.
Chválihodný počin, ze kterého je ale občas cítit pachuť aktivismu - rozuměj mírné manipulace. Nicméně zůstává pocit veskrze kladný a také mírná pochyba o cílové skupině. Nemohl jsem se zbavit dojmu o přesvědčování přesvědčených. Ale budiž, realita posledních let je tvrdá a směřování k tyranii a totalitarismu v ní může nevidět jen bláhový snílek. A ve stínu tohoto faktu všechny potenciální výtky ke knize blednou ...
Z některých kapitol mě mrazilo proto, že to, co popisují se děje, a děje se to u nás. Z jiných mi běhal mráz po zádech z toho, že se mi autor snaží něco vnutit apelativním imperativem a omezuje mé vlastní kritické myšlení.
Tahle útlá knížečka přináší v podstatě jednoduchou pravdu - pozor, nebude pořád stejně dobře, pokud necháme zlo roztahovat se. Trochu jako můj oblíbený citát, u kterého se neví, kdo jej napsal, i když je připisovaný Burkemu: K tomu, aby zlo zvítězilo, stačí jediná věc: aby dobří lidé nedělali nic.
Naše doba "vymknutá z kloubů", teď už nikoli hamletovsky, ale zcela postmoderně a postfakticky, postruthovsky, chcete-li, ovšem na koncept dobra a zla z podstaty věci pomalu rezignuje. Kdo si stále myslí, že něco takového existuje, třeba ve smyslu lewisovského morálního "přírodního" zákona, rád si knihu přečte - možná nikoli jen za půl hodiny, jak se při své útlosti dá, ale třeba meditativně, s tím, že se nad každou myšlenkou zastaví a nechá jí u sebe dozrát.
A nakonec - kapitola dvacet. Cituji: Pokud někdo není ochoten zemřít za svobodu, potom všichni zemřeme v tyranii. A zdá se mi, že přece je svoboda to, pro co má smysl žít a pro co má smysl zemřít ...
PS Včera jsem byl na projekci filmu The Death of Stalin. V Rusku zakázaný film ... Tož tak.
Mohu ubezpečit řadu účastníků této diskuze, že jako učitel dějepisu na základní škole mnohé myšlenky knihy do výuky zařazuji (a zařazoval jsem i před jejím přečtením). Mohu však vycházet pouze z příkladů z minulosti (2. světová, komunismus), na spojitost nebo nespojitost se současností si musí každý žák přijít sám. Pokud bych jim to předkládal já, ocitl bych se jako určitá autorita ve výhodě, hrubě řečeno: mohl bych se stát vymývačem jejich mozků.
Knihu je ale potřeba brát i kriticky – autor zkrátil myšlenky na minimum, aby to bylo stručné a čtivé, ale řada situací by si zasloužila "rozpitvat" víc.
Je sranda, že americký autor klade Havlův odkaz jako vhodnou obranu proti postupující fašizaci kdy u nás tu pliveme po tom kdo nás tu zvedal z prachu.
Přišlo mi to jako málo, jako malé, tezovité náčrty toho jak každý z nás může bránit nástupu tyranie, ale kniha se má číst podle jejího záměru a jestliže touto knížkou chtěl Snyder upozornit na možná selhání každého z nás, tak účel splnila.
V závěrečném epilogu skvělý argument proti konci dějin dle F. Fukuyami.
TYRANII do škol!
Štítky knihy
eseje 20. století americká literatura demokracie dějiny Evropy totalitní režimy politologie cenzuraAutorovy další knížky
| 2013 |  Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem |
| 2019 | Cesta k nesvobodě |
| 2017 | Tyranie: 20 lekcí z 20. století |
| 2015 | Černá zem: Holokaust - historie a varování |
| 2018 | Obnova národů: Polsko, Ukrajina, Litva, Bělorusko 1569–1999 |
Příručka první pomoci - stručná, jednoduchá, konkrétní. Pro hlubší porozumění je potřeba přečíst si něco rozsáhlejšího (třeba od téhož autora). Příručka slouží k tomu, abychom, až nadejde čas, bez zbytečného prodlení vykonali ty správné a potřebné pohyby vedoucí k záchraně.
Intuitivní, pudové reakce často nejsou prospěšné, právě naopak. Platí to pro tonutí (zběsilé plácání kolem sebe), pro partnerské krize (když ty jsi takovej, tak já budu taky taková) i pro jiné životní situace. Řešením je osvojit si a nacvičit efektivní způsob jednání. Ctnost, i občanská ctnost, není vrozeným talentem - je to návyk jednat správně. A návyk se musí pěstovat. Neintuitivní reakce se musí připravit předem. Nestačí být o její rozumnosti z hloubi duše přesvědčen (je možné, že řadě čtenářů autorovy myšlenky nepřinášejí nic nového, stejně jako řada čtenářů příručky první pomoci nestrne v úžasu nad informací, že lehčí popáleniny chladíme). Je potřeba si budoucí jednání nazkoušet a zautomatizovat. Pod tlakem času, emocí, únavy či umrtvující pohodlnosti příliš často plodíme slova a skutky (či mlčení a nejednání), které sami za rozumné vůbec nepovažujeme.
Možná, že leccos z navrženého už teď sami děláme. Perfektní. Jen tak dál. Protože naše "bojová příprava" funguje současně jako prevence vypuknutí bojového stavu.