Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250411/bmid_tyrolske-elegie-250411.JPG
4
1116
1116
Tyrolské elegie je báseň Karla Havlíčka Borovského, která vznikla v době jeho internace v Brixenu. Jedná se o ostrou, útočnou satiru na rakouskou vládu a státní policii. (zdroj: kosmas.cz)
Přidat komentář
Neberte si to k maturitě. Fakt ne. Radím vám dobře. S Karlem Havlíčkem je sranda, ale nic moc z toho nevykoumáte.
Celé Tyrolské elegie jsem na střední škole uměla zpaměti. Byly za socializmu tak aktuálně humorné! Dnes je situace jiná, ale přesto jsem si ty verše znovu s chutí přečetla a zjistila, kde mám trhliny. Vzpomínám na babičky, které ve stáří nevěděly, kde bydlí, ale zpaměti recitovaly sáhodlouhá díla, naučená ve škole. Mám v plánu Máj a Tyrolské elegie. Třeba to sestřičky v DD taky ohromí..
K přečtení knihy mě inspiroval seriál o Boženě Němcové, kde Karel Havlíček Borovský vystupuje. Ač krátká kniha, tak výstižně popisuje způsob jakým byl autor odveden do Brixenu.
Líbilo se mi, že i když byl Borovský kvůli odporu režimu vyhnán a musel se narychlo rozloučit s rodinou, tak to bral humorně (ono taky co jiného člověku pak zbývá, že?).
Některé verše byly krásné, jiné mě zase neoslovily. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ale jednou stačilo.
Elegie se mi velmi líbily, protože mám ráda humorné básně. Nejvíce mě zaujalo zobrazení černého buldoga, měsíčku nebo verš o borovském kostelíčku. Určitě si na tyrolské elegie ještě někdy vzpomenu a znovu si je ráda přečtu.
Přečteno kvůli čtenářské výzvě (a předtím kvůli maturitě a ještě kdysi dávno ze zvědavosti).
Patří to ke klasice, je to krátké, posměšné vyprávění ve verších o zatčení a převozu Karla Kavlíčka Borovského do Brixenu.
Autor s humorem a nadhledem popisuje absurdní situaci, do které se dostal.
Jestli číst? Je to povinné a navíc velmi krátké. A slova jsou poskládaná do tak nádherných ironických popisů a výrazů, že nebudete litovat.
Hory, skály ohromnější ještě
než jest hlouposť mezi národy,
vedle cesty propasť bezedná jak
držka armády.
Opravdu úžasné! Miluju to, jak my Češi si dokáže dělat legraci ze všeho i z ran osudu. Satirické básně mě pobavily a kdo trošku zná život K. H. Obrovského určitě neprohloupí s přečtením.
Výstižné satirické verše o Havlíčkově zatčení a umístění V Brixenu. Na knížku jsem zapomněla a vzpomněla jsem si na ni díky mému oblíbenému uživateli zde Awča.
Vtipné verše, čtou se dobře, dílko je překvapivě krátké.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.
Audiokniha
Poezie není můj šálek kávy, no narazil jsem na audio s přednesem mého oblíbeného Martina Hofmana, tak jsem si to vychutnal a vcelku dobře procítil situaci o které je tohle dílko.
Sice klasika a důležitý popis deportace do Brixenu, ale na Havlíčka ty verše až moc někdy kulhají.
Klasické dílo české literarury 19. století, avšak stále velmi aktuální. Elegie se dobře čtou díky úderným veršům. Havlíček byl velmi známý svými politickými satirami a kritikou politického systémů tzv. Bachova absolutismu.
Přečteno jen díky čtenářské výzvě, i když začátek básničky jsem znala už ze školy. Dobře se to četlo, krátké, doporučuji.
Přečteno díky čtenářské výzvě a musím říct, že se mi to líbilo. Ve škole mě to sice dvakrát nenadchlo, ale po letech jsem si to s chutí přečetla.
Štítky knihy
satira humor ze života mezilidské vztahy ironie čeští spisovatelé elegie, žalozpěvy Karel Havlíček Borovský podle skutečných událostí poezie česká poezie klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2006 |  Král Lávra |
| 1948 |  Křest svatého Vladimíra |
| 1948 | Tyrolské elegie |
| 2004 | Epigramy |
| 2008 | Obrazy z Rus |
Jeden detail a myšlenku k této skvělé básni, kde se kombinuje humor s tragikou a sarkasmem:
Prvý verš básně (Sviť měsíčku polehoučku) není původní Havlíčkův. Je převzat od nyní téměř zapomenutého českého básníka Josefa Jaroslava Kaliny (1816-1847) z jeho balady "Hadrnice". Celé čtyřverší je tam takto:
Svěť, měsíčku, polehoučku,
Svěť mi po dráze,
Zjitra mi slunéčko bude svítit
Z rána ku Praze.
Básník Kalina byl ve své době dost známý, zemřel mladý, podobně jako Karel Havlíček na tuberkulózu. Jeho pohřeb na olšanských hřbitovech byl velmi honosný. Když si čtu jeho básně, mám pocit, že jeho dílo patří spíše do dekadence 90. let 19. století než do jeho prvé poloviny. Živé recitaci těchto básní brání básníkovy četné neologismy, které nejsou vždy srozumitelné.
Nicméně vrátím s k Tyrolským elegiím. V době jejich vzniku (1852) byl Josef Jaroslav Kalina ještě dost známým. Dle mého názoru se tudíž jedná o citaci, nikoliv plagiát. Zde uvedený názor je jistě trochu přitažený za vlasy, ale uvedu ho. Když se podíváte na závěr Tyrolských elegií, je jakoby nedokončený, nezdá se Vám? Jen trochu sečtělým dobovým čtenářům se při přečtení prvého verše musel Kalinův text vybavit. (Kromě prvého jsou všechna čtyřverší Tyrolských elegií psána ve stejném rytmu jako uvedené čtyřverší Kalinovo.) Nebylo pro ně problémem si doplnit toto Kalinovo čtyřverší jako závěr Tyrolských elegií. Báseň tím získá méně chmurný charakter s poukázáním na naději návratu do Čech. Pro Havlíčkovy přátele to mohla být taková trochu vtipná nápověda, že přece je zde trocha optimismu. Plné vypsání toho verše by totiž už mohlo opravdu být cítit plagiátem. Ale s takovouto hádankou určitě ne.
Takže zkuste si dopsat za Tyrolské elegie uvedené Kalinovo čtyřverší na závěr (Jenom tam místo Kalinova Svěť napište Havlíčkovo Sviť.) Celé si to přečtěte nahlas. Nezdá se Vám, že báseň se tím stává dokonalou?