Učitelské elegie
Karel Johana
Příběh jednoho školního roku prošpikovaný vtipem, nadsázkou a sarkasmem. Aneb co si do svého deníku píše učitel před penzí, jehož denní rutinou je přemlouvání pubertálních výrostků alespoň k minimální aktivitě v hodinách tělesné výchovy? Karel Johana, právě tento skutečný učitel, vypráví deníkovou formou skutečný příběh svého posledního roku za katedrou. Jeho knížka "Učitelské elegie" srdečně pobaví všechny, kteří kdy chodili do školy. A díky formátu A5 se dá skvěle číst i pod lavicí!... celý text
Přidat komentář
Jako student pedagogiky, který se snaží co nejvíce seznamovat se zkušenostmi svých starších a protřenějších předchůdců, jsem toto dílo ocenil. V jeden moment jsem četl úryvek páru učitelka+neučitel, kdy muž reagoval "to je absurdní" a učitelka "to je tak příšerně přesné".
Za začátku jsem se bál, zda se brzy pojetí formou zápisků z každého pracovního dne nezají, ale (snad i díky tomu, že jsem knihu četl po kouscích během 5 dnů) nakonec utekla rychle a neomrzela se. Text je plný glos, ironických poznámek a perel z úst studentů především učňovských oborů.
Objevila se tu v komentářích zmínka o zbytečnosti rýmovaček, kterými je text občas okořeněn. Přiznávám, že bych si text bez nich dokázal bez problémů představit, ale zároveň bych zmínil, že při věku a identitě autora je tento literární počin velice zdrařilý a něco takového jako (nadbytečné) svérázné rýmovánky vložené do textu mne nijak nepohoršují.
váhal som medzi 3 a 4, lebo mám pre učiteľov - a dobrých zvlášť - slabosť. celkový dojem mi trochu kazili tie neumelé veršovanky, celkom by ich stačilo vyhodiť a dielko by vyznelo lepšie. inak je to príjemná oddychovka, neurazí, nenudí a je to trochu iný pohľad ako zhovadený Gympl.
čo ma udivilo bol rozsah dostupných športových areálov, kde sa dal učiť telocvik:)
Na přečtení mi stačily dvě příjemně strávené hodinky. Ráda jsem si početla o posledním pracovním roce učitele, který se těší na zasloužený odpočinek a který už dávno ztratil iluze o vznešenosti učitelského řemesla.
Myslím, že hned po prvních stránkách knihu odloží čtenář, který není z učitelského prostředí. Pedagoga z povolání sice zaujme, protože je mu problematika i mnohé situace blízké, ale deníkové popisování dne po dni se už brzy nejeví příliš zajímavé ani jemu. Celkově mi kniha svým posláním připadá hodnotná spíš jen pro autora, který nad ní, v zaslouženém důchodu, bude vzpomínat na zážitky z pracovního života. Co mne zaujalo, je zjištění, že pokud většina tělocvikářů opravdu takto vnímá své dny, jak je jejich práce rozdílná od práce učitelů jiných aprobací. To mě vážně nikdy nenapadlo...
Z učitelského prostřední středoškoláků, formou deníku. Ze začátku jsem se bavila..., psáno zkušeným středoškolským učitelem, který se připravuje na odchod do důchodu. Takže pohled na žáky je zbaven přehnaných ideálů, kantora který si myslí, že změní svět :-). Jen ke konci se mi styl událostí a jednotlivé dny zdály jednotvárné.
Žádný světoborný příběh, ale čtení vcelku příjemné. Po škole jsem si jako kantorka odkroutila na průmyslovce dva roky, takže na mne tak trochu zapůsobila i nostalgie.
Říkat tomu literatura? Já nevím. Obsahově pravdivé, ale přidaná hodnota? Autore, odpusť. Ale na tělocvikáře dobrý!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Učitelské elegie |
| 2016 | Erotické elegie |
| 2015 | Seniorské elegie |
| 2017 |  O Přimdonošovi |
Holky jedny! Nejdřív nám Hanka s Lindou tvrdí, že Rukopisy jsou fakticky, ale fakticky pravé, teď zas jakási Johana vydává svůj deník za umění. Tak zaprvé s tatínkem Svěrákem volám: „Neschovávejte se za ženský, zbabělci!“ A zadruhé konstatuji, že je to sice opravdu dost obyčejně napsané, že to obsahuje až dost opakovaných banálních detailů, ale že jsem se často uchichtla a občas nahlas zasmála. A to se cení – tedy v mém pojetí četby určitě. Ke konci školního roku obzvlášť. :-)