Údolí moudrých hlav
Jiří Čihař
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49614/bmid_udoli-moudrych-hlav-DGD-49614.jpg
4
22
22
Soubor povídek, jejichž společným motivem je dosud neznámá oblast v nás samých, tušené možnosti lidského ducha na hranicích současného poznání.
Přidat komentář
Beletristická prvotina Jiřího Čihaře má všechny předpoklady probudit zájem o podivuhodné fantastično, které autor umně splétá ve svých metapovídkách z těch nejprostších, nejobyčejnějších, a přesto unikátních ingrediencí. Už úvodní douška o smrti otce s názvem Zlaté oči dává tušit, že Čihař se ve svých fantaziích bude držet při zemi a vědeckofantastické prvky bude hledat především u lidí na Zemi, než kdesi v kosmických dálavách. Z povídek také okatě vykukuje Čihařova odbornost - absolvent přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a pracovník zoologického oddělení Národního muzea. S přírodou je jeho literární svět prostě bytostně spojen a nejeden ze zde uvedených výtvorů to přímo dokumentuje (Holopyge, Rostlina, Transplantace, Jasmínu loubí). Dalších velkým Čihařovým zájmem jsou lidské schopnosti a vědomosti, které člověk dokáže rozvíjet stejně tak ke svému prospěchu jako k neprospěchu (Holčička, Sugesce, Petr, Experiment, Odpovědnost). Každá povídka je něčím zajímavá a velmi často nutí k zamyšlení. Tu největší pecku si pak Čihař schoval až na samotný konec a vlastně po ní pojmenoval i celý soubor. Údolí svým humanistickým poselstvím bezpochyby rozechvěje dušičku každého čtenáře.
Ta knížka mi ležela v knihovně už hodně dlouho a teď jsem se k ní konečně dostal a bomba !!!
Takové povídky jsem ještě nečetl.Povídky připomínají trochu Scifi,ale moc se mi líbily.Určitě se ke knize ještě vrátím.
K této knize jsem se dostala čistě náhodou, když jsme při stěhování třídili knihovnu mých rodičů, zaujal mě název a tak jsem po večerech četla povídky, které jsou tak nějak tajemné, ale některé moc hezké, odpočinkové...některé pohladí po duši, jiné donutí se zamyslet... Po dočtení jsem hledala další povídky od autora, jaké překvapení bylo, že toto je jediná autorova beletrie, jinak jde o autora řady odborných publikací.
Část díla
- Bestseller 1988
- Experiment 1988
- Holčička 1988
- Holopyge 1988
- Jasmínu loubí 1988
Autorovy další knížky
| 1976 |  Příroda v ČSSR |
| 1988 | Údolí moudrých hlav |
| 1983 | O rybách a rybaření |
| 1976 | Naše hory |
| 1978 | Naše přehrady |
Údolí moudrých hlav je pro mě srdeční záležitost už od jejich prvniho přečtení někdy v nácti, kdy jsem knížku dostala od své sestřičky. Při tomhle jejím posledním čtení mi navic v mnohém připomínalo díla dalších mých oblíbených autorů, Raye Bradburyho a Olgy Tokarczukové, které jsem tenkrát ještě neznala. To, co mě na těchhle povídkách tak baví, proč se mě tak dotýkají, je něco tajemného a přitom povědomého, něco mezi nebem a zemí, a je zajímavé, že i po těch letech je to úplně stejně intenzivní pocit, nejvíc u povídky Jasmínu loubí.
Jiří Čihař byl přírodovědec, překladatel a autor mnoha odborných textů a knih a jeho obor se zajímavě odráží i v této jeho jediné povidkové sbírce.
Až nyní jsem ale zjistila, že otec Jiřího Čihaře, Jaromír Čihař, pracoval jako tajemník prvních tří československých prezidentů a letos byly nakladatelstvim Vodnář poprvé vydány jeho paměti pod názvem Ve službách našich prvních prezidentů a jiné vzpomínky.
Ráda tedy někdy navážu na mého oblibeného autora knihou jeho otce.
„Jasmínu loubí. Sedím u vína,
zve dobré druhy dobrá hodina
a já jsem sám. Vtom náhle nad strání kulatý měsíc se mi uklání,
já jemu. Se mnou v modrý nebes klín
můj kývá stín."
ZPĚVY STARÉ ČÍNY